Silvestr

Takže, mám sice křížek po funuse, ale konečně se mi podařilo dopsat Silvestrovský díl. Během něho nám do rodiny Natori přibyde další členka...dokonce se mi povedlo zabalit do něj i kousek děje. Je trochu delší, tak snad to přežijete. Přeji krásné počtení a nechte mi koment:

Vánoční svátky a následné volny, které jsem zas až tolik nepocítila, neboť nechodím do práce, mi utekly hrozně rychle. Každý den jsem musela ráno brzo vstát a věnovat se Danymu a jeho vánočnímu dárku, štěněti. Zatím 6-týdenní štěně border kolie se v jednom kuse válelo na naší pohovce, vyplazovalo na nás jazyk a vrtělo ocasem. I když bylo Danyho, mělo ze všech nejraději Trena a mě, neustále za námi chodilo, a když na něj ostatní volali, nereagovalo. Jakmile zapískal Tren, bylo okamžitě u něj.

   Po utahání štěněte následovala příprava oběda, po obědě přátelská návštěva, večer společenské hry, jako třeba Aktivity a nakonec opět utahat štěně. Všechny dny byly takové, a vlastně jsem za to byla i ráda. Díky neustálému mluvení, mluvení a mluvení se můj jazyk o hodně zlepšil.

   "Mám z tebe radost, už mluvíš moc dobře" řekl Tren, když jsme jednou měli večer jen sami pro sebe, seděli na pohovce, mezi námi spící štěně a povídali si. "Vážně?" podivila jsem se. "Ano. Copak jsi si nevšimla, že už ti nic neopakuji, a že mluvím rychle?" zeptal se mě s úsměvem. "Hm, to je pravda" zamyslela jsem se. "Není to ještě dokonalé…" usmál se a zopakoval můj poslední přeřek. "Já vím" protočila jsem oči v sloup. Natáhl se, aby mě mohl políbit, ale překáželo mu v tom štěně. "Kessy dolu! Běž!" přikázal.

   Kessy se zavrčením slezla z pohovky, aby následně opět vylezla na moje místo, které bylo volné, protože jsem zrovna seděla Trenovi na klíně. "Ty potvoro" podrbala jsem ji za ušima. "Mě se ale tady líbíš mnohem víc" poznamenal Tren a přitiskl si mě na prsa. Moc jsem si to ale neužila, protože do pokoje vrazil Dany. "Půjdem vyvenčit Kessy!" zavýskl a oba nás táhnul ven.

   Tren se celou procházku velmi aktivně snažil utahat štěně i Danyho zároveň, ale mě přišlo, že spíš unavil sám sebe. Když jsme dorazili domů, dal si akorát teplou sprchu a chystal se zalézt do postele.

   Raziel mu ale jeho plán překazil. Přišel pro něj, že s ním potřebuje mluvit. Přitom se ale díval na mě, takže jsem odhadla, že se zase bude mluvit o mě. A taky jsem měla pravdu. Oba se spolu hádali a velice často padlo moje jméno. "Přestaňte se hádat. Můžeme to vyřešit v klidu" mírnila jsem je, Trena pevně držela za loket. "Anori, tohle se tě netýká" řekl tiše Tren a snažil se mě vyšoupnout. "To se mě týká, tedy jestli neznáš nějakou jinou Anori, která by odjížděla na výcvik do Grinstonvillu" prskla jsem naštvaně. "To sice neznám, ale tohle se tě opravdu netýká" zopakoval klidně. "Nebudeš věci o mně řešit beze mě" zasyčela jsem. Přímo jsem nesnášela, když mě z něčeho vynechával.

   "Nebudu o tom s tebou diskutovat" řekl naštvaně, hrubě mě chytil za loket a táhl mě pryč. Na schodech jsem se málem natáhla, taktak jsem to vybrala. Jemu to nějak zvlášť nevadilo, nejspíš by mě táhl dál. Strčil mě k sobě do pokoje a zamkl za sebou.

   Nevěřícně jsem zírala na zamčené dveře. On mě tu vážně nechal. Tak to si u mě rozlil chlapec. Byla jsem připravená s ním buď nemluvit, nebo mu vynadat a pak s ním nemluvit.

   Čekala jsem a čekala, ale Tren nikde. Skočila jsem si tedy do sprchy a vlezla si do postele. Ještě chvíli jsem četla, než mě přepadla únava a já usnula. Tren se do pokoje vrátil až někdy kolem 3 v noci. Sice mě vzbudil, ale byla jsem moc ospalá na to, abych jeho příchod nějak řešila. Kolem 4 se ale za dveřmi ozvalo štěněčí kňourání, které mě usnout nenechalo.

   I když jsem s Trenem nechtěla mluvit, pořád mě to ještě nepřešlo, zatřásla jsem s ním. Probudil se a zaposlouchal do zvuků. "To neřeš, spi dál. Musí si zvyknout, že bude na chodbě sama" zamumlal a lehl si zpátky. Otočila jsem se zády k němu. Přejel mi prsty po vlasech. "Ty se mnou nemluvíš?" zeptal se. "Ne" odpověděla jsem. "Ale no tak, lásko, vždyť jsem to dělal pro tvoje dobro" zašeptal mi vemlouvavě do ucha a přisunul se blíž ke mně.

   Nevěřícně jsem se k němu otočila. "No promiň, ale já jsem si spíš připadala, jako kdybych něco provedla, žes mě tu zamknul a nechal jsi mě tu" vyčetla jsem mu. "Chápu, že tě to mohlo urazit, ale nevíš o čem jsme se hádali" řekl. "O čem?" "O tom, jak tam pojedeš" "Takže se mě to týká" rozhodila jsem rukama. "No možná trochu" připustil. "A nemyslíš si, že bych se měla sama rozhodnout, jak tam pojedu?" zeptala jsem se jízlivě. "Mě se prostě nelíbí, že bys tam měla jet sama, bez ochrany" řekl naštvaně. "A nechceš mi rovnou zabalit?" můj hlas sarkasmem doslova přetékal. "Ne, díky. Já ale nemyslel, že bych jel s tebou, ale že bys jela s ostatními učni" odpověděl. "Aha" zamyslela jsem se. V tom měl pravdu. "Ale musíš se hádat" řekl Tren už vyrovnaně.

   Uznala jsem tedy svojí chybu. Tren chvíli na to usnul, ale mě rušilo Kessyno ťapkání po chodbě, pak jsem slyšela jak Juana vstává a věděla jsem, že mám po spaní. Počkala jsem, dokud nebylo 6, a pak jsem si rozsvítila lampičku, abych si mohla číst. Trena jsem sice vzbudila, ale neměl se ke vstávání. Jenom ležel a odpočíval. "Víš, že ti ten župan hrozně sluší?" zamumlal. Zvedla jsem oči od knížky. "Aby taky ne, když jsi ho vybíral ty" usmála jsem se. "Takže už se nezlobíš?" zeptal se a přejel mi rukou po nahém stehně. "Ne" mrkla jsem na něj. "To je dobře" řekl, rozvázal mi župan a líbal mě na břicho. "Jedeš! Za chvíli přijde Dany s Kessy" "Až za 54 vteřin, to toho ještě hodně stihneme" zamumlal a přesunul se na krk a ústa.

   "Už jste vzhůru? Tak honem, ať už můžeme jít!" přišel k nám do pokoje Dany, když mě Tren akorát zpátky oblékl. "Za chvíli přijdeme" ujistil ho Tren. Když se za ním zavřeli dveře, ještě chvilku mě líbal, pak si povzdechl, jako by ho trápilo něco, co mi neřekl a začal se oblékat. Moc se mi nechtělo, ale natáhla jsem na sebe teplé věci a šla si dolů pro kabát.

   Venku bylo až příliš živo, na to, že bylo 7 ráno, byly ulice plné lidí. Rychle jsme došli až do parčíku, kde jsme Kessy vždycky venčili. Tren mě pevně držel, protože mi to každou chvilku uklouzlo, cesta byla jako jedno velké kluziště. Danymu a Kessy se to ale líbilo a klouzali se sem a tam. "Co se děje, že je tu tak živo?" zeptala jsem se po chvíli. "Dneska je Silvestr" odpověděl Tren s úsměvem a sehnul se, aby nabral sníh a hodil ho po Kessy. Plácla jsem se do čela. To mi nějak nedošlo. "A co budeme dělat my?" zeptala jsem se ho na program na dnešní večer. "Když to řeknu jednoduše, tak bude u Danteho v domě velká Silvestrovská párty" odpověděl s trpitelským výrazem.

   Odpoledne se všichni v domě připravovali, aby vypadali co nejlépe. Mě se do toho moc nechtělo, ale co jsem měla dělat. Airine mi půjčila svoje druhé nejlepší šaty, ty první totiž měla na sobě ona. Stála jsem před zrcadlem a přemýšlela, co s vlasy. "Sluší ti" objal mě zezadu Tren a díval se na můj obraz v zrcadle. "Hm" zabručela jsem. "Copak?" zeptal se pobaveně, jako kdyby to už dopředu nevěděl. "Všichni zase budou mít super účesy a co já? Nechápu, jak to dělají" povzdechla jsem si. "Tak já ti to ukážu" řekl a narovnal se. "Chtěla bys nějaký drdol, nebo vlny, nebo cop,…" začal vyjmenovávat.

   Myslela jsem, že si ze mě dělá srandu. "Načechraný drdol, s vypuštěnými pramínky, některé natočit, některé nechat volně a ofinu schovat kolem hlavy do drdolu" nadiktovala jsem mu ze srandy hromady podmínek. Tren se zamyslel, luskl prsty a během 5 vteřin se mi vlasy na hlavě stočili přesně do toho účesu, který jsem chtěla. Překvapeně jsem civěla na svůj odraz v zrcadle. "Takhle?" zeptal se s úsměvem. "Jo" vydechla jsem. "Aspoň vidíš, jak je to jednoduché, ani nemusíš trávit hodiny u kadeřníka" zasmál se.

   "Tohle mě musíš naučit" řekla jsem, když jsem se v koupelně líčila. Tren pozorně sledoval každý můj pohyb, jako kdybych dělala něco úžasně záživného. "Jasně" přikývl a stoupl si za mě. Byl vyšší než já, takže na sebe viděl. Chvíli přemýšlel a pak si s povzdechem vlasy jenom prohrábl prsty a nechal je rozcuchané, jako vždycky. Tak mu to ale slušelo nejvíc.

   "Tak já jsem ready" řekla jsem, když jsem si pracně nasadila náušnice, co jsem dostala od Danyho. Přikývl a podržel mi otevřené dveře. K Dantemu jsme šli pěšky a i tak jsme dorazili jako jedni z prvních. "Vítám vás" zamával na nás Dante už z dálky. Uvedl nás do velkého sálu, kde bylo ve dvou řadách posezení. Stoly se prohýbaly pod nánosy jídla a pití. Tren mě nechal vybrat, kam si chci sednout. Vybrala jsem naše místa někde uprostřed, aby se vedle nás vešla Trenova rodina i naši přátelé. "Trene?" oslovila jsem ho a naznačila mu, aby šel blíž. Sklonil se. "Nenech mě moc pít, jo?" požádala jsem ho. Usmál se, ale přikývl. Věděla jsem, že Tren nepije vůbec, takže to bude spolehlivý hlídač.

   Sál se brzo zaplnil lidmi a začala opravdová zábava. Ve volném prostoru uprostřed se do rytmu rychlé hudby vlnilo pár odvážlivců, někteří postávali okolo a dívali se. A někteří, jako třeba já s Trenem, seděli a povídali si.

   Tren mě seznámil s partou svých kamarádů, no spíš oni se seznámili se mnou, než že by v tom měl Tren nějaký větší podíl. Byli to správní kluci, veselý a upřímní. Markus, jeden z nejmladších, hned po Trenovi, ze sebe sypal jeden vtip za druhým už asi přes hodinu. Všichni se smáli, i když většinu z nich už znali. Byla to celkem příjemná společnost. Čas s nimi rychle utíkal.

   Parket už se mezitím pořádně zaplnil a i kluci si šli zatančit s volnými děvčaty. Seděli jsme a dívali se, jak blbnou. "Ty netančíš?" zeptal se mě po chvíli Tren. "Ne, a ty?" "Ne" zasmál se. Pozvedla jsem obočí. "Kdybych řekl že jo, změnilo by to něco?" "No, možná bych se obětovala" konstatovala jsem. Se smíchem zakroutil hlavou.

   "Co je vy dva, netančíte?" položil nám Sam oběma ruku na rameno. "Ne" odpověděli jsme sborově. "Ale Trene, nekecej, vždyť to umíš" zasmál se. "Nebo ti seberu taneční partnerku" pohrozil s úsměvem, ale bylo vidět, že to nemyslí vážně. "Když bude chtít, tak běžte" opáčil Tren. Kopla jsem ho pod stolem do nohy. Jen pokrčil rameny. Sam zakroutil hlavou a odešel za ostatními. My dva jsme už byli jedni z posledních, kdo ještě seděl. "Ty bys mě poslal tančit a sám bys seděl?" zeptala jsem se nevěřícně. "Možná bych si pro tebe pak přišel, podle toho jak moc nešťastně by si se tvářila" usmál se a políbil mě na tvář.

   Hudba se zklidnila do ploužákového tempa a na parketu se všichni spárovali. Pokud u sebe zrovna neměli někoho opačného pohlaví, vzít si svého kamaráda nikomu nedělalo problém. Tren se ke mně naklonil. "Smím prosit?" zašeptal. Nejistě jsem přikývla. Vstal a dovedl mě na parket. Ploužák byl jeden z tanců, který jsem výjimečně uměla. Objala jsem ho tedy kolem krku, on mě prozatím kolem pasu a už jsme se točili v rytmu pomalého tance pro zamilované. Vedle nás se ve stejném tempu točila Airine se Sethem. "Jsem myslela, že už ani nepřijdete" řekla, když se přitočili blízko nám. "Čekal jsem na vhodnou písničku" zasmál se Tren.

   Tančili jsme už třetí ploužák v řadě. Trenovo ruce se posunuly někam mnohem níž než na pas, tančili jsme teď v těsném objetí. Bylo to přesně jako v amerických slaďácích. A když se Tren ještě sklonil a jemně se otřel o moje rty, bylo to ještě lepší. Než se stihl narovnat, přitáhla jsem si zpátky jeho rty a líbala ho jako o život. "Necháš ho!" ozvalo se vedle nás. Lekla jsem se a šlápla Trenovi na nohu. "Nezáviď" zašklebil se Tren na Markuse a znovu mě políbil. Skončila hudba a my se zastavili.

   "Za pět minut bude půlnoc, takže se prosím všichni přesuňte na svá místa" ozval se Danteho hlas. Všichni jsme poslechli a zamířili ke stolům. Posadili jsme se a před námi se objevili skleničky na šampaňské. "Tomu říkám luxus" pronesl Seth a prohlížel si značku šampaňského, které se objevilo spolu se skleničkami do každé skupinky lidí. Ještě chvilku jsme seděli celkem v tichosti. Dante vykouzlil uprostřed místnosti velké hodiny, které právě ukazovali za 15 vteřin půlnoc.

   "Nezapomeňte na novoroční polibek, takže Anori pojď sem" řekl Nik a poklepal si na kolenu. Vyplázla jsem na něj jazyk. "Moje" zašeptal Tren směrem ke svému bratrovi. "10, 9, 8, 7, 6" ozvalo se sborově místností. "5, 4, 3, 2, 1, šťastný nový rok!" vykřikl každý. Některé páry, třeba jako my, si hned dali první novoroční polibek. Všude bouchalo šampaňské a ozývalo se cinkání skleniček od přípitků. I nám už Nik rozléval, dokonce i Tren si s námi dal sklenku. Připili jsme si a už mě Tren táhl za ruku ven. Na dvoře se akorát začali shromažďovat všichni přítomní, aby shlédli ohňostroj.

   Byla jsem zvyklá na velké ohňostroje, u nás se každý rok dělal jeden z největších v Kanadě, tím bylo vlastně naše městečko tolik známé. Ale tohle bylo něco mnohem lepšího. Díky perfektnímu načasování se ve vzduchu tvořili pestrobarevné obrazce plné jiskřivých světýlek. Ohromeně jsem zírala nad sebe a nevěřila svým očím. Tren se jen usmíval mému nadšení.

   Celý ohňostroj trval asi 40 minut, pak si všichni mezi sebou přáli do nového roku a
postupně se rozcházeli. "Jak se ti líbila oslava?" zeptal se mě Tren cestou domů. "Úžasná" vydechla jsem rozjařeně. "To jsem rád" pousmál se.

 Pro Soubi-chan: já vím, že 6-týdenní štěně nemůže poslouchat a reagovat na jméno, ale ber to s rezervou...;)