Problém napříč dimenzemi II.

Druhá část...

.

.

(Shiroya)

"Zpět k tématu," ozvu se netrpělivě.

"Přišli jsme za vámi…," začne se svým projevem ten míšenec.

"Klid, nemusíš se namáhat mi to vysvětlovat. Vím, proč tu jste," skočím mu hrubě do řeči.

"Fajn to nám ušetří vysvětlování. Ale příště by to šlo trochu mileji, nemyslíte?" opře se do mě naštvaně Anori. Zdá se mi to nebo neví s kým mluví? No nic, přeci jenom vyrůstala na Zemi a tam jsou ty poměry jinačí, ale chtěl bych vidět Danteho, když na něj mluví tímto tónem.

"Já myslím, že to bylo milé až až. A podle mého, tyhle záležitosti bychom mohli řešit v temnotě," znovu se vrátím k tématu. Postřehnu, že se Anori nadechuje k další peprné odpovědi, ale ten míšenec ji zadrží. Aspoň k něčemu tu je. Otevřu pentagram a naznačím jim, aby následovali Naramiena, který půjde jako první. Nechápavě se podívám na Seriena, který zamířil k pentagramu.

"Ty s námi ale nejdeš," pronesu relativně klidně.

"Musí jít," ozve se míšenec.

"A to jako proč?" obuju se do něj.

"Prostě ho tam potřebujeme a tečka," vyštěkne a to mě napruží.

"Uvědomuješ si ty vůbec s kým to mluvíš?" zavrčím temně a pocítím jak začínám ztrácet kontrolu nad aurou, která se mi dere na povrch. Ten zmetek by měl okamžitě hodit zpátečku, jinak ho tu zabiju.

"Jistěže ano. Jenže vy potřebujete naši pomoc stejně tak, jako my tu vaši. A on je nesdílná součást celé téhle…transakce," odpoví už o poznání klidněji, nejspíš poznal, že mě opravdu rozčílil. Neochotně přiznám, že možná mají pravdu a souhlasím s tím, aby nás Serien doprovodil. Bezpečně projdeme pentagramem, ale Serienovi s Anori se trochu motá hlava a proto je hned usadíme na pohovku, aby nám tu nezkolabovali. Na to vážně nemáme čas. Hned k nám přijde Nikolaj, který se s úsměvem seznámí jak s Anori, tak s tím otravou. Naramien nám všem objedná kafe a Nikolaj nám ho ochotně udělá a do minuty ho přinese. V překvapivém klidu popíjíme kafe, když mě napadne docela podstatná otázka.

"K čemu přesně potřebujeme Seriena?" zeptám se a v místnosti nastane ticho. Všimnu si, jak se Anori prosebně zadívá na toho míšence, který si povzdechne a zadívá se mi přímo do očí.

"No, on má být ten, kdo se dokáže dostat k vašemu tělu," oznámí opatrně.

"A na to jste přišli jak?" zeptám se klidným hlasem, ale ve skutečnosti to ve mě vře. Rozhodně si nemyslím, že Serien je ta pravá osoba.

"Viděla jsem to ve snu," odpoví Anori a já vyprsknu smíchy.

"Jak přesvědčivé," ušklíbnu se. Mohl jsem si myslet, že to bude nějaká ptákovina.

"Má jakýsi dar jasnozřivosti. Ve snu vidí, co se nakonec ve skutečnosti stane. Máme to ověřené," řekne ten pobuda na její obranu.

"A co jsi tedy viděla ve svém jasném snu?" zeptám se posměšně a ona mi na oplátku velmi podrobně vylíčí svůj sen. Teď když se nad tím zamyslím, už dřív jsem měl pocit, že se někomu o mě zdá. Dnes už podruhé musím přiznat, že možná mají pravdu a to se mi nelíbí.

"Nevím jestli to s tím nějak souvisí, ale mě se zdálo to samé," vtrhne do našeho rozhovoru Serien a já se na něj nechápavě podívám.

"A to se tím chlubíš až teď?" vyhrknu.

"A kdy ti to asi tak měl říct, když jste ho nikdo nepustil ke slovu?" vyštěkne Naramien nabroušeně. No, to je poprvé, co nevím, co říct. Sakra s tím budu muset něco udělat a za všechno může ten míšenec. Kdyby mě tak nedráždil, proběhlo by to v klidu a bez dohadů.

"Dobře omlouvám se, asi jsem se nechal trochu unést. Budu se snažit krotit," povzdechnu si poraženě a ozve se několikeré lapání po dechu.

"No ne, to by se mělo nahrát. Shiroya snad poprvé v životě přiznal chybu a ještě ke všemu se omluvil. Dámo a pánové, toto je jedinečný okamžik, dobře si ho zapamatujte," vydechne ohromeně Azrael. Na ten jeho projev radši nic neřeknu a jen ho propálím pohledem. Věřte, že kdyby můj pohled uměl zabíjet, byla by to tu samá mrtvola. Nejvíc mě dožere, že dokonce i ten zatracený míšenec se tiše pochechtává. Jak si to vůbec může dovolit, zmetek. Ale možná vím, jak mu to oplatit.

"Myslím, že toho bylo pro dnešek dost," zasáhne Naramien a tím celou naší debatu bez milosti ukončí.

"Dobře. Nikolaj vám připraví pokoje. Jo a Anori, chci tě poprosit, aby ses ode mě nevzdalovala, mohla by ses ocitnout v nebezpečí," informuju je a započnu svou pomstu.

"To nebude třeba, já ji dokážu dostatečně ochránit. Je to přeci jenom má práce," odporuje mi hned míšenec. Teď mě tak napadlo, že ani nevím, jak se jmenuje.

"Jo vážně? Bych tě chtěl vidět, jak ji chráníš před drakem nebo Tyranosaurem," vysměju se mu do obličeje. Míšenec na mě chvíli udiveně kouká a pak se zamyslí.

"Netušil jsem, že tu máte takové potvory, ale já bych si nějak poradil," řekne nakonec.

"Nechci se do toho motat, ale teď si ho urazil," ozve se tiše Naramien. To má sakra pravdu, nejradši bych mu na místě zakroutil krkem. Urážet mou rodinu, jak mohl.

"Tak a dost! Už tě mám plný zuby. Ještě chvíli si tu na mě otevírej hubu, urážej mojí rodinu a přinejlepším tě zabiju sám a nepředhodím tě těm venku," rozohním se a zapomenu na slušné vychování. V místnosti nastane naprosté ticho a všichni se na mě dívají jako na někoho, kdo právě utopil štěně v záchodě. Mě je to upřímně jedno a pokud si myslí, že se mu omluvím, tak jsou na omylu.

"Když vám tu tolik vadím, ukažte mi dveře od našeho pokoje a já odejdu," přeruší ticho míšenec a Nikolaj ho doprovodí do pokoje. Docela mě zarazí, že Anori zůstane tady, ale z jejich myslí vyčtu, že to je celkem častý případ a že míšenec chce být sám. Nechám to být, už se tím nehodlám víc zabývat.

"Asi by bylo na místě, kdybych ti ukázal dům, abyste se tu neztratili," nabídnu Anori.

"To by bylo skvělé," kývne s mírným úsměvem, i když očima je stále přišpendlená ke dveřím, kterými on odešel. Během náročné prohlídky se ukáže, že je docela nutné, aby se držela v mé blízkosti, protože některá zvířata nejsou její přítomností zrovna nadšena. Když jí ukazuji poslední pokoj poprosí mě jestli bych jí neukázal sklepy. Chvíli váhám, protože z jejích myšlenek poznám, že je klaustrofobička, ale nakonec jí vyhovím. Přeci jenom naše sklepy jsou obrovské a osvětlené. Po podrobné prohlídce si uvědomím, že nikdo z nás několik hodin nejedl a když se dostavíme do kuchyně, zjistím, že si to uvědomil i Nikolaj a připravuje nám vydatnou večeři.

"Nikolaji, prosím tě dones jednu porci Trenovi. Mám takový pocit, že dnes ho už neuvidíme a byl bych nerad, kdyby tu hladověl," poprosím ho a rychle si v Anorině hlavě zjistím, jak se jmenuje. Nikolaj s úsměvem přikývne a Anori mi poděkuje. Večeře proběhne v klidu za přítomnosti přátelské konverzace. Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem toho tolik namluvil jako dnes. Po večeři se Anori omluví a odebere se do pokoje za Trenem. Já se vydám do jednoho ze salónků v zadní části domu, usednu za klavír a začnu hrát. Domem se ihned rozezní tóny smutné písně, které ke mně přitáhnou Seriena s Naramienem.

"Netušil jsem, že umíš hrát na klavír," pronese tiše Serien, aby nenarušil krásnou atmosféru vytvořenou tóny linoucími se z klavíru.

"Je to už tak dávno, co jsem hrál, až se divím, že jsem to ještě nezapomněl," odpovím a nechám doznít poslední tóny písně. Vzpomínám si, jak ke mně dříve často chodil Dante a prosil mě, abych mu něco hrál. Prý ho má hudba uklidňovala.

"Potřebujete něco?" optám se, když tu jen tak nečinně stojí a pozorují mě.

"Naramien mi řekl, proč jsi se mnou nemluvil. Chci se tě teď zeptat, zda už mám ve svých citech jasno. Já osobně si myslím, že jasno mám," řekne a chce po mě, abych se mu podíval do hlavy. Po menším zaváhání tak učiním a zjistím, že má pravdu. I po tak dlouhém odloučení a trápení docílil toho, že nás miluje oba a ani jednoho z nás neupřednostňuje. Chce nám oběma dát všechnu svou lásku, kterou má. Toto zjištění ve mně vyvolá velkou citovou vlnu a po tvářích mi začnou stékat slzy.

"Co se děje? Je něco špatně?" optá se mě hned Serien a já ho uklidním zakroucením hlavy ve znamení, že je vše v pořádku.

"Znamená to tedy, že už můžeme být konečně spolu?" vydechne nadšeně Naramien a i Serienovi se oči rozzáří štěstím. O to víc mě bolí, když jim musím odporovat.

"Můžete, ale beze mě," zašeptám, přemístím se k oknu a odvrátím od nich tvář.

"Jak bez tebe? Nerozumím tomu," vykřikne Serien.

"To je složité a navíc jen má osobní věc. Vám to ve vztahu nebrání a já se s tím vším nějak smířím. Dobrou noc," pronesu smutně a uteču před nimi do svého pokoje, kde se zamknu.

(Anori)

Po večeři se omluvím a odeberu se do pokoje za Trenem. Ten stojí u okna a dívá se na černé nebe poseté zářivě bílými hvězdami.

"Jak sis užila večer?" zeptá se mě, aniž by se ke mně otočil.

"Shiroya mě provedl po domě, všechno mi tu ukázal. A u večeře jsme se příjemně bavili," odpovím a obejmu ho kolem pasu.

"To jsem rád, aspoň se tu neztratíš," usměje se a konečně se ke mně otočí čelem. Domem se rozezní tóny smutné písničky, můžu jen odhadovat, komu patří.

"Tu večeři ti nechal poslat Shiroya, možná na tebe není tak vysazený, jak se tváří," pousměji se.

"Uvidíme," pokrčí rameny.

"Zkus ho zbytečně neprovokovat," poprosím ho a on, i když nerad, souhlasně kývne. Ozve se zaklepání a vejde Nikolaj.

"Nebudu vás dlouho rušit. Jdu si jen pro talíř, doufám, že ti chutnalo," osvětlí svou přítomnost a převezme si od Trena talíř.

"Bylo to výborné, děkuji," pousměje se Tren.

"To jsem rád. Jo a ze Shiroyi si nic nedělej. Je to dobrý chlap, jen občas má náladu, že bych ho nakopal do patřičných míst," oplatí mu úsměv a s popřáním dobré noci odejde. Uvědomím si, jak moc jsem unavená. Rychle se vystřídáme v koupelně a společně zapadneme do prostorné manželské postele. Tren si mě přitáhne do náručí a já přemýšlím, co nás zítra ještě čeká.

(Shiroya)

Kolem páté hodiny ráno se zpocený a s hrůzou ve tváři probudím z noční můry a doplazím se do sprchy, kde na sebe pustím vlažnou vodu, abych se zchladil. Vůbec se nezaobírám faktem, že mám na sobě kalhoty na spaní a dál si užívám příjemnou sprchu. Asi po půl hodině nečinného postávání pod proudem vody si sundám kalhoty, odhodím je do vany a začnu se umývat. Při té příležitosti si umyji i vlasy, které jsem měl úplně nasáklé potem. Když jsem hotov, vylezu ze sprchy a osuším se. Druhým ručníkem si trochu vysuším vlasy, aby mi z nich nekapala voda a vrátím se do pokoje. Tam si otevřu skříň a přemýšlím, co si vzít na sebe. Nakonec se rozhodnu pro volné plátěné kraťasy tmavě modré barvy a bílé tílko. Podívám se na hodiny a zjistím, že je na snídani moc brzy a proto se vydám na procházku po domě. Dojdu až na terasu, kde nasaju čerstvý ranní vzduch a pohodlně se opřu o zábradlí. Rozhlédnu se po krajině a pak mi pohled padne na Trena, který nejspíš trénuje svou techniku meče. Chvíli ho pozoruji a musím uznat, že je velmi dobrý. Jeho pohyby jsou dokonalé a provádí je bez váhání. Napadne mě si ho trochu vyzkoušet a tak jednoduše přeskočím zábradlí, přeci je to jenom první patro a vydám se k němu.

"Tvé zacházení s mečem je dokonalé, vsadím se, že tě učil Dante," polichotím mu. Stojí přede mnou jako tvrdý y a nevěřícně si mě prohlíží. Asi ho mé chování dost překvapilo jak se zdá.

"Ano," dostane ze sebe nakonec. To se teda překonal s jedním slovem.

"Zajímalo by mě jestli máš stejně nepřekonatelnou obranu jako tvůj učitel. Co bys řekl na menší přátelský souboj?" Trochu zmateně přikývne a postaví se obrané pozice. Přivolám si svou kosu a postavím se proti němu. Ani se moc nerozmýšlím a hned na něj zaútočím. Tren se mému útoku obratně ubrání a útok mi oplatí.

"Trochu polevuješ co se útoků týče. Ty jsi asi spíš obranný typ, co?" optám se a Tren znovu přikývne. To je mi teda konverzace, to je jako si to číst v jeho hlavě a nemusel bych se namáhat s otázkami.

"Mojí prioritou je obrana mých svěřenců, nespoléhám se na silný útok," odpoví. To je celkem logické. Nechám už mluvení a plně se soustředím na boj. Už je to dlouho co jsem bojoval s někým tak dobrým.

"Shiroya jdi od něj. Co si myslíš, že děláš?" uslyším z dálky Naramienův nasraný hlas a podívám se směrem odkud vychází. Upřímně se zděsím, když spatřím Nariho a Anorin obličej.

"Zdá se mi to nebo si myslí, že tu spolu válčíme?" optá se mě Tren.

"Jo, přesně to si myslí. Ale neboj, bit na tom budu jen já," vydechnu a to se k nám už oba přiřítí.

"Můžeš mi vysvětlit o co ses tu snažil?" odsekává Nari a přitom mě mlátí do hrudníku. Rychle se mu přitisknu na rty, aby přestal vyvádět a naštěstí to zabere.

"Nic se nestalo. Trénoval jsem a Shiroya se ke mně přidal," zastane se mě Tren, který mezitím v náručí uklidňuje Anori.

"Tren mluví pravdu, tak se zklidni a jestli budu mít modřiny, tak si to v noci slízneš," pronesu s ďábelským úsměvem.

"Promiň já to tak nemyslel. Víš, já se bál, že mu chceš ublížit, vzhledem k tomu jak jste se včera rafli," brání se hned. Stejně bych to asi neudělal. V domě je teď moc rušno a zdi jsou tenký.

"Nechme toho a pojďme na snídani, už je čas," zakončím tuto nesmyslnou debatu a vydám se do domu. Do jídelny přijdeme jako poslední a Nikolaj nám hned přinese jídlo. Po jídle se rozhodnu nahnat je do obýváku, abychom vymysleli, jak budeme pokračovat.

"Asi bych měl začít tím, že vám řeknu, že celá tato situace je složitější, než si myslíte," zahájím debatu a odmlčím se.

"Z toho tedy usuzuji, že nám Anorinu moc jen tak nedáte, že?" zamyslí se Tren.

"Nejde o to, že bych vám ji dát nechtěl. Já nemůžu," pokračuji.

"Jak nemůžete? Proč?" ozve se Anori.

"Jistě všichni víte o mém těle, které je uvězněno v hlubinách tohoto světa. Je vám taky jistě známo, že moci se navzájem přitahují. Tak se stalo i s Anorinou mocí. Prostě se sloučila s mým tělem a tudíž je v těch hlubinách, kam nemám přístup. Proto vám tu moc nemůžu vydat. Já ani nevím, kde přesně je," odpovím beznadějným hlasem. V místnosti zavládne nervózní ticho.

"Já možná vím, jak se dostat alespoň do té místnosti. Dál už je to na Serienovi," prolomí Anori ticho jako první. Všechny pohledy se k ní v tu chvíli obrátí.

"Když mě Shiroya včera prováděl domem, v oblasti jeho pokoje jsem cítila zvláštní auru, která nepatří nikomu z nás. Mám takové tušení…myslím si, že tu místnost bych dokázala zviditelnit, kdybych se pokusila využít moc všech živlů najednou. Bohužel jsem to nikdy nezkoušela, pracovala jsem zatím jen s každým živlem zvlášť a nejsem si jistá, jestli bych něco tak náročného zvládla jen s třetinou svojí moci. Takže jsme vlastně zase na začátku," vysvětlí Anori své dilema a mě hned něco napadne.

"Možná bych věděl jak ti pomoct. Napadlo mě, že bych ti propůjčil část své moci a tím zvýšil pravděpodobnost úspěchu," zamyslím se.

"To je sice hezký, že to máte takhle vymyšlené, ale co uděláte pak, až se do té místnosti dostanete?" ozve se s obavami v hlase Nari.

"To můžeme řešit, až tam budeme. Je zbytečné se bavit o něčem teoretickém, když ještě ani nevíme, jestli se to povede," zavrtí Tren hlavou.

"Dobře tedy, s vaší mocí by to možná šlo. Pak už budu jen potřebovat, aby ve vaší ložnici byly zastoupeny všechny živly," vyjmenuje Anori svoje požadavky.

"Dobře, tak se do toho dáme. Naramien, Azrael a Nikolaj zařídí, aby v mém pokoji byly zástupci všech živlů a já ti propůjčím část moci," zavelím a přistoupím k Anori blíž. Přiložím si pravou ruku k srdci a pomocí složitého kouzla si začnu ze svého nitra vytahovat moc viditelnou jako proud energie zbarvené do rudé barvy. Pomalu začnu pravou ruku natahovat k Anori, a když jí přiložím k jejímu srdci předám ji část své moci. Na konci procesu si všimnu, že je Anori bílá jako stěna a vzápětí se začne kácet k zemi. Rychle ji zachytím a s Trenovou pomocí ji dostaneme do křesla.

"Asi toho na ní bylo moc. Jen doufám, že nenastanou nějaké komplikace," osvětlím její stav.

"Neměly by, ona jen špatně reaguje na změny v jejím těle," oznámí mi Tren.

"Jo, asi bys měl vědět, jen pro informaci, já umím číst myšlenky a to jak tobě tak Anori. Vím toho o vás víc než vy sami," obeznámím ho s faktem, že ho mám doslova přečteného.

"Já si ale svoje myšlenky bráním, jak to, že to dokážete?" vyvalí na mě nemístně oči.

"Tvé pokusy o obranu proti mně nemají žádnou šanci. Jediný kdo dokáže své myšlenky přede mnou ukrýt je Dante a Naramien, tomu prostě do hlavy nevidím," podám mu vysvětlení.

"A co on? Ten si je taky chrání, ne?" zeptá se a hlavou kývne k Serienovi.

"Co? Já že si chráním myšlenky? Musím tě upozornit, že já nic takového neumím a Shiroya mi vždycky říkal, ať si dávám pozor, na co myslím," vyhrkne Serien zmateně.

"To není možný, máš kolem mysli neuvěřitelně silnou bariéru. Nemůžu se přes ni dostat, i kdybych chtěl," odporuje mu. Upřímně, ti dva teď na sebe koukají jak na voly.

"Tu bariéru jsem mu vytvořil já. Je to něco podobného, co jsi dělal ty Anori," ušklíbnu se a Tren konečně pochopí. Zato Serien nikoliv.

"Já to stále nechápu," zavrčí Serien.

"Podívej se na zápěstí a možná pochopíš," odpovím mu v hádance. Jen doufám, že to pochopí. Serien mě poslechne a zadívá se na zápěstí, na kterém se mu rýsuje znak hada.

"Už rozumím," pokývá hlavou a nechá to být. Naštěstí se Anori probere z bezvědomí celkem rychle a my tak můžeme pokračovat.

"Myslím, že bude nejlepší se teď naobědvat. Anori se alespoň zotaví z bezvědomí," rozhodnu a všichni se mnou souhlasí. Tentokrát jako poslední dorazí Azrael a oznámí nám, že v pokoji je vše připraveno.