A jak to vlastně proběhlo???

Takže, rozhodla jsem se, že vás nebudu zbytenčě napínat a že s dalším dílek trochu pohnu. A jelikož jsem se včera z tanečnch vrátila v dobré náladě a se spoustou nápadů, až pozdě do noci jsem psala pokračování. Tak doufám, že se vám bude líbit a nechte mi komentík:

Rozhlédl jsem se po dychtivých tvářích. Všichni chtěli slyšet, jak to tam probíhalo. Anori mě vzala za ruku. Snažila se ovládat svůj výraz, nechtěla mi dát najevo, že jí to taky zajímá. Byla tak strašně ohleduplná.

   "No,"
začal jsem. "Uvnitř nejdřív dali slovo těm, co byli proti. Samozřejmě se ozvala Mona, jak jinak. Začala s tím, že jsem porušil pravidla, a že by nás neměli nechávat spolu a jiné podobné bláboly. Sam celou dobu mlčel, a táta vlastně taky. Pak jsem si vzal slovo já. Řekl jsem jim, že jsem si vědom, že jsem porušil pravidla. A oznámil jsem jim, že Anori je moje Druhá část. To vyvolalo docela pozdvižení" vyprávěl jsem. Na chvíli jsem se odmlčel, abych si srovnal myšlenky. Anori si sedla ještě blíž ke mně, těsně jsme se na sebe lepili, a dost mi tak ztěžovala soustředění.

   "Docela to změnilo jejich pohled na věc. Většina stejně byla už předtím na mojí straně, ale tímhle se jejich počet ještě zvýšil. Jenom 3 z nich chtěli, aby mě potrestali za to, že jsem porušil první pravidlo. To si vzal slovo Dante. Vysvětlil jim, že to bylo kvůli Darikovi, že jsem to udělal proto, abych ji mohl lépe chránit. To už neměl námitky nikdo kromě Mony. Hádali se s ní skoro celou dobu" ukončil jsem svoje vyprávění.

   Ozvalo se několik lidí, měli nějaké narážky proti Moně, ale většina se mnou spíš jen tiše souhlasila. Pak už jsme se věnovali oslavě. Nechtěl jsem se tu moc zdržovat, ale Airine by byla zklamaná a Anori se dobře bavila, takže jsem zůstal. Dal jsem si jednu skleničku vína, jen tak symbolicky, nejsem žádný zastánce alkoholu. Anori s vínem žádný problém nemá, ale po třetí skleničce jí jemně zrůžověly tváře.

   Večer se hosté začali rozcházet. Našel jsem Anori a vzal ji za ruku. "Nechceš už jít?" zašeptal jsem. Přikývla. Odvedl jsem ji nahoru do svého pokoje. Tázavě pozdvihla obočí. "Víš, říkal jsem si, že když už nemusíme nic hrát, tak by ses mohla nastěhovat ke mně" navrhl jsem a zpříma jí pohlédl do očí. "To bych moc ráda" souhlasila s úsměvem. S pousmáním jsem přešel její nadšené myšlenky, nechtěl jsem ji zbytečně rozhněvat tím, že bych si z ní kvůli tomu utahoval.

   Posadil jsem se na postel. "Jestli ti teda nevadí, že tu nebudeš mít služebnou, která by ti uklízela" neodpustil jsem si drobné šťouchnutí. "Od toho mám přeci tebe" zavrněla a sedla si mi obkročmo na klín. " No počkej, od toho mám já tebe" zavrtěl jsem hlavou. "Možná" odpověděla a políbila mě na špičku nosu. "Určitě" nedal jsem se. Jen pokrčila rameny a začala mi svlékat košili. "Počkej" mírnil jsem ji. "Na co? Až mi někam utečeš? Si budu držet tě" řekla rozhodně. Na konci se jí trochu zapletl jazyk a prohodila slovosled. To je tím vínem. Možná proto nemám alkohol rád, vidím v myšlenkách ostatních lidí, co to s nimi dělá. Anori měla sice jen asi čtyři sklenky, ale i tak se jí myšlenky trochu rozostřovaly a občas pomotaly.

   Mezitím, co jsem byl ponořen do vlastních myšlenek, mě líbala na odhalenou hruď. S alkoholem v krvi odpadl takový ten přirozený ostych, který vždycky měla. "Miláčku, ne" odmítl jsem ji. Každá buňka v mém těle na mě sice křičela, jestli jsem se nezbláznil, když ji tak hrozně chci, ale moje svědomí vyhrálo. Nebylo by moudré milovat se v domě plném lidí.

   Nadechla se k protestům, když někdo vtrhl dovnitř. "Strejdo!" ozval se chlapecký hlásek mého synovce. Anori si okamžitě sedla do nějaké normálnější polohy a vrhla po mě děkovný pohled. "Ahoj Dany" pozdravil jsem ho a posadil si ho na klín. "To bylo úplně super…" začal z ničeho nic vyprávět svoje zážitky z evakuace. Anori jen pozdvihovala obočí, když se Dany rozjel, málokdo ho stíhal.

   Když po půl hodině skončil se svým vyprávěním, dožadoval se, abychom zase pracovali na modelu vlakové dráhy. "Jen klidně pracujte, já si zatím nějak zajdu pro věci" usmála se Anori a odešla. Další dvě hodiny jsem tedy strávil jen s Danym, který ani na chvíli nezavřel pusu a lepil jsem s ním kolejnice.

   Když se Anori vrátila s taškou - jak jsem později zjistil plnou jejích věcí - bylo už kolem půlnoci. Spolu s ní přišel i Nik a vyhnal Danyho do postele. Když jsme osaměli, oddechl jsem si. "Dal ti zabrat co?" zeptala se a pohladila mě po tváří. "Hm, brní mě z něj hlava. Takhle ukecaný snad nikdy nebyl" odpověděl jsem. "Kdo ti to udělal?" zeptala se a prsty přejela po tváři, do které jsem dostal facku. "Táta" odpověděl jsem popravdě. Vykulila oči. "Proč?" "Podle něho jsem na něj byl drzý" prohodil jsem sarkasticky "Tohle nechápu, o citová otcovská práva přišel, když od vás odešel a hlavně, jsi dospělí ne?"podivila se. "Ano, to je pravda. Něco v tom smyslu jsem mu řekl" začal jsem vysvětlovat. Úplně to nepochopila, tak jsem začal od začátku. "Víš, proč byl Raziel proti nám?" zeptal jsem se jí. Zavrtěla hlavou. "Šlo mu jen o princip. Jemu je úplně jedno, jestli jsi člověk, nebo naše spasitelka, nebo služebná, nebo kdo. Jemu jde o to, že já, syn anděla, nebude porušovat pravidla. Jenom blbej princip. Pak mi ještě vyčetl, že je to Juaninou výchovou. To jsem se naštval a řekl mu, že nemá žádné právo se do mámy navážet. Trefil jsem se do černého. Tu prudkost mám po něm, takže se neudržel a jednu mi vrazil. Má sílu" konstatoval jsem a přejel si po té tváři, ještě teď mě pálila.

   Anori jen nevěřícně kroutila hlavou. "Nikdo tě nebude bít. A už vůbec ne za vlastní blbost" objala mě a vytáhla se na špičky. Chytil jsem ji kolem pasu a kousek nadzvedl, aby se nemusela tak vysoko natahovat. Jen tak jemně mě políbila. S tím jsem ale rozhodně nebyl spokojen a tlakem si vynutil průchod do jejích úst. Přetlačovali jsme se jazyky o prostor.

   Alkohol už začal pomalu vyprchávat. Mohl jsem si prohlédnout její ruměncem zabarvené tváře, když se jí z úst vydral toužebný sten. Přivinula se ke mně blíž. "Dneska ne, lásko" pustil jsem ji, dneska už po druhé. Zmateně sklopila oči, ve tváři ještě rudější barvu, než doteď. "Nevykládej si to tak, jako že nechci…jenom…jsem po dnešku vážně unavený a hlavně dole se ještě pořád slaví a já bych byl opravdu nerad, kdyby nás někdo omylem vyrušil zrovna při tom" vysvětlil jsem jí rychle. Chápavě se usmála, ale stejně jsem viděl, že ji to mrzí. Budu jí to muset vynahradit.

   "Tak si půjdem lehnout, ne? Abys byl na zítřek fit" usmála se znovu, tentokrát upřímně a stáhla ze sebe šaty. Chvíli jsem se vzpamatovával z rychlého obratu v její náladě a pak následoval jejího příkladu a zalezl si k ní do postele. Přitulila se co nejblíž ke mně a položila mi hlavu na prsa. "Dobrou s kobrou" zívla. "Ty mi teda přeješ" zasmál jsem se tiše. "Jen to nejlepší" ujistila mě a udělala mi na krk značku,v podobě pořádného cucfleku. Paráda, zítra si budu muset vzít rolák, nebo vymyslet přijatelnou výmluvu, jinak to budu mít na talíři aspoň dvě století. "Radši už spi" zašeptal jsem a pevně ji objal, abych zamezil dalších škodám.