Jedině láska je hodna mlčení

Tak po dlouhé době jsem se konečně odhodlala to zveřejnit. Hlavní problém byl v tom, že tento díl je 18+ yaoi (kluk x kluk), takže všichni, kdo tohle téma nemají rádi, prosím ať odejdou (červený křížek v pravém horním rohu). Stálo mě to dost úsilí, vůbec napsat, další úsilí to po sobě přečíst a největší problém mi dělá to zveřejnit. Buďte prosím shovývaví, tohle je poprvé, co jsem něco takového napsala. Naštěstí mám tak skvělou kamarádku (díky Kuroki), která je na tole téma expert a dodala mi odvahu to sem dát.

Díl je o dost delší, než normálně. Jednak je to odměna za dlouhé čekání a na druhou stranu jsem chtěla mít tohle mučení hotové v jedné kapitole. Tak doufám, že mě neukamenujte a jestli se s tím psychicky vyrovnám, přidám brzo pokračování, protože ho mám hotové v sešitě, stačí o jen přeťukat. Tak moje věrné yaoi fanynky, pěkné počtení a nechte mi tu komentík:

.

.

.

Seděl jsem na chladné zemi týdny, dny, možná jen hodiny. Já nevím. V téhle tmě jsem nedokázal měřit čas. Ruce jsem měl svázané nad hlavou, začínala mě bolet ramena. Přemýšlel jsem, proč tu jsem, kde jsem, kdo to udělal a hlavně proč jsem nahý?

Ty ostatní nebylo tak těžké vymyslet. Jsem tu kvůli mojí Anori, s největší pravděpodobností. Udělal to ten fialovovlasý, to vím. Asi bude pracovat pro skupinu odpůrců. Nejspíš tedy budu v kobkách jejich sídla. Ale proč jsem nahý? Odkdy se vězni svlékají?

Ozval se můj prázdný žaludek. Nemůžu tu tedy být moc dlouho, jinak by můj hlad byl asi mnohem, mnohem větší. Zrovna jsem přemýšlel, jestli mají v úmyslu nechat mě vyhladovět nebo ne, když se v dálce ozvaly kroky. Poprvé za celou dobu.

Ten někdo šel bez světla, dobře se tu vyznal. Kroky se stále přibližovaly, až nakonec zastavily u mě. Nejsou tu tedy žádné mříže, ale to mi mohlo být stejně jedno. Jsem totiž svázaný.

Někdo mi k ústům přiložil sklenici s vodou. Napil jsem se, ale ne dost. "Sněz to" zašeptal hlas a v ústech mi přistál kus chleba. Dostal jsem najíst, ale ne moc, spíš jen, abych jim neumřel hlady. Těžkla mi hlava. No jistě, mohlo mě to napadnout. Museli mi do jídla dát nějaké drogy, nebo jiné omamné látky. Nic víc už jsem nevymyslel, protože moje mysl vypověděla službu.

*****

První, co jsem zaregistroval, bylo teplo. Ne nijak velké, ale už mi nebyla taková zima, jako předtím. Otevřel jsem oči do slabého, matného světla, které ale stačilo k tomu, abych aspoň trochu viděl. Byl jsem v půlkruhové místnosti, ruce opět spoutané nad hlavou. Přede mnou žádné mříže, ale to mi bylo opět na nic.

Stále jsem byl nahý, i když teď to šlo hůře skrývat. Ruce jsem měl vysoko, takže jsem musel stát. Když se ozvaly kroky, zvedl jsem hlavu a čekal. Z postraní chodby vešel ten fialovovlasý a ještě jeden. "Jsem Ragar" řekl tiše a přešel ke mně. I ten druhý se přiblížil. Znal jsem ho, dřív patřil k Darikově partě, než se přidal k silnějšímu odboji. Myslím, že si nechal svoje lidské jméno, Radim.

"My dva se známe" pousmál se Radim a pohledem sjel jizvu na pravém lýtku. Přikývl jsem. V hlavě jsem porovnával jejich tiché hlasy s šepotem ze včerejška, nebo kdy to bylo. Podle mě nepatřil ani jednomu z nich.

"Takže Trene, můžu ti tak říkat, že?" začal Ragar. Tiše jsem se díval, ale nepřikývl. Moje mlčení bral jako souhlas. "Trene, asi tušíš, pro tu jsi, že?" otázal se. "Možná" pokrčil jsem rameny, i když to tak nevypadalo. S rukama nad hlavou to moc nejde. "Jsi tu kvůli svojí chráněnce, která tě už jednou málem zabila" usmál se Radim. "Když myslíš" odpověděl jsem lhostejně.

Ragar si mě se zájmem prohlížel. Nervózně jsem se ošil, ten pohled se mi moc nelíbil. Radim se přiblížil. "Když byl Ragar na výzvědách v Chamonu, byl jsi neustále s ní, neudělala bez tebe ani krok. Najednou zmizela z města, ale ty jsi tu zůstal. Kde je?" zeptal se, obličej jen pár centimetrů od toho mého.

Mlčel jsem. Nikdy jim neřeknu, kde je! Radim se ušklíbl a nakopl mě do nohy takovou silou, že mi zlomil holenní kost. Bolestně jsem vyjekl. Nečekal jsem to, takže jsem svoje pocity neudržel na uzdě. Rychle jsem oddechoval a snažil se nemyslet na tu bolest.

"Tak znovu. Kde je?" zeptal se Radim přísně. Zavřel jsem oči a čekal na ránu, kterou potrestá moje mlčení. Samozřejmě dopadla, opět do stejné nohy. Cítil jsem, že kost praskla na dalším místě. Byl jsem připravený, neunikl mi ani hlásek.

Přistoupil ke mně i Ragar. Násilím mě otočili čelem ke zdi. "Moc dobře víš, že když nám to neřekneš, budeme pokračovat a to přeci nechceš" šeptal mi do ucha. Bylo mi to nepříjemné, stál až moc blízko. Mlčel jsem, odmítal jsem jim cokoliv říct, i když se to zdálo být docela nevinné. Mohli by to pak použít proti mně.

"Ale no tak. Přeci nechceš, abychom tě mučili. Tvého těla by byla škoda" zavrněl a rukou mi od ramen sjel skoro až po zadek. Vytřeštil jsem oči, konečně mi došlo, proč si mě celou tu dobu se zájmem prohlíží. "Ragare" napomenul ho Radim. Ragar si jen povzdechl.

Úlevně jsem zavřel oči, dost mě to vyděsilo. "Ptám se naposledy. Kde je tvoje meerta?" zeptal se Radim zlostně. Odhodlaně jsem mlčel. "Chápeš, že když nám to neřekneš, budeš trpět?" zavrněl Ragar a velmi silně mi stiskl tu zlomenou nohu. Sykl jsem, ale mlčel. "Dali jsme ti na výběr" zasmál se Radim zlomyslně.

Stál jsem jen na levé noze, ta pravá byla naprosto nepoužitelná. Ragar mě silněji přitiskl ke zdi a Radim mě mezitím násilím nutil vytáhnout křídla. Nechtěl jsem, ale té pronikavé bolesti, kterou mi působil, jsem nakonec podlehl a křídla ukázal.

To, co mi s nimi prováděl potom, bylo tisíckrát horší, než jsem si vůbec dokázal představit. Nožíkem nařezával blanitý povrch křídel a rukama je pomalinku trhal na malé cáry. Myslel jsem, že mi snad praskne hlava, ta bolest byla tak strašně pronikavá, ale díky stále ještě vyprchávajícím účinkům drogy, jsem zůstal vzhůru a vychutnával si ji až do úplného konce.

Radim si dával dobrý pozor, aby nezašel dál, než by bylo nutné. Shikuma bez křídel, je asi jako muž bez přirození, obojí si pečlivě chráníme. Kdyby mi chybělo jedno z toho, nemohl bych ani vyjít na ulici. Bylo by to to nejhorší, co by se mi mohlo stát. Radim se mě sice pokoušel co nejvíce zdecimovat, ale radši by mě pomalinku zabíjel, než aby mě o něco takového připravil. To by neudělal žádný muž.

Z očí mi pomalu tekly slzy. Nedokázal jsem jim zabránit. Nemohl jsem se soustředit na nic jiného, než na bolest prostupující celým mým bytím. Naštěstí Radim už nenašel na křídlech jediné nezraněné místo, takže je nechal na pokoji. Mohl jsem si trochu oddychnout, křídla patří k nejcitlivějším místům na těle.

Ještě chvíli se ze mě snažil vypáčit odpovědi pomocí ran pěstí a kopanců, ale já nepovolil. I oni už museli být dost unavení, protože mě otočili čelem do místnosti. Ragar mi pevně stiskl čelist a donutil mě, abych spolkl nějaký prášek. Skoro ihned se ústnost ořede mnou zatočila a rozplynula.

*****

"Vzbuď se. No tak!" slyšel jsem hlas, ale nevěnoval mu pozornost. "No tak….Trene" oslovil mě. Donutil jsem se otevřít oči. Musel jsem pomalu, byl jsem dost zesláblý a celé tělo mě bolelo a pálilo. Rozhlédl jsem se po hlase, který mě probudil.

Kus přede mnou seděla drobná dívka. Otočila se čelem ke mně a já ztuhl překvapením. Díval jsem se tváře, úplně stejné jako má Anori, na vlasy stejné barvy. Jen oči měla stejně modré, jako já, kdežto Anori je má čokoládově hnědé.

Chvíli jsem přemýšlel. "Mia?" zeptal jsem se tiše, aniž by mi došlo, že jsem ji oslovil křestním jménem. S lehkým úsměvem přikývla. Byla mojí Anori tak podobná, až se mi srdce bolestivě stáhlo. Člověk by řekl, že jsou to spíš sestry, než sestřenice.

Dala mi vody i jídlo. "Proč to děláš?" zeptal jsem se jí. Zamyslela se. "Taky jsi mi zachránila život i když jsi mě vlastně vůbec neznal" odpověděla. V tomhle jsem s ní musel souhlasit. Ona nevěděla, že mezi mnou a Anori je něco víc, než jen čistě pracovní vztah.

Měla jsem k odchodu. "Můžeš odsuď pomoct?" zavolal jsem za ní. Otočila se, ale oči měla chladné, jako dva kusy ledu. "Proč bych kvůli ní měla trpět jen já. Ať víš, jaké to je, trpět za cizí" odpověděla a odešla.

Nevěřícně jsem za ní zíral. Vždyť je to její sestřenice! Přísahala, že jí bude chránit, byl jsem u složení jejího slibu! Jak tohle může říct? To jsem nechápal.

Nechápavý výraz mi zůstal až do chvíli, kdy přišel Ragar. Naštěstí se na mě nedíval, takže jsem svůj výraz rychle ovládl. Zaujalo mě,co nesl. V každé ruce měl láhev toho nejlepšího koňaku. K čemu to má?

Díval jsem se ke vchodu a čekal, kdy přijde i ten druhý. "Radim teď nepřijde" odpověděl Ragar na nevyslovenou otázku v mých očích. Zkontroloval řetězy, jestli mě stále pevně drží a přitom se letmo, jakoby náhodou dotýkal mého těla. Bylo mi nepříjemné, že jsem tu s ním zůstal sám.

Ragar se odtáhl a pousmál. "Tak co, rozmyslel jsi si to? Nebo mi neřekneš, kde je?" otázal se. Tentokrát jsem se pousmál já. Stále nevěděli, ani netušili, kde by mohla být. Je tedy stále v bezpečí. Mlčel jsem a věděl, že tohle odmítnutí bude potrestáno.

Ragar s povzdechem otevřel jednu láhev koňaku. Přičichl k ní a uznale pokýval hlavou. Nevěděl jsem, co s ní chce dělat. Přistoupil ke mně, jednou rukou mi chytil čelist a donutil mě otevřít ústa. Proti mojí vůli do mě začal nalívat obsah oné láhve. Bránil jsem se, věděl jsem, že na alkohol nejsem zvyklý a že by mi mohl rozvázat jazyk. Na to možná sázeli.

Koňak mi tekl všude po těle. Lil ho do mě tak rychle, že bych ho nespolykal, i kdybych se snažil. Po první lahvi jsem cítil, že to není v pořádku. Místnost přede mnou se nekontrolovatelně vlnila. Vzpomněl jsem si, jak si ze mě Markus dělal srandu, že budu jednou litovat, že jsem s nimi netrénoval. Já se tenkrát smál a nedovedl si představit situaci, ve které by se mi to vymstilo. Teď byla jedna přímo přede mnou.

Ragar do mě lil druhou láhev a můj odpor pomalu slábl, byl jsem povolnější. Děsilo mě to. Prázdná láhev dopadla s cinkotem vedle té první. Ragar mi z těla slízával koňak. Odporem se mi zvedal žaludek, ale nebyl jsem schopný v tom zabránit. Až když se dostal k mému penisu, křečovitě jsem zkřížil nohy. Ragar se chvíli snažil je odtrhnout, ale panika, která mnou prostupovala mi dala sílu se mu postavit.

Vzteky, že se nedostal ke svému cíli, mě udeřil pěstí do obličeje. Zavrávoral jsem. Bohužel mi v opilosti nedošlo, že mám zlomenou nohu a postavil jsem se na ní. Kost mi musela prasknout na dalším místě. Ozvalo se hlasité křupnutí a vlna obrovské bolesti mě poslala do chvilkového bezvědomí.

Když jsem opět začal vnímat, zarazila mě změna. Seděl jsem a ruce jsem měl svázané za zády. Chvíli jsem se rozkoukával. S takovým množstvím alkoholu v krvi, to moc dobře nešlo. V místnosti teď byli oba, Radim i Ragar. "Kde je tvoje chráněnka?" otázal se mě. Mlčel jsem a soustředil se na obranu myšlenek.

Hlasitá rána a odporně štípavá bolest. Radim v ruce držel silný bič a zlomyslně se usmíval. Po každém švihnutí mi na těle zůstala krvavá rána. I když v notně opilém stavu jsem jen stěží dokázal udržet pozornost, nic jsem jim neřekl. Sice jsem párkrát málem podlehl a všechno jim vyklopil, ale v takové chvíli se mi před očima objevil její obličej, vybavil se mi její hlas, její smích. S novým odhodláním jsem mlčel. Za její bezpeční.

Radim se znovu napřáhl, ale Ragar mu zadržel ruku. "To chce silnější kalibr" pousmál se. Radim se na chvíli zamyslel, ale nakonec přikývl. Díval jsem se, co chtějí dělat. Znepokojilo mě, když se Ragar začal svlékat. Tušil jsem, co se bude dít, ale nechtěl si to připustit.

"Zkoušeli jsme to po dobrém a nic, po zlém taky nic. Tohle by ti mohlo rozvázat jazyk" usmíval se Ragar a snažil se roztáhnout moje opět křečovitě zkřížené nohy. Samotnému by se mu to nepovedlo, pořád jsem měl sílu, ale Radim mu pomohl. Dva mě nakonec udolali. Ze všech sil jsem se bránil, ale Radim mě držel a Ragar ho do mě bez jakékoliv přípravy vrazil. Můj hlasitý protest ztlumili roubíkem.

Nedokážu popsat, co mi tím působil, neznám nic, k čemu bych to přirovnal. S každým jeho přírazem, jakoby mi do těla vráželi silné hřebíky, ale hřebíky bych v tuhle chvíli bral. Nepokládali mi žádné otázky. Jednak jsem měl roubík a taky jsem moc dobře věděl, co po mě chtějí. Zařekl jsem se, že jim nic nepovím, i když mi budou působit sebevětší bolest.

Bylo to rychlé. Vnutili mi další ohavnou piluli a nechali mě ležet v kaluži vlastní krve a jeho spermatu. Ještě než jsem stihl podlehnout účinkům drogy, přemýšlel jsem, proč to udělali. Chtěli mi ukázat, co mě čeká, když jim nic nepovím? Chtěli mě ponížit? Povedlo se. Cítil jsem se teď opravdu hrozně. Chápu, že se z toho Anori zhroutila.

Postupná otupělost mě zmáhala. Trochu jsem litoval toho, že nejsem člověk. Kdybych byl, tak i přes to, že středem mého zájmu jsou výhradně ženy, bych si to možná po čase užil. Ale jako Shikuma budu trpět pokaždé, kdy tohle udělá.

*****

Cítil jsem, jak si někdo hraje s mým penisem. V šoku jsem zprudka otevřel oči. Samozřejmě to byl Ragar. Nevšímal si mých protestů a bolestivě mi sál přirození. Když ho to přestalo bavit, přesunul se k bradavkám. Nelíbilo se mi, jak si se mnou hraje. Kroužil je v prstech a kousal. Ke svým perverzním hrátkám si vybíral samá citlivá místa.

Rty si hrál s bradavkami, rukou se mezitím přesunul k vnitřní straně stehna, každou chvíli mi přejel po penise, promnul varlata nebo prstem vjel do rozbolavělé dírky. Bolelo to a hlavně mě to ponižovalo.

Ústy se sunul přes krk výš, až mi jazykem přejel po rtech. Kdybych měl v žaludku něco, určitě bych to šlo ven. Rozvázal mi roubík. "Proč?" vypálil jsem hned, jak jsem mohl mluvit. "Jsem gay a rozhodně chápeš, že je těžké si užívat s anděli nebo Shikumami, když mezi nimi nikdo takový není. To jen někteří démoni, ale taky jich není moc. Musím využít příležitost" pousmál se a lehce se mi přisál na rty. Donutil mě pootevřít ústa, rukama mi stisknul čelist, abych ho nemohl kousnout, a začal si se mnou dělat, co chtěl.

Přesunul se zpět k mému přirození. Rozhodně se mi to nesnažil zpříjemnit. Bolestivě kousal a štípal citlivá místa. Snažil jsem se mu v tom zabránit, ale tentokrát se pojistil a nohy mi svázal tak, že jsem je musel mít roztažené.

Po nekonečně dlouhé době, kdy veškerou svou pozornost věnoval mému přirození, se mu dostalo slabé odezvy. Jemu to ke štěstí stačilo. Všechno pečlivě slízal a pak mě znovu líbal. Dal mi tím nedobrovolnou možnost ochutnat sám sebe.

Modlil jsem se, aby to byl konec, protože tohle bylo horší, než veškeré mučení. "Ale no tak, neutíkej přede mnou" zavrněl, když jsem se snažil dostat z jeho dosahu. "Po té droze vždycky tak dlouho spíš, nemůžu si tě užívat moc často, tak mi to teď dopřej" šeptal mi do ucha a pak ho skousl. Tohle byl snad jediný jemný dotek, za celou dobu. "Jak dlouho jsem tady?" zděsil jsem se. Nepřišlo mi to moc dlouho. "Asi tak 2 měsíce" odpověděl.

Dva měsíce? Nemožné! Snažil jsem se vzpomenout si na všechny ty dny. Ragar hned využil mojí nepozornosti. Přitáhl si můj obličej k sobě, opět mě tlakem na čelist donutil otevřít ústa a strčil mi do nich svůj penis, pomalu až někam do krku. Vzpamatoval jsem se příliš pozdě na to, abych tomu nějak zabránil. Držel mě za vlasy a dělal si dobře. Nevynutil ze mě žádný dobrovolný pohyb, všechno musel řídit on sám.

Netrvalo dlouho a svůj notně vzrušený úd vyndal. Oddechl jsem si, ale opravdu jen na chvíli. Otočil mě zády k sobě a začal si mě štelovat. Nevrazil ho do mě tak rychle, jako poprvé, ale i přesto mi do očí vyhrkly slzy. Vrátil mi roubík, protože steny, které se mi draly z úst, nebyly milostné, ale bolestné.

Uběhla celá věčnost monotónním pohybů dopředu a dozadu, než začal zrychlovat, až nakonec vyvrcholil. Vystoupil ze mě a oblékl se. "Škoda, že nejdeš dobrovolně, byl by z tebe skvělý milenec" řekl při odchodu. To zrovna - pomyslel jsem si pochybovačně a posadil se do trochu normálnější polohy.

Přišla opět Mia, tentokrát s Radimem. Zarazila se, když viděla krev a bílou mléčnou tekutinu na zemi i na mě. "Tak co, povíš nám to?" optal se mě Radim a vytáhl mě do stoje. Mlčel jsem. Ani tahle dnešní zkušenost s Ragarem mě nedonutí jim něco říct. Dostal jsem ránu do břicha. Předklonil jsem se a ostře vydechl. Další rána přišla do rozkroku. To už jsem zasténal nahlas, i když tlumeně přes roubík, který jsem stále měl. Zatmělo se mi před očima a svezl jsem se k zemi. Na pravou nohu jsem se stále nemohl postavit a tuhle ránu bych neustál.

Čekal jsem něco dalšího. Jemný dotyk mě překvapil. To byla zase Mia. Dala mi něco málo k jídlu. Její místo vystřídal Radim a donutil mě spolknout nějaký další prášek. Začal působit okamžitě.

A tady je ten slibovaný obrázek, mojeinspirace a múza....ach, celý Tren.