Nevyřízené účty

Takže jsem tu s pokračování. Bridge mi dneska ani moc zabrat nedal, takže jsem mohla v klidu pokračovat. Dnešní dílek je ve znamení překvapení. Kdo s kým si bude vyřizovat účty? Vyvolá nová postava rozruch mezi Anori a Trenem? A rozhodla jsem se vyplnit přání Kuroki? Čtěte a dozvít se odpovědi na všechno ;). Za komentáře budu ráda:

Šli jsme pryč z města do okolních lesů. Bylo tam tak příjemně. S Trenem jsem se bavili. Běhali po lese, smáli se a házeli po sobě šišky a vůbec všechno, co nám přišlo pod ruku. Netrvalo dlouho a měli jsme oba dva hlavu plnou jehličí. Jemu to starosti nedělalo, zatřásl hlavou a vlasy měl opět čisté. U mě to bylo horší. "Kousek tady je krásná studánka, můžeme se tam trochu opláchnout" řekl, když jsem se marně snažila trochu se upravit. Vedl mě lesem a najednou se před námi rozprostřela louka zalitá slunce a plná květin. Vypadalo to tu jako na jaře. Nikdo by neřekl, že je vlastně podzim. A uprostřed toho všeho byla studánka. No spíš takové větší jezírko.

   Byla jsem tímhle místem úplně unešená. Bylo tu tak nádherně. Tren si se mnou sedl ke břehu a pomáhal mi vybrat jehličí z hlavy. "Jsme jak dvě opičky" napadlo mě, když jsme tam tak seděli a probírali se mými vlasy. "Chceš snad říct, že ti připomínám nějakého orangutana?" zeptal se Tren se zdviženým obočím. Při vzpomínce na orangutana v naší zoo, kterého jsem se jako malá bála, jsem se rozesmála. "Ne, já myslela takový ty malý, roztomilý opičky, ty přímo k zulíbání" uvedla jsem vše na správnou míru.

   Natáhla jsem se cákla mu vodu z jezera přímo do obličeje. Zvedla jsem se s úmyslem dostat se z jeho dosahu. Myslela jsem si, že mě za to vykoupe. Chytil mě za ruku a strhnul mě zpátky. "Nikam, ty moje malá, roztomilá opičko" zavrněl a položil mě do hebounké trávy. Začal mě líbat, jednu ruku mi pomalu sunul po noze pod šaty, druhou mě hladil po krku. Než jsem se stačila vzpamatovat, měla jsem obě ramínka dole. Původně jsem se chtěla bránit, když mi sundaval i podprsenku, ale povedlo se mu to opravdu rychle, a když mě začal líbat i na prsa, moje odhodlání kamsi záhadně zmizelo. Přitáhla jsem si zpátky jeho rty a začala mu rozepínat košili.

   "Ale, ale Treníčku, se mnou si se na tak romantickém místě nikdy nemiloval" ozval se od jezírka Monin hlas. Leknutím jsem nadskočila. Tren se posadil vedle mě a naskytl mi tak skvělý výhled na krásou blonďatou ženu, oděnou do černých přiléhavých šatů, jak se až po kolena brodí ve vodě. "To víš, není taková fiflena jako ty. Nebojí se každého mravence" odpověděl Tren jízlivě. S tichým zasmáním jsem si natáhla šaty. Podívala se na nás a se zájmem si Trena prohlížela. Neobtěžoval se se zapínáním košile. Proč by taky. Viděla už mnohem víc, než jenom jeho obnaženou hruď. Sakra proč mi to tak vadilo?

   "Stejně pořád nechápu, co na ní vidíš" řekla zamyšleně a pomalu se k nám přibližovala. "To co na tobě ne a ještě mnohem víc" odpověděl a pozorně ji sledoval. Nebyl sám, kdo nevěděl, co má v úmyslu. Mona mlčela a dál se brodila naším směrem. Všimla jsem si, že ve stínu lesa se objevila další silueta. Zaostřila jsem. Zdálo se mi to, nebo to byl Sam?

   Postavila jsem se. Bylo mi nepříjemné, že se toho dělo tolik, co jsem nechápala a já si tu v klidu seděla. Mona došla až k nám. "Stále to nechápu, ale nehodlám se s tím smířit!" zlostně zasyčela, popadla mě za ruku a chtěla stáhnout do vody. Tak rychlý výpad jsem opravdu nečekala, ale i tak jsem se jí stihla vyškubnout, takže Mona přistála obličejem v bahně na břehu. Hned se zvedla a skočila proti mně. Tohle už jsem neustála a i s ní skončila v jezírku.

   Mona se prala jako holka. No, ona vlastně je holka a já taky, ale rozhodně jsem neškrábala, nekousala a nemlátila do citlivých partií jako ona. Vždycky jsem se prala spíš jako kluk. Možná za to mohl i můj policejní výcvik. Měla jsem prostě navrch. Ale jen o málo.

   Nevím, co přesně byla ta hranice, kterou bylo nutno přesáhnout, ale v jednu chvíli nás od sebe odtrhly dva páry rukou. Já skončila v Trenově náruči, Mona v Samově. Snažila se vyškubnout a já taky, byla jsem rozjetá a chtěla jsem jí dokázat, že se ho nikdy nevzdám. "No tak, klid" klidnil mě Tren, který měl co dělat, aby mě udržel. Trochu jsem se uklidnila, i když jsem byla stále ve střehu, kdyby náhodou zase vystartovala.

   "Cos mi to udělala s tváří?" zavřískala, když se taky trochu uklidnila a zachytila svůj obraz ve vodě. Měla jí dost nateklou, z nosu jí tekla krev. "A co ty mě?" opáčila jsem. Mě se na tváři rýsovalo hned několik škrábanců, které pěkně pálily. Stály jsme proti sobě, obě v mokrých šatech, které se nám lepily těsně na šaty a měřily se zlostnými pohledy. Mona si mě přeměřila od hlavy až k patě a pak se ušklíbla. "Nezáviď" ušklíbl se Tren nazpátek, když zachytil její pohled. Mona a závidí mě? Odfrkla si, ale bylo vidět, že jí něco hlodá. Vyškubla se Samovi. "Ještě jsme neskončily. Máme spolu nevyřízené účty" zasyčela a odešla.

   Sam přešel k nám. Tren si sundal košili a zabalil mě do ní. Sice byla taky trochu mokrá, jak jsem se mu snažila vyškubnout, ale aspoň trochu mě zahřála. "Omlouvám se. Viděli jsme vás jít do lesa. Mělo mě napadnout, že půjde za vámi" omluvil se Sam. Pevně jsem chytila Trena za loket, kdyby náhodou chtěl Samovi něco udělat, ale on mě překvapil.

   Zasmál se. "Takže už jsi vyléčený?" Sam přikývl. "To je dobře, už jsme se bál, že ti to budu muset vysvětlit ručně" smál se. Pustila jsem ho. "Jo, došlo mi, že je se mnou jenom kvůli tomu, aby získala tebe" zasmál se zdráhavě Sam. "To by mě docela zajímalo" pronesl Tren zamyšleně. "Rád ti to povím, budeš se divit. Ale teď už radši běžte. Nevím, jestli tu ještě někde není a hlavně Anori musí být úplně zmrzlá. Teplo na koupání zrovna není" poradil nám. Byla pravda, že mi jsem se klepala zimou. A to, že jsem měla úplně mokré oblečení i vlasy, mi moc nepomohlo. "Dobře, mi vyrazíme" kývl Tren a vedl mě zpátky do města.

   Šli jsme osamělými uličkami, abychom nepotkali moc lidí, ale i tak jsme sem tam někoho potkali. Každá žena si samozřejmě se zájmem prohlížela Trena, který byl jen do půli těla. Pokaždé se do mě zahryzl stejný pocit, jako dnes u jezera. "Miláčku, na mě přeci nemusíš žárlit" zašeptal mi do ucha. "Já nežárlím" bránila jsem se hned. Povytáhl jedno obočí. "No dobře, možná trochu" připustila jsem. "Trochu? Ještě se mi nestalo, že by se nějaká moje přítelkyně kvůli mně poprala" smál se. Zahanbeně jsem sklopila pohled. "Ne že by mi to vadilo, ale ještě se nějak zmrzačíš. Dneska jsi to odnesla jen škrábanci. Doufám, že neplánuješ žádné příště" snažil se ulehčit atmosféru.

   "Když budeš nosit košili, tak ne" zavrčela jsem, když jsme prošli kolem další mladé holky, co se na Trena sladce usmívala a mrkala jako o život. "Ty jsi tak strašně roztomilá, když se zlobíš" políbil mě na tvář a přidal do kroku, abychom byli rychleji doma. Asi se vážně bál, že bych se klidně znovu poprala.

   Doma jsem hned skočila pod teplou sprchu a oblékla se do suchého oblečení. "Myslíš, že mi tam zůstanou jizvy?" ptala jsem se, když jsem si prohlížela obličej v zrcadle. "Můžu ti to vyléčit, ale budu za to něco chtít" chytil mě Tren kolem pasu a políbil do dolíčku za uchem. "A co přesně budeš chtít?" ptala jsem se opatrně. "Tebe" zašeptal. Zasmála jsem se. "Neříkej, že jsem tě u jezera nevzrušil, protože ty mě dokonale" zatvářil se nešťastně. "To ano, ale ta studená koupel mě docela zchladila" zasmála jsem se a otočila se k němu čelem. "Dobře, ale nejdřív ty" zašeptala jsem a políbila ho na rty. Během polibku jsem ucítila jemné štípnutí.

   "A je to" řekl, když mě pustil. Otočila jsem se zpátky do zrcadla, abych si mohla prohlédnout naprosto dokonale hladkou tvář. Jako kdybych se nikdy nepoprala. "Večeře" ozvalo se ze zdola zrovna ve chvíli, kdy jsem plánovala dodržet svou část dohody. "Já to tušil" zasténal Tren nešťastně. "Já na to spoléhala" zasmála jsem se a seběhla na večeři.

   Po večeři jsem ještě pomohla s nádobím, když jsem se vrátila nahoru, byl Tren akorát ve studené sprše, jak jsem později poznala. "Budeš mě mít na svědomí" oznámil mi, když se vrátil. "Nepovídej" provokovala jsem a lehla si do postele. Byla jsem po dnešku dost unavená. Tren se zrovna chystal, že si lehne ke mně, když se ozvalo zaklepání. "Dál" zavolal Tren. Otevřely se dveře a dovnitř strčil hlavu úplně cizí muž. Zabalila jsem se víc do deky, moc dobře jsem si pamatovala na posledně. Zaraženě na mě zíral. "To je Anori, moje přítelkyně. Seth, přítel Airine" představil nás Tren. Kývla jsem na pozdrav. "Hele nemáš náhodou…" zeptal se rozpačitě. Tren přikývl a natáhl se přese mě do nočního stolku. Chvíli něco hledal a pak mu hodil krabičku prezervativů. Seth poděkoval a zmizel. Překvapeně jsem zamrkala. "Ty máš…" "Jistě" usmál se.

  

Tak tenhle obrázek už si šetřím hodně dlouho a konečně přišla jeho příležitost =)