Inkognito

Gomene, gomene, gomene...vím, že mám poslední dobou hrozně zpoždění, al vůbec nestíhám. Budete se mnou muset mít trochu trpělivosti, než se všechno uklidní. Doufám, že mě za tenhle díl moc neukamenujete a necháte mi tu komentář:

.

.

Něžné polibky, jemné objetí a krásný melodický hlas šeptající moje jméno. Jaké hezčí probuzení jsem si mohla přát? Tren si zvykl mě ráno budit. Ze začátku se mi nechtělo, ale zvykla jsem si. A když by vás navíc někdo budil takhle krásně, jako Tren budil mě, nevadilo by vám to ani kdyby byly 3 hodiny v noci.

Tren musel jít do práce a já zůstala doma. Sedla jsem si před zrcadlo a stříhala si vlasy. Dlouhé mahagonové kadeře padaly k zemi, kde se svíjeli do spirál, jako nebezpeční hadi. Měla jsem je až moc dlouhé.

Nechala jsem se trochu unést, protože když jsem skončila, vlasy jsem měla sotva někam po lopatky. Ouha, doufám že z toho nikoho neklepne. Stejně za to může Tren, kdyby mi dovolil chodit do práce, rozhodně by mi nezbyl čas dělat takové blbosti. Jenže on nechtěl. Asi si potřeboval dokázat svojí autoritativní pozici v našem vztahu tím, že dokáže uživit nás oba. Nevím, na důvod jsem se ho neptala, jen jsem plnila jeho přání.

Tren můj kadeřnický talent dokonce i ocenil. Nepřivítal mě žádný falešný úsměv s křečovitým "sluší ti to", ale právě naopak. Líbilo se mu to. Když mi pak ještě s polibkem dal kytici červených a žlutých tulipánů, byla jsem naprosto dojatá.

"Za co?" ptala jsem se, když jsem ho děkovně objímala. "Že jsi" pousmál se. Nikdy nehledal důvod, proč mi dát květiny. Dával mi je proto, abych měla radost. A když jsem byla šťastná já, byl samý úsměv i on.

Kdo nemohl rozdýchat můj účes byla Airine. Málem se udusila obědem, když jsem vešla do jídelny. "Kdo ti to udělal, ať ho můžu jít upálit" vystartovala hned. "Já sama" přiznala jsem se vztyčenou hlavou. "Vždyť ti to tak slušelo, proč jsi to ostříhala?" mračila se do talíře. "Nech ji, takhle jí to sluší víc" zastal se mě Tren. "O tom dost pochybuji" zamumlala. "Hele, chodím s ní já nebo ty?" pozdvihl jedno obočí, čímž ukončil celou tuhle debatu.

Airine po mě celý den házela vražedné výrazy. Poctivě jsem se jí vyhýbala. Až večer se mi to nějak nepodařilo. Tren šel s přáteli do hospody a já s ní zůstala sama doma. Pomalu jsem se přišourala do obýváku. "To ti řekl on? Nebo se to zrodilo v tvojí palici?" zeptala se hned a nepřátelsky si mě změřila pohledem. "V mojí. Tren se nijak nezmínil. Víš ty vůbec, jak jsou dlouhý vlasy těžký?" protáhla jsem poslední slovo.

"To nevím" připustila po chvíli. "Tak vidíš" zakončila jsem to. "Na podrž mi ho" vrazila mi do ruky Tima a odběhla. Držela jsem miminko v natažených pažích před sebou a nevěřícně na něj zírala. "Jestli mě pozvracíš, vrátím ti to" varovala jsem ho předem. Ozvalo se hned několikanásobné vyprsknutí smíchu. No jistě, aby moje trapné prořeky někdo neslyšel.

"Prosím tě, dej mi ho" přišel hned Nik a vzal si Tima. Neměla jsem nějak chuť trávit s ním víc času než jsem musela. Asi jsem ještě neměla ty správné mateřské pudy. "To přijde časem" pohladila mě Juana po rameni. Ta mi snad čte myšlenky, vždycky přesně ví, čím se trápím.

"A ty květiny bys měla dát do vody, jinak zvadnou" upozornila mě. Hned jsem ji poslechla. "Jo, takže ty máš tajného ctitele?" začal hned Nik s výrazným pohledem na kytici v mých rukách. "Jestli tím myslíš svého bratra, tak ano" přikývla jsem. "Ježíš, vy jste jak puberťáci" protočil oči v sloup. "Nezáviď, a mimochodem, já vlastně jsem ještě puberťák" vrátila jsem mu to a odnesla si vázu do pokoje. "Proč mi taky nekoupíš nějakou kytku?" slyšela jsem říkat Airine cestou po schodech. Tren byl prostě úplně jiný, než ostatní chlapi. Mnohem pozornější.

Do postele jsem se dostala až kolem půlnoci. Tren přišel až kolem třetí hodiny ráno, jak jsem se druhý den dozvěděla. Nevzbudil mě, choval se tak tiše, abych mohla v klidu spát. Je fajn, když se nevrací zlitý pod obraz.

*****

"Děláte si srandu?" pozvedla Mia jedno obočí. "Já s tím zásadně nesouhlasím" přidal se Tren. "S čím přesně na tom plánu nesouhlasíš?" zeptal se s klidem Dante. Uběhly už další dva týdny, během kterých se odehrál sem tam útok na mojí osobu. Tren už měl navíc nohu z 98% v pořádku a Dante se tedy rozhodl uskutečnit svůj plán.

"Nelíbí se mi tak nějak celkově" stál si na svém. Ani mě se ten plán nelíbil. Celé to spočívalo v tom, že Mia, která vypadá jako moje dvojče, mi bude dělat dvojnici. Ostříhají jí vlasy stejně jako mám já, dostane hnědé kontaktní čočky Nesměla jsem se nikde zdržovat moc dlouho, jinak právě docházelo k těmhle útokům a tahle záměna měla zajistit můj bezpečný přesun.

Jenže byl tu háček. Mě chtěli ostříhat na kluka, no vlastně ze mě úplně udělat někoho jiného. A Mia měla hrát mě úplně ve všech ohledech, takže i jako Trenovu přítelkyni. To se nelíbilo nikomu. Mě už jen z principu, že bude objímat a líbat jinou ženu, i když se jednalo o mojí sestřenici. Trenovi zřejmě ze stejného důvodu. A i Mia měla přítele, kterého nechtěla tímto způsobem podvádět.

"Máš snad nějaký lepší nápad?" zeptal se Dante. "Určitě by se něco vymyslelo" zamumlal. "A do té doby se jí něco stane. Tohle je efektivní a rychle proveditelné" konstatoval Dante. "Asi nám nic jiného nezbude" povzdechla si nešťastně Mia.

"Bože to je takový problém chvilku hrát, že jsi jeho přítelkyně? A ty, Anthony, vždyť vypadá skoro stejně, to se nemůžeš přemoct?" domlouval jim oběma. "Taky byste to nedělal před svojí ženou" vypálil Tren s pohledem upřeným na mě.

"Anori není ani tvoje žena, dokonce ani tvoje snoubenka" utnul Dante protesty. "Jako by byla" zabručel Tren. "Anori, pojď se mnou. Nechám tě ostříhat. Tihle dva snad zatím dojdou k rozumu" vzal mě Dante za loket a vedl mě pryč z místnosti.

Když jsem se o pár minut později vracela, byla jsem jako hromádka neštěstí. Dostala jsem pánskou uniformu a vlasy měla hodně na krátko. Tren s Miou se o něčem bavili, když mě ale zpozorovali, oba utichli. Klopila jsem pohled do země, styděla jsem se. "Tak už jste se dostali k nějakému rozumnému řešení?" "Když řeknu, že ne, změní se něco?" pokrčil Tren rameny a s lítostivým výrazem ve tváři si mě prohlížel.

Sedla jsem si na pohovku vedle něj a schoulila se mu do náruče. Konejšivě mě objal. "Víš, že je z tebe moc hezký chlapec?" zeptal se a jemně mě políbil na čelo. "Hm, hned se cítím o dost líp" pronesla jsem sarkasticky.

"Tak dost, vy dva od sebe, Mio ty běž k němu" rozehnal nás Dante. Mia už mezitím prošla mírnou úpravou a vážně vypadala jako já. Sedla si k němu, ale nijak zvlášť se k sobě neměli. "Co máte zase za problém? Mě z vás klepne! Mio, přisuň se blíž k němu, on tě nekousne….trochu přirozeněji by to nešlo? Vždyť je to takový hezký kluk, ještě řekni, že se ti nelíbí" komandoval je. "Líbí, ale…" začala. "No, tak žádné ale. Nemusím vám snad ukazovat, jak vypadá šťastný a harmonický vztah, ne?"

Nakonec to Tren s Miou vzdali. Tren ji objal kolem pasu, čímž si ji přitáhl těsněji k sobě. Ona mu položila jednu ruku na vnitřní stranu stehna a naklonila se k němu. Moc jim to spolu slušelo, až mě bolestivě píchlo u srdce.

"No konečně" zaradoval se Dante. "Tak, Anori, ty teď půjdeš na Mii pokoj a sbalíš jí věci, navíc dostaneš nějaké pánské šaty. Anthony, ty vezmeš Miu k vám, kde sbalíte věci pro vás oba. Odjedeme pozítří ráno. Chci po vás, abyste se aspoň občas ukázali venku, aby to vypadalo, jako že se nic neděje. Pozítří se sejdeme tady na nádvoří a odjedeme. Vy dva pojedete na sever, Anori se zbytkem družiny na západ. Ještě ti vysvětlím, jak přesně to bude. Stavte se tu všichni tři zítra ve stejnou dobu" vydal nám rozkazy a mávnutím ruky nás propustil.

Otočila jsem se na patě a mířila pryč z pokoje. Tren mě dohnal, otočil mě čelem k sobě a jednou mě dlouze a vášnivě políbil. "Miluji tě" zašeptal mi do ucha. "Jestli to uděláš ještě jednou, tak si mě nepřej" varoval ho Dante vážně. Tren jen přikývl, vzal Miu za ruku a odešel s ní. Já se pomalu loudala k jejímu pokoji.

*****

Tren s Miou se do svojí role rychle vžili. Působili dojmem, jako že jsou spolu odnepaměti. Mě to trochu mrzelo. Cítila bych se líp, kdyby nevypadali tak přirozeně. Na poradě s Dantem, jsem se dozvěděla, kdo, kam a jak pojede. Tyhle věci mě nikdy moc nezajímaly. Zato Mia do nich byla celá zapálená. Vyptávala se na všechny drobnosti a Tren s Dantem jí to nadšeně vysvětlovali.

Další den jsem se sešli na nádvoří, přesně podle plánu. Čekala jsem u svojí skupiny, než nám přivedou koně. Už z dálky byl slyšet smích. To byli oni dva. Vážně jim to spolu moc slušelo.

Neustále jsem si sahala na vlasy, nemohla jsem si zvyknout na to, že jsem skoro žádné neměla. Achjo, to je pech. Chtěla jsem je kratší, ale rozhodně ne takhle moc krátké. Mezitím už Tren s Miou došli k nám. Pozdravili a Tren se na mě povzbudivě usmál. Trochu mě to zahřálo u srdce.

Hrozně mi vadilo, jak se k sobě s Miou tiskli. Asi jsem vážně žárlila, jinak si to nedokážu vysvětlit. Tren ji držel obě ruce na kříži, ona ho rukama chytila za límec u košile. Něco si spolu povídali, oba se usmívali….Ah, nesmím na to myslet, jenom si ti víc ubližuji.

Dante byl z jejich přístupu nadmíru spokojený. Konečně dělali to, co si on přál, chovali se tak hrozně přirozeně. Rychle si na sebe zvykli. Mezitím, co jsem se utápěla ve svých žárlivých pocitech nám přivedli koně. Tren vysadil Miu do zadní části sedla a sám se vyhoupl před ni. Mia ho pak objala kolem pasu. Mě vylétl vzteky pulz. Tohle bylo moje místo, ne její!

Naskočila jsem na svého koně a rozjela se s mojí skupinou na západ. Kolem nich jsem projela s odvráceným pohledem, nechtěla jsem vidět jejich blízkost. Ano, chovala jsem se dětinsky, ale mě to prostě vadilo. Nemohla jsem se dočkat, až celá tahle komedie skončí a Tren bude zase jenom můj. Bože, jsem nějaká majetnická, kde se to ve mně najednou bere? Nikdy jsem taková nebyla. Ale on je prostě můj! A nenechám si ho nikým vzít!