Život na vysoké noze

Měla jsem trochu odmlku, přesto se hlásím s pokračováním. Konečně jsem se rozhodla vyslyšet přání Trenova dědy a došlo na onu návštěvu. Že to nebude probíhat v klidu vám mohlo být jisté, ale uvidíte sami, jak se to nakonec vyvrbí:

.

.

Ráno jsem se v posteli probudila v naší typické poloze. Já se mu tiskla zády na jeho vypracovanou hruď a on mě pevně objímal pažemi. Někde jsem četla, že takovou pozici zaujímají páry, kde má muž majetnické a ochranitelské sklony k ženě. To by naprosto sedělo. Sice by to mělo být obráceně, protože jak včera sám přiznal, já jsem tady byla ten dominantní partner, ale jemu se tahle poloha očividně líbila a ani já nemohla vůbec nic namítat proti ochraně, kterou mi jeho paže poskytovaly. Přetočila jsem se v jeho náručí čelem k němu. Ten pohyb ho probudil.
"Ještě chvilku," zabroukal, přitáhl si mě pevněji k tělu a zase oči zavřel.

"Já myslela, že jedeme k tvým prarodičům a že budeš chtít vyrazit brzy?" podivila jsem se. Oči neotevřel, ale promluvil.

"Nejdříve se stavíme za Miou, kde snad budeme moct zůstat přes noc. A druhý den vyrazíme za mými prarodiči, chci se stavit na oběd v jedné tamější výborné restauraci a pak bychom k nim dorazili," broukal ještě napůl rozespale.

"Proč za Miou?" nechápala jsem.

"Musíme ji varovat. Vypadá dost jako ty, a když najednou zmizíš, mohli by ji třeba napadat," odpověděl. Pak už jsme jen v tichosti leželi, já ho vískala ve vlasech a čekala, až se na mě jeho modré oči zaostří natolik, abych měla jistotu, že mě úplně vnímá. Bylo dost pravděpodobné, že si náš rozhovor ne až tak úplně pamatoval.

"Jak dlouho se budeš chtít zdržet u tvých prarodičů?" otázala jsem se. Pokrčil rameny

"Jak dlouho se jim a nám bude chtít, pár dní," odpověděl.

"A plán na dnešek?" vyzvídala jsem.

"Odpoledne si zabalíme a vyrazíme za Miou, abychom to stihli do tmy," pokrčil rameny. Tak po tomhle ujištění, jsem si ho přitáhla k vášnivému polibku.

"Mám takové tušení, že na sebe teď nebudeme mít moc času, takže chci, abys mě pomiloval do zásoby," zašeptala jsem mu do ucha.

"S tím časem máš pravdu, ale uvědomuješ si, jak hrozně zní, když řekneš - pomiloval do zásoby?" zašklebil se. Skepticky jsem se na něj podívala a pod peřinou mu přes tenkou látku boxerek přejela rukou po přirození. Rázem zapomněl na svoje připomínky, jen zaklonil hlavu dozadu a tiše zasténal. Nemusela jsem ho dráždit nijak dlouho, aby na mě zareagoval.

"Jsem fascinován tím, jak rychle mě dokážete dostat do nálady, slečno Anori," zapředl, když se přetáčel nade mě.

"Jsou v tom léta praxe a odříkání," skousla jsem si spodní ret a zaměstnala tak jeh pozornost.

"Já myslela, že se ti pojem milování do zásoby nelíbí," konstatovala jsem, když mi začal svlékat kalhotky.

"Čert vem všechny pojmy," zamručel a pak jsme se věnovali přesně tomu, co jsem měla v plánu. Leželi jsme vedle sebe na zádech, já měla pod hlavou místo polštáře jeho svalnatou paži a oba jsme se vydýchávali.

"Myslíš, že tohle naše milostné toužení někdy přestane?" zeptala jsem se po chvíli.

"Nevím, ale doufám, že ne," zavrtěl hlavou, věnoval mi polibek, vstal a oblékl se. Následovala jsem jeho příkladu a brzy mu pomáhala zabalit nějaké naše věci. Díval se na mě trochu skepticky, když jsem si balila i svoje nově upravené šaty. Samozřejmě jsem tím myslela zkrácené.

"Víš, zlato, měla by sis vzít s sebou i nějaké normálně dlouhé šaty," řekl mi nakonec, když už se nevydržel jen dívat.

"Proč?" ptala jsem se.

"Protože babička je z trochu jiné školy, ta ti ty krátké sukně nestrpí. A já bych byl moc rád, kdyby to naše setkání proběhlo v klidu," odpověděl zdráhavě.

"Myslíš, že by mě donutila se převléknout?" pozdvihla jsem obočí. Vážně přikývl.

"Ano, jsem si tím jistý. Víš, ona je tak trochu jako policista," pokrčil rameny a podával mi jedny šaty, které byly dlouhé asi do půli lýtek.

"Jsem zvyklá pracovat s policisty, dokonce jsem jednou z nich, myslím, že to zvládnu," nedala jsem se.

"Prosím, kvůli mně," naléhal. Jak jsem mohla odolat tomu prosebnému tónu? S povzdechem jsem je přibalila.

"Hodná holka," políbil mě Tren na čelo. Nakonec jsem si sbalila ještě jedny dlouhé, pro jistotu. Mohlo být něco po třetí hodině, když jsme odcházeli ke stájím.

"Víš, když jsem mluvila o milování do zásoby, myslela jsem, že to bude víc než jednou," řekla jsem po chvíli, co jsem ho pozorovala, jak přidělával naše tašky k sedlům. Jen se zasmál, ale když viděl, že se tvářím naprosto vážně, přešel ke mně a vzal můj obličej do dlaní. Dostala jsem jeden pořádný polibek.

"Lásko, vždyť ty mě jednou zničíš," zasmál se mi. Obmotala jsem mu ruce kolem krku.

"To víš, jsem mladá, nevybouřená a ty jsi navíc neuvěřitelně přitažlivý mladý muž," ospravedlnila jsem se a mezi každou vlastnost vložila jeden polibek. Jen se tomu smál.

"Ty ses měl kdy toho nabažit, ale co já? Do těchto tajů jsi mě zasvětil na vaše poměry docela nedávno. A když jsi zažehnul tu vášnivou jiskru, tak ji teď budeš muset hasit," pokračovala jsem. Znovu mě několikrát políbil.

"Moc rád, srdíčko. A věř tomu, že ani tebe se nejde jen tak nabažit, ale jako ty chceš trénovat moji žárlivost těmi tvými krátkými sukněmi, tak já tě budu muset naučit troše zdrženlivosti," oznámil mi. Nesouhlasně jsem našpulila pusu.

"Víš, že já jsem ten první, kdo by s tebou velmi rád blbnul celou noc, ale občas to opravdu nejde. A u prarodičů v domě to taky nepůjde," skousl si omluvně ret.

"Proč ne? Neschvalují sex před svatbou?" pozdvihla jsem obočí. Jen se zasmál.

"Povím ti to pak," políbil mě na čelo a opět se věnoval přivazování zavazadel.

"Tím spíš nechápu, proč to dneska nešlo, když mě hodláš vystavit dlouhodobějšímu celibátu," brblala jsem, ale už jsem to nemyslela vážně. Místo toho jsem kontrolovala Minet uzdu, jestli ji nemá utaženou moc pevně.

"Zlatíčko, ty si asi vůbec neumíš představit, jaké to pro mě je, jezdit na koni, když máš namožený klín, že?" odpověděl mi. Chvíli jsem na něj zůstala zírat. Tak takový důvod mě vůbec nenapadl.

"Jsi vždycky o dva kroky přede mnou," uznala jsem svoji chybu a nechala se od něj vysadit do sedla. Samozřejmě, že jsem uměla nasednout sama. Ale už to byl takový náš rituál, nikdy mě nenechal samotnou nasedat ani sesedat. Asi další z věcí, kterými si dokazoval svou mužskou roli, a mě to navíc vůbec nevadilo.

"Tak prosím, srdíčko. Cestu znáš, tak můžeš jet první," usmál se na mě Tren a nechal mě jet ve vedení. Bála jsem se jet úplně napřed, takže jsem se dost držela u něj. Přesto mi lichotilo, že mě nechal vést. K Mie jsme dojeli o pár hodin později. Překvapeně nás vítala a ochotně nám nabídla možnost přespání. Tren ji během společné večeře vysvětlil, v jaké jsme situaci, a požádal ji, aby nějak radikálně pozměnila svůj vzhled, jinak by se jí mohlo stát, že by si ji spletli se mnou a hrozilo jí tak jisté nebezpečí. Mia nám to nadšeně odkývala.

"Víš, trochu se bojím, že tentokrát se bude zlobit Martin na mě," pronesla jsem, když jsme se večer s Trenem ukládali ke spánku.

"Proč?" nechápal.

"Dal si Mie jedinečnou příležitosti zasáhnout do svého vzhledu. Jsem si jistá, že ona to nevezme na lehkou váhu. Vždycky chtěla zkusit nějakou změnu, ale nikdy k tomu neměla takovou možnost," odpověděla jsem.

"Asi ji znáš lépe, než já," usmál se.

"Vyrůstaly jsme jako sestry, vím naprosto přesně, jak to dopadne. Na mikádo, černé vlasy s červenými proužky," zasmála jsem se. Tren se jen trpitelsky ušklíbl.

"Doufám, že tyhle ztřeštěné nápady nemáte v rodině," plácl mě po zadku, když jsem lezla do postele a hned si přilehl ke mně.

"To si piš, že máme. Ale moje délka i barva se mi zatím líbí," pokrčila jsem rameny.

"A ještě se ti dlouho líbit bude," zabroukal mi do ucha. Jen jsem se smíchem zavrtěla hlavou.

*****

Seděli jsme v jedné velmi dobře vypadající restauraci. Cítila jsem se trochu nesvá, všechno tu bylo tak načančané. Tren se mi jen smál.

"Zvykej si," pronesl pak. V tu chvíli nám číšník ve fraku přinesl naši objednávku.

"Jak jsi to myslel?" ptala jsem se, když byl číšník z doslechu. Tren se natočil k velkému oknu.

"Vidíš támhle ten velký bílý dům?" ptal se mě a ukazoval ven.

"Myslím, že tu vilu nejde nevidět," přikývla jsem. Musela od nás být vzdálená nejméně pět kilometrů, přesto bylo zřetelně vidět.

"Tak v té žijí moji prarodiče," odpověděl a pečlivě sledoval můj výraz. Naprázdno jsem otevřela ústa. Tam že jedeme? Tren se uchichtl.

"Jsou to velice vážení archandělé, cos čekala?" ptal se.

"Možná takový dům, jaký má Raziel," odpověděla jsem.

"Táta žije ve smíšeném manželství, jak by takovou vilu získal?" položil mi celkem logickou otázku. Občas mi ještě úplně nedocházelo, jak se tu stavěli k míšencům.

"Řekneš mi už, co vedlo tvou babičku k tomu nekřesťanskému zákazu?" zeptala jsem se v půlce oběda.

"Dříve jsme tu s rodinou velmi často zůstávali, samozřejmě že já a Nik s přítelkyněmi a Airine s příteli. Popravdě, já tu vlastně měl jen Monu," zamyslel se na chvíli.

"Vždycky jsme se vyhýbali zbytečně vášnivému dovádění, jak už jsem říkal, babička je z jiné školy. A Nik si jednou přivedl slečnu, která tím byla sad posedlá. Nadělali takový randál, že babička zakázala sex ve svém domě nám mladým. Mona tam pak odmítala chodit, stejně si s babičkou moc nesedla. A já to nakonec taky vzdal," vysvětlil mi. Chápavě jsem přikývla a usmyslela si, že za to dostane Nik za uši. Já teď kvůli němu budu strádat!

"Mona nesedla nikomu kromě tebe," neodpustila jsem si rýpnutí.

"Nebyla vždycky tak zlá. Ze začátku byla moc milá a všichni ji měli rádi," zastal se jí a mě žárlivě píchlo u srdce.

"Ale tebe budou mít všichni rádi věčně," usmál se na mě konejšivě. Pak jsme chvíli jedli v tichosti.

"Za dva nebo tři dny přijede Patrik ještě s někým," oznámil mi pak.

"Doufám, že to bude Erik," přála jsem si. Tren pokrčil rameny a bezděky si přejel po tváři. Můj obtisk už neměl a na druhé tváři měl jen slabý stín pod okem.

"Proč přijedou?" zajímala jsem se.

"Je to tvoje stráž, Bratrstvo by si na mě smlslo, kdybych s tebou jezdil sám," odpověděl. Zamračila jsem se.

"Víš, co bych si opravdu moc přála?" zeptala jsem se.

"To nevím, ale povídej, srdíčko, hořím nedočkavostí," vzal mě s dychtivým výrazem ve tváři za ruku. Nikdy si nechtěl nechat ujít možnost něco mi dát. Uculila jsem se, hrozně se mi líbilo, když mě oslovoval srdíčko.

"Chtěla bych, abys nemusel slepě plnit všechny rozkazy, které si Bratrstvo vymyslí," řekla jsem. Jeho výraz trochu pohasl.

"Proč si nemůžeš přát něco, co bych ti mohl dát?" zeptal se. Jen jsem se pousmála.

"Nechci, abys mi kupoval víc věcí, než je nutné. Jsou to tvoje peníze," pokrčila jsem rameny na vysvětlenou, proč si nikdy neříkám o žádné dárky.

"Pochop konečně, že já bych tě rád rozmazloval a rád ti dával věci, které by sis přála," přitáhl si mou ruku ke rtům. Zčervenala jsem.

"Jenže ty si vždycky přeješ věci, které ti nemůžu nebo nesmím dát, a to mě ničí," zavrněl. Pod stolem jsem ho šťouchla do nohy, aby toho nechal. Tren přivolal číšníka, zaplatil a vyváděl mě ven. Opět jsme nasedli na koně a vyjeli k té vile. Bylo mi z toho setkání trochu nevolno, ale nechtěla jsem to na sobě nechat znát. Dojeli jsme až ke kamenité cestě, která vedla ke vstupním dveřím. Tren mě sundal ze sedla a našich koní se hned ujalo pár nažehlených podkoních.

"A co naše zavazadla?" ptala jsem se a neustále se otáčela.

"O ty se postarají sluhové," odpověděl Tren a vedl mě k vile. Nervózně jsem polkla. Sluhové.

"Vítejte, Anthony-san," uklonila se nám ve dveřích dívka v oblečku služky, který jsem si dokázala vybavit ve všech filmech z vyšší britské společnosti. Tren jí kývl v odpověď a vedl mě dál dovnitř.

"Trene, chlapče, rád tě vidím," přivítal ho jeho děda a poplácal ho po zádech.

"I vás, Anori," otočil se ke mně a krátce, ale silně mě objal.

"Pane Natori," odpověděla jsem.

"Říkejte mi Anthony, prosím," natáhl před sebe ruku. Proč jen mě to jméno nepřekvapilo? S úsměvem jsem ji stiskla. Anthony mě očividně měl rád. Teď ještě zbývala jeho žena.

"Tady je můj nejdražší vnuk," ozval se energický ženský hlas. Svižným krokem se k nám blížila elegantně oděná žena, věkem by mohla hrát velmi půvabnou čtyřicátnici. Sevřela Trena v pevném objetí a tiskla mu rty na tvář. Když ho pustila, o krok ustoupila.

"Nejsi nějaký hubený? Že ty se o sebe pořádně nestaráš," kárala ho hned.

"Babi, rád bych ti představil svoji snoubenku Anori," přerušil ji Tren, vzal mě za loket a přitáhl si mě k sobě. Paní Natori si mě změřila přísným pohledem.

"Je moc hezká, ale to byly ty předtím také," pronesla pak. Zůstala jsem na ni zaraženě zírat.

"Constance," napomenul ji Anthony podmračeně.

"Těší mě, že vás poznávám," natáhla pak ruku před sebe.

"Potěšení je na mé straně," pípla jsem. Svírala mě jen na vteřinku, aby to nevypadalo jako neslušnost, hned mě ale pouštěla a o krok ustoupila.

"Nemáte hlad? Nechám připravit svačinu," ptala se pak, pohled ale upírala jen na Trena. Ten pohlédl na mě a já zavrtěla hlavou.

"Ne dík. Myslím, že vydržíme do večeře," odmítl pak Tren zdvořile.

"Dobrá, děvčata vám ukáží pokoj Anori, vaše zavazadla už tam pravděpodobně jsou," ukázala mi na dvě dívky, oblečené jako služebné, které se hned vydaly k jedněm dveřím.

"Půjdu s tebou," řekl hned Tren a vzal mě za ruku.

"Dobrá, večeře je v šest, jako vždycky," kývla Constance a i s Anthonym odcházeli na opačnou stranu. My s Trenem jsme v tichosti šli za služebnými.

"Vaše pokoje, slečno. Kdybyste cokoliv potřebovala, stačí zazvonit a já jsem hned u vás," poklonila se mi jedna a i s tou druhou zmizela na druhém konci chodby. Vstoupila jsem dovnitř, Trena vtáhla sebou. Pokoj to byl velký a honosně zařízený, postel byla vysoká, měkká a s nebesy. Za vedlejšími dveřmi se dala tušit koupelna. U stěny, kde bylo veliké okno s výhledem do zahrady, stála jen moje zavazadla. Tázavě jsem pohlédla na Trena, který pochopil.

"Já spím o tři pokoje vedle. Babičky pojistka," pokrčil omluvně rameny.

"Proč mě hned od začátku nemá ráda? Nedala mi vůbec šanci se nějak představit," povzdechla jsem si a posadila se do nadýchaných peřin na posteli. Tren si přisedl ke mně a vzal mě za ruku.

"Neřekl bych, že by tě úplně neměla ráda," dodal k tomu konejšivě.

"Kdyby ti někdo řekl, že je fajn, že jsem hezká, ale můžu být stejná mrcha jako všechny ostatní, jak by ses asi cítil?" odfrkla jsem si pohrdlivě. Přitáhl si mě k polibku.

"Dej jí čas, ať sama zjistí, jak úžasná a výjimečná jsi žena," hladil mě po tvářích.

"Já přece nejsem stejná jako ony," mumlala jsem mu do košile.

"Samozřejmě, že nejsi, srdíčko. Ty jsi úplně jiná, krásnější, schopnější, hodnější, citlivější a ochotnější, než kterákoliv před tebou. Lituji každého dne, který jsem vedle tebe promarnil pátráním po zločincích, místo abych ti na kolenou vyznával lásku. Protože tě miluji nad všechno na světě," šeptal mi do ucha. Usmála jsem se a nechala se jím konejšit. Před šestou jsme se odebrali do jídelny, kde se už čekalo jen na nás. Tren mě tu cestou trohu provedl a já neustále žasla nad tím, jak byl celý dům obrovský a luxusně zařízený. Takhle nějak vypadal život na vysoké noze. Služebnictvo začalo nosit na stůl talíře plné jídla, nejrůznějších obloh, ovoce a zeleniny a nějakých dezertů. Byla jsem nesvá z toho, jak mě všichni obletovali. Jako poslední se u nás zastavil číšník s vínem.

"Jakou značku si vyberete madam, pane?" otázal se mě a Trena.

"Château Lascombes," odpověděli jsme s Trenem sborově. Anthony se tlumeně zasmál, ale Constance zůstávala vážná. Číšník nám oběma nalil sklenku a pak se vzdálil. Tren a Anthony se pustili do živé debaty, já se zapojila jen občas a Constance nám nevěnovala pozornost. Já si ji alespoň mohla lépe prohlédnout. Její zářivé blond vlasy jí v kadeřích spadaly až po lopatky a velmi jemně jí lemovaly obličej. Její či byly samozřejmě nebesky modré, stejně jako Trenovo nebo Raziela. Jenže byly takové…chladné. Ano, přesně takové, jako je měl Raziel, když mě poprvé viděl u oběda v domě Juany v Chamonu. Očividně každý anděl se jménem Natori byl až nezdravě nedůvěřivý. Constance najednou vzhlédla od jídla a já přistiženě sklopila oči a zrudla.

"Anori, co kdybyste nám řekla něco o sobě?" promluvila najednou a dost mě tím zaskočila.

"Co byste chtěla vědět?" zeptala jsem se přiškrceně, v očekávání podrobného výslechu.

"Kolik vám je, odkud jste, čím se zabýváte," spustila hned.

"Babi, jsme tu na návštěvě, ne na policejním výslechu," zarazil ji okamžitě Tren. Constance jen nevinně zamrkala.

"To je v pořádku," chytila jsem Trena za ruku.

"Je mi pětatřicet," začala jsem a Constance samozřejmě okamžitě vyletělo obočí nahoru.

"Od dvou let jsem vyrůstala se svými pěstouny na Zemi, od jednadvaceti žiju sama ve svém domku ve Scarten City v Kanadě, kde jsem působila jako policejní ředitelka na místní stanici," podala jsem jí popravdě všechno, co chtěla vědět. Nemělo cenu před ní něco skrývat.

"Co děláte tady?" zajímala se dál a nevšímala si podmračených výrazů obou mužů u stolu.

"Během jednoho z případů jsme se dostali s Trenem jakožto mým kolegou mimo město, kde mě napadl démonek. Tren mě přenesl do téhle dimenze, kde mě on a Dante postupně seznámili se vším potřebným. Kromě svých povinností se věnuji studiu lékařství. Ale myslela jsem, že tenhle příběh je každému známý," pohlédla jsem na Trena.

"Zlatíčko, na jakékoliv informace, které se tě týkají, je uvaleno přísné embargo," odpověděl mi. Chápavě jsem přikývla. Constance chvíli přemýšlela nad vším, co jsem jí řekla.

"Nejste trochu mladá na to všechno, co jste mi tu vyprávěla?" začala zase s tou ohranou písničkou o věku.

"Constance, já myslím, že by to stačilo. Anori je náš velmi milý host a já si nepřeji, abys jí tu pobyt nějak znepříjemňovala," zakročil tentokrát Anthony. Constance poslušně zmlkla a já přemýšlela, jestli tohle je to, co ode mě Tren očekával. Na chvilku zavládlo tíživé ticho. To jsem nechtěla.

"Ta večeře je výborná, paní Natori," pochválila jsem jídlo, i když jsem samozřejmě věděla, že nevařila ona.

"Constance," opravila mě.

"A děkuji, jsou to většinou staré rodinné recepty, nechala bych vás nahlédnout do kuchařky, kdybyste měla zájem," nabídla mi, ale mě spíš přišlo, že se snaží zjistit, jestli umím vařit.

"To bych moc ráda, Tren by jistě nepohrdl nějakým takovým jídlem," usmála jsem se na svého snoubence. Úsměv mi oplatil.

"Mě chutná, jak vaříš teď, ale jestli se chceš podívat, nejsem proti," přikývl a Constance se pro sebe usmála. Takže jsem měla pravdu s tím, že zjišťovala, jestli vařím. Trochu mě to rozzlobilo, ale nedala jsem to na sobě znát. Po večeři mě Constance odvedla do kuchyně, kde mě opravdu nechala nahlédnout do rodinné kuchařky a jednotlivé recepty se mnou probírala takovým způsobem, že jsem usoudila, že zkoumá, kam až sahají moje dovednosti. Přetrpěla jsem tenhle výslech a s tím, že jsem unavená, jsem se odebrala k sobě do pokoje. Ještě než jsem stihla vejít, napadlo mě se ještě stavit za Trenem. Říkal, že je to o tři pokoje dál. Tiše jsem zaklepala.

"Pojď, Anori," ozvalo se.

"Jak víš, že jsem to já?" podivila jsem. Poklepal si na spánek. No jistě, jsem jeho meerta, takže mě vnímá trochu jinak. Proč jsem na to jen pořád zapomínala.

"Tak jaký máš pocit z prvního kola?" zeptal se mě a rozevřel náruč, abych se mu v ní mohla uvelebit.

"Myslím, že jsem zatím prošla," ušklíbla jsem se a zabořila mu tvář do jeho nahých prsou, protože měl na sobě jen rozepnuté kalhoty. Cítila jsem jeho sprchový gel, který tak krásně voněl. Ale na tu kolínskou samozřejmě ani zdaleka neměl.

"Vsadím se, že z tebe potom páčila, jak moc dobře vaříš, že?" zeptal se. Přikývla jsem.

"No myslím, že jsi na tom dobře. Vaříš skvěle, což se nedá říct o každém," pousmál se. Zdvihla jsem hlavu, abych mu viděla do očí.

"Kdo například?" zajímala jsem se.

"Mona tímhle prvním kolem neprošla. Ta umí uvařit maximálně tak čaj," zasmál se Tren té vzpomínce, která mě zůstala skrytá.

"Jak dokáže žít, když neumí vařit?" nechápala jsem.

"Vždycky byla s někým, kdo to uměl," pokrčil Tren rameny. Přikývla jsem, jako že rozumím a hned se cítila o něco lépe.

"Jdi si lehnout srdíčko, usínáš mi tu v sedě," políbil mě na čelo.

"Mám ráda, když mi takhle říkáš," zamumlala jsem se a zvedla se k odchodu.

"Všiml jsem si, a proto to pořád opakuji," ujistil mě s úsměvem.

"Už teď mi chybíš," políbila jsem ho na rty.

"Ty mě víc. Už se nemůžu dočkat tvé přítomnost u zítřejší snídaně," zašeptal mi do ucha a s přáním dobré noci mi otevřel dveře. U sebe na pokoji jsem se osprchovala a zapadla do těch nádherně měkoučkých peřin, které mi přišli tak cizí a prázdné, když v nich chyběl on.

představte si blond vlasy a může to být třeba Constance :D