Před bitvou aneb Shinigami má sklony k hovorům

Tak, házím sem další díl. Vlastně se tu nic moc nestane, je to jen takové doplněníčko. Co se týče tvojí připomínky Soubi, možná o tom budu pemýšlet, ale moc se mi do toho nechce, akorát to tím ještě víc protáhnu. Ale rozmyslím si to. tak pěkné počtení a nechte mi tu komentář:

"Sakra, jak se to váže?" zaklela jsem a už po několikáté se marně pokoušela zavázat si tuniku. "Ukaž" smál se Tren a několika rychlými tahy mi ji zavázal. "Nechápu, jak to děláš" řekla jsem zamyšleně a prohlížela si ten složitý uzel. "Léta praxe" informoval mě a lehce políbil.

   Sešli jsme dolů na snídani. "Ahoj" pozdravila jsem Juanu. Až po dlouhé chvíli dorazila Airine a ještě chvíli po ní Nik. "Vám to ale trvalo, teď sebou budete muset hodit" kárala je.

   Když jsme byli téměř připraveni vyrazit, někdo zaklepal na dveře. "To je Raziel. Chtěl si s vámi ještě promluvit" řekla Juana a šla mu otevřít. "Dobré ráno" pozdravil vesele. "Dobré" odpověděla jsem s Airine najednou, Tren s Nikem jen přikývli. "Nepřekvapuje mě, že vás tu vidím" pronesl, když mě uviděl a pak začal něco vyprávět, samozřejmě jsem vůbec netušila co. Tohle bylo na mojí chatrnou slovní zásobu až moc složité.

   Když skončil, vzal mě Tren za loket a táhl mě pryč z domu. "Co je?" ptala jsem se. Znala jsem ho dost dobře na to, abych věděla, že je naštvaný. "Zase měl nějaký blbý narážky. Si myslí, že jsem úplný imbecil" prskal. Zasmála jsem se. "To je zlé. Asi se omylem netrefím do nepřátel. Nikdo z tebe nebude dělat imbecila" zavrněla jsem mu do ucha, čímž jsem ho rozesmála. Bylo uklidňující slyšet jeho smích.

   Na plac před město jsme dorazili, jako jedni z prvních. Vlastně úplně první, protože Dante, Teruo a Hay se snad ani nepočítají. Přišlo mi, že tu snad i přenocovali. "Dobré ráno" pozdravil nás Teruo s úsměvem. I Hayato se smál, s Trenem prohodili pár narážek, jako kdyby bylo normální ráno.

   Lehkomyslnost před bojem snad patří k výbavě chromozomu ypsilon. Já měla docela nervy. Bylo to poprvé, co jsem měla použít svojí sílu "na ostro". Ale nebála jsem se o sebe, spíš o ostatní, hlavně o Trena. "O ostatní ani o mně se bát nemusíš, my se o sebe postaráme, hlavně mi dej pozor na sebe. Budu se snažit tě hlídat, ale ne vždycky se mi to musí povést" pošeptal mi Tren do ucha. "Hlavně, že máš starost o mně" protočila jsem oči. "Jistě, že mám starost o tebe. Jsi to nejdůležitější co v životě mám, tak se o sebe pěkně starej" přikázal mi. "Budu se snažit" slíbila jsem. Byl to chabý slib, ale jiný jsem mu v tuhle chvíli dát nemohla.

   Pomalu se začali scházet i ostatní a plac před městem se začal plnit. Bohužel daleko před námi se bílá ranní mlha začala měnit v tmavou temnotu, signalizující jejich příchod. Nervozitou se mi dělalo špatně od žaludku. Tren mi nenápadně stiskl ruku a povzbudivě se usmál. "Pojď" pobídl mě a postavil se se mnou do první linie.

   Tahle strategie se nelíbila ani jemu ani mě. Chtěl mě dostat co nejdál od celé bitvy, stejně tak jako já jeho. Věděla jsem ale, že tohle je přesně to, co čekají i oni. Že se budeme oba držet vzadu, aby mě v případě špatného výsledku dokázal dostat do bezpečí, a proto jsme to udělali naopak. Dokonce i Tren na to neměl žádný argument, a tak jste tedy stáli v první řadě a oba se strachovali o toho druhého.

   Vedle mě se postavil Raziel. "Tohle je vaše první bitva?" zeptal se mě. "Ano" přikývla jsem. "Hm, tak to hodně štěstí. Budete mít rychlou školu života. Tihle shinigami nepatří zrovna k začátečníkům" "Díky tati" zasyčel Tren a položil mi ruku na rameno. "Nebojte, já to zvládnu" pohodila jsem hlavou. Zase jsem se dělala silnější, než jsem ve skutečnosti byla. Docela mě tím vyděsil. Tren to věděl a kdyby mohl, vyřízl by Razielovi jazyk.

   Mezitím se shinigami přiblížili víc k nám. Opět jsme mohli rozeznat červené body - jejich oči. Já už jsem toho ale víc nerozeznala. Obraz přede mnou se rozmazal a já místo toho viděla celou situaci z ptačí perspektivy. Viděla jsem, jak se rozdělují na tři skupiny. Jedna, ta největší mířila přímo k nám, ty dvě malé nás obklíčili z obou stran.

   Pak jsem se vrátila zase zpátky do reálného vidění. Klečela jsem na zemi a přede mnou se skláněl Tren s Razielem. "Co se stalo?" ptali se oba. "Oni se rozdělili, na tři skupiny a obklíčili nás tady a tady" vysvětlila jsem jim svoje vidění a rychle ho načmárala na hlíny. Tren mě vytáhl na nohy a vedl k Dantem. I jemu jsem řekla to samé. Chvíli na mě zíral, než se vzpamatoval a začal vydávat patřičné rozkazy.

   Vrátili jsme se zase zpátky na své místo. "Vy vidíte budoucnost" řekl zaraženě Raziel. "Asi ano, ale nikdy se mi to nestalo ve dne. Zatím to bylo vždycky v noci, jako sen" odpověděla jsem tiše. Byla jsem dost otřesená. "Zvládneš to?" zeptal se mě Tren starostlivě a Razielovi vykulené oči se vyvalili ještě víc. Jen ať se diví, stejně nás po bitvě Sam odhalí, tak co. Přikývla jsem a usmála se.

   Shinigami už byli na dohled on nás. Ten úplně vpředu šel s rukama nataženýma před sebe. Tázavě jsem pozvedla obočí. "Chceme si nejdřív promluvit" zasyčel. Mezi mě a Trena se postavil Dante. Shinigami si ho ale nevšímal, zabodl svůj pohled do Trena. "To už je podruhé, co jsi připraven na náš útok, míšenče" řekl. Tren jen pokrčil rameny. "Někdo tu má asi velmi dobré schopnosti. "Nejspíš" prohodil Dante.

   "Obklopujete se zajímavými přáteli" usmál se na něho. I když úsměvem se to zrovna nazvat nedalo. "Anděl, ona je napůl člověk, pak tenhle zvláštní míšenec. Je jich víc" odříkával a přitom se postupně díval na Raziela, mě, Trena, jeho sourozence.
"Co jste zač. Shikumi. Ale ne typické" přemýšlel. "Jsme abgreadovaní" odpověděl Nik. Několik účastníků se zasmálo.

   Já jsem se ale zarazila, co říkal o mě. Napůl člověk? Takže co jsem z té druhé půlky? "Co chcete?" zeptal se Dante a obrátil tak mojí pozornost zpět ke scéně přede mnou. "Abyste se vzdali" odpověděl vážně. Všichni jsme zvedli jedno obočí. "Máme obrovská vojska, početnější, než je tahle skupinka. Nemáte šanci. Ani ta vaše vyvolená vám nepomůže. Kde jí vůbec máte?" ptal se.

   On
mě nezná?? Trenovi po tváři přelétl škodolibý úsměv. Nikdo mu ale neodpověděl. "Takže nabízím vám naposledy. Vzdejte se! Někteří z vás by se možná mohli připojit k nám" řekl a pohledem opět zabloudil k Trenovi. "Myslím, že odmítneme" řekl zdvořile Dante "V tom případě jste si nad sebou podepsali ortel" zasyčel a všichni se začali přibližovat k nám.

   Dolehl k nám zvuk boje, vycházel z lesa, z obou stran. Takže se opravdu rozdělili. Shinigami vykulil oči. "Ano, víme o obou těch skupinách" usmál se Dante "Možná byste se měli vzdát vy" navrhl. Shinigami zlostně zasyčel a zaútočil. Spolu s ním i všichni ostatní.