Sabat

Tak, původně jsem chtěla vydat až v neděli, ale když už jsem se napsala s tím čarodějnickým sabatem, bude to dnes rozhodně tématičtější . Ještě upozornění, kdyby vám náhodou přišlo divné něco ohledně Trenových praktických zkušeností, nebojte, v nejbližších dílech vám to osvětlím. Tak přeji příjemné počtení a dneska šťastný let:

.

.

(Tren)

Ráno mě probudilo naléhavé klepání na dveře. Zmateně jsem se rozhlédl kolem, než mi došlo, kde jsem. Samozřejmě, v hotelu, kde se koná konference všech ras. Vyskočil jsem z postele, natáhl na sebe kalhoty a běžel ke dveřím. Stála v nich mladičká dívka, která si mě prohlédla, a když spatřila mojí nahou hruď, okamžitě zčervenala jako rak. Oblékl bych si košili, ale v tu chvíli jsem ji nenašel, i když jsem si byl jistý, že ležela hned vedle kalhot.

"Nejvyšší posílá šaty pro slečnu a košili pro vás," vtiskla mi obojí do ruky a v tu samou chvíli se obrátila na patě a pospíchala pryč. Jen jsem nad tím zavrtěl hlavou. Otočil jsem se k posteli, kde se v mojí košili rozvaloval ten malý ďáblík v ženském těle. Odložil jsem věci, co jsem měl v rukou, na stůl.

"Vysvětli mi, jak se na tebe dostala moje košile?" zeptal jsem se a popošel o kousek blíž.

"Bylo mi v noci trochu chladno, tak jsem si jí půjčila. Navíc moc krásně voní," zářivě se usmála a otočila se na břicho, obě nohy pokrčila v kolenou a jemně s nimi komíhala ve vzduchu.

"Vyzkoušíš si ty šaty?" zeptal jsem se jí. Jen pokrčila rameny.

"Za chvíli," zavrněla, přetočila se na záda a protáhla se, čímž jí košile sklouzla z těla a odhalila její nádherné křivky.

"Lásko, ty na tu konferenci dneska nechceš dojít, že?" zeptal jsem se s přimhouřenýma očima, když jsem si prohlížel její svádivé pohyby a začínal jsem cítit rostoucí vzrušení.

"Dobře," vyplázla na mě jazyk a tak jak ji Bůh stvořil, vyskočila z postele a přeběhla až ke mně. Tam mě objala a políbila. Vážně se mi moc líbilo, že mi tu pobíhala nahá, ale fakt, že nejsme doma, ale ve veřejném hotelu, mě trochu zabrzďoval v tom nějak jednat.

"Miláčku, kdybychom byli doma, neřekl bych ani popel proti tvé nahotě, ale tady by ses mohla obléknout. Může kdokoliv přijít," požádal jsem ji. Zajiskřilo se jí v očích, ale natáhla se po šatech a oblékla je na sebe. Perfektně jí padly a navíc jí i moc slušely.

"Nádherná," polichotil jsem jí a ona mi skočila kolem krku, kdy mě vášnivě líbala.

"A pod nimi vůbec nic nemám," zašeptala mi do ucha a jemně ho skousla. Tiše jsem zasténal, tohle mi dělala naschvál. Tady byl vidět ten rozdíl v tom, jak Anori rychle vyspěla. Ta dívčina, co dneska přinesla ty šaty, byla rozhodně o několik let starší, než Anori, jinak by ji nikde nezaměstnali. Přesto se při pohledu na mou nahou hruď začervenala a nebyla schopná normálně uvažovat. Úplně jí to rozhodilo. A tenhle můj mladý ďáblík se tu přede mnou nakrucoval a neuvěřitelně mě sváděl. Plácl jsem jí po zadečku a radši odešel pro něco k snídani. Vrátil jsem se s tácem zpět na pokoj, kde na mě Anori už netrpělivě čekala. Společně jsme se nasnídali a pak vyrazili do konferenčního sálu, kde se měla konat dnešní debata. Anori mi šla zavěšená na ruce a celou dobu ni něco povídala, popravdě jsem jí moc neposlouchal, jen občas přikývl, když mi přišlo, že čekala na moji odezvu. Já jsem se spíš soustředil na to, jak se za námi všichni otáčeli, když jsme procházeli kolem a krásně k sobě barevně ladili. Jen ať každý ví, že na ni se nesahá, to je můj soukromý majetek. V sále jsme se usadili na svá místa, výjimečně jsem i já měl připravenou židli ve stejné výšce jako všichni ostatní. Překvapeně jsem se na ni posadil a trochu si vychutnával ten pocit. Anori tomu jen s úsměvem přihlížela, věděl jsem, že ona za mě vždycky hrozně kopala a snažila se mi vydobýt stejná privilegia, která měla ona sama. Často marně, samozřejmě. Jenže já si cením i té snahy, kterou do toho musela vkládat.

"Můžeme začít?" zeptal se jeden ze zástupců démonské rasy a zároveň i nejstarší člen naší schůze.

"Ještě se čeká na slečnu Aidu a posledního ze zástupců andělů," ozvala se odpověď a tak se tedy čekalo. Moc se mi nelíbil fakt, že Aida se bude téhle konference účastnit také. Měl jsem z toho nepříjemný pocit, zvlášť po jejím minulém výstupu na moji osobu. Otevřely se dveře a dovnitř vešla Aida. To, že pohlédnout na ní, byla osudová chyba, mi došlo až později. Aida šla na vysokém podpatku k nám a kroutila přitom boky v neuvěřitelně krátké sukni. Drobné tílečko jí tak tak drželo na jejích velkých vnadách, které tím pádem byly snad ještě větší. Došla až doprostřed sálu, kde se ohnula a ukázala nám snad úplně všechno. Ozvalo se několikeré zalapání po dechu, bohužel i to moje. Cítil jsem, jak Anori vedle mě ztuhla a pak mě pevně objala kolem paže jako už tolikrát, kdy na někoho žárlila a tímhle gestem se snažila naznačit, že nejsem volný. Jenže tentokrát k tomu měla plné právo, protože se mi buď za tu chvíli srazily kalhoty, nebo - což bylo pravděpodobnější - mě opět vzrušila. Ani Anori to neušlo, odvrátila pohled stranou, snad abych si nevšiml slz. Pozdě, všiml jsem si. Přitáhl jsem si ji těsněji do náruče.

"Omlouvám se," zašeptal jsem jí do ucha, co jiného jsem měl v téhle situaci dělat. Natočila ke mně pohled, a i když se jí oči stále leskly slzami, tvářila se rozzlobeně.

"Jak se ti to mohlo stát? Už zase," cedila skrz zuby, aby se jí netřásl hlas vzlyky.

"Mě to vážně moc mrzí. Vím, že mě to neomlouvá, ale ty už jsi mě ráno načala, a tohle bylo trochu silné kafe," odpověděl jsem popravdě. Objala mě kolem pasu, čímž jsem si jí mohl těsněji přivinout na prsa.

"Tak, dorazil už i poslední účastník, tak můžeme začít," prohlásil démon, který díky svému stáří celé debatě předsedal a strhl tak na sebe pozornost všech, i těch, co měli oči jen pro Aidiny dlouhé nohy. Konference se nesla v dost pozitivním duchu, všechny rasy (samozřejmě až na výjimky v řádech jednotlivců) byly ochotné s námi spolupracovat. Slovo si dokonce několikrát musela vzít i moje Anori. Pokaždé se několikrát nadechla, aby její hlas zněl silně a vyrovnaně a nebyly v něm slyšet žádné slzy. I když těch se úplně až tak nezbavila. V průběhu debaty mi ruku pokládala stále výš na stehno, až se přiblížila k rozkroku. Na Aidu jsem se za celou dobu ani nepodíval, takže moje vzrušení značně opadlo, ale Anorina ruka způsobila, že jsem byl zase na začátku. Jen jsem si povzdechl. Debata skončila pro nás velmi dobře, myslím, že Dante bude mít z výsledku radost. Jestli se ovšem dožiju toho, že mu to oznámím. Anori nevypadala, že by jí to jen tak přešlo. Aida se navíc při odchodu provokativně vlnila, raději jsme opustili sál, jak nejrychleji to šlo. Na pokoji jsem rozpačitě přešlápl z nohy na nohu.

"Já…jdu do koupelny," oznámil jsem Anori tiše a měl se k odchodu.

"Co tam?" zeptala se překvapeně. Podíval jsem se na ní takovým pohledem, že jí samozřejmě došlo, co jsem tam chtěl dělat.

"Pojď sem," řekla místo toho. Chvíli jsem ještě postával na místě, než jsem opravdu přešel k ní. Anori mě popadla za límec u košile a posadila mě do jediného křesla, které v místnosti bylo.

"Co chceš dělat?" ptal jsem se opatrně, když si klekala.

"Uvidíš," řekla jednoduše, rozepnula mi pásek a následně mi mírně stáhla kalhoty a uvolnila tak moje vzrušené mužství.

"Teda, ta na tebe musí působit, když tě to ještě nepřešlo," pronesla kousavě. Nadechl jsem se, abych se bránil, ale než jsem stihl říct jediné slovo, vzala můj penis do úst. Překvapením jsem se neudržel a nahlas jsem zasténal.

"Tohle ale nebylo…Aidou….tos…mě vzrušila ty," snažil jsem se říct mezi jednotlivými výdechy, které byly pravidelné v rytmu jejích pohybů ústy nahoru a dolů. Kde se sakra naučila takové zručnosti? Já jsem ji nikdy nenechával, aby si s mým přirozením hrála, popravdě to bylo pouze jednou a to jen proto, že jsme byli dva měsíce od sebe. A ani tehdy jsem ji u toho nenechal moc dlouho. Zaklonil jsem hlavu dozadu a prsty jí zamotal do vlasů.

"Doufám, že tohle je naposledy, co ti pomáhám od problému, který ti způsobil někdo jiný, především tedy Aida," pronesla, když mě na chvíli pustila z úst, ale nepřestala mě dráždit rukama.

"Samoz…řejmě," vydechl jsem pracně. Nedokázal jsem se soustředit vůbec na nic. Vrátila se ústy ke své původní činnosti. Chystala se mě snad umučit? Naklonila se, čímž mi ukázala svoje vnady, rozhodně hezčí, než je měla ta náruživá blondýna.

"Já jsem ta jediná, která ti může působit problémy tohohle druhu," zavrněla smyslně a způsobila tak, že jsem vyvrcholil. Moje sperma jí stékalo po tváři přes krk až dolů do výstřihu.

"Umazal jsi mi šaty," obvinila mě, přitom se ale andělsky usmívala.

"Promiň," bylo to jediné, co jsem ze sebe dokázal vyloudit. Anori pak odešla do koupelny, aby se mohla upravit. I já se zpět oblékl, ale trochu otřeseně jsem zůstal sedět v křesle. Tohle se mi ještě nestalo, nikdy jsem to nikomu nedovolil. A asi jsem na to ještě nebyl úplně až tak připravený. Anori, když se vrátila do pokoje, si pravděpodobně všimla mého výrazu, protože zůstala stát ve dveřích.

"Zlobíš se?" zeptala se mě zmateně. Zavrtěl jsem hlavou, jako že ne. Vlastně to nebylo vůbec špatné.

"Snad to nebylo tak zlé, snažila jsem se," usmála se, přesto na ní bylo vidět, že jí to trochu vrtá v hlavě.

*****

(Anori)

"Lásko, já jsem tam chtěla být co nejdříve, neměli bychom vyrazit?" oslovila jsem ho, když jsem doma už nervózně podupávala nohou a Tren seděl u stolu a asi pracoval.

"Tohle musím nejdřív dodělat," odpověděl mi a opět se sklonil k práci.

"Ale čarodějky na mě čekají," brblala jsem si dál svoje.

"Já to dodělám, ty si mezitím sbal věci a pak pojedeme společně na Dafiné. Je to pro tebe asi méně pohodlné, ale rozhodně tam budeme rychleji," navrhl Tren. Tento nápad jsem mu odkývala. Než jsem sešla dolů s malou taškou, ve které jsem měla jen pár věcí potřebných na náš sabat, byl už Tren hotový a oblékal si kabát. Ve stájích jsme osedlali Dafiné, já jsem pohladila Minet, aby jí nebylo líto, že ji tu tentokrát nechávám a vyrazili jsme na cestu. Bylo pravda, že s Trenem tam budeme tak o třetinu času rychleji, než kdybychom jeli každý zvlášť. Pevně jsem se mu tiskla k zádům, protože mě studený vítr šlehal do tváří. Cesta dopadla až na výstup v podobě Radima a Ragara celkem poklidně.

"Lásko, hlavně pamatuj, že nesmíš nijak zasáhnout do průběhu, jinak tě vykážou," upozorňovala jsem ho znovu.

"Zatím mi nic z toho, cos mi vyprávěla, nepřišlo tak divné, že bych kvůli tomu nevydržel v tichosti sedět," zavrtěl hlavou.

"Z vyprávění to může vyznít jinak, než to bude ve skutečnosti vypadat," ujistila jsem ho. Slíbil mi, že opravdu zasáhne jedině v případě, že by nás někdo napadl. Když jsme dojeli na místo, pomohl mi z koně a políbil mě na spánek.

"Tak jdi, ty moje čarodějko," řekl mi, jeho hlas přitom zněl tak něžně, až jsem se zatetelila blahem. Hned jsem se ocitla v kruhu Marion a několika dalších, které mě zaúkolovaly, byla spousta práce. Tren se podle instrukcí posadil opodál, aby měl o celé situaci naprostý přehled a zároveň nám nijak nepřekážel.

*****

(Tren)

Podle instrukcí jsem se posadil stranou. Bylo to dobré místo, na všechno jsem pořádně viděl. Anori mě vyhledala pohledem, aby věděla, kde sedím a zamávala mi. Zvedl jsem ruku na znamení, že ji vidím. Když jsem ji porovnával s ostatními ženami, které se tu ochomýtaly, byla opravdu ze všech nejkrásnější a navíc byla moje. Trochu skepticky jsem pozoroval, když přinášely obrovskou hromadu dřeva, ze které posléze stavěly hranici. Opravdový čarodějnický sabat by se snad bez hranice ani neobešel, že? Kolem páté hodiny večerní tu úžasně zavoněla polévka a mě zakručelo v břiše, ovšem nedovolil jsem si se zvednout a dojít se zeptat, jestli by bylo něco i pro mě. Místo toho jsem otočil hlavu na druhou stranu a pozoroval, jak se samy tyčí do vzduchu stany, ve kterých měly poté všechny přespat.

"Lásko, nesu ti něco k jídlu," ozvalo se vedle mě. Lekl jsem se, vůbec jsem ji neslyšel přicházet.

"Ty jsi zlatá," poděkoval jsem jí a vzal si misku s polévkou. Ona si sedla vedle mě a pozorovala odsud celý plac. Rychle jsem to do sebe naházel a doufal, že si tak ušetřím nějaký její čas i pro sebe.

"Moc ti to sluší," pochválil jsem jí. Měla nalíčené oči temnými stíny a s tlustými linkami. Zářivě se usmála, červená rtěnka jí taky moc slušela. Byl jsem u ní zvyklý jen na takové jemné líčení, tohle mě překvapilo, příjemně překvapilo.

"Děkuju, zlato moje. Buď tu hodný, vyzvednu si tě tu, až to skončí," políbila mě na rty a na tvář, čímž mi určitě udělala obtisk. Podle jejího šibalského úsměvu jsem poznal, že ano.

"Díky miláčku, aspoň každý pozná, že nejsem volný," zavolal jsem na ní, s prstem ukazujícím na mojí tvář. Poslala mi vzdušný polibek a pak se se smíchem otočila a seběhla zpět na plac, kde už to začínalo vypadat připraveně. Když se úplně setmělo, rozžehlo se několik malých luceren, které stály do kruhu kolem hranice. Začaly přicházet i první čarodějky, jak jsem stihl pochopit z jejich chování, ty nejslabší nebo nejnovější, ale svojí Anori jsem mezi nimi nespatřil. Pravděpodobně zaujala místo své matky, která patřila mezi ty nejlepší. Ozvaly se první tóny rytmického bubnování a dívky a ženy se daly do nesmělého tance kolem zatím zhasnuté hranice. Postupně hudba získávala na hlasitosti a rychlosti a i ty nejstydlivější se začali rytmicky vlnit a poskakovat. Anori mi říkala, že může přijít jakýsi trans, kdy pak opadne veškerá ostýchavost, představoval jsem si to, jako že pak budou beze studu vytvářet taneční kreace kolem ohně. Proto mě tolik vyděsilo, když se první z nich začala vysvlékat z košile a tančila jen v podprsence, postupně se všechny začaly vysvlékat, až tu poskakovaly úplně nahé. A nikomu to očividně nevadilo. Doufal jsem, že Anori se tohle bláznění vyhne, nechci, aby tu běhala nahá. Už možná chápu, co myslela tím, že to může vypadat jinak, než mi vyprávěla. S napětím jsem očekával, co se bude dít dál.

"Udělejte uličku!" ozvalo se rozhodným hlasem. Ženy, které se doteď míhaly kolem hranice, se seskupily blíž ke mně, takže z druhé strany byl průchod volný. Blížily se tři ženy, a jak jsem brzy poznal, Anori stála uprostřed a v rukou držela zapálenou pochodeň. Mohl jsem na ní oči nechat, jak byla krásná. Vlasy měla vyčesané do vysokého drdolu a na sobě měla černé šaty, pravděpodobně saténové, dlouhé až na zem, zato s rozparkem až nahoru na stehno. I když proti ostatním byla oblečená až příliš. Vedle ní kráčela Marion a z druhé strany postarší žena, kterou jsem neznal. Anori došla až k hranici a k mojí hrůze na ni začala šplhat. Copak ji nebude zapalovat z bezpečné vzdálenosti? Když bezpečně stála na vrcholu hranice, spustila Marion svým zvučným hlasem:

"Začíná se nové období, tentokrát se znakem Čistoty a Naděje. S novým obdobím zaplápolá nový oheň, který zažene vše staré a přinese příslib šťastných zítřků," po těchto slovech nastalo veselí, kdy všechny ženy výskaly. Mě to vtipné nepřišlo a pohledem jsem stále rentgenoval Anori, která stála na špičce hranice a v rukou stále držela hořící pochodeň. V myšlenkách jsem ji varoval, že jestli se jí něco stane, vtrhnu tam, slib neslib.

"Symbolem nové éry se tak jako pokaždé stane žena, která zapálí nový oheň a převezme tak záštitu nad novou érou. Anori prosím připrav se," zazněla další její slova. Tentokrát nikdo nevýskal. Místo toho se semknuly do kruhu, chytily se za ruce a začaly rytmicky odříkávat slova, kterým jsem nerozuměl. Anori zdvihla pochodeň nad hlavu. Setkal jsem se s jejím pohledem. Pousmála se a mrkla na mě. Doufal jsem, že má všechno pod kontrolou.

"Kdo z prachu vzešel, v prach se znovu obrátí. Kdo z plamene, ať se ohni navrátí," pokračovala Marion. Začínalo se mi to líbit čím dál tím míň. Co se tu sakra chystalo? O tomhle mi Anori vůbec nic neřekla. Jejich rytmické odříkávání nabíralo na intenzitě, začalo mít i jistou melodii, která celou atmosféru podtrhovala. Nervózně jsem na místě poposedával.

"Anori, nyní započni novou éru Čistoty a Naděje," přikázala jí Marion. Anori se jednou otočila dokola, všechny ženy přitom ještě přidaly ve své rituální písni. Jestli jsem doteď neměl z té mojí holky žádné šedivé vlasy, teď jsem jich musel mít nejmíň tucet.

"Kdo z prachu vzešel, v prach se znovu obrátí. Kdo z plamene, ať se ohni navrátí," odříkávaly teď všechny naprosto srozumitelně a všiml jsem si, že stejná slova povídala i Anori. Ruce s pochodní natáhla před sebe a při slovech "se ohni navrátí," upustila pochodeň na hranici, která okamžitě vzplála jasným plamenem, musela být poháněná kouzlem, normálně by to nebylo tak rychlé. Zůstal jsem zírat na hořící hranici a očima těkal po okolí a hledal Anori. Přece se nenechala dobrovolně upálit. Už jsem tam chtěl naběhnout, když mě upoutal rozruch a nadšené výskání všech žen, které tvořily hlouček. A z něj vyšla moje Anori, živá a zdravá a téměř nahá! Měla jen kraťoučkou černou sukni, která jí kryla jen to nejnutnější, holé břicho a přes prsa jen takový pruh látky. Nemůžu říct, že by jí to neslušelo, ale jen jsem děkoval Bohu, že kromě mě tu není žádný jiný muž. Už asi chápu, proč si své rituály tolik chrání. Anori se prodrala hloučkem až dopředu, kde najednou postávala Marion, jejíž šaty se taktéž zkrátily o pěkný kus, i když neukazovala tolik, co ta moje čarodějka. Anori za neustálého zpěvu oné rituální písně dostala na krk černý perlový náhrdelník a na hlavu blýskavou korunu. Hned potom všechny tančily, muselo to být nacvičené, protože to vypadalo úžasně. Nachytal jsem se, že se usmívám, byla krásná, krásně tančila a teď, když už mi nehrozil infarkt z toho, co se jí mohlo stát, mi celý rituál přišel mysteriózní. A tak to asi mělo být. Když už bylo několik hodin po půlnoci, položil jsem si hlavu na kolena a přemlouval se, abych neusnul. Chtěl jsem vydržet až do konce. Naštěstí mi přišlo, že to už celé ukončují. Všechny pochodně, které byly rozmístěné kolem, postavily co nejblíže k hranici, pochopil jsem, že to mělo zabránit ohni, aby se šířil dál, až ho nikdo nebude hlídat. Čekal jsem, až pro mě Anori přijde, abych jí mohl vynadat za to, jak mě vyděsila a zároveň jí zlíbat, jak moc jí to slušelo. Místo Anori se na svahu, kde jsem seděl, objevila Marion.

"Pojď se mnou," kývla na mě a já jí poslušně následoval. Přeci jen jsem tu byl jako host.

"Pustíme tě k Anori do stanu, ale musíš mi slíbit, že se jí ani nedotkneš. Ustlaly jsme ti lůžko na druhé straně stanu. Chtěly bychom po tobě přísahu, ale Anori ji striktně odmítla pod výhružkou, že se jinak nestane symbolem nové éry. Tvůj slib nám tedy bude muset stačit," povídala cestou, kdy mě vedla ke stanům.

"Slibuji," přikývl jsem. Odvedla mě k jednomu stanu.

"Pamatuj si, že je to pro nás opravdu důležité," řekla ještě, než se s přáním dobré noci odebrala do vedlejšího stanu. Já vešel do toho svého.

"Ahoj," pozdravil jsem ji. Stála otočená zády, takže sebou trochu trhla, hned potom se ke mně otočila se zářivým úsměvem.

"Ahoj, zlato. Bohužel musíš…" začala, ale já ji přerušil.

"Vím, už mi to řekli," přikývl jsem.

"Jsem symbol Čistoty a Naděje a na ten se nesahá," vyplázla na mě jazyk a posadila se na svojí postel do tureckého sedu. Zasmál jsem se.

"A jak dlouho se na tebe budu muset jen toužebně dívat?" zeptal jsem se s úsměvem.

"Do dnešního poledne, pak mě vezmeš domů, ale ještě se nebudu smět převléknout a ani vykonávat žádné sexuální praktiky včetně líbání," obeznámila mě s fakty.

"To jsi mi při svém vyprávění jaksi zapomněla říct," obvinil jsem ji s přimhouřenýma očima.

"Nemusel by si s tím souhlasit," pokrčila rameny a tvářila se jako nevinnost sama.

"Stejně jako ses mi zapomněla zmínit, že se staneš symbolem a půjdeš zapálit hranici tím stylem, že se necháš spálit. Málem jsem zešedivěl strachy, že se ti opravdu něco stalo. Kdo z plamene, ať se ohni navrátí," vyčetl jsem jí na oko naštvaně a zarecitoval část, která mě celou dobu děsila nejvíc.

"Tohle jsem ti říct nesměla," kousla se do rtu. Chápavě jsem přikývl.

"Málem jsem porušil slib, co jsem ti dal. Tak dobrou noc, ty můj symbole," zasmál jsem se a vděčně zapadl do postele.

"Dobrou zlato," odpověděla mi z druhé strany stanu. Bylo divné spát s ní v jedné místnosti, ale každý na svém lůžku. Ráno jsem vstal jako první a vyšel ze stanu. Čarodějky mě s úsměvem vítaly do krásného pozdního rána a zvaly mě na snídani. Vděčně jsem přijal. Marion se na mě významně podívala.

"Ani jsem se k ní nepřiblížil," natáhl jsem ruce před sebe na svou obranu. Jen se spokojeně usmála.

"Dobré ráno," přišla mezi nás i Anori, stále v tom krátkém vyzývavém oblečení. Nebo spíše ve spodním prádle, do toho to nemělo daleko. Všechny ji vřele uvítaly a posadily na čestné místo. Já seděl dost daleko od ní. Když se naše pohledy střetly, usmála se a znovu mi poslala vzdušný polibek. S úderem dvanácté hodiny ke mně přišla i s Marion.

"Nasedni na koně jako první, já ji za tebe vysadím," řekla mi. Poslechl jsem jí, i když ne zrovna dvakrát ochotně.

"To ji nesmím ani obejmout?" bručel jsem. Marion zavrtěla hlavou, jako že ne. Tak to je výborné.

"Vydrž to, je to jen týden, lásko. Pak budu zase jenom tvoje," zašeptala mi Anori do ucha, jen letmo se mě chytila za pas a já mohl pobídnout Dafiné k jízdě. Proč už není konec týdne? Já se z toho snad zblázním. Cestou domů nás opět otravoval Ragar s Radimem, lépe řečeno jejich partička, oni dva stáli daleko od dění. Neměl jsem náladu se s nimi zabývat. Kývl jsem na Anori, aby použila jedno ze svých silnějších kouzel a všechny je na chvíli zaměstnala a my tak mohli v klidu ujet. Když jsme konečně dojeli domů, seskočil jsem ze sedla.

"Pomohl bych ti dolů, ale nevím, jestli bych se tě moc nedotýkal," zamumlal jsem jejím směrem.

"Seskočím sama. A nezlob se. Je to jen týden. Taky mě to mrzí, ale hold to patří k tomu, kdo jsem," chlácholila mě, ovšem pouze slovy, protože obejmout mě nemohla.

"Vždyť já vím," kývl jsem s úsměvem, i když mě to trápilo. Celý týden ji budu mít doma a opět se jí nebudu smět ani dotknout.

"Jo a lásko, asi budeš muset zase spát na gauči," kousla se provinile do rtu. Zklamaně jsem zasténal, to snad není pravda?

"Tohle má Marion u mě schované. Já jí dám symbol," bručel jsem si pro sebe. Ovšem Anori to slyšela.

"Pro mě je to docela čest, že mě vybraly, víš? Nekaž mi to," broukala smířlivě a zařadila se po mém boku.

"Vždyť na tebe se nezlobím," natáhl jsem k ní ruku, abych jí pohladil po tváři, ale pak si to raději rozmyslel.

"A taky se mi nelíbí, že budeš veřejně běhat takhle polonahá," našel jsem si zase něco jiného. Jen protočila oči v sloup.

"Slibuju, že se celý týden nehnu z domu, abych nezpůsobovala hromadné nehody," zasmála se mému výrazu a vyrazila napřed domů. Jen počkej, ty lasičko, příští týden, až tě budu moct chytit a přehnout přes koleno. A hned potom tě položit do peřin.