Vyprávění

Hlásím se s další kapitolkou...konec je opět na zabití, ale teď jste měli dlouho pěkné konce, tak ať se víc těšíte na pokračování XD. Tak si počtěte a nechte mi tu koment:

"Víš, že v tom obleku vypadáš hrozně sexy?" zeptala jsem se Trena, když jsme byli na pokoji. "Vážně?" udělal nevinný obličej,čímž byl přímo k zulíbání. Taky jsem to hned udělala. "Počkej, počkej, pusť mě" smál se Tren a snažil se mi vykroutit. "Proč?" zeptala jsem se a přestala ho na chvíli líbat. "Než na to zapomenu, musím ti říct, že zítra místo tréninku máme další schůzi, kvůli těm útokům" vychrlil ze sebe. "Aha, dobře" řekla jsem. "Což mi připomíná, že měla už včera přijet tvoje rodina" napadlo mě. "Ano, trochu se zpozdili, přijeli až dneska, asi před půl hodinou. Uvidíme se s nimi na té schůzce" odpověděl Tren a rozepl si sako. Přikývla jsem, jako že rozumím. "Za chvíli ti přinesou šaty na zítra" řekl ještě, než zmizel v koupelně.

   Svlékla jsem se z tanečních šatů a oblékla si jiné, mnohem pohodlnější. Tren už byl mezitím taky převlečený. Věnoval mi jeden letmý polibek a odešel. Hned po něm přišla dovnitř služebná, přes ruku měla přehozené dlouhé tmavé šaty. Musela jsem si je před ní vyzkoušet a nebyla spokojená, dokud nezjistila, že mi perfektně sedí a konečně taky odešla.

*****

Ozvalo se zaklepání. "Moment" zavolala jsem z koupelny. "To jsem já" ozval se Tren. "Aha, tak pojď" vyzvala jsem ho a marně se pokoušela zapnout šaty. "Můžeš mi pomoct?" zeptala jsem se ho, když se objevil ve dveřích od koupelny. "Jistě" odpověděl a zapnul je jediným plynulým pohybem. "Díky, tak můžeme vyrazit" usmála jsem se. "Jasně" oplatil mi úsměv a
počkal, až vyjdu.

   "Tohle nemám ráda" postěžovala jsem si mu před stájemi. "Co?" nechápal. "Jak musíš chodit kus za mnou a vůbec všechna tahle komedie. Přímo mě to rozčiluje" "Buď hodná holka" poprosil a vysadil mě na Dafiné.

   "Trene!" zavolal ženský hlas, oba jsme se otočili. Mávala na nás Juana a vedle ní stáli Airine a Nik. Tren mi nejdřív pomohl ze sedla a teprve pak šel za nimi. Stála jsem a dívala se. Juana Trena pevně objala a odmítala ho pustit. "Mami" slyšela jsem Trenův tichý káravý hlas. "No jo, promiň, když mě se po tobě vždycky tolik stýská" omlouvala se mu Juana. Když ho pustila, všichni šli dovnitř. Tren se zastavil a počkal na mě. Uvnitř mi všichni s úsměvem kývli na pozdrav, ale jinak dělali, jako že mě neznají.

   "Posaďte se prosím" vyzval Dante všechny přítomné. Bylo rozhodně méně židlí, než účastníků, ale někteří, včetně Trena a jeho sourozenců se bez pobízení posadili na zem. "Takže z jistých zdrojů máme potvrzeno, že útok na naše město proběhne na Velký svátek Duší" zahájil to Dante. Místností to vzrušeně zašumělo. "Nebude jich moc, Jsou přesvědčeni, že mají na své straně moment překvapení" pokračoval. "Jinak to taky znamená, že vyhlásili válku" "A co na to tenshi a akumi?" zeptal se Tren. "Také se připravují. Zítra očekáváme skupinu tensi, která by nám měla pomoct. Amuki nám přijdou pomoct až do dalších bitev" vysvětlil Dante a Tren chápavě přikývl. "Taky nám přišli na pomoct někteří z Bratrstva" řekl a kývl směrem k Trenově rodině a ještě několika lidem.

   Cože?? Oni budou taky bojovat? Nestačí že bude v nebezpečí jenom Tren? Co když… začala jsem plašit. Tren po mě střelil opatrným pohledem. Několikrát jsem se nadechla, abych uklidnila sebe a tím i jeho.

   Ještě chvíli probírali strategii. Všichni se pak zvedli k odchodu, jen Trena a jeho sourozence si Dante zavolal k sobě a něco jim říkal. Vyšla jsem na chodbu a čekala, až přijdou. Netrvalo to dlouho a uslyšela jsem jejich tiché hlasy. "Anori" usmála se Airine a objala mě kolem krku. "Ahoj" usmála jsem se nazpátek, ale zároveň ustaraně sledovala Trenův a Nikův přepadlý výraz. "Jak jsi se měla? Musíš mi to všechno do detailů povědět" brebentila a nechtěla mě pustit. "Airine" napomenul ji Nik a nahradil její místo. Hned na to se za ním objevila Juana a taky mě objala. "Tak už ji nechte" ozval se Tren. "Musíš si na nás někdy udělat čas" naléhala na mě Airine a nepustila mě, dokud jsem to neslíbila.

   Pak odešli a já tam zůstala s Trenem. "Co vám říkal?" zeptala jsem se a pohladila ho po zachmuřené tváři. "S tensi přijde i můj otec" odpověděl a políbil mě do dlaně. "Aha, a ty ho nemáš rád?" hádala jsem. "To ne. Byl to skvělý táta.
Bral mě s sebou na lov, spoustu mě toho naučil. Měl jsem ho rád. Ale opustil nás, když se narodila Airine. Bylo to pro nás těžké, hlavně pro mámu. Nikdy nám pak neřekl, proč to udělal" řekl zamyšleně. "Děkuju" zašeptala jsem a objala ho. "Za co?" "Že jsi mi to řekl. Nemusel jsi" "Ale chtěl jsem. Máš právo to vědět. Je to pro mě takové jednodušší, když o mě tohle všechno víš. Ulehčující" odpověděl něžně. Chvíli jsem na něj zírala, než se mi oči zalily slzami. "To bylo tak krásné" zavzlykala jsem. "Ty můj blázínku" zašeptal Tren a přitiskl si mě k sobě pevněji.

   "Pojď, půjdeme k tobě pěšky" navrhl a zatahal mě za ruku. Rychle jsem si utřela slzy, abych viděla na cestu a šla za ním.

   Šli jsme pomalu, nikam jsme nepospíchali. Požádala jsem Trena, aby mi o sobě vyprávěl a on rád poslechl. Bylo toho tolik, co jsem o něm nevěděla. Vyprávěl mi o jeho dětství, o době kdy chodil do školy a pak určité části z jeho dospělosti. Vynechával svoje zkušenosti s ženami a v bojích. Já ale chtěla vědět všechno. Slíbila jsem mu, že budu v tichosti poslouchat a on mi to vyprávěl celé.

   Ženy a boje hráli v jeho životě důležitou roli. Tolik zklamání je pro jeden život až moc. "Musíš brát ohled na to, kolik mi je. Když to porovnám s tvým světem, jako bych už žil 6. život" řekl, když jsem na to poukázala. Chtěla jsem ho obejmout a říct mu, že já ho nezklamu. Mohl nás ale kdokoliv vidět, takže jsem mu to jen tiše šeptla. Usmál se a dovyprávěl mi svůj životní příběh. "Páni" okomentovala jsem to.

   "Můžu se teď na něco zeptat já?" "Jistě" "Proč jsi ve svém světě nikoho neměla? Jsi přece hrozně hezká a vím, že ti spousta mužů nadbíhala" zeptal se na docela soukromou otázku. "No…" přemýšlela jsem, co mu říct. Jistěže pravdu - napomenula jsem se. On je teď součástí mého života a má právo vědět všechno ohledně mě. "Nejdřív jsem nikoho nehledala a přišlo mi otravný, jak za mnou všichni běhali. Když je to přestalo bavit, tak jsem začala někoho hledat, ale oni už o mě neměli zájem. Hlavně mám taky hrozně vysoké nároky. No a …když jsi ke mně do práce nastoupil ty, tak jsem…se do tebe zamilovala. Byla jsem ale zbabělec ti to říct. Takže jsem tak jenom potají…" odmlčela jsem se. "Já vím" usmál se Tren. "Když jsem přišel poprvé, bál jsem se, abys nedostala infarkt" vzpomínal. "Jo, musíš to pochopit. Přímo přede mnou se objevil můj idol. Prostě jsem to nedokázala ustát" obhajovala jsem se. Od srdce se zasmál. "Ano, tvoje fantazie byly opravdu zajímavé." Zčervenala jsem. "Nestyď se za to. Kdyby to tak nebylo, nikdy bych si k tobě nic nedovolil. Hlavně díky tomu, že jsem věděl, že si přeješ to samé co já, jsem si nedokázal držet odstup" svěřil se mi.

   Usmála jsem se. Dnes byl ke mně stoprocentně upřímný. Byla docela vhodná chvíle, abych mu položila otázku, která mě pálila už docela dlouho. "Trene, co je to Druhá část Duše?" zeptala jsem se. Tren vedle mě na chvíli ztuhl. "Jak jsi se o tom dozvěděla?" zeptal se opatrně. "Em, slyšela jsem, jak si o tom povídaly služebné" vymyslela jsem si rychle. "Anori, nikdy jsi neuměla lhát" napomenul mě.

   Se svěšenou hlavou jsem mu pověděla o celé mojí špionážní akci, kdy jsem poslouchala, co si Tren s Dantem vyprávěli. Čekala jsem, že se bude zlobit, ale on se zdráhavě zasmál. "Ty si mi teda agentka" "Jsem policejní ředitelka, co bys čekal?" připomněla jsem mu. Znovu se zasmál. "Druhá část je…" začal, ale nedořekl. Viděla jsem jen světelný záblesk, letící přímo na nás. Stála jsem jako přimražená. Na poslední chvíli mě Tren strhl stranou. Uslyšela jsem hlasité křupnutí v kotníku a ostrou bolest v obličeji.asi zlomený nos. Zvedla jsem zkrvavený obličej, abych se podívala, co nám hrozí za nebezpečí.