Slibujeme odplatu!

Mám tu další pokračování...tentokrát bude mít trochu veselejší podtón, ale jen o malinko. Taky je tu jeen zvrat, který byste nečekali. Další díl bue brzy, už je napsaný. Tak příjemné počtení a necte mi komentář:

.

.

(Dante, místo: Chamon, čas: 2 měsíce od zmizení)

Nervózně jsem přecházel po pracovně. Uběhly už 2 měsíce a o Anthonym jsem neměl sebemenší zmínku. Kontaktoval jsem všechny naše informátory v nepřátelských táborech, ale většinou přišla jen negativní odpověď. Menšina neodpověděla vůbec.

Bratrstvo začínalo být mírně nervózní z toho, že Anori brzy skončí výcvik a nemá meertalena. Já ale návrhy na nového rázně odmítal. Na Grinstonville zatím nikdo nezaútočil, takže Anthony mlčí a jestli je na živu, tak ho najdeme.

Se zaklepáním vešel komorník. "Pane, další dopis pro vás" podal mi obálku a s poklonou odešel. Už se mě ani nezmocňovalo vzrušení z očekávání dobrých zpráv. Dopis jsem otevřel. Byl v něm krátký a stručný vzkaz. Široce jsem se usmál. Dobrá zpráva!

Se vzkazem v ruce jsem vyběhl z pracovna a zamířil přímo k Natori domů. Vběhl jsem dovnitř bez zaklepání a přímo do obývacího pokoje, kde seděla Juana, hlavu v dlaních. Tyhle dva měsíce snášela hodně špatně. Vzala si v práci volno, protože se nedokázala na nic soustředit. Starala se teď doma o Airine, která na tom taky nebyla nejlépe. k Anthonymu měla velmi silný vztah a jeho zmizení ji trápilo. Vzhledem k tomu, že čekala miminko, se ale nesměla moc nervově namáhat.

Při mém vpádu se všichni seběhli, aby zjistili, co se děje. "Nějaké zprávy?" zeptala se Juana s nadějí v hlase. "Ano, píše informátorka. Víme kde je a máme od ní, sice trochu komplikovaný, ale plán, jak ho odtamtud dostat." Pohled do všech těch radostných tváří byl k nezaplacení. Musel jsem jim celý plán podrobně vysvětlit, teprve pak mě pustili domů.

Juana hned napsala Anori. Do té doby neměla vůbec ponětí o tom, že se Anthonymu něco stalo. Napsali jsme jen Marion, aby ji lépe hlídala. Já se zatím pustil do příprav. Trvalo nám 14 dní, než jsme celý plán dostali do uskutečnitelné podoby. Vytvořil jsem tým o 4 lidech, mě, Hayatovi, Teuovi a Nikovi, který se měl akce zúčastnit. Nemohl jsem jich vzít moc a potřeboval jsem někoho, komu na Anthonym záleží. Podle mě perfektní výběr.

Z Chamonu jsme vyrazili 3 dny před stanoveným datem. Pevnost, kde Anthonyho drží, je špatně dobyvatelná, pokud nemáte komplice uvnitř. Přišlo mi dost ironické, že byl celou dobu jen pár dní cesty od nás, ale my to nevěděli.

Před pevností bylo husté mlází, přesně jak psala informátorka, do kterého jsme se schovali. Trochu nás vyděsilo, když se otevřela hlavní brána a vyjelo 6 mužů na koních. Naštěstí si nás nevšimli. Asi hodinu po soumraku se otevřeli vedlejší dvířka a vyšla drobná postava, která zamířila rovnou k nám. "Dobrý večer, pánové" pozdravila. "I tobě, Mio"odpověděl jsem. Já ani vlastně nevím, jak se jmenuje druhým jménem, vždycky jsme používali to křestní.

Mia nás vedla dovnitř a přitom vysvětlovala, že muži z pevnosti byli na pár dní odvolání někam do vyšších míst. Tohle byla tedy jediná možnost, jak ho dostat pryč bez boje. Šli jsme stále hlouběji do sklepů.

Zastavili jsme před jedněmi dveřmi. "Tady to je. Musím vás jen upozornit, že to není zrovna hezký pohled. Nevynikám v léčitelské magii a oni mu dělali opravdu hrozné věci. Prosím" upozornila nás a pustila nás dovnitř.

V malé půlkruhové místnosti bez jakéhokoliv přirozeného světla, mě trochu přepadla závrať. Rozhlédl jsem se po Anthonym, abychom ho vzali a co nejrychleji odtud vypadli. Ležel na mírně vyvýšeném místě. I přes krátkou košili a spodní prádlo bylo vidět, jak špatně na tom je. Byl celý polámaný, potlučený, křídla měl natrhaná na cáry, vůbec byste na jeho těle nenašli místo, kde by se nepodepsalo jejich mučení. Musel jsem na chvíli odvrátit zrak, byl to opravdu hrozný pohled.

"Trene!" zvolal nevěřícně Nik. "Je v bezvědomí. Jeho mysl i tělo se takhle brání bolesti" odpověděla Mia a přešla k němu. Všichni ostatní jsme stáli přimražené na místě. "Oblékla jsem ho, lépe se nám ponese" pronesla. "Nám?" vzpamatoval jsem se jako první.

Přikývla. "Ano, zaprvé vím přesně, jaké svinstvo mu dávali a zadruhé poznají, že jsem vám pomohla" řekla. Nik přistoupil ke svému bratrovi a vzal ho do náručí. Hlava se mu bezvládně zvrátila dozadu. "Za tohle bych ty svině…"zatnul Teruo ruce v pěst. "Dostaneme je" položil mu Hayato ruku na rameno.

"Pojďte odsud" vyzvala nás Mia a vedla nás nahoru, kde měla připravenou brašnu a koně. Rychle jsme vypadli z pevnosti, než si někdo všimne naší přítomnosti a Anthonyho zmizení. Nasedli jsme na koně a rychle se vraceli zpět do Chamonu. Třídenní cestu jsme zvládli za den a půl, jeli jsme tryskem a bez odpočinku.

Do města jsme dojeli ještě před úsvitem, takže jsme celou naší skupinu a hlavně Anthonyho uchránili před zvědavými pohledy obyvatelů. Nik zajel ještě domů, aby jim všechno pověděl,my zamířili rovnou do nemocnice. Tam vzal Teruo Miu i Anthonyho do svojí ordinace, aby ho mohli ošetřit. Podle mě vyléčí jen ta povrchová zranění a křídla, aby je mohl zatáhnout. Se zbytkem budou muset počkat, až se vzbudí.