Ples

Ok, název nicmoc, i díl je tak nějak o ničem, ale i přes to doufám, že se vám bude líbit a necáte mi nějaký komentář ;) :

Tren mi podržel kabát, podržel mi otevřené dveře a pomohl mi na zledovatělých schodech. Byl hrozně pozorný. Neohlédl se za Monou a bylo poznat, že pospíchá z jejího dosahu. Až když jsme zahnuli za roh náměstí, zpomalil.

   Šla jsem vedle něj, hlavu plnou otázek a myšlenek. Zvědavě se na mě díval, hlavu nakloněnou ke straně a čekal, kterou otázku položím jako první. "Kolik jí je?" zeptala jsem se. Nadechl se, pozvedl jedno obočí a rty se mu pohybovaly v neslyšném počítání. "Letos jí bude 420" odpověděl po chvíli. "Páni" vydechla jsem, až to jsem nečekala. Usmíval se, přišlo mu to vtipné.

   Bylo chvíli ticho. Chtěla jsem se na něco zeptat, ale neměla jsem odvahu. "Ano, vím proč" odpověděl. Polekaně jsem sebou trhla. "Nemusíš se bát se mě na něco zeptat" usmál se něžně. "Jo, já vím…jenom…jak to víš? Mně řekla, že se o tom s tebou nebavila". Zasmál se. "Řekl mi to její bývalý přítel" "To byl asi trochu šok" konstatovala jsem. "Ano" přikývl zdráhavě.

   "Doufám, že ty mi kvůli něčemu takovému neutečeš" usmál se. Zavrtěla jsem hlavou, jako že ne. Přitáhl si mě blíž do náruče a políbil mě do vlasů. "Já jsem spokojená" špitla jsem sotva slyšitelně, ale jemu to neuniklo. "Řekněme, že Mona byla v tomhle ohledu dost náročná" přikývl. Obdivovala jsem ho, že o tom dokázal mluvit tak otevřeně.

   "Jak jinak bych o tom měl mluvit? Mluvení je dost důležité, nikdy se mi neboj říct, co bys chtěla, co cítíš" zašeptal mi do ucha. Zrudla jsem ještě víc. "Fajn, chci tě teď, hned a tady" pronesla jsem vážně, ale on věděl, že si z něj dělám srandu. "Rozkaz" mrkl na mě a začal si rozepínat kabát. "Co blbneš?" vytřeštila jsem oči v domnění, že se vážně bude svlékat. Zakřenil se a mě došlo, že to udělal schválně. "Tohle ale nebylo vtipné" procedila jsem skrz zuby.

   "Já jenom pořád nechápu, proč se s tebou rozešla kvůli tomuhle? Neříkej mi, že je to tak závažný důvod" zamyslela jsem se. S odpovědí chvíli otálel. "Já si nemyslím, že to byl jediný důvod, ale pro ní byl dost důležitý. Ona nedokázala vnímat žádné jiné projevy lásky, než sex. V tomhle ohledu jsi o tolik vyspělejší než ona. Nevím, já jí do hlavy nevidím" pronesl zamyšleně.

   "Ale mě jo" zamračila jsem se. "No tak, lásko. Jestli tě to potěší, tak i Danymu" usmál se. "Super, přirovnáváš mě k dítěti" "To bych si nedovolil" zvedl ruce, jakoby se vzdával. "Mona se mi líbí, tipla by mě věkově na víc, než mi je. Rozhodně si ze mě kvůli tomu neutahuje, na rozdíl od někoho" řekla jsem a při posledních slovech mu zabodla prst do hrudi. Zasmál se. "V tom má pravdu. Ve tvém věku jsem měl úplně jiné problémy" zamrkal na mě. "Budu hádat. Nezlobil tě přítel, nenaháněla tě jeho bývalá snoubenka a neodjížděl jsi na smrtelný výcvik" vypočítávala jsem na prstech. "Asi tak" přikývl s úsměvem a odemkl dveře od domu.

   To už jsme došli? Zamyšleně jsem si sundávala kabát. "Já tě přeci nezlobím. To je jen takové laškování" usmál se Tren. "Zlobíš" nedala jsem se. "Fajn, asi půjdeš dneska večer sama" pronesl a šel k sobě do pokoje. "Kam jdu večer?" nechápala jsem. "Přeci do tanečních" odpověděl.

   Sakra, na taneční jsem úplně zapomněla. Doufala jsem, že se mnou nechá tancovat Trena, toho kluka bych už asi přizabila. Moje přání bohužel nebylo vyslyšeno. Ten kluk tam byl a v rámci slušného chování a spravedlivé výměny, jsem s ním musela tančit. Nebyla jsem z toho nadšená ani já, ani Tren, ale co jsme mohli dělat.

   Na konci lekce, nám učitel oznámil, že tohle byla poslední lekce. Všechny tance už umíme a doufá, že mu nebudeme na plese dělat ostudu. Při těchto slovech se díval směrem k tomu klukovi. Tren mi dal krásnou červenou růži, připomněl mi tak moje první taneční, kde jsme také na poslední lekci dostávaly od partnerů květiny. A taky první polibek. Ten, co jsem dala Trenovi rozhodně nebyl první, ale zato byl lepší a hlavně byl z lásky.

   "Co jsi vlastně dělal v mých letech?" napadlo mě, když mě vedl z tanečních domů. "Studoval jsem vysokou školu, u nás se studuje mnohem déle. Taky jsem absolvoval výcvik, jak se chovat ke svým svěřencům. Prováděl jsem občasné výlety na Zem, abych si osvojil místní řeči, zvyky a chování. Neměl jsem ani ponětí o tom, že bych někdy mohl mít přítelkyni a milovat se s ní. Tohle všechno pro mě bylo důležitější. Řekněme, že tělesné potřeby přišli o něco později" usmál se. "Jak je možné, že jsem odsud, ale všechny pocity mám jako normální lidé?" "Ehm…no, já si nejsem úplně jistý, ale možná je to tím prostředím a taky tím, jak tě vychovávali. Lidé mají velmi krátký život, takže se musí zodpovědnosti a všemu důležitému naučit velmi rychle. Po nás nikdo nic takové nechce, máme na to spoustu času. Vlastně tak nějak do 117" řekl. Zamyslela jsem se. "Ale je to jen taková teorie, nikdo neví, proč to tak je" usmál se a přitáhl si mě blíž k sobě.

*****

"Tak co to bude tentokrát?" zeptal se mě, když jsem stála před zrcadlem a přemýšlela, co s vlasy. "Nevím, nechám to na tobě" pokrčila jsem rameny. Vždycky měl dobrý výběr. Políbil mě na šíji a pak mi udělal drdol. Jiný než jsem měla minule, ale přesto vkusný a krásný. Objal mě kolem pasu a líbal na nahé rameno.

   Dívala jsem se do zrcadla. Tentokrát jsem měla dlouhé tmavě modré šaty, vršek byl imitací korzetu, sukně byla nabraná a poté volně spuštěná až ke kotníkům. Spodní lem byl zdoben bílými křivkami, některé zasahovaly až do půli sukně. Vrchní lem byl ozdoben stejně.

   Tren mě přestal líbat a zvedl hlavu. Mohla jsem si tedy prohlédnout jeho tmavý oblek, košili stejné barvy, jako byly moje šaty a bílou kravatu, stejnou jako zdobení mých šatů. Zase jsme k sobě ladili. "Moc ti to sluší" zašeptal. Vděčně jsem se usmála a odešla do koupelny, abych se nalíčila.

   Ples už pomalu začínal, když jsme dorazili. "Myslel jsem, že už nepřijdete" usmál se na nás Dante. "Když Trenovi všechno moc dlouho trvá" pokrčila jsem rameny. Dante i Tren se usmáli. Odvedl mě ke stolu a posadil se vedle. "Dáš si něco k pití?" zeptal se. "Ne, zatím nic" usmála jsem se.

   Začala hrát valčíková hudba. Tren mě vedl na parket a roztočil se v přesném rytmu. Ostatní páry nám uhýbaly v cestě, když nám to tak pěkně šlo. A ne jenom valčík, ale i foxtrot, waltz, tango a i latinské tance jako chacha, jave… No prostě jsem zírala. Až dosud jsem nevěděla, co ve mně je. A co teprve Tren? Ty jeho sexy pohyby.

   Kolem desáté hodiny jsem už byla unavená a prosila Trena, abychom si šli sednout. Souhlasil. Než stihl dosednout, popadla ho Juana, že by taky mohl provést svojí matku. Vystrčila jsem je na parket. Tren si povzdechl, a pak se stejně lehce roztočil i s Juanou.

   Rozhlédla jsem se kolem a uviděla dveře od otevřeného balkonu. Záchrana! Propletla jsem se davem tančících párů a vpadla do příjemně chladného vzduchu. Stoupla jsem si k zábradlí a hleděla do dálky. Stála jsem dlouho sama, než jsem zaregistrovala přítomnost někoho dalšího. Ten někdo stál ve dveřích, opřený o rám a mlčel. "Tím směrem je Grinstonville" řekl Tren. Než jsem se stihla otočit, stál u mě a přes ramena mi dával svoje sako.

   Otočila jsem se čelem k němu. "Koukala jsem na vás s Juanou, moc vám to spolu slušelo" usmála jsem se. Nechtěla jsem dnešek kazit. "S tebou mi to určitě sluší mnohem víc" opáčil a jemně mě políbil. "A tady máme ty naše hrdličky" ozval se za námi Dante. Otočili jsme se. Stál ve dveřích i s manželkou.

   Pomalu jsme šli k nim. Dante vzal Trena kolem ramen a odvedl ho kousek stranou. Já zůstala sama s jeho manželkou. "Vidím, že se vám ty šperky líbí" řekla po chvíli ticha. "Ano, jsou nádherné" usmála jsem se. Byl to jejich dárek k Vánocům. Šperky z bílého zlata s vybroušeným safírem, který mi přesně ladil s šaty.

   Po chvilkové stydlivosti, jsme se začaly živě bavit o módě, bytových doplňcích a samozřejmě o mužích. "Už mě zase pomlouvá" ozvalo se mi u ucha, až jsem leknutím nadskočila. "Mě z tebe jednou klepne" ohradila jsem se. "Nemůžeš si aspoň odkašlat?" "Lásko, já přeci nemůžu za to, že jsi tak strašně nevšímavá" pokrčil rameny. "My vás tu radši necháme" usmál se Dante a on i jeho žena odešli. "Proč si každý myslí, že se budu vztekat?" zakroutila jsem hlavou. "To byla řečnická otázka nebo chce znát odpověď?" zeptal se Tren a sundal mi z ramen svoje sako. "Původně řečnická, ale teď chci znát odpověď" otočila jsem se čelem k němu. "Ří kal jsem ti přeci, že po nás se nechce, abychpm dospěli nijak brzy. Všichni stále čekají, že se budeš chovat jako puberťačka. Umanutá, s odpovědí na všechno" usmál se.

   Zakroutila jsem hlavou. Tren mě vzal na parket a zase jsme tančili. Po několika rychlých, jsme si konečně dali pomalý waltz. Jediný tanec, u kterého jsem byla schopná si i povídat. "Co ti Dante chtěl? Jestli mi to tedy můžeš říct" zeptala jsem se. "Že tě musím ještě něco naučit, než odjedeš" odpověděl s úsměvem. "Co?" zeptala jsem se dychtivě. Povzdechl si, přišlo mi, že dost smutně. "Bránit si myšlenky a správnému chování" zamumlal.