Veselé Vánoce

Tak sice už máme dávno po Vánocích, ale já mám teprve teď dopsáno, takže vydávám vánočí dílek. V něm tedy rozhodně není nic o výcviku, nevím, kde jste vzaly, že hned odjíždí. Pokud si dobře pamatuju, tak odjede na konci zimy...což zatím nehrozí =P. No nic přei krásné a pohodové počtení:

Hned co jsme došli dovnitř nás Dany odtáhl do obýváku. "Musíme ozdobit stromeček!" zavýskl. Jen jsem se ohlédla po Juaně, která už stála připravená, náruč plnou vánočních ozdob. Nik přinesl stromek, který jsem už předtím zahlídla stát před domem.

   Všichni se do toho hned pustili. Když byl stromek hotový, šli kluci dělat bramborový salát a my děvčata začali naklepávat řízky. Pak jsme je uklidily do lednice, obalovat budeme až zítra. "Jedeš do postele" vyhnala Dany Juana, když se snažil dostat se k cukroví a stromečku. "A ty taky" plácl mě Tren přes zadek. "Máš se šetřit" zašeptal ještě.

   Vyběhla jsem nahoru do pokoje a plácla sebou do pohovky. "Potřebuji pomoct zabalit jeden dárek. Prostě mi to nejde" řekl, když přišel za mnou. "Jasně, dej to expertovi" zatleskala jsem
a vyhrnula si rukávy. Zasmál se a podal mi velkou krabici, samozřejmě toho nejblbějšího tvaru. "Co to je?" ptala jsem se, když jsem to balila. "Pro Danyho, nějaký součástky do té naší dráhy, které nám ještě chyběly" odpověděl. Podala jsem mu zabalený balíček. "Děkuju" usmál se a strčil ho do skříně. "Máš tam i něco pro mě?" zeptala jsem se hned a vyskočila na nohy. "Nic, nic" řekl rychle a skříň zamkl pečetí" "No tak" přemlouvala jsem ho a snažila se to otevřít. "Nic" řekl znovu a přehodil si mě přes rameno. "Hej pusť!" vyjekla jsem a bouchala ho do zad. "Kousek vedle. Tam to mám nějaký zatuhlý" zasmál se. Na truc jsem přestala.

   Shodil mě na postel a rychle si na mě sedl. "Tak ty mě nebudeš masírovat?" zavrněl. "Ne, ale ty mě můžeš" zavrněla jsem nazpátek. "Hm, tak jo. Ale bez oblečení by to bylo lepší" řekl a stáhl mi šaty. "Bude mi zima" zaprotestovala jsem. Nerada jsem byla nahá v domě plném lidí. Přikryl mě dekou alespoň po pás. "Lepší?" zeptal se. "Mnohem" přikývla jsem a nechala se od něj masírovat. Občas sjel rukama i někam jinam, než na záda. Jen jsem si užívala jeho péči.

*****

Ráno mě probudily něžné polibky. Zavrtěla jsem se a otevřela oči do temného pokoje. Překvapeně jsem zamrkala. Tren mě nikdy nebudil, když vstával on. "Vstávej. Juana by byla nervózní, kdybys dneska spala dlouho" řekl. Neochotně jsem se vyhrabala z postele a zapadla do koupelny. Zaklepal na dveře. "Lásko, zkus si je prosím" řekl a podal mi šaty, hned jak jsem otevřela. Rychle jsem si je oblékla a šla se mu ukázat. Byly to obyčejné dlouhé šaty s krátkým rukávem a s páskem pod prsama. Vršek byl tmavě modrý a ten zbytek černý.

   Chvíli si mě prohlížel. "Co je?" ošila jsem se nervózně "Otoč se!" požádal mě. Udělala jsem jednu perfektní otočku. "Nádherné" zašeptal. "Díky" usmála jsem se a sundala je ze sebe.

   Už od rána to u nás vypadalo jako na náměstí. Jak jsem se dozvěděla, všichni naši přátelé, a celá rodina budeme mít večer vánoční párty. Takže se musela připravit snad tuna jídla, pití, všechno se uklidit a načančat. Juana i Airine běhaly jak ztřeštěné a já se snažila pomoct, kde se dá. Tren s Nikem se jen tak poflakovali.

   Navečer už bylo všechno hotovo a já se konečně mohla jít převléknout a na chvilku si oddychnout. Zalezla jsem si do koupelny a dala si rychlou sprchu. Jen v županu jsem vyšla do pokoje. Tren už tam byl a taky se oblékal. Měl na sobě černé kalhoty a tmavě modrou košili, u krku ležérně rozepnutou. Bude perfektně ladit s mými šaty.

   Když jsem vešla otočil se. "Už jste hotové?" zeptal se s úsměvem. "Nejspíš" přikývla jsem. Oblékla jsem si šaty a podívala se do zrcadla. "No, teď ještě něco s vlasy" povzdechla jsem si. "A co sis představovala?" zeptal se. "No chtěla jsem si udělat něco na způsob krokodýla, ale nikdy mi to moc nešlo, tak se na to asi vybodnu" okomentovala jsem to. "Pojď sem a přines hřeben" řekl a sedl si na pohovku.

   Poslechla jsem a i s hřebeny se posadila před něj. Mlčky mi na hlavě něco tvořil. "Můžu vědět co děláš?" nedalo mi to. "To, co jsi chtěla" odpověděl. "Jak to, že umíš česat?" "Musel jsem se to naučit kvůli Airine" zasmál se a zagumičkoval mi cop. "Tak se podívej" řekl a nastavil mi zrcadlo. "Dokonalé, mohl bys být kadeřník" usmála jsem se a natáčela hlavu, abych jeho výtvor viděla ze všech stran. "To by asi nešlo, jsem strašně drahý" usmál se a odložil zrcadlo. "A co jsem dlužna?" zeptala jsem se a zaklonila hlavu, abych na něj viděla. "No myslím, že pořádná pusa by stačila" usmál se a sklonil ke mně. Otočila jsem se a pomalu a dlouze ho políbila. On se samozřejmě nenechal pobízet a k polibku se přidal. "Řekl jsi, že jedna by stačila" smála jsem se, když mě začal líbat na krk. "No dobře" povzdechl si a přestal. "Večer lásko" slíbila jsem mu a vběhla do koupelny, abych se ještě nalíčila.

*****

Za půl hodiny jsme oba sešli dolů do jídelny. Airine zrovna prostírala a Dany lítal kolem. Nik se Sethem přinesli mísu se salátem a řízky. Juana za nimi nesla lahve limonády a vaječného likéru. Všichni jsme se postavili na svá místa kolem stolu. Juana nás oběhla a každému, kromě Danyho, nalila štamprle. Připili jsme si a pustili se do štědrovečerní večeře.

   Byla výborná, klukům se salát vážně povedl a na řízkách není co zkazit, když je má na starost Juana. Dany s večeří pospíchal a popoháněl i nás ostatní, abychom byli rychle hotoví a mohli si už rozdat dárky. Tady totiž děti na Ježíška nevěří.

   Když jsme konečně dojedli a sklidili ze stolu, přesunuli jsme se do obýváku, kde byl nazdobený stromeček s hromadou dárků. Překvapeně jsem zamrkala. Na to, že mi Tren říkal, že si dárky nedávají, jich tu bylo vážně spousta. A pochybovala jsem, že jsou všechny pro Danyho. Posadila jsem se na jednu pohovku, Tren si sedl vedle mě a objal mě kolem pasu. Na druhou pohovku si sedla Airine se Sethem. Všimla jsem si, že byli taky sladění, jako já s Trenem. Oni ale byli do fialové, kdežto mi do tmavě modré. Nik s Juanou se posadili do křesel a Dany se vrhl k dárkům. Četl jmenovky a roznášel je dotyčným osobám. Trochu mě překvapilo, když se začala tvořit moje hromádka dárků. Trena ale samozřejmě víc překvapila ta jeho. Mohlo mu být jasné, že nenechám naše první společné Vánoce bez dárku, ale dostal jich rozhodně víc, než jeden. Ostatní na tom byli podobně.

   Jak jsem se pak dozvěděla, díky Sethově, mojí a Danyho přítomnosti se všichni snažili něco vymyslet, stejně tak jako my, nově příchozí do rodiny. Dany netrpělivě trhal papír, aby se podíval, co dostal. Pokaždé zavýskal radostí a běžel k tomu, kdo mu to dal, aby mu za to poděkoval. Největší radost měl z Trenova dárku. "Díky, strejdo, díky teto" přiběhl a oběma nám vlepil pusu. Mlčky jsem pohlédla na Trena, byl to přeci jeho dárek. Jen pokrčil rameny a pohledem zabloudil k nerozbaleným dárkům.

   Netrvalo dlouho a všichni jsme měli rozbaleno. Já dostala převážně samé praktické dárky v podobě oblečení. Měla jsem z toho samozřejmě radost, jediné co tady bylo moje byly asi troje šaty a spodní prádlo. Jinak jsem si všechno půjčovala od Airine. Dostala jsem i ten svetr, který mi Tren slíbil. Fialový se světlými proužky, opravdu krásný. A pak ještě maličkosti, které mi chyběly. S úsměvem jsem poděkovala, udělalo mi to nesmírnou radost. Od Danyho jsem dostala ručně vyráběné náušnice z barevného skla.

   "Vyzkoušej si je, ať má radost" drcla do mě Airine, když si Dany odnášel dárky do pokoje. "Nemůžu" pokrčila jsem rameny. "Vyzkoušej si je, no tak" řekla rozmrzele. "A to si je mám strčit do nosu, neb co?" prskla jsem po ní. Nechápavě zvedla obočí. "Nemá dírky v uších" informoval ji Tren mírně. Oči se jí rozšířili pochopením. "Proč? Nechtěla jsi někdy nosit náušnice?" vyzvídala hned. "Chtěla, ale nikdy jsem se nedonutila jít na propichování a
kamarádkám jsem to nedovolila" odpověděla jsem. Jen zakroutila hlavou.

   "Teď to trochu štípne" pošeptal mi Tren do ucha. "Au" vyjekla jsem a chytla se za uši. V obou jsem měla dírky. Pleskla jsem ho po ruce. "Lepší že jsem ti to udělal já, než ona na dálku" zasmál se a pomohl mi nasadit ty náušnice. "Je to divný mít něco v uších" zamumlala jsem, když byly na svém místě. V tu chvíli se dovnitř přiřítil Dany. "Jé teto, líbí se ti? Sluší ti" sedl si mi hned na klín a pozoroval svůj dárek.

   Když jsme si všichni odnesli svoje dárky, ozval se zvonek. "A je to tady" povzdechl si Tren a přitáhl si mě blíž k sobě. "To zvládneš" zašeptala jsem. Víc jsem toho nestihla protože vešel Dante i s manželkou a Hayatem. Chvíli po nich přicházeli i ostatní, až byl dům plný lidí. Obešla jsem všechny, s každým jsem si potřásla rukou a popřála pěkné svátky. Někteří ještě dodatečně přinesli svoje dárky (třeba Dante, nemohl si odpustit mi něco nedat).

   Hrála příjemná muzika, všude plno přátel, i když ne všechny jsem znala. Byli tady lidé, které znala Juana, Airine, Nik, nebo dokonce Tren. Pozorně jsem se po něm rozhlédla. Odchytla si ho totiž skupinka jeho přátel a od té doby jsem ho nezahlédla.

   Až po nějaké době mě zezadu objaly čísi paže. Otočila jsem hlavu, abych se přesvědčila, že je to opravdu Tren a ne někdo jiný, komu bych se musela bránit. Byl to on. "Tak jsi se bavil?" zeptala jsem se mile, chtěla jsem, aby si to tu užil. Moc dobře jsem věděla, že nevyhledává společnost lidí. "Hm, kamarádi, dlouho jsme se neviděli. Snažili se mě někam vytáhnout. Ale ubránil jsem se" dodal se smíchem.

   "Můžu s vámi mluvit?" ozval se za námi Dante. Otočili jsme se. "V soukromí" dodal. Tren kývl a pokynul mu směrem nahoru do patra. Zavedl ho k sobě do pokoje a nabídl mu místo v křesle. "Slyšel jsem, že jsi se rozhodla odjet" řekl, když jsme se s Trenem usadili na pohovce. Cítila jsem, jak mě Tren pevněji objal. "Ano, i když rozhodnutím se to nazvat nedalo" odpověděla jsem popravdě. "Ano, taky jsem jim vyčetl způsob, kterým ti dali na výběr. Samozřejmě jsi se mohla rozhodnout ho nepodstoupit" řekl. Sklopila jsem pohled, Tren mlčel. "No stalo se. Kdy tě tam pošlou?" "Na konci zimy, až roztaje sníh" "Hm" zamyslel se. "V tom případě máš ještě spoustu času, doučit se všechny tance a čekám tě na lednovém plese" pronesl vesele a odešel.

   Dívala jsem se za ním a pak jsem se zvedla. Měla jsem se k odchodu, když mi došlo, že Tren pořád sedí. "Pojď" vyzvala jsem ho a natáhla ruku. "Nikam nejdu, zůstanu tady. Ty se bav" řekl zamyšleně. "V žádném případě tě tady nenechám s takovými myšlenkami. Pojď, máš to povinně" řekl jsem přísně a vytáhla ho na nohy. "Rozkaz, kapitánko" zasalutoval a šel. Kdybych ho tady nechala, bůhví co by vymyslel. "Nejsem malé děcko. Nemusíš mě hlídat pokaždé, když mám depresi" zašeptal mi do ucha. "Ale dneska jsou Vánoce, na depresi není čas. Na depresi budeš mít dost času, až tu nebudu" oznámila jsem mu a seběhla schody.

*****

"Tak pěkné svátky a do Nového roku se snad ještě uvidíme" popřál Dante a jako poslední opustil náš dům. Tren si mě za pas přitáhl blíž k sobě. "Tak Dany, ty šupej do postele a vy taky běžte" vyhnala nás Juana. Všichni jsme jí poslechli a s přáním dobré noci vyšli nahoru.

   Hned za dveřmi jsem skočila Trenovi kolem krku a začala ho líbat. Chvíli stál v šoku, ale pak se přidal. "Děkuju ti Ježíšku" řekla jsem když mě pustil. "Já taky děkuji" usmál se.

   "Mám pro tebe ještě jeden dárek, který jsem nechtěl, abys rozbalovala dole, když tam byly malé děti" usmál se a podal mi balíček. Zvědavě jsem ho rozbalila. Byl to světle fialový saténový župan s červenými skvrnami, dlouhý asi do půli stehen. "Ten
je krásný" zašeptala jsem. "To jsem rád, že se ti líbí. Víš, to máš, abys mi tu po ránu neběhala nahá" zasmál se a něžně mě položil na postel.

   "A teď jsi mi něco slíbila" řekl pomalu a vzal mi z rukou krabičku, ve které byl dárek zabalený. "Nějak si nevzpomínám" zamyslela jsem se. "Tak já ti to připomenu" slíbil a vášnivě mě přitom líbal.