Vánoce na Zemi

Tentokrát sice vydávám včas, ale zase mi to úplně nesedí dobou. Vánoce byly už před nějakou chvílí, ale já je pro vás mám až dnes. Přesto doufám, že si čtení užijete a zanecháte mi komentář :).

.

.

Ze zásnubního večírku jsme se vraceli chvíli před půlnocí. Šli jsme pěšky, ta restaurace, kde se večeře konala, nebyla od našeho domu daleko.

"Už jste přemýšleli o letošních Vánocích?" vyrušil noční ticho najednou Erik.

"Nijak zvlášť," pokrčila jsem rameny a ani Tren nevypadal, že by nám měl k tomuto tématu moc co říct.

"Ty snad něco plánuješ?" chytil se toho hned Patrik.

"Ne, to ne. Jen mě zajímalo, jak je chcete strávit vy, protože já nemám to nejmenší tušení," pokrčil rameny.

"Dříve jsme Vánoce slavili s ostatními kolegy. Vždycky se zamluvil sál, připravily se stoly, jídlo, pití a muzika a slavili se Vánoce takhle společně. Většina z nás nebyla v tu dobu zadaná nebo nechtěli svátky slavit se svými rodinami," řekla jsem, abych nadhodila alespoň nějaký návrh.

"Já myslím, že to tak klidně můžeme udělat i letos. Společných Vánoc se ještě naslavíme spoustu," podpořil mě Tren. Věděla jsem, že mu je jedno, kde budeme slavit Vánoce, když budeme moct být spolu. A už nemělo smysl se naším vztahem tajit. Dneska na večeři jsme dokonce dali dost jasně najevo, že k sobě patříme.

"To nezní vůbec špatně," přikývl Patrik.

"Vždycky to organizovaly děvčata od nás a většinou to bylo vážně pěkně připravené," přikývla jsem.

"Tak myslím, že je dohodnuto," usmál se Erik a dál jsme již pokračovali v tichosti. Doma jsme si popřáli dobrou noc a my s Trenem jsme se odebrali do naší ložnice.

"Jak to letos uděláme s dárky?" ptal se mě Tren, když se chystal vlézt do peřin.

"Ty nijak, koupil jsi mi drahý kabát a to mi bohatě stačí alespoň na dalších deset Vánoc. Ale mohl by sis ty o něco říct Ježíškovi, aby věděl, čím ti udělá radost," nadhodila jsem a doufala, že jsem mu dost jasně dala najevo, že už žádné další drahé dárky od něj nechci. Bohatě mi stačí všechno, co mám.

"Já bych uvítal, kdyby ses mi tady svlékla a lehla si ke mně. To by mi jako dárek stačilo," zavrtěl hlavou a poklepal na prázdné místo vedle sebe. Velmi rychle jsme se oblékla do tílka a kraťasů na spaní a zalehla k němu.

"Já to myslím vážně. Něco, co bys opravdu chtěl," naléhala jsem na něj.

"Abys přestala řešit ten případ a nezatahovala se tak zbytečně do nebezpečí," vypálil okamžitě. Jen jsem protočila oči v sloup.

"Ty sám víš, že to nejde. Proč si mi nechceš o nic říct?" mračila jsem se.

"Ty si mi taky o nic neříkáš, a když už máš něco dostat, tak děláš hrozné drahoty," smál se mi.

"To je něco jiného. Ale ze mě nakonec většinou vymámíš, co bych ráda," nedala jsem se odradit tak snadno. Byla jsem už trochu nazlobená, že mi nechce nic říct.

"Lásko, přál jsem si dostat tebe a to se mi splnilo ve chvíli, kdy jsem ti navlékl zásnubní prstýnek. Až budeš starší, založíme spolu rodinu a to je všechno, co bych si od tebe kdy mohl přát. A navíc, tvoje láska pro mě znamená hodně. Nemusíš mi nic dávat, stačí, když mě budeš dál milovat," políbil mě na čelo.

"To je moc krásné, děkuju. Ale nijak to nevyřešilo moje dilema," povzdechla jsem si a stulila se mu do náruče, tak jako každý večer.

"To ho ale mělo vyřešit. Nikdy ode mě neodcházej a to bude tvůj celoživotní dárek pro mě," objal mě pažemi a zhasl světlo.

"Dobrou noc, lásko. A nelam si tím hlavičku," zlíbal mi tvář, pak se pohodlně uvelebil a za chvilku spal. Já ještě přemýšlela o tom, co mu koupit, nemůžu nechat Vánoce bez dárku. Protože poslechnout ho by sice bylo jednoduché, protože ho moc miluju a nepřestanu, ale šlo o ten princip. On mě miloval, a ještě mě zahrnoval pozornostmi. Prostě jednou vyrazím do města a pořídím mu alespoň něco malého. S touhle myšlenkou jsem konečně usnula. Ovšem spánek to byl dost neklidný, stále jsem se budila, až jsem to nakonec vzdala, opatrně jsem se mu zvedla z náruče a sešla dolů do obýváku, kde mě vyděsil Erik.

"Bože, co tu děláš?" ptala jsem se polekaně.

"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Nemůžu spát, tak jsem si chtěl uvařit hrnek čaje, a že si budu číst, nebo luštit křížovku," omlouval se mi.

"Taky nemůžu spát. Potřebuju vymyslet, co dát Trenovi k Vánocům," povzdechla jsem si a šla do kuchyně, abych uvařila čaj jemu i sobě.

"Tak v tom ti neporadím, zase tak dobře ho neznám. Ale neřekl bych, že by si přál cokoliv jiného, než udržet tě v bezpečí," pronesl Erik, když jsem mu podávala jeho hrnek.

"Jo, to už mi říkal, ale já bych mu ráda něco dala," zamyslela jsem se a Erik mě nerušil. Bylo půl deváté, když dolů sešel Tren.

"Zlato, co tu děláš?" usmál se a šel mi lípnout pusu na tvář.

"Nemohla jsem spát a nechtěla tě budit," odpověděla jsem. Bylo to divné, normálně jsem v sobotu vyspávala dlouho a tentokrát nic.

"Srdíčko, dal mi vědět Dante, má pro mě nějaké informace z domácí scény, musím jít za ním. Ty zůstaneš tady, s Erikem nebo Patrikem, to je jedno. Já se vrátím co nejdřív," políbil mě tentokrát na rty a odcházel.

"Nebudeš snídat?" volala jsem za ním do předsíně.

"Ne, trochu jsem zaspal, nasnídám se tam," zavrtěl hlavou a odešel ven. Já toho hned využila a vyběhla k nám do ložnice, kde měl tašku se svými věcmi. Nechtěla jsem se mu v nich moc hrabat, spíš jsem potřebovala jen inspiraci. Našla jsem jeho brýle v takovém dost odrbaném obale. Výborný nápad. A v tu chvíli mě napadlo, že bych mu mohla udělat takový balíček, co se mu bude hodit pro ty jeho noční pracovní maratony. V rychlosti jsem se oblékla a seběhla dolů do kuchyně.

"Kluci, kdo půjde se mnou do města? Tren by se zlobil, kdybych šla sama," oslovila jsem je. Patrik byl ještě v pyžamových kalhotech s rozcuchanými vlasy.

"Já půjdu," přikývl Erik, který už byl oblečený. Jen jsme si oblékli kabáty a vyrazili jsme. Nejprve jsem zamířila do optiky, kde jsem mu vybrala nový obal na brýle. Ve stejné tmavě modré, ve které měl i obroučky, moderně tvarovaný a vystlaný tmavým semišem. Pak jsme s Erikem zamířili na vánoční trhy, které nebyly tak pestré jako ty u nás, ale mě to stačilo. Zamířila jsem ke stánku s pečenými čaji, kde jsem začala vybírat. Bylo to těžké.

"Mohu vám pomoci, slečno?" nabízel se mi prodavač.

"Nevím, co si mám vybrat. Jen tam nesmí být borůvky, na ty je můj přítel alergický, a skořice, protože tu v čaji nesnáší," pokrčila jsem rameny. Věděla jsem, co nemá rád, ale už váhala v tom, co má nejraději. Nakonec jsem vsadila na klasiku - jahody. Věděla jsem, že těmi nepohrdne. Erik byl zvědavý na zdejší medovinu, takže jsme každý ochutnaly. Příjemně mě překvapila, byla vážně dobrá. Pak jsem se ještě zdržela u stánku s různými srandičkami, kde měli sladké bonbony v krabičce s nápisem - "Proti stresu a únavě," a pak také "Na dobrou paměť," a tomu jsem nemohla odolat. Když jsme prošli celé trhy až na druhou stranu, spatřila jsem obchod se společenskými šaty. Nebyl zrovna nejlevnější, ale měli tam nádherné šaty. Věděla jsem, že kdybych šla s ním a ne s Erikem, vzal by mě dovnitř a napadlo mě, že bych se tam i já mohla podívat.

"Eriku, zajdu si dovnitř. Půjdeš se mnou nebo počkáš tady?" zeptala jsem se ho.

"Půjdu s tebou, kdyby tě někdo chtěl obtěžovat v kabince," zasmál se a otevřel mi dveře. Vešla jsem dovnitř a okamžitě mi začaly přecházet oči, kolik krásných šatů tu všude měli. Nakonec jsem si vybrala jedny a ty mi navíc i výborně seděly. Byly to šaty dlouhé asi do půli stehen z krémového saténu, bez ramínek jen s mírnou výztuhou, aby mi prsa i bez podprsenky držela na svém místě a v dosti provokativním tvaru. Přes ně byla vzadu vlečka dlouhá až pod kotníky ve stejné barvě ovšem z tylu. A na vrchu byly ozdoby z černé krajky v podobně květinových ornamentů. Rozhodla jsem si je vzít. Byl to rozmar, ale mě se opravdu líbily. Když jsem u pokladny hledala kreditní kartu, padla mi do ruky jiná než moje. Totiž hned, jak se ke mně Tren nastěhoval, mi nechal zřídit kartu a volný přístup k jeho účtu, kam mu chodila výplata. To by byl možná pro něj taky dárek. Vezmu si na ten vánoční večírek tyhle šaty, které zaplatím jeho kreditkou, k tomu všechny ty drahé šperky, co mi dal. Aby viděl, že umím být poslušná a plnit jeho přání. Podala jsem prodavačce jeho kartu a nechala si jí zaplatit šaty. Erik mi pak pobral všechny tašky a pomalu jsme se loudali zpět. Šli jsme akorát kolem jedné kavárny a já se jen náhodou podívala výlohou dovnitř, když jsem Trena i Danteho spatřila sedět u zadního stolu.

"Podívej, tamhle sedí ti dva. Půjdeme za nimi?" upozornila jsem na ně Erika.

"Můžeme, ale já si ještě odskočím do koupelny. Pak za vámi přijdu," souhlasil a odešel i s taškami, protože se s nimi přece nebudu tahat. Já vešla dovnitř a zamířila rovnou k nim. Tren ke mně seděl zády, Dante bokem a oba byli tak zabraní do rozhovoru, že si mě vůbec nevšimli. Přiskočila jsem k němu a zakryla mu oči dlaněmi.

"Hádej kdo," zabroukala jsem mu do ucha.

"Any, lásko, co tu děláš?" ptal se mě překvapeně a nechal se ode mě políbit. Posadila jsem se do židle vedle něho.

"Byla jsem nakupovat. Udělala jsem si radost šaty na ten vánoční večírek. Víš, že to vždycky byla formální událost," oznámila jsem mu.

"A čím jsi platila?" zamračil se. Sáhla jsem do zadní kapsy svých džínů a vytáhla jeho kreditní kartu. Výraz jeho obličeje se okamžitě vyjasnil.

"V tom případě je všechno v nejlepším pořádku," usmál se a znovu mě líbal.

"Rád tě vidím, Anori," promluvil pak Dante, když jsme do sebe nebyli zaklesnutí.

"Je to k nevíře, ale i já vás," usmála jsem se.

"Tomu se opravdu divím," odpověděl žertem.

"Ano, je to divné, ale doma jsem už spíš s vámi, než tady na Zemi," pokrčila jsem rameny.

"Teď mi došlo, jsi tu sama?" ozval se najednou Tren.

"Vypadám jako někdo, kdo chce být přetrhnut jako žížala? Samozřejmě, že mám doprovod. Jen si odskočil do koupelny," zaťukala jsem si na čelo, protože to bylo snad jasné. Kdybych se vydala do města na vlastní pěst, udělala bych všechno proto, abych se mu vyhnula, ne abych mu sama vběhla přímo do rány.

"Ahoj Trene, pane," pozdravil Erik Trena a poklonil se Dantemu.

"V tom případě žasnu nad tím, jakou mi děláš radost," usmál se Tren.

"Můj celoživotní dárek pro tebe," zakřenila jsem se a on mě odměnil dalšími polibky.

"Anori, kdybys nám dala ještě chvilku. Chápu, že jsem ti ho sebral už na celé dvě hodiny, ale ještě chvilku to prosím vydrž," žádal mě pak Dante. Přikývla jsem a i s Erikem vyšla ven. Tam jsem si sedla na parapet výlohy, aby na mě bylo vidět, a Erika jsem poslala napřed domů. Tren by určitě vyzvídal, co je v těch taškách a já ho chtěla překvapit. Opravdu to netrvalo víc než 10 minut a oba už vycházeli ven.

"Bacha, ty schody kloužou," upozorňovala jsem je. Sama jsem na nich málem upadla, kdyby mě Erik nechytil. Sice jim to oběma podjelo, ale neměli problém s udržením rovnováhy.

"Když se bude zase něco dít, dám ti opět vědět. A ty Anori, snaž se nedostat do nějaké opravdu nebezpečné situace. Uklidili jsme tě sem do bezpečí, ovšem ty si vždycky najdeš skulinu, jak tady Anthonyho dohnat k šílenství," řekl Dante, mávl nám na rozloučenou a odcházel.

"Tys mu něco říkal?" ptala jsem se.

"Ani slovo," zavrtěl Tren hlavou. No, Dante se opravdu dozvěděl úplně všechno.

"Lásko, provedla jsi něco?" ptal se mě pak. Překvapeně jsem zamrkala.

"Nic co by tě muselo znepokojovat, proč?" divila jsem se.

"Přemýšlím, čím jsem si zasloužil tvoji poslušnost. Nešla jsi ven sama, platila jsi mou kartou, i když ses čertila, když jsem ti ji dával, čekala jsi tak, abych na tebe viděl," vyjmenovával.

"Blíží se Vánoce a já ti chci ušetřit pár dalších šedivých vlasů," smála jsem se mu.

"Věřím tomu, že až se vrátíme domů, nějaké si určitě najdu," protočil oči.

"Zlato, co kdybys mi trochu věřil. Jsem dost silná na to, abych se ubránila. Vážně věříš tomu, že by mi nějaká pozemská čarodějka dokázala ublížit?" zeptala jsem se ho.

"Asi by neměla. Ovšem nikdy nevíš, co od nich můžeš čekat," povzdechl si. Objala jsem ho kolem pasu a hlavu mu zabořila do prsou.

"Taky mám trochu strach, ale ten vrah mě na ně upozorňuje. Všechno jsou stoupenkyně Loreny, která nenávidí moji matku, a řekla bych, že i mého otce. Copak od toho můžu odejít? Možná mě chtěl před nimi varovat. Kdyby mi chtěl ublížit, už by to udělal. A jestli mi od nich hrozí nebezpečí, nebude lepší, když se na něj připravím, jak nejlépe to půjde, než když se budu třást někde v koutku?" nadhodila jsem. Objal mě pevněji.

"V tom máš pravdu. Ale neboj se, udělám vše, co je v mých silách, abych tě ochránil. Nikomu tě nedám," políbil mě do vlasů.

"Není ti zima?" zeptal se mě, když jsme v tom obětí stáli už nějakou tu chvilku.

"Ne, hřeje mě kabát a tvoje láska," zavtipkovala jsem, ale pustila se ho, protože jsem pochopila, že už by se rád hnul z místa. Došli jsme tedy domů. Ve chvíli jeho nepozornosti jsem zabalila jeho dárky a šaty pověsila do skříně. Výborně se k nim budou hodit ty černé lodičky, co jsem tu měla. Zbytek dne jsme strávili tím, že jsme vyráběli nepečené cukroví. Na to pečené už bylo pozdě a navíc jsme dostali v práci takových ochutnávek, že jsme na něj ani neměli chuť. Kluky to přestal bavit celkem brzy a přesunuli se k televizi. Já vytrvala, až dlouho do noci a Tren mi obětavě dělal společnost a občas přiložil ruku k dílu. Když jsem konečně dokončila všechny druhy nepečeného, měla jsem ruce i tváře ulípané od sladkého těsta, čímž jsem ovšem udělala Trenovi předčasné Vánoce, když jsem ho nechala, že mi to z tváří může slíbat. Druhý den jsem ho nechala, aby mě i on vzal na vánoční trhy, ovšem schválně jsem se vyhnula stánkům, kde jsem mu kupovala dárky a dokonce jsem se ani nebránila, aby mi něco koupil. Odcházela jsem z dalšími náušnicemi a přívěskem, barevným šátkem, stříbrným úzkým páskem, voňavou vánoční svíčkou a spoustou dalších věciček. Tentokrát jsme ochutnávali svařené víno a kokosky, to bylo snad ještě lepší než ta včerejší medovina. Když jsme to celé prošli, opět jsme stanuli před tím obchodem s šaty.

"Ukážeš mi doma ty šaty, co sis koupila?" zeptal se mě.

"Ne. Bude to překvapení. A nemusíš se bát, sice jsou sexy, ale byla jsem rozumná, budou se ti líbit," slíbila jsem mu. A pak jsem se šibalsky ušklíbla a přitočila se blíž k němu.

"Zvlášť po tom, co jsem zjistila, že nejsi zase takový puritán a máš rád moje křivky," zavrněla jsem mu do ucha. Jen se zasmál, věnoval mi pár sladkých polibků a pokračoval v cestě. Večer jsme si sedli s cukrovím a hrnkem čaje a povídali si, bylo to příjemné. Druhý den jsme správně měli pracovat, ale protože děvčata připravovala vánoční večírek a kluci jim pomáhali nosit ty těžké věci, rozhodli jsme se, že i mi jim nabídneme svou pomocnou ruku. Přijaly nás s radostí. Trena s klukama poslaly, aby nanosili stoly, židle a aparaturu, já se připojila k rozvěšování dekorace, následně zdobení stolů, vypadalo to úžasně jako vždy. A než jsme se nadáli, byl Štědrý večer. Trenovi jsem sama vybrala košili ve stejné krémové barvě, jako byly moje šaty a k tomu mu dala černou kravatu. Sama jsem se pak oblékla do svých šatů, obula si černé lodičky, vlasy si vyčesala do drdolu, který díky mým přírodním vlnám vypadal zároveň společensky, ale i ležérně. Vzala jsem si všechny ty briliantové šperky, co jsem měla od něj a výrazně se nalíčila, hlavně tedy tmavé linky a stíny kolem očí. Když jsem sestupovala ze schodů, pod kterými všichni čekali, jejich hovor utichl. Mohla jsem se pokochat jejich vykulenými výrazy, kdy ani stydlivý Erik, nedokázal zavřít pusu, a Patrik, který se před Trenem držel zpátky, si obdivně hvízdl. Tren se vzpamatoval jako první, přece jen moje tělo měl před sebou vystavené celkem často, a přiskočil ke konci schodiště, aby mi podal ruku.

"Vypadáš úžasně," polichotil mi.

"V tom případě se mi to povedlo. Chtěla jsem tak vypadat," usmála jsem se. Tren mi pak pomohl do kabátu a společně jsme odcházeli.

"My půjdeme pěšky," zavolal na nás Patrik, když jsem mířila k autu. Mě se v těch šatech pěšky nechtělo. Poslušně jsem nasedla na sedadlo spolujezdce a nechala jsem Trena řídit. Pustil motor, aby se aktivovalo topení a otočil se ke mně.

"Ty šaty jsou opravdu nádherné," řekl znovu, když jsem si rozepla kabát, aby mi nebylo takové teplo.

"A měla si pravdu. Líbí se mi, není to moc a jsi v tom neuvěřitelně sexy. Na některých místech obzvlášť," vydechl a prstem mi přejel přes obliny mých ňader.

"Jsem opravdu ráda, že se ti líbí. Je to tvůj vánoční dárek," usmála jsem se.

"Ty jsi vždycky ten nejkrásnější dárek, který můžu dostat. A tentokrát jsi obzvlášť perfektně zabalena," zasmál se a rozjel se. Trvalo to jen pár minut, než jsme stavěli před budovou, kde byl připravený sál. Děvčata dneska ještě dodělávala stromeček, takže to pro mě bude taky ještě překvapující, jak to nakonec všechno bude vypadat. Na místě nás už vítala první kolegyně v tmavě vínových po kolena dlouhých nařasených šatech. Rozhlédla jsem se, všechny byly oblečené společensky, dodržovaly tradici. Alespoň nebudu vypadat, že se chci moc ukazovat. Všimla jsem si i té protivné blondýny, která měla na sobě další ze svých super krátkých hadříků, co bych si vzala jako top ke kalhotám, ale ne samostatně. Slyšela jsem jí, jak prezidentovi stojícímu vedle ní šeptala něco ve smyslu, co mám asi na sobě. Její šaty byly pravděpodobně velmi drahé a z nějakého obchodu se zvučným jménem. Tren mi sundal kabát a já nechala všem na odiv své krásné šaty, ve kterých jsem sice byla svůdná, ale vkusná, což se o blondýně říct nedalo. V místnosti se rozhostilo ticho, jak na mě všichni zůstali zírat. Tren už se mezitím taky vysvlékl, nabídl mi rámě a odváděl mě do sálu, kde už byly rozestavěné stoly a připravený taneční parket. Seděli jsme u stolu i s blondýnou a prezidentem, což mi nejdřív trochu zkazilo náladu, ovšem při pohledu na její závistivý obličej, jsem usoudila, že pro mě to rozhodně nebude tak špatný večer, jaký to bude pro ni. Každý muž v místnosti se otáčel za mnou, ne za ní, a ani Tren nebyl výjimkou mezi všemi, co se mi nedokázali dívat do očí. U něj to bylo dost překvapující, on vždycky poctivě vyhledával oční kontakt, ale zároveň lichotící, protože jsem ho donutila na mě zírat. Netrvalo to dlouho, než všichni dorazili a usedli na svá místa. Blondýna ze mě nespouštěla nasupený pohled a prezident se snažil na mě nezírat. Tuhle snahu jsem mu překazila ve chvíli, kdy jsem se posadila bokem, abych viděla na pódium, kam zrovna vystupovala jedna kolegyně. Tím se mi vlečka svezla dolů a odhalila tak moje nahá stehna. Slyšela jsem jeho polknutí a jen jsem se pro sebe usmála. Ani Trenovi neušel jeho lačný pohled, ruku mi tedy položil vysoko na vnitřní stranu stehna a dal mu tak najevo, čí je tohle teritorium. Ještě jsem se nechala políbit na tvář, ale pak už jsme oba poslouchali proslov jedné z hlavních organizátorek. Vítala nás tu, řekla, kde najdeme jídlo a pití, vyzvala nás k tanci a popřála nám příjemnou zábavu. S jejím odchodem začala hrát taneční hudba a pár nejodvážnějších párů se odvážilo na parket. Blondýna u našeho stolu začala povídat něco o tom, že v dnešní době už jen málo lidí dokáže tančit správně, bylo pravdou, že většina se na parketu jen točila v ploužáku.

"Smím prosit, krásná slečno?" vytáhl mě Tren na nohy a odváděl mě na parket.

"Jsi si jistá, že v tom dokážeš tančit?" ptal se mě pak s pohledem upřeným na moje šaty.

"Neboj se. Je to docela volné. A navíc mám výborného tanečníka, ten mě nenechá, abych si natloukla," usmála jsem se.

"Naštěstí je to waltz, uvidíme, co všechno nám ty šaty dovolí," pousmál se Tren a vzal mě do velmi těsného držení.

"Z tohodle nekouká taneční etiketa," pošťuchovala jsem ho.

"To jsi postřehla naprosto správně, miláčku," přikývl se šibalským úsměvem a začal tančit. Chvíli zkoušel jen základní kroky, aby otestoval moje šaty, ale když viděl, že tanec zvládám bez problémů, začal přidávat další kroky a otočky a vůbec předváděl ty své dokonalé pohyby. Musela jsem se smát, když mi došlo, proč to dělá.

"Vážně věříš tomu, že když jim dáš najevo, na jak výborného tanečníka jsem zvyklá, že mě nebudou vyzývat k tanci?" popíchla jsem ho.

"Trochu v to doufám. Odsuď je totiž nádherný výhled na některé tvé křivky," upřel jeden významný pohled na můj výstřih.

"Tak je nech, ať se podívají a kochej se představou toho, že tobě tohle všechno patří," usmála jsem se a doufala, že ho tak donutím přestat žárlit. Sklonil se k polibku, taneční kroky uzpůsobil tomu, že jsem se během doby, kdy jeho rty laskaly ty moje, nebyla vůbec schopná soustředit na kroky, spíš jsem se mu jen zavěsila do paží. Když mě pustil, vrátil se zpátky k našim původním krokům. Na mě to bylo ještě brzy, ještě jsem se nevzpamatovala z jeho líbání, takže jsem zaškobrtla a nakonec mu velmi silně dupla na nohu, než jsem kroky srovnala s těmi jeho.

"Promiň," omlouvala jsem se.

"Jen si dupni," smál se, očividně mu to zase až tak nevadilo. Trenova technika působila téměř dokonale. Jediný, kdo měl tu odvahu ho vystřídat by Patrik, který byl ovšem podobně dobrým tanečníkem. Ani Erik si netroufl, i když u něj to bylo spíš stydlivostí, než že by neuměl tančit. Hudba neustala ani na chvilinku, a tak jsem celý večer strávila v Trenově náručí jen s jednou pauzou, kdy jsme večeřeli. Odbyla půlnoc, když jsme se zrovna seděli u stolu.

"Nepůjdeme?" zeptal se mě Tren.

"Už chceš jít?" podivila jsem se.

"Princezny většinou odchází o půlnoci, ne?" zasmál se. To jsem mu odkývala, popřáli jsme všem dobrý večer a odcházeli jsme pryč od otrávené blondýny a rozpaky zrudlého policejního prezidenta. Tren mi pomohl do kabátu.

"Ty šaty jsou opravdu nádherné, jen nerad je zakrývám tím kabátem," zamumlal mi do ucha.

"To bych venku zmrzla. Zvlášť když půjdeme pěšky," zavrtěla jsem hlavou.

"Proč bychom měli? Já nepil," oznámil mi Tren se zářivým úsměvem.

"Ty jsi tak hodný, že ses obětoval," objala jsem ho kolem krku. Počkali jsme ještě na Erika s Patrikem, kterým se už taky chtělo domů, a vyrazili jsme. Doma jsme se posadili do obýváku, tak jak jsme byli, společensky oblečeni.

"Děkuji za večer, byla jsi velmi milá společnost," usmál se Tren a políbil mě na krk.

"Ještě neděkuj, ještě jsi neviděl svoje dárky," vyskočila jsem na nohy a upalovala do ložnice pro balíčky.

"Zlato, co blbneš? Říkal jsem přece, že mi nemáš noc dávat. Já pro tebe nic nemám, poslechl

jsem tě a nic ti nekoupil," na konci se mu hlas trochu zbarvil do výčitky.

"Lásko, nebrblej. A rozbal si to. Ty děláš, jako kdybych tě někdy poslechla," smála jsem se mu. Jen si povzdechl, ale pak nasadil ten svůj nádherný úsměv a balíčky si vzal. Jako první se trefil do těch sladkých bonbonů s vtipnými nápisy na krabičkách.

"Ty jsi neuvěřitelná," zavrtěl hlavou, ale přitom se smál. Potom vybalil ten obal na brýle.

"Doufám, že se ti bude líbit," kousla jsem se do rtu.

"Je moc pěkný, nový jsem potřeboval," políbil mě. A pak vybalil ten pečený čaj. Trochu překvapeně zamrkal.

"Co je to?" zeptal se pak.

"Ty to vážně neznáš?" vykulila jsem oči. Zavrtěl hlavou jako že ne. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho sebou dolů do kuchyně. Vůbec se mi nebránil a poslušně běžel za mnou.

"Sedni si do obývacího pokoje, já ti ho uvařím," poslala jsem ho. Poslechl mě. Netrvalo to dlouho, než jsem ten čaj měla hotový.

"Zavři oči," promluvila jsem pak. Slyšela jsem povzdech, ale Patrik mi naznačil, že je má zavřené. Přisedla jsem si k němu a nastavila mu lžičku k ústům.

"Otevři pusu a pozor, je to trochu horké," řekla jsem mu. Udělal nějakou grimasu, ale poslušně pootevřel ústa. Vložila jsem mu do nich lžičku.

"Kousej," smála jsem se mu, když se pokusil polknout a zaskočilo mu ovoce.

"Páni, je to dobré," kývl uznale hlavou. Nabrala jsem mu další lžičku a on ji stejně poslušně polkl.

"To jsem ráda, že ti chutná," smála jsem se.

"A co teď?" zeptal se Erik, aby nás trochu rozptýlil od našeho cukrování.

"Můžeme pustit televizi. Určitě dávají nějaké vánoční pohádky," navrhla jsem. To mi odsouhlasili a až do rána jsem jim pouštěla ty nejznámější.

"Myslím, že jdeme spát, a nehneme se z postele až do večera," navrhl Tren, což jsem mu nadšeně odsouhlasila. V ložnici jsem zatáhla žaluzie, aby nás nerušilo světlo a pak už jsem se spokojeně uvelebila do peřin a nechala se obejmout jeho pažemi.

A tady jsou ty slibované šaty, co měla Anori na vánočním večírku.