Zrušené zásnuby

Hlásím sevám s dalším dílkem. Název je trošičku zavádějící, ale uvidíte sami, o co se bude jednat. Doufám, že jsem vás moc neodradila a přeji příjemné počtení:

Celý sváteční den byl klidný a veselý. I tady se říká "Jak na Nový rok, tak po celý rok". Všichni tedy chodili s úsměvem na rtech a nehádali se. Až večer mi náladu trochu zkazilo psaní. "Chci se s tebou sejít a promluvit si. Buď zítra ve 2 odpoledne v kavárně na rohu náměstí. M." stálo v něm.

   Četla jsem ho několikrát dokola. Nechápala jsem, kdo by mi mohl psát a co by mi chtěl. "Co se děje? Píše ti nějaký tajný ctitel?" zeptal se Tren, který si už nějakou chvíli prohlížel můj zamračený obličej. "Asi, a chce se se mnou sejít" odpověděla jsem a vzkaz mu podala. Při čtení se mu na čele udělalo pár vrásek. "To psala Mona" řekl po chvíli. "Mona?" zeptala jsem se nevěřícně, obě obočí vysoko nahoře. "Ano, je to její písmo i její podpis" přikývl. Vstala jsem a začala nervózně přecházet po pokoji. Jistě, že je to Monin podpis, kdo jiný by to měl vědět lépe, než Tren. "Co mi asi chce?" přemýšlela jsem nahlas a chodila sem a tam.

   "Uklidni se" zašeptal Tren a poklepal na místo vedle sebe. Posadila jsem se a nohy mu položila do klína. "Nevím, co ti chce, ale nebude to nic hrozného. Počítá s tím, žes mi to dala přečíst" konstatoval. Jen tak mi rukama přejížděl po lýtku. "Teď z toho nebudu moct usnout. Naposledy jsme se spolu popraly, tak nevím, co si o tom mám myslet" strachovala jsem se.

   "Uvolni se, zavři oči, napočítej do 10 přitom zhluboka dýchej a říkej si, že to zvládneš" poradil mi a pustil se do masáže chodidel. Kdybych byla kočka, předla bych jako o život. "Kde je vůbec ta kavárna?" napadlo mě. "Na rohu na náměstí. Zítra si stejně potřebuju skočit do práce, tak tě tam můžu zavést, jestli ti to tedy nevadí" slíbil. "Dobře" zavřela jsem oči a užívala si masáž. "Že ty máš masérský kurz?" zeptala jsem se ze srandy.

   On ale naprosto vážně přikývl. "Mám dva. Jeden normální a druhý rehabilitační" řekl a usmíval se mému výrazu. Z tak šokujícího zjištění jsem se chvíli vzpamatovávala. "No co, nemusím ti přeci hlásit všechno, co jsem vystudoval" zasmál se, a aby dokázal pravdu svých předešlých slov, předvedl mi pár cviků na uvolnění svalů na stehnech a lýtkách.

   Udělala jsem si z něj osobního maséra. Samozřejmě s úsměvem souhlasil. Moc dobře věděl, že i on z toho bude mít nějaký ten profit. Hned po masáži jsme si dali společnou sprchu a zapadli do peřin. Ležela jsem k Trenovi těsně přimknutá a nechala se od něj hladit ve vlasech. "Trene, od kdy jsem se ti líbila?" zeptala jsem se. Natočil hlavu, aby na mě viděl. Bylo mi to trochu nepříjemné, protože on viděl a já ne, ale co jsem mohla dělat, rozsvěcet se mi nechtělo. "Vždycky ses mi líbila" odpověděl. "No ale dostal jsi mě na starost v mých 16…" "Ach, takhle to myslíš" kývl, jako že pochopil.

   "No, hezká jsi byla, ale přeci jenom jsi taky byla velmi, velmi, velmi mladá" zdůraznil to poslední slovo. Pousmála jsem se. Čekala jsem takovou odpověď. Něco na mém úsměvu se mu asi nelíbilo. "Lásko, bylo mi přes 500, a ty jsi ještě ani nebyla plnoletá, přece si nemůžeš myslet, že jsem po tobě nějak šílel, to přišlo později" bránil se. "Vždyť já nic neříkám. Já to chápu" políbila jsem ho na špičku nosu. Tedy jsem se o tom pokusila, ale povedlo se mi to kamsi na tvář. Tentokrát se zasmál on. "Nos mám tady" zašeptal a otřel se jím o ten můj. "Neprovokuj" ukončila jsem dnešní debatu, položila mu hlavu na prsa a usnula.

   Už od rána mi bylo špatně od žaludku. Tren mě rozptyloval polibky a něžnými slovy, ale pokaždé to pomohlo jen na chvíli. I Kessy vycítila, že něco není v pořádku, pokládala mi hlavu do klína a nebyla tolik hyperaktivní. Oběda jsem se sotva dotkla, až tak jsme měla žaludek stažený. "Miláčku buď v klidu. Ty to zvládneš" řekl mi, když jsme si oblékali kabáty a mě přes třesoucí se ruce nešla uvázat šála. Zhluboka jsem se nadechla. "Tak jdeme" řekla jsem co nejvyrovnanějším hlasem, kterého jsem byla schopná. Upravil mi uzel na šále, vzal mě za ruku a vyšel ven.

*****

Seděla jsem v kavárně o 15 minut dřív a čekala, až Anori přijde. Teď mi teprve došlo, že jsem se podepsala jako M. doufala jsem, že ho ukáže Trenovi. Ten moje písmo i můj podpis pozná, přeci jenom jsme si naposílali spoustu psaníček. Byly to krásné časy.

   Z myšlenek mě vytrhl nesmělý hlas číšníka. "Mohu vám něco nabídnout?" Zvedla jsem k němu pohled. "Zatím ne, ale až si ke mně přisedne mladá tmavovlasá slečna, přineste nám dvě kávy" požádala jsem ho s úsměvem. Přikývl a šel obsluhovat jiné hosty.

   Bylo za 5 minut 2 hodiny. Podívala jsem se z okna a viděla je přicházet. Oba. Srdce mi zařadilo největší možnou rychlost. Nebyla jsem připravená říct to i jemu, ne, jen jí. Před vchodem se zastavili. Až teď jsem si všimla, že má přes rameno hozenou brašnu. Je tedy na cestě do práce. Rozlil se mnou příjemný pocit úlevy.

   Pozorovala jsem je. Tren jí něco říkal a vykouzlil jí tím na tváři krásný úsměv. Pak se sklonil, aby ji mohl políbit. Přitom se prsty dotkl jejích spánků a provedl kouzlo, nejspíš, aby jí chránilo myšlenky. Mohlo mě napadnout, že to ještě sama neumí. Objal ji a přitom pohledem zapátral do okna. Kývla jsem na pozdrav, stejně jako on mě. Něco mu pošeptala, on s úsměvem přikývl a odešel. Pomalu vyšla po schodech. Uvnitř se rozhlédla. Zamávala jsem na ni a ukázala na volné místo naproti mně.

   "Ahoj" pozdravila jsem, když si sundala kabát a sedla si naproti mně. "Ahoj" kývla. "Objednala jsem kávu, doufám, že nevadí" "Vůbec ne" pousmála se. Tak úvod bychom měli za sebou. Přišel číšník a přinesl nám dvě kávy. Já mezitím měla čas si jí lépe prohlédnout. Ryze ženský obličej jí lemovali dlouhé vlasy, o pár odstínů tmavší než má Tren, od přírody zvlněné. Ta barva se jí skvěle hodila k očím. V obličeji měla jemné rysy a krásný úsměv. Byla opravdu hezká. S Trenem se k sobě perfektně hodili. Až mě trochu závistivě bodlo u srdce.

   "Tak co jsi mi chtěla?" zeptala se přátelským a odměřeným hlasem zároveň. Hold policistka se v ní nezapře. "No, je toho víc. Ale prát už se nechci" řekla jsem a bezděky si přejela po tváři. Já ani Sam neumíme kouzlit, tak dobře, aby se mi tvář zahojila. A k doktorovi jsem se styděla. Týden jsem tedy nevycházela z domu a ledovala si to. Ona neměla po rvačce ani památky. Tren je prostě skvělý.

   Zvonivě se zasmála. "To je dobře, mám to totiž zakázané" Tentokrát jsem se musela smát já. "Víš, když jsem vás viděla u jezírka, na vánočních trzích a teď na Silvestrovské párty, uvědomili jsem si, že vás dva od sebe jen tak ně co nerozdělí a rozhodně to nebudu já" začala jsem a po očku na ní mrkla. Pozorně poslouchala, asi se soustředila, mohlo mě napadnout, že pořádně nerozumí, pohled měla upřený na svoje krátké, ale precizně udržované nehty. "Můžu mluvit v angličtině, jestli ti to dělá problém" navrhla jsem ji. Překvapeně zamrkala. "Ne, jen mluv. Připravuju se na ten výcvik, takže potřebuju, abyste na mě všichni mluvili" usmála se. Přikývla jsem. "I když to nebyl hlavní důvod. Znovu jsem se zamilovala, tentokrát opravdu. A to mi hodně pomohlo dívat se na věci z té druhé stránky. Vím, že jsem vám váš vztah nijak neusnadnila, i když jste to potřebovali a za to se omlouvám." "Neusnadnila, ale už je to za námi" "Právě proto bych vám chtěla usnadnit alespoň jednu věc" řekla jsem a upřela na ní pohled. Tentokrát se tvářila zmateně.

   "Víš že jsme byli zasnoubení?" ujišťovala jsem se. Přikývla. "A taky jistě víš, že i když už spolu nejsme hrozně dlouho, mám na něj větší právo než ty." Opět přikývla. "Co ale možná nevíš je to, že když jsme byli zasnoubeni, i když to dávno neplatí, nemůže se zasnoubit s nikým jiným" "Proč mi tohle všechno říkáš?" zeptala se podezřívavě. "Vrať za mě Trenovi tohle" řekla jsem, sáhla do kabelky a podala jí do ruky prstýnek. "Nás zásnubní. Vrať mu ho, a vyřiď mu, že mu přeji hodně štěstí" vysvětlila jsem jí.

   Chvíli si prstýnek prohlížela. "Dej mu to sama. Přijde sem pro mě, budeš mít příležitost" usmála se a prstýnek mi vrátila. "Nedokážu mu to říct do očí. Nenašla jsem odvahu během několikaseti let, a za těch pár minut jí už vůbec nenajdu" zavrtěla jsem hlavou. Ona si ten prstýnek ale odmítala vzít zpátky. S povzdechem jsem ho nechala ležet na stole.

   "Můžu se na něco osobního zeptat?" ozvala se po chvíli. "Jistě" pokynula jsem jí. "Proč jsi ho opustila?" zeptala se a naklonila hlavu na stranu. "Budeš se smát" "Nebudu, čestný" propalovala mě pohledem. "Dobře. Jeden z hlavních důvodů byl ten, že jsme měli málo sexu" řekla jsem pravdu. Nesmála se, jen do mě zabodla pohrdavý a lítostivý pohled zároveň. Zajímalo by mě, jak to dělá, že dokáže dát najevo dva pocity najednou.
Hlavně vystihla přesně ty pocity, které jsem ze sebe měla i já. Pohrdala jsem sebou a zároveň se litovala.

   Ano, pro mě to byl důvod k rozchodu, potřebovala jsem mnohem víc fyzické lásky, než jsem dostávala. Sex s Trenem byl vzácný, i když naprosto úžasný. On nebyl jedním z těch, kteří dělají jen nudné pohyby dopředu a dozadu, ne. On se snažil, aby si to i žena užila. Věděl, že jemu pak stačí málo. Takže zapojoval svojí bohatou fantazii. Jenže mě to nestačilo. Až příliš pozdě jsem si uvědomila, o co přicházím. A teď tady na mě hleděla jeho současná přítelkyně, která si to všechno uvědomovala. Nepochybovala jsem o tom, že mají stejně skvělý sex, jaký jsem měla i já. To je něco, co má Tren v sobě, něco, co se nezmění. Byla o tolik vyspělejší.

   "Anori, kolik ti vlastně je?" zeptala jsem se. Potřebovala jsem to vědět. "32" odpověděla bez přemýšlení. "Jenom?" podivila jsem se. Pousmála se. "Tipla bys mi víc? To bys byla první. Všichni mi neustále připomínají, jak strašně jsem mladá" zašklebila se. "Ano v porovnáním s Trenem, mnou, nebo kýmkoliv odsuď, jsi hodně mladá. Ale myšlenkově jsi mnohem vyspělejší, než většina tady" mrkla jsem na ní. "Myslíš?" usmála se. "Já to vím. Už jenom ten tvůj pohled, co jsi na mě vrhla, když jsem ti řekla důvod našeho rozchodu, byl extrémně vyspělý" zasmála jsem se.

   "Ahoj, doufám, že mě moc nepomlouváte" ozval se za Anori Trenův hlas. Obě jsme nadskočily, ani já jsem ho neviděla přicházet. "Lásko, tys mě vyděsil!" vydechla a nechala se políbit na tvář. "Ahoj" pozdravila jsem ho a vstala, abych ho políbila na obě tváře. "Nejsi tu nějak brzy?" zeptala se ho, když si k ní přisedl. "Byl jsem pryč přes 2 hodiny, ale mohlo mě napadnout, že když nechám dvě ženský spolu, bude to nadlouho" zasmál se. Pleskla ho po ruce, ale smála se s ním.

   Anori po mě vrhla významný pohled, který Trenovi samozřejmě neušel. Podíval se na mě s tázavým výrazem. Zavrtěla jsem hlavou. "Chce ti něco důležitého říct" řekla mu tiše Anori, ale já to samozřejmě slyšela. "Do toho" pobídl mě a naklonil se blíž. "Ehm…no totiž…" koktala jsem. Mockrát jsem si to připravovala, ale když to teď přišlo, nebyla jsem schopná dostat ze sebe ani slovo.

   Tázavě na mě hleděl. Anori mě přišlo asi líto, protože si ho přitáhla k sobě a něco mu pošeptala. Pozdvihl jedno obočí. "Vážně mi chceš vrátit zásnubák?" zeptal se užasle. Přikývla jsem a podala mu ho. "Už jsem přemýšlel, že tě budu muset přepadnout a dostat ho z tebe násilím" usmál se. I já jsem se smála.

   "Půjdeme?" zeptala se Anori po další hodině. Tren přikývl, vstal a podržel jí kabát. I já jsem se rychle oblékla. Zaplatila jsem, i když se Tren nabídl, že to zaplatí sám. Podržel Anori tašku, aby si mohla upravit šálu, podržel jí otevřené dveře, chytil ji za ruku, aby neuklouzla na zledovatělých schodech. Všechny tyhle maličkosti dělaly jejich vztah perfektním.

   Hleděla jsem za nimi, když odcházeli. Tohle všechno jsem mohla mít i já. Můj přítel není ani z poloviny tak pozorný, jako Tren. Dopřává mi ale dostatek fyzické lásky, kterou já k životu potřebuji. Anori může být šťastná, že je schopná vnímat všechna tahle láskyplná gesta. Jejich vztah je založen především na přátelství a důvěře. To je totiž základem dlouhotrvajícího vztahu. Pokud všechno ostatní selže, tohle jim zůstane. A ona si to uvědomuje.

   Je mnohem chytřejší, než já. Vždyť jenom v kouzlech mě během několika málo měsíců strčila do kapsy. Otočila jsem se a spěchala domů. Doufám, že jim to vydrží, budu jim to přát z celého srdce.