Nesplněné touhy

Všechno nejlepší! Tento díl je věnovaný mé nejdokonalejší Kuroki k jejím krásným 19. narozeninám. Doufám, zlato, že si ho užiješ, protože jsem ho psala jen pro tebe :-* .

.

.

Seděl jsem před mapou, na které byly zaznamenány pozice našich táborů, oproti nim několik málo táborů aliance, jak jsme říkali těm, kteří stáli na druhé straně barikády. Moc dobře jsem si byl vědom toho, že my jsme ti zlí. Ale koho by nelákala představa ovládnutí všech světů a veškerého chodu tady? Pohledem jsem sklouzl k mému společníkovi. Radim seděl nehnutě už několik hodin a zíral z okna. Nikdy moc nemluvil a nikdy toho moc nedělal. Nechápu, proč jsem si za parťáka vybral právě jeho. Kdyby mě nebrzdil jeho pasivní přístup, mohl bych udělat několik akcí za týden. Takhle byly naše možnosti silně zpomalené. Na druhou stranu byla pravda, že Radim, přestože to byl velmi krásný muž, mě nijak nepřitahoval, což se nedalo říct o spoustě mých mužských společníků. Možná taky proto je jediný, kdo se mnou vydržel pracovat takovou dobu.

Ano, přiznal jsem si to velmi záhy, že středem mého zájmu nejsou výhradně ženy. Občas si s nimi zalaškuji, ale s mužem je to úplně něco jiného. Ale sežeňte si v téhle době a na tomhle místě nějakého dobrého milence. Musím využít každé příležitosti. Zrovna teď jsem měl ve sklepě pár hraček, na kterých jsem si mohl vybýt své choutky, ovšem ani zdaleka se nevyrovnali tomu, koho bych bezpodmínečně chtěl mít a kdo mi stále úspěšně unikal. Nadával jsem si do idiotů, že jsme ho nechali samotného s tou špinavou zrádkyní. S tou cuchtou, která hned, jak k tomu měla příležitost, došla pro své kamarádíčky a stařečka Danteho a odvedli ho pryč. Chtěl jsem ho přestat mučit, věděl jsem, že on nic neřekne, a chtěl jsem si ho nechat jen na postelové hrátky. Zvykl by si.

Trochu jsem se zasnil. Tren, ten nejpřitažlivější muž pod sluncem. A já ho měl. Vzpomněl jsem si na jeho tělo a hned toho zalitoval. V kalhotách jsem měl okamžitě úplně těsno a dokázal jsem si představit, jak by mi jeho štíhlé prsty mohly pomoci. Těžce jsem si povzdechl, když jsem se nad touhle představou vzrušil ještě víc. Jaká škoda, že tenkrát nešel dobrovolně, musel jsem ho svazovat a podávat mu nejrůznější drogy. Chvílemi o sobě téměř nevěděl. Když byl při vědomí, nemohl jsem si ho vzít tak, jak jsem chtěl. Bránil se mi. Ovšem já, když jsem nadržený, jsem zvíře. V bezvědomí mi sice nepomohl, ale i tak jsem snad nikdy nezažil nic lepšího. Může se mi ještě někdo divit, že mě posedl neovladatelný chtíč po tom, abych zjistil, jaké by to bylo, kdyby šel dobrovolně, když i z jeho odporu se mi doteď podlamují kolena?

Se zanadáváním jsem se zvedl a odešel do sklepa, abych si tam vybyl svoje napětí, stejně tu ty kluky nedržím pro nic jiného.

"Ragare, máš už nějaký plán, co budeme dělat dál? Vedení začíná být trochu nervózní," promluvil na mě Radim, když jsem se vrátil ze svých hrátek.

"Něco málo mě napadlo. Ovšem nechápu jak je možné, že ti idioti nedokázali porazit hrstku ochránců Chamonu. Zase tolik jich tam nebylo a oni se vrátili s prázdnou!" vyštěkl jsem vztekle a udeřil pěstí do stolu. Příkaz zněl jasně. Najít vyvolenou a přivést jí vedení. A já jsem měl jako odměnu dostat živého Trena. Přivázal bych ho k posteli a dokázal bych zkrotit tu jeho aroganci a vzpurnost. Mlsně jsem si olízl rty. Když jsem byl v Chamonu na výzvědách, často jsem ho sledoval déle, než bylo nutné. Ty jeho svůdné úsměvy mě dráždily. Jenže jako na potvoru, veškerá jeho pozornost se točí jenom kolem té malé holky. Pro nikoho jiného úsměv nemá. Přihrál jsem jim do cesty toho pitomce Franklina a dokázal je dostat od sebe. Na jak dlouho? Na dva zpropadené měsíce! Než jsem si stihl vyřídit svoje záležitosti, byli zase spolu. Unesl jsem jim přátele a doufal, že mi vběhnou do hradu plného lidí. Jenže oni si požádají o pomoc upíry a úplně tak zkřížili moje plány. Teď jsem mu na ministerstvu přihrál do cesty krásnou a svůdnou Aidu. Ještě nikdo jejím svodům neodolal, on je první. Místo toho, aby přes stůl přehnul jí, dovádí tam s tou hloupou čarodějkou. Ta holka mi vážně leze na nervy.

"Řeknu ti proč. Anori se nesmí nic stát, takže musíme bojovat tak, abychom jí nezabili. A díky tvým rozmarům, protože chceš mít Anthonyho živého, což sis vydupal u vedení, nemůžeme příliš ublížit ani jemu. A jelikož Anthony chrání Anori a ostatní obstupují ty dva, je to téměř nemožné," odpověděl Radim s tou svou pověstnou klidností. Toho taky nerozháže vůbec nic.

"Potřebujeme je chytit samotné, nás musí být víc, a je musíme dostat od sebe, aby bojovali každý sám za sebe. Pak by nám to možná vyšlo," uvažoval jsem nahlas a Radim mezitím zase civěl z okna. Věděl jsem, že je mu jedno, co vymyslím, stejně se boje nikdy neúčastní, vždy jen přihlíží.

"Kdy to chceš provést?" promluvil najednou, až jsem se ho lekl. Nečekal jsem, že zrovna teď začne mluvit.

"To nevím, kdy je můžeme nachytat samotné?" zeptal jsem se a přecházel po místnosti sem a tam.

"Jedině, že se u nich doma schováme do skříní," zněla Radimova odpověď. Překvapeně jsem pozdvihl obočí, opravdu to byl pokus o vtip?

"Sami jezdí akorát do školy a do práce," řekl po chvíli vážně.

"Tak je to jasné," zaradoval jsem se.

"Jenže po tom našem drobném přešlápnutí, kdy jsme jim dali jasně najevo, že jdeme přímo po Anori, pochybuji o tom, že ji pustí samotnou a navíc sám bude ostražitý, a bude jezdit s doprovodem," vyvrátil moji myšlenku na to, jak jednoduše je získáme. Ksakru, to mě vůbec nenapadlo. Znovu jsem začal přecházet sem a tam, abych konečně na něco přišel.

"Stejně bych to alespoň zkusil a uvidíme. Půjdeme jen sami dva a obhlédneme terén," rozhodl jsem se. Radim jen pokrčil rameny a natáhl se ke stolu pro knížku.

"Jak se má náš maličký Ragar?" ozvalo se ode dveří. Nenávistně jsem se otočil na našeho nejlepšího informátora. Nesnášel jsem ho za to, jak se mi v jenom kuse vysmíval.

"Neseš nám něco důležitého?" odsekl jsem.

"Informaci. Příští týden proběhne na Černém kopci čarodějnický sabat, na který se vyvolená, jako jedna z nejsilnějších čarodějek, musí dostavit. Měla jet sama, ovšem Nejvyšší si vydupal, že s ní pojede alespoň Anthony, jako její ochránce. Čarodějky souhlasily," pověděl, co věděl a hned zase odešel. Nikdy se nezdržel déle než minutu. Měl taky štěstí, déle bych ho nevydržel.

"Takže to je už druhá možnost, kdy je můžeme chytit," promnul jsem si ruce.

"Chceš vtrhnout na sabat plný čarodějnic? Jsi normální?" ptal se mě Radim.

"Detaily ještě promyslíme, ale jinak ano, něco na ten způsob," přikývl jsem. Radim ještě zabručel něco o idiotech, ale jinak to nechal být. Zamnul jsem si ruce. Konečně mám nějaký plán na to, jak ho získat. A vedle něj ještě i tu holku, která zase udělá nesmírnou radost vedení. Já vlastně ani nevím, proč jí chtějí živou, na co jí chtějí využít. Kdyby bylo po mém, jednoduše bych se jí zbavil. A pak už by mi nestálo v cestě vůbec nic. Stále si myslím, že Tren mi vzdoruje jen kvůli ní, byl jsem přesvědčen, že kdyby zmizela, měl bych to všechno mnohem jednodušší.

"No tak, Radime, jdeme do toho?" ptal jsem se nadšeně. Radim nic neřekl, jen protočil oči a nakonec přikývl. Hned jsem vyrazil plánovat, potřeboval jsem mít načasování. Chtěl jsem jít nejprve sám s Radimem, obhlédli bychom terén a zjistili, jak moc budou hlídaní.

*****

Celé plánování mi nakonec trvalo déle, než jsem předpokládal, takže k nějakému činu jsme se rozhodli až po dvou nebo třech týdnech. Už ani přesně nevím, jak dlouhá doba to byla, co ovšem vím naprosto přesně je to, že během dneška by měla ta čarodějka s Trenem jet na ten jejich pitomý sabat a já s Radimem je budeme sledovat. Museli jsme zjistit podrobnosti. Sbalili jsme se na cestu, ovšem bez nějakých zbraní a tak, chtěli jsme je jen nečinně pozorovat. Vydali jsme se na cestu, kde jsme se snažili dostat co nejblíže místu, kudy budou pravděpodobně projíždět. Rozhlédl jsem se kolem, abych našel nějakou skrýš, kde bychom je mohli pozorovat a nebyli přitom viděni. Kus od nás bylo husté mlází, kterému se začaly zelenat první lístky, takže přes něj nebylo téměř nic vidět. To by mohlo stačit. Strčil jsem do Radima a hlavou ukázal na mlází. Pochopil mě a oba jsme se do něj skryli. Teď měla přijít ta nejhorší část programu - čekání. Nevěděl jsem, v kolik přesně pojedou, nikdo jim neurčil přesnou hodinu. Navíc taky klidně mohli jet jinudy, mohli to vzít oklikou, takže jsme se jich taky nemuseli dočkat vůbec. Téhle alternativě jsem ovšem moc nevěřil, tohle byla nejrychlejší cesta a předpokládal jsem, že Anori tam bude chtít být co nejdříve. Čekali jsme tu dvě, možná i tři hodiny. Už jsem to chtěl vzdát, když se ozval zvuk přibližujících se koňských kopyt. Pravidelné bubnování neustále sílilo, až jsme si mohli prohlédnout Trenova dobře stavěného černého koně, v sedle s ním a i s tou čarodějkou. Překvapilo mě, že jeli oba na jednom koni a zároveň mě rozčilovalo, jak se ho ta čarodějka pevně držela kolem pasu. Jak rád bych si její místo vyměnil. Přikrčení jsme čekali, až kolem nás projedou, v tu chvíli se ovšem zdvihl vítr a kůň, který nás nejspíš zavětřil, se splašil. Začal divoce vyhazovat kopyty do vzduchu a ržát. Anori seskočila ze sedla hned, jakmile poznala, že Tren koně jen tak neuklidní. Popravdě to bylo spíš spadnutí, ale na zemi leželo dost spadaného listí ještě od podzimu, takže její přistání bylo dosti mírné. Přál bych jí, aby si pořádně natloukla tu zadnici, kterou před Trenem jisto jistě natřásá. Tren se pevně držel v sedle a snažil se uklidnit vzpínajícího se koně. Už to vypadalo, že se mu to nepodaří, když ho opravdu uklidnil. Hladil ho po krku a něco mu šeptal do ucha. Přimhouřil jsem oči, když jsem si všiml, jak smyslně se pohybovaly jeho rty. Kdyby se tak tímhle způsobem pohybovaly na těch mých. Radim zastavil tok mých myšlenek, když do mě šťouchl a kývl hlavou směrem k nim. Pravda, měli jsme skvělou šanci z nich dostat pár informací, když už zastavily. Přemístili jsme se kousek dál, abychom neprozradili naši skrýš. Ano, přemísťování, to bylo hlavní kouzlo našeho rychlého ústupu. Přemístili jsme se vždy jen kus z dohledu a mohli tak pozorovat jak a kam se dále přesouvají.

"Miláčku, jsi v pořádku?" staral se Tren hned, jakmile uklidnil koně, o tu holku, a pomohl jí zpět na nohy.

"Jo, seskočila jsem, když to vypadalo, že ji neuklidníš," odpověděla s pousmáním a oprášila si sukni od listí. Políbil ji na čelo. Tak to ne, je na čase zasáhnout.

"Spíš bych řekl, že spadla při první příležitosti," promluvil jsem nahlas. Oba se otočili za mým hlasem, Tren ji ještě stihl strhnout za sebe, ve snaze ji chránit.

"Nebylo to možná nejelegantnější, ale jak tak koukám, opět za to můžeme děkovat tobě," ušklíbla se panovačně. Tren se při zmínce o eleganci pousmál a mě se zase zmocňovala chuť ho okamžitě přehnout a vzít si teď hned a tady. Anori pravděpodobně poznala výraz v mojí tváři, takže ho ochranitelsky objala kolem paže.

"S tebou jsem se nebavil, čarodějko," odpověděl jsem jí stejně arogantně jako ona prve mě. Nadzdvihla obočí v mírně provokativním gestu. Musel jsem uznat, že i ona by rozhodně stála za hřích. Chvíli jsem si dokonce pohrával s myšlenkou, že až by těm nahoře odsloužila, mohl bych si ji taky vzít, a mít tak na hraní jak ženu tak muže. Ovšem pak se Tren zhoupl v bocích na stranu a já okamžitě upustil od jakéhokoliv jiného plánu než toho, abych ho získal pro sebe.

"Jak se těšíš na sabat, čarodějko? Poskakovat kolem ohně," ušklíbl jsem se v jasné snaze ji vyprovokovat.

"Má jméno," pronesl vedle mě Radim líně, věděl jsem, že je z těch mých debat dost otrávený, nesouhlasil s tím, abych si Trena nechával jako sexuální hračku.

"Opravdu by mě zajímalo, kde bereš ty informace," vložil se hovoru tentokrát střed mého zájmu.

"To by ses musel trochu víc snažit," zabručel jsem si pod vousy, ovšem on to slyšel. Nejdřív se zašklebil. A pak jsem udělal tu osudovou chybu a stočil pohled na chvíli někam jinam. Nevšiml jsem si tak záblesku pochopení v jeho očích. Jediné, co jsem zaregistroval, bylo zhoupnutí jeho boků tentokrát na druhou stranu.

"Vážně?" zeptal se a natočil hlavu do strany. V první chvíli mi nedošlo, že ačkoliv poprvé to udělal nevědomky, tentokrát to bylo naprosto cílené. Zůstal jsem na něj civět jak prase po první ráně, neschopen uvěřit tomu, že opravdu vidím ten jeho svůdný úsměv.

"Měl bys kolem sebe trochu víc zapátrat," dostal jsem se sebe po chvíli. Tren se znovu usmál, znovu se zhoupl v bocích a položil si na ně ruku. Tentokrát jsem se sotva držel, abych po něm neskočil a nezačal ho vášnivě líbat. On si vůbec neuvědomoval, co se mnou dělal. Bohužel jsem to byl já, kdo si neuvědomoval, že Tren to dělá naschvál a je si plně vědom své převahy.

"Rád bych zapátral, jenže teď si nemůže být nikdo jistý. Ale kdybych věděl trochu víc o tvé práci," nechal vyznít svou větu v jasné provokaci. Opět jsem na něj zíral neschopen slova. Pak jsem se vzpamatoval a nechal mluvit svou aroganci spíš než rozum.

"Jsme mnohem blíž, než si všichni myslíte. Pod lampou je největší tma, tím se řídíme," odpověděl jsem pyšně. Tren si skousl spodní ret a já málem vyletěl z kůže. Věděl vůbec, jak moc byl při tom sexy?

"Kdo my?" zeptal se, jeho hlas spíš melodicky broukal, než mluvil, jenže právě to mě na něm hrozně vzrušovalo. Jen stěží jsem zadusil zasténání. Ten chlap mě tak dráždil. Už jsem otevíral pusu k odpovědi, když mi Radim dupl na nohu.

"To by stačilo," vložil se do rozhovoru a zatáhl mě za rukáv. Trochu jsem se probral. Bože, vždyť jsem se málem prokecl! Podíval jsem se na Radima a kývnutím jsme se oba domluvili.

"Tohle rozhodně není naposledy, co se vidíme," pohrozil jsem jim oběma a pak jsme se s Radimem přemístili zpět do naší skrýše v mlází. Nadával jsem si do idiotů, jak jsem se mohl nechat takhle unést. Raději jsem se soustředil na ty dva. Tren nesouhlasně mlaskl, když jsme opět zmizeli, pro mě to bylo hodně vzrušující gesto. Pak se otočil k té holce, která měla založené paže na prsou a podupávala jednou nohou.

"Trene Anthony, tys ho sváděl," řekla přísně.

"Nesváděl, byl to pokus o flirt," našpulil nesouhlasně pusu. Hned by jednu dostal. Jakoby snad slyšela moje myšlenky, vtiskla mu jeden polibek ona. Hej, to jsem chtěl udělat já, ne aby to udělala ona.

"Řekla bych, že to byl velmi zdařilý pokus, jsi v tom zběhlejší, než se zdá," zasmála se.

"Myslíš?" zeptal se Tren, olízl si spodní ret a opět předvedl své dokonalé houpání boky.

"Nemyslím, ale vím. Na mě to praktikuješ v jednom kuse. Ale nemyslíš si, že flirtovat s mužem je trochu proti tvému přesvědčení?" ptala se provokativně.

"A nežárlíš ty takhle náhodou trošičku?" vrátil jí to.

"Možná trochu," připustila po chvíli.

"Není to můj šálek kávy, ale co by jeden neudělal pro informace," zakoulel teatrálně očima.

"Nech toho," pleskla ho po ruce, ale vzápětí si ho přitahovala k vášnivému polibku, který byl tedy naprosto proti mému gustu. Tam jsem měl stát já! Tren ji pak vzal a vysadil ji do sedla. Všiml jsem si, jak se mu napnuly svaly na rukou, když ji zvedal. Zasněně jsem zíral na jeho postavu, která se tak ladně vyhoupla do sedla před ní, že by mu mohla závidět nejedna primabalerína. Pak pobídl koně k jízdě a velmi rychle mi zmizeli z dohledu.

"Jsi normální? Nechat se takhle balit, málem jsi všechno vykecal," obořil se na mě Radim, když byli dostatečně daleko. Ztuhl jsem, on si nedělal srandu, když mluvil o svádění. Opravdu přišel na to, jak moc na mě působí jeho tělo a snažil se toho využít ve svůj prospěch? Mlsně jsem si olízl rty. Tak kocourek se nám takhle pěkně vybarvuje? On nebude v posteli tak úplně při zdi, jak jsem si původně myslel. Asi dokázal být pěkně divoký. Při té představě jsem se až otřásl, jak na mě jen ta myšlenka afrodiziakálně působila. Jednou ho dostanu a pak bude vidět, co všechno ve mně je. Začínal mě fakt, že v posteli místo se mnou, dovádí s tou čarodějkou, docela rozčilovat. Asi ji neodevzdám až tak úplně v pořádku a nedotčenou, jak to máme v příkazu. Možná se na ní trochu pomstím za to, že já si jeho tělo musím neustále odpírat a ona ho má kdykoliv se jí zamane a na jak dlouho chce.

"Odcházíme," promluvil na mě Radim a vzápětí zmizel. Přemístil se, asi zpět do našeho sídla. Následoval jsem jeho příkladu a objevil se v jednací hale.

Ztěžka jsem dosedl do křesla a podepřel si hlavu dlaní. Byl jsem dost unavený, přemisťování je pro mě vždycky dost náročné. Ani jsem si nevšiml, že jsem usnul. Pak jsem ovšem zaznamenal takový podivný pocit, jako když víte, že sníte, ale přitom daný sen vnímáte naprosto živě. Rozhlédl jsem se po pokoji, ze kterého zmizela spousta nábytku a hlavně z něj zmizel Radim. Pak jsem pohledem zabloudil ke dveřím a naprosto ztuhl. Musel jsem snít, jak by jinak tohle bylo možné? O jejich zárubeň se opíral Tren. Což bylo zhola nemožné, jak by se sem dostal. A hlavně, jak byl oblečený? Jeho dokonalé a vypracované tělo zakrývala jen napůl průhledná říza, která mu délkou sahala sotva po zadek, který tedy rozhodně stál za povšimnutí.

"Ťuk, ťuk," řekl s laškovným úsměvem na rtech. Nezmohl jsem se na jediné slovo, ale on naštěstí nečekal na vyzvání. Odlepil jsem od zárubní a pomalým, houpavým krokem se vydal ke mně. Bylo neuvěřitelné, s jak milimetrovou přesností mu říza kryla jeho mužské partie, naprosto dokonale. Došel až ke mně, pomalu se předklonil, až si obě ruce opřel o opěradla křesla, ve kterém jsem napůl ležel. Hlasitě jsem polkl. Naklonil hlavu ke straně, čímž mu několik jeho světle hnědých pramenů spadlo do obličeje. Natáhl jsem ruku, abych mu je vrátil zpět za ucho, ale on se oddálil a zavrtěl hlavou.

"Teď jsem na řadě já," řekl tím svým svůdným a melodickým hlasem, který mě na něm tak moc dráždil. Jak to myslel, že byl na řadě on, že minule jsem ho laskal já a teď bude on mě? Nebo jak? Otevřel jsem ústa, abych se zeptal, ale nevyšel z nich ani hlásek. Tren zaklonil hlavu a hlasitě se rozesmál. Bože, měl tak krásný smích. V kalhotách jsem měl dost velký problém, se kterým bych nutně potřeboval pomoct. A věděl jsem, že Tren na to bude ta nejpříhodnější osoba. Jenže on teď ode mě stál asi dva metry. Chtěl jsem se po něm natáhnout a stáhnout si ho do klína, ale on si začal velmi pomalu a provokativně rozepínat knoflíčky jeho řízy. Skončil u vrchních tří, potom se ke mně vrátil, znovu se předklonil a já tak mohl vidět jeho vypracovanou postavu, ovšem ani kousek dál tam, kam bych chtěl dohlédnout já. Jeho ruce se pomalu sunuly po mých stehnech nahoru. Hlasitě jsem zasténal, když se moje přirození přihlásilo o svá práva a jeho ruka pokračovala v tom pomalém tempu nahoru.

"Ragare!" zakřičel někdo hned u mě a tím mě vytrhl z mého úžasného snu. Vztekle jsem se zadíval na Radima, který se nade mnou skláněl.

"Co je?" štěkl jsem nazpátek.

"Jestli máš erotické sny, radši nechci vědět o kom, jdi si vzdychat do svého pokoje, nikdo tu na to není zvědavý," zpražil mě pohledem. Že bych vzdychal nahlas? No, ty jeho provokativní pohyby, jeho svůdné úsměvy a pohledy. Vzrušil mě tak, že jsem nedokázal vydržet a musel si odpomoci. Tohle ti jen tak neprojde, Trene Anthony. Ještě nikdo se mi nedostával do snů a nedělal mi v myšlenkách takovou paseku. Jak se můžu soustředit, když se mi v nestřeženém okamžiku vybaví on a jeho tělo v průhledné říze?