Životní příbeh

Takže, můza mě nakonec přeci jenom políbila a už o víkendu jsem měla pro vás připravený další díl. Bohužel jsem se dostala k počítači jen ve velmi krátkých intervalech, takže mi trvalo dva dny to přepsat. No nic, v tomhle díle se dozvíte všechno o tom, co je Anori zač a něco o jejích rodičích. Můžu vám slíbit, že pokračování bude rychleji než tohle, v sešitě mám už asi další dvě kapitoli, jen se donutit to pak přepsat.  Pěkné počtení a komentáře mě samozřejmě opět velmi potěší.

Seděli jsme v přijímací hale. Bohužel jsme tam nebyli sami. Byla tam ještě spousta dalších lidí, kteří chtěli s Dantem mluvit. Začínala jsem se nudit. I Tren se nejspíš nudil. Hrál si s řetízkem, co ode mě dostal k narozeninám. Nahlas jsem si povzdechla. Tren mě vzal za ruku a povzbudivě se usmál. "Trpělivost" zašeptal. Přikývla jsem a přemýšlela, čím se zabavím. Moje obvyklá hračka teď visela na jeho krku. A moc mu slušela.

   Tren se pousmál. Ne, on se rozhodně nudit nemohl, jestli si četl moje myšlenky. "Lepší než zábavný pořad" zašeptal mi do ucha. "Jsem ráda, že se bavíš" zahučela jsem a sledovala jeho úsměvem rozjasněnou tvář.

   Během našeho tichého rozhovoru se místnost docela vylidnila. Asi jejich problémy nebyly tak složité a zdlouhavé, jako bude ten můj. Za chvíli už jsme v místnosti seděli sami. A netrvalo dlouho a šli jsme dlouhou chodbou do místnosti s trůnem. "Dnes tam žádný trůn nebude" opravil mě Tren. Zatvářila jsem se natolik kysele, abych ho odradila od dalšího vysvětlování.

   Přede dveřmi musel Tren zase odevzdat svůj krásný meč a pak teprve nás pustili dovnitř. Dante seděl v křesle uprostřed místnosti. Vedle něj byly ještě další 2 křesla a konferenční stolek. "Zdravím" usmál se Dante a nabídl nám sezení. Tren trochu rozpačitě přešlápl, než se posadil. "Tak co mi nesete za katastrofu vy?" zeptal se naprosto vážně. Tren ukázal prstem na mě. "Chce se zeptat na svojí rodinu, že?" hádal. Oba jsme přikývli. "Tušil jsme, že se zeptáš, když o tom ten Shinigami mluvil" pokývla chápavě hlavou a zavolal si služebnou. "Čaj" řekl jí stroze. "Bude to na dlouhé vyprávění" vysvětlil nám.

   V nemožně krátkém čase přišla služebná i s konvicí nádherně vonícího čaje a dvěma šálky. Trena opět dokonale rozhodilo, když mu jeden z nich podávala. Těkal pohledem mezi mnou a Dantem, ale nakonec si hrnek s tichým "Díky" vzal. "Jestli je v přijímací hale ještě někdo, tak ho pošli domů, že ho přijmu zítra" řekl jí ještě, než odešla.

   Usrkla jsem si z hrnku. Ten čaj chutnal ještě lépe, než voněl. "Tak kde chceš začít?" otočil se ke mně, když se za služebnou zavřely dveře. "Začněte na začátku. Co jsem vlastně zač?" zeptala jsem se. Tren se pohodlně usadil do křesla a sklopil pohled k čaji. "Dobře. I když ten Shinigami říkal, že jsi napůl člověk, tak to není pravda. Nejsi člověk, jsi čarodějka…" začal vyprávět, ale přerušil ho můj zděšený pohled. "Klid, to není nic, z čeho bys musela být zděšená" uklidňoval mě Tren a vzal mě za ruku. "Jelikož se tvoje pravá podstata ještě ne úplně probudila, působíš na ostatní jako člověk" dovysvětlil mi.

   Snažila jsem se uklidnit. Tren říká, že to není nic hrozného. Asi se moje představa čarodějky neshoduje s realitou. "Tvoje matka, Eleona, byla velmi vážená čarodějka, vynikala hlavně v léčitelství, i když byla velmi dobrá i v obraně a útoku. Dokázala ovládat i přírodní živly. Tuhle schopnost bys měla mít po ní. Tvůj otec byl také velmi silný kouzelník. A taky dobrý chlap. Znal jsem ho dobře. Byl opravdu zázrak, že jsi se jim narodila. Chápej, čím je kouzelník nebo kdokoliv jiný silnější, tím těžší je pro něj mít děti. A tvoji rodiče byli oba velmi silní.

   Tvůj příchod všichni očekávali. Věděli jsme, že to bude zrod velmi mocné čarodějky. Když jsme ještě ke všemu zjistili, že máš být naší vyvolenou, vyvolalo to ohromné veselí. Tví rodiče z tohohle moc nadšení nebyli. Přáli si pro své jediné dítě klidný život v míru.

   První dva roky svého života jsi strávila tady, v Chamonu. Dostávalo se ti té nejlepší péče, i když lidé odsuď chtěli, aby se ti dostalo i výchovy v magii. S tím tví rodiče nesouhlasili. Rozhodli se, že s tebou odejdou na Zemi a až dosáhneš toho správného věku, dají ti na vybranou, jestli se magii budeš chtít věnovat, nebo ne.

   V předvečer plánované cesty se ale všechno zvrtlo." Dante se na chvíli odmlčel, bylo vidět, že se mu to vypráví velmi těžko. Mě se to zase těžko poslouchalo, ale na druhou stranu jsem to chtěla vědět. Tiskla jsem tedy Trenovu ruku a nechala se od něj uklidňovat. Dante se napil čaje a pokračoval. "Tvého narození se bála skupina "odpůrců" dalo by se říct, kteří drželi s Shinigami. Moc dobře si uvědomovali, že bys mohla kteroukoliv bitvu obránit ve svůj prospěch. Rozhodli se tě tedy zneškodnit a spolu s tebou i tvé rodiče.

   Byl to opravdu krutý boj. Bohužel oni měli na své straně spoustu silných kouzelníků a tví rodiče nakonec podlehli. Podařilo se nám zachránit jen tebe. Přidělili jsme ti ty nejlepší pěstouny a rozhodli se vyhovět přání tvých rodičů. Přenesli jsme tě na Zem. Bohužel několik měsíců poté byli zabiti i tvoji pěstouni. Vyhlásilo se další výběrové řízení, které vyhrál pár, který jsi tolik let považovala za své rodiče. Vybrali jsme ti tu nejlepší školu, pečlivě hlídali tvé zájmy, prověřovali tvé kamarády. V 16 letech jsi nám začala trochu dovádět, a proto přišel na řadu Anthony. Nevěřila bys , jak těžké bylo najít pro tebe vhodného meertalena.

   Anthony se o to místo původně vůbec nezajímal, možná proto ho nakonec dostal. On jediný si uvědomoval, jak závažný by to byl závazek. Ostatní to dělali jen pro slávu. On měl oproti nim skvělé pracovní výsledky, dostatečně vysokou úroveň a hlavně bohaté zkušenosti. Abych to zkrátil. Zvolili jsme ho a tvůj život se ocitl pod jeho dohledem. Vlastně mu můžeš poděkovat, že jsi se stala policistkou. Ostatní byli proti, abys vykonávala tak nebezpečné zaměstnání, ale Anthony se za tebe přimluvil. Věděl, že sis to velmi přála. Po tom, co se tě Darik pokusil zabít, nastoupil k tobě do práce, aby tě měl lépe pod dohledem. Zbytek už znáš" dokončil svoje vyprávění.

   Chvíli jsem nebyla schopná dostat ze sebe slovo. "Je to ještě horší než jsme si myslela" řekla jsem nakonec. "Proč?" nechápal Dante. "Nalinkovali jste mi celý život" objasnila jsem to. Dante se zasmál. "Tak zaprvé, od nějakých šestnácti jsi si díky Antonymu mohla dělat, co jsi chtěla, kromě skákání ze skal a podobných blbostí. Dovolil ti skoro všechno, neustále se za tebe přimlouval. Kdyby nebylo jeho, bylo by to mnohem horší. Šachový kroužek a podobně" zpražil mě. Jen jsem se zašklebila. "A za druhé" řekl a otočil se na Trena. "Znáš ji dobře. Věděl jsi, že bude takhle reagovat." Tren se usmál.

   V tu samou chvíli ode mě dostal políček. "Za co?" zatvářil se uraženě. "Že jsi mi to neřekl" vyjasnila jsem to a pak ho velmi dlouze políbila. "A tohle bylo za co?" zajímal se s úsměvem Dante. "Že jsem porušila slib. Slíbila jsem, že se nebudu zlobit" vysvětlila jsem. Tren kývl hlavou, jako že si vzpomněl.

   "Ještě něco? Nebo už víš všechno, co jsi chtěla vědět?" zeptal se Dante, ve tváři výraz "hlavně už se na nic neptej". "Kdybych si na něco vzpomněla, zeptám se téhle osoby" ukázala jsem prstem na Trena. Jen se zašklebil, ale jinak to nekomentoval.

   Dante nás šel vyprovodit ke dveřím. Tam se s námi rozloučil a Trena přátelsky poplácal po zádech. Nebyla to žádná silná rána, ale on při ní bolestně vyjekl. Nechápavě jsem na něj pohlédla. "Anthony, ty už zase nebereš prášky?" obořil se na něj Dante.

no zavřete obě oči a představte si, že je to čarodějka (v nejlepším případě Eleona), ovládající přírodní síly...nic moc no, ale pro tenhle obrázek mám hold slabost.