Silvestr na horách

Hlásím se s pokračováním, tentokrát včas. Počítejte s tím, že teď bude menší pauza, ale o zkouškovém vydávat fakt nezvládnu. No a kdyby se vám zdálo, že tenhle díl místy upadá, tak se nezlobte, jsem nemocná a psala jsem to s vypětím posledních sil. I tak přeji pěkné počtení:

.

.

Tím, že jsme šli spát až ráno, nechtělo se mi vstávat ani za nic. Dlouho jsem jen bez hnutí ležela a přemlouvala se otevřít alespoň jedno očko. Tren pořád ležel vedle mě a hladil mě po zádech, jen občas mě na chvilku pustil, a pak opět pokračoval v hlazení. Nevěděla jsem, co provádí, že mě musí pouštět. A tak zvědavost zvítězila nad lenivostí a já konečně otevřela oči. Můj andílek ležel pohodlně opřený o polštář, na nose brýle (ten nový obal na ně ležel na nočním stolku vedle něj, což mi udělalo radost) a četl si. Aha, proto mě musel pouštět, aby otáčel stránky.

"Dobré odpoledne, miláčku," usmál se, když zjistil, že jsem vzhůru.

"Ahoj, ty už jsi vzhůru?" zeptala jsem se celkem zbytečně.

"Hm, ale nechtěl jsem tě budit," políbil mě na čelo.

"To jsi hodný, já jsem úplně zničená, odmítám vstát ještě alespoň hodinku," zavrněla jsem a víc se mu přitiskla k prsům a znovu zavřela oči. Tren se jen zasmál, ale nechal mě se ještě válet.

"Myslíš, že ti dva už jsou vzhůru?" zeptala jsem se po chvíli.

"Před chvílí jsem dole slyšel hrát televizi, tak jsou asi tam," odpověděl, odložil knížku a sundal si brýle.

"Sluší ti, víš to?" polichotila jsem mu.

"Opravdu?" pozdvihl nevěřícně obočí. Přikývla jsem a přitáhla si ho k sobě k polibku.

"Já myslel, že už vstáváme. Ty ale vypadáš, že se ti ven moc nechce," provokoval mě a přitom mi přejížděl svým nosem po mém.

"No dobře, já už vstávám. Máš pravdu, že bychom měli něco dělat," uznala jsem nakonec a vyskočila z postele. Společně jsme se oblékli a sešli dolů na pozdní oběd.

"Tohle nám všem přišlo," podával mi Erik nějakou obálku. Otevřela jsem ji a četla.

"Páni, koukej, pozvánka, abychom strávili Silvestr na horách," ukazovala jsem dopis Trenovi.

"No vidíš, to je docela dobrý nápad," objal mě kolem pasu.

"Přece nemůžeme na tři dny odjet. Co náš případ?" otočila jsem se na něj.

"Lásko, myslím, že tu na tebe počká. Ty čarodějky o tobě ještě neví a ty zase nevíš, jak k nim. Takže nemusíme spěchat a můžeme si užít tři dny dovolené," přemlouval mě Tren.

"Máš asi pravdu, dobrá tak pojedeme," kývla jsem. Tren mě s úsměvem políbil na krk a vrátil se zpátky do kuchyně k rozdělanému obědu. Věděla jsem, že je rád, že mě může trochu pozdržet od mého úmyslu, stát se členkou sekty pozemských čarodějek.

"Jedete taky, kluci?" otočila jsem se pak na Erika s Patrikem.

"Pustit vás samotné bez dozoru? To ani náhodou," smál se Patrik. Jen jsem mu dala herdu do ramene. Dělat si z nás srandičky, na to ho užije. Celé svátky jsme jen odpočívali a nic nedělali. Případ jsem na chvíli odložila a užívala si klidu a pohody. Už mi takový odpočinek trochu chyběl, přece jen jsem s tím případem měla jen samé starosti. S Trenem jsme celé hodiny skládali puzzle, nebo jsme všichni čtyři hráli společenské hry. Netrvalo to ani tak dlouho a už bylo načase, začít se balit na hory. Vůbec jsem netušila, že Tren umí jezdit na snowboardu, snažil se mě přemluvit, abych lyžovala, ale já odmítala. Stačilo mi, že mě Patrik naučil běžkařit. Neumluvil mě, i když nasazoval svoje nejlepší přemlouvací zbraně. Patrik mi sbalil běžky a tím byla debata ukončena. Nakonec jsme se všichni sešli s ostatními kolegy před autobusem, který nás měl odvézt do penzionu na horách. Bloncka jela taky, ovšem sama, prezident se takových radovánek nechtěl účastnit. Takže na nás celou dobu házela kyselé obličeje, ovšem nám to vůbec nevadilo, naopak, o to víc a o to radši jsme se k sobě tulili. Sedačky byly nepohodlné a malé, jak ráda jsem si udělala sedačku z Trena, který mě o sebe nechal opírat. A já ho za odměnu celou cestu líbala. Hotel to byl pěkný. Měl malé pokoje, ale útulné a všechno působilo neuvěřitelně romanticky. Protože bylo teprve poledne a slunce krásně svítilo, rozhodli jsme se, že sníh vyzkoušíme ještě dnes. V jídelně jsme se všichni sešli už připravení v lyžařských nebo běžkařských kalhotách. Jen ta blondýna přišla v těch nejznačkovějších a nejupnutějších džínách a luxusním vršku.

"Ty s námi nejdeš lyžovat?" ptali se jí ostatní udiveně.

"Jdu," pokrčila arogantně rameny a pak si mě změřila pohledem. Je pravda, že v těch sportovních kalhotách jsem nebyla tak sexy jako ona, ovšem já už konečně pochopila, že Trenovi nezáleží na tom, jaké mám na sobě oblečení, a naopak se cítila zúčastněně, na rozdíl od ní.

"Opravdu tě nepřemluvím, aby ses naučila lyžovat?" chytil mě Tren kolem pasu, když jsme stáli ve frontě na polévku.

"Ne, zlatíčko, nepřemluvíš. Brusle jsem ti povolila, protože jsem doufala, že mě budeš pevně držet. Běžky nejsou tak nebezpečné. Na lyžích bych si opravdu natloukla. Já si půjdu s Patrikem zaběhat na běžkách a ty si klidně hobluj kopečky," vyplázla jsem na něj jazyk. Jen se zasmál a už na mě nenaléhal. Po obědě jsme si dali jen chviličku oddych a pak už jsme vyrazili ven. Tam jsem konečně pochopila, proč se blondýna nepřevlékla hned. Prezident jí asi nestihl včas koupit výbavu a její lyžařský outfit nepatřil zrovna k těm nejlepším. Tomu jsem se od srdce zasmála. Tren mi vlepil polibek a odešel s ostatními jezdit na svah. Já s Patrikem vyrazila na běžky. Věděla jsem, že on by rád taky na svah, ale samotou mě nechtěli nikam pustit. Běhali jsme celé odpoledne, až mě bolely nohy.

"Nepojedeme se teď podívat na svah? Koupíme si něco teplého a podíváme se, jak to ostatním sviští," navrhl mi Patrik.

"S tím nejde nesouhlasit," usmála jsem se a tak jsme se vrátili. Sjezdovka byla plná lyžařů, naštěstí lavičky byly prázdné, takže jsme si měli s Patrikem kam sednout s horkým grogem a sledovat je. Netrvalo to dlouho, než si nás všimli. A pak k nám zamířili samozřejmě v plné rychlosti. Opravdu jsem měla chvíli strach a už jsem málem uskakovala stranou. Tren jel jako první a zastavil svoje prkno snad na místě. Sundal si lyžařské brýle a posadil si je do vlasů. Tváře měl ošlehané od studeného větru, ale usmíval se a neváhal ani vteřinku, aby mě mohl políbit. Zapomněla jsem, že měl obě nohy připevněné ke snowboardu a jak jsem se do něj opřela, oba jsem nás převážila k zemi. Ještě že jsem grog předtím postavila na stůl.

"Jak to, že nemáš helmu," hubovala jsem ho pak.

"Jenom mi překáží. Jezdit umím, nespadnu," políbil mě znovu.

"Jak se vám běhalo?" ptal se pak.

"Výborně! Ale už mě hrozně bolí nohy," postěžovala jsem si.

"Tak už půjdeme na hotel. Taky toho mám pro dnešek dost," přikývl mi. Odepl si boty ze snowboardu a společně jsme odcházeli na hotel. Ta celodenní jízda ho úplně rozjařila. Za celou dobu mu nezmizel úsměv z tváře. Nejdřív jsme si dali sprchu, pak se se mnou chvíli kočkoval v peřinách a nakonec mě odtáhl za ruku dolů, kde se dělala zkouška na Silvestra. Celý večer sršel vtipem a já nemohla jinak, než se smát s ním. Bylo to opravdu nakažlivé a já byla ráda, že se baví, taky se potřeboval odreagovat. Dali jsme si i nějakou tu skleničku a večer jsme se vraceli na pokoj ještě o něco málo veselejší. Bloncka se kolem nás celý večer motala, ale já jí nedala příležitost se k Trenovi ani přiblížit. Nějak jsem tušila, že nemá úplně čisté úmysly. Když jsme odcházeli na pokoj, zjistili jsme, že nebydlí příliš daleko od nás. Tren si mě přede dveřmi vyhodil do náruče a přenesl mě přes práh.

"Trénuješ?" provokovala jsem ho.

"To si piš. Blíží se to sice pomalu, ale jistě," škádlil mě nazpátek a hodil mě do měkkých peřin.

"Víš, zlato, napadlo mě, stejně nedodržuju téměř žádná pravidla, opravdu musíme dodržovat zrovna tahle?" nadnesla jsem. Tren si mezitím přetahoval tričko přes hlavu. Těžce si povzdechl, sundal si ještě kalhoty a pak si klekl ke mně na postel.

"Srdíčko, víš, že i přes to, že jsem zastáncem našich tradic, tuhle bych porušil více než ochotně. Nikdy jsem se nehnal do chomoutu, ale s tebou bych neváhal. Ovšem i kdyby Bratrstvo odhlédlo od faktu, že spolu žijeme na hromádce jen tři roky, nikdo nás neoddá, dokud ti nebude pětapadesát," pokrčil rameny a sundával ze mě kalhoty.

"Tak se můžeme nechat oddat tady. Tajně," navrhla jsem po chvíli. Na chvíli se zastavil v rozepínání halenky.

"U nás doma by ten svazek neplatil. Navíc mám falešné doklady," zamrkal omluvně.

"To mě nenapadlo," připustila jsem smutně a trochu se nadzvedla, aby mi mohl sundat i podprsenku.

"Nemrač se, srdíčko. Já si na tebe počkám," políbil mě na čelo. To už jsem pod ním ležela úplně nahá.

"Navíc, manželské povinnosti můžeme plnit, i když ještě nejsme manželé," zapředl, aby odvedl moje myšlenky.

"Mě přece nejde jen o manželské povinnosti. Jde mi o všechno tak nějak celkově," zakoulela jsem očima.

"Vydrž miláčku, trpělivost," vydechl. Pak jsem se nechala naladit na jeho vlnu a ochotně se pustila do plnění těch zmiňovaných manželských povinností. Ráno jsme si poleželi o trochu déle a pak dopoledne vyrazili znovu na svah a na běžky. Odpoledne jsme se totiž rozhodli jen pro společnou procházku. Nechtěli jsme se před večerem příliš unavit. Vykračovali jsme si po zasněžené pěšině, kolem nás byly louky zasypané sněhem. Bylo to moc pěkné. Obzvlášť když vykouklo sluníčko, odráželo se od napadaného sněhu a všechno se pak třpytilo jako miliony malých diamantů. Přímo to lákalo k tomu, abychom v něm někoho vykoupali. A bohužel měli ostatní stejný nápad a tím tonoucím ve sněhu jsem se stala já. Podezírám Trena, že mě tam hodil jako první, protože šel celou dobu vedle mě a najednou mě někdo popadl kolem pasu a hodil do závěje hlavou napřed. On byl v nejlepší pozici. A pak se strhla sněhová bitva. Létaly sněhové koule, občas i sněhový lidé a brzy jsme byly všichni úplně mokří, obalení sněhem a smáli jsme se na celé kolo. Pak jsme se ještě navíc dohodli, že postavíme sněhuláka. A každý svého, nebo alespoň ve dvojici. Tren válel ty velké koule a já je obalovala sněhem a uhlazovala.

"Zlato, to ty jsi mě hodil do té závěje?" nevydržela jsem to a musela se zeptat.

"A kdyby ano?" nadhodil provokativně a přistoupil těsně ke mně. Chtěla jsem mu nějak chytře odpovědět, proto jsem udělala krok vzad, abych si od něj udržela odstup, ale zády jsem narazila na našeho sněhuláka. No, takže mě držet v šachu.

"Ještě řekni, že ses nebavila," objal mě kolem pasu a přitáhl si mě na prsa. Obě naše bundy byly mokré a dost to studilo.

"Bavila, ale teď jsem mokrá a můžu nastydnout," namítla jsem.

"Hm, pak budeš ležet v posteli, úplně bezbranná a zcela v mé moci," zavrněl mi do ucha a já jen zalapala po dechu. To znělo tak smyslně. Tren se ovšem namísto polibku, který jsem očekávala, rychlostí blesku smýknul stranou a mě přetočil spolu s ním. Než jsem se stihla zeptat, co se děje, dostal Tren ránu sněhovou koulí za krk. No, tak ta by mě pěkně trefila do hlavy.

"Hej, jdeme zpátky," volali na nás ostatní. Očividně jsme je zdržovali. Tren mě vzal za ruku a vyběhl za nimi, mě tím hlubokým sněhem táhl za sebou. Na hotelu jsme se hned svlékli z těch mokrých a studených věcí a dali se pěkně teplou sprchu. Bylo to opravdu příjemné. Obzvlášť když mě Tren masíroval sprchovým gelem. Pak jsme ještě chvíli strávili v posteli mazlením. Kočkovali jsme se jak malé děti, oba jsme byli nazí, ani jeden z nás před tím druhým nic neskrýval.

"Lásko, měla bych na tebe takovou prosbu," mluvila jsem na něj, když jsem se oblékala zády do místnosti. Vyděsilo mě, když mě najednou objal kolem pasu. Vůbec jsem ho neslyšela jít, i když by mě to nemělo překvapovat, vždycky se pohyboval tiše.

"Ano? Jakou?" pobídl mě a políbil na krk.

"Dej si pozor na blondýnu. Nelíbí se mi, jak se kolem tebe v poslední době motá, má určitě něco za lubem," požádala jsem ho.

"Neboj, já se o sebe postarám. Navíc mám oči pořád jenom pro tebe," políbil mě na spánek a vrátil se zpět k posteli, kde si předtím oblékal kalhoty.

"Já vím, ale stejně buď prosím ve střehu, když bude na blízku. Nerada bych, aby využila tvé nepozornosti a neuhnala tě na novoroční polibek," stála jsem si na svém.

"Ten patří tobě, zlato. Slibuji, že si na ní budu dávat pozor," přikývl. Přešla jsem k němu a přerovnala mu límec u košile, i když on sám si ho vždycky srovnal dokonale. Chtěla jsem na tom mít taky svůj podíl.

"Nebo můžeme zůstat tady a budeme to mít stoprocentní," navrhla jsem mu. Se smíchem zavrtěl hlavou.

"Máš pod tím svetrem něco?" zeptal se mě pak.

"Ne, proč?" zamrkala jsem překvapeně.

"Mám v plánu utancovat tě k smrti, takže ti v tom svetříku bude dost teplo. Vezmi si pod něj tílko, ať si ho pak můžeš sundat," popohnal mě plácnutím po zadku. Poslušně jsem udělala, co po mě chtěl. Tílko jsem měla jen jedno a s dost velkým výstřihem, ale on si nestěžoval.

"Víš, jestli mě chceš mermomocí dneska odrovnat ze světa, znám i lepší způsoby, než je zrovna tanec," zavrněla jsem mu u úst.

"Jenže mě se zrovna dneska chce všem chlubit, jak nádhernou mám partnerku," usmál se.

"Tobě ten horský vzduch očividně dělá dobře, máš tu permanentně dobrou náladu," konstatovala jsem a sledovala, jak mu tvář projasnil další úsměv.

"Tady jsme dost daleko do všeho, čím se mi chystáš zkomplikovat život a pokoušet moje duševní zdraví," pokrčil rameny.

"Jen jestli z toho zase neděláš moc velkou vědu," protočila jsem očima.

"To ani v nejmenším. Až tohle všechno skončí, budu potřebovat další dovolenou na nervy. Mám jenom jedny a ty je poslední dobou dost pokoušíš," obvinil mě.

"Přiznávám vinu ve všech bodech obžaloby," pokrčila jsem s úsměvem rameny.

"Obžaloba vám vymyslí odpovídající trest. Ale až později," zatočil mě do první piruety.

"Ale ne, to už začínáš se svým plánem mě zničit tancem?" zasténala jsem.

"Přesně tak, jsi úžasně bystrá a pozorná," vysekl mi hlubokou poklonu. Tak na takhle bezstarostného a vtipkujícího snoubence bych si rychle zvykla. Byla to velmi příjemná změna. Ovšem hned co jsme vyšli ze dveří, moji pozornost upoutala blondýna v nevkusně krátké sukni a s ještě hlubším výstřihem než jsem měla já. Samozřejmě neušla ani Trenovi, ale ten jak zavrtěl hlavou, políbil mě na tvář, vzal mě kolem pasu a dováděl mě dolů. Pokoj jsme měli až ve třetím patře a protože schody byly zabrané nějakými lidmi, kteří se tam hádali a nevypadali, že by nás nechali projít, museli jsme jet stejným výtahem jako blondýna, která měla tak vysoké podpatky, že by ty schody ve zdraví nesešla.

"Máš v plánu jenom tančit, nebo budeme i pít?" vyzvídala jsem pak.

"Že bych se opil?" zamyslel se, ale pak se ušklíbl a já věděla, že to nemyslel vážně.

"Někdo z nás dvou musí zůstat střízlivý. Aspoň tě pak snáz dostanu na pokoj," utahoval si ze mě.

"No dovol? Já umím pít," ohradila jsem se. Několikrát na mě zamrkal těmi svými dlouhými řasami a mě bylo jasné, že poukazuje na moje už tři opilecké návraty domů.

"No dobře, občas to přeženu, ale dneska mě budeš hlídat," zapíchla jsem mu ukazováček do hrudi.

"Rozkaz šéfová," zasalutoval mi s úsměvem.

"Navíc jsem ti říkal, že se tě chystám utancovat, takže nebudeš mít kdy pít. Vzbudím tě akorát na novoroční polibek," ujistil mě, že stále neupustil od svého plánu. Slyšeli jsme, jak si blondýna vedle nás odfrkla, ale nevěnovali jsme jí žádnou pozornost. Konečně přijel výtah a my jsme sjeli dolů. Ten stísněný prostor nás dokonce přemluvil k tomu, abych se trochu vášnivěji líbali a to i přes to, že vedle nás byla blondýna, opět zelená vzteky. Dole v jídelně už byla připravená hromada jídla i pití, stoly byly dány stranou, aby vznikl taneční parket, kde se do rytmu rychlé hudby vlnilo už pár odvážlivců. Já se chtěla nejdřív zastavit u jídla, protože jsem naposledy obědvala a není dobré pít na prázdný žaludek. Dala jsem si nějaké ovoce a Tren sám mi podával skleničku se šampaňským.

"Já myslela, že mě máš hlídat, abych nepila," usmála jsem se, ale poslušně si skleničku vzala.

"To jo, ale když si dáš alespoň jednu, budeš na parketu povolnější a nebudeš se tolik stydět," zavrněl mi do ucha. To už jsem měla šampaňské v sobě a nechala se táhnout na taneční plochu, kde mě Tren hned roztočil v rytmu hudby. Vždycky se mnou tančil raději na pomalé písničky, ale tentokrát zůstával i na ty rychlé a opravdu svědomitě plnil svůj slib, že mě utancuje k smrti.

"Trene, já už nemůžu, dej mi chvilku pauzu, prosím," žadonila jsem, když tempo písní pořád zrychlovalo a já sotva popadala dech. Ještě chvíli se nechal prosit, než mě odvedl ke stolu. Okamžitě jsem ze sebe sundala ten svetřík a ovívala se nějakými deskami, co ležely na stole.

"Opravdu dostáváš svým slovům. Já ale myslela, že mě máš rád, ne že se mě chceš mermomocí zbavit," stěžovala jsem si, když jsem se konečně trochu vydýchala.

"To víš, že tě mám moc rád, ovšem občas jsi na zabití," lípnul mě na čelo.

"Za tu námahu si zasloužím jednu semhle," ukázala jsem si prstem na rty a on mě poslušně políbil.

"Budeš vždycky takhle poslušný, že kam si ukážu, tam mě budeš líbat?" zeptala jsem se.

"Když na tebe nebudu naštvaný, tak možná," připustil a políbil mě pod čelist, kam směřoval můj prst.

"A teď jdeme, ženo, zpět na parket, než tu začneme někoho pohoršovat," vytáhl mě na nohy a nevšímal si mého protestu. Naštěstí první písnička byla pomalá, takže si mě jen přitáhl těsně k sobě a kroužil dokolečka v ploužáku.

"Co že jsi najednou tak hr do tančení? Vždycky mi přišlo, že nutím spíš já tebe. Nevím, co sis dal, ale nedělá ti to dobře," popichovala jsem ho a on schválně přidal pár tanečních kroků navíc.

"Nevím, prostě se mi chce se s tebou předvádět. A na drogy mám dost jasný záporný názor, takže jediné, čeho jsem si mohl šňupnout, jsi ty," odpověděl a pak mi zabořil nos do vlasů a zhluboka se nadechl.

"Ale no tak, pane, takhle na veřejnosti? Ještě by vás mohli sebrat za špatný vliv na mládež," utahovala jsem si z něj.

"Mládež? Kde? Jo, no jo, jednu držím v náručí," vrátil mi to naprosto brilantním způsobem. Na to jsem neměla vůbec co říct a tak jsem si ho pro jistotu přitáhla k polibku.

"Nechte si to na potom, vy dva. Radši se připojte k nám. Nebo aspoň ty Trene, máme málo chlapů," volali na nás ostatní.

"Proč ne, já vám ho klidně půjčím," usmála jsem se ve stejnou chvíli, kdy Tren odmítavě zavrtěl hlavou. To samozřejmě vyvolalo výbuch smíchu. Vymanila jsem se z jeho náruče a postrčila ho směrem ke kroužku, který naši ostatní kolegové utvořili, a sama jsem se posadila ke stolu. Blondýna, která do té doby seděla, se najednou rychle zvedla a nadšeně běžela tančit s nimi. Bylo to divné, ale pravý význam mi došel až ve chvíli, kdy se postavila vedle Trena. Tak to teda ne, ty mrcho! Blondýna nijak neodkládala svůj útok a hned jak měla příležitost, se o mého Trena začala otírat boky. Tren pokaždé uhnu kousek stranou, ale ona ho následovala jako sup. Pak mu přejela rukou po zadku. Tak moment dámo, to je moje území! Ani Tren nebyl nijak nadšený z jejího zájmu a tanečním krokem se přesunul na druhou stranu kruhu, kde objal pažemi kolem ramen dvě další kolegyně, které se pustily do zpívání dané písničky spolu se zpěvačkou. Kopla jsem do sebe druhou skleničku se šampaňským a šla ho zachránit, protože blondýna se už zase nebezpečně přibližovala. Obešla jsem hlouček a nenápadně se zařadila po jeho boku. Jeho původní sousedka mi ochotně udělala místo a jeho ruka tak hned spočinula na mých bocích.

"Přišla jste mě zachránit, princezno na bílém koni?" zeptal se s úsměvem.

"Samozřejmě. O svého milovaného prince se musím hezky starat," políbila jsem ho.

"Další šampaňské?" zeptal se mě. No jistě, v tom polibku ho musel cítit.

"Teprve druhé a slibuju, že třetí sklenička bude až o půlnoci a jinak ani ťuk," zamrkala jsem nevinně.

"Dámská volenka!" zavolal někdo. Než jsem stihla cokoliv říct, přiskočila k nám blondýna a drapla Trena za paži.

"Smím prosit, ať se taky trochu spravedlivě vystřídáme," zasyčela mým směrem. Tren jen s povzdechem pokrčil rameny, ruce jí položil kus pod lopatky a lehce se houpal v rytmu. Já si odchytila Patrika.

"Smím prosit?" vysekla jsem mu hlubokou poklonu.

"Když tak hezky prosíš, mohl bych se obětovat," přikývl se smíchem.

"Koukám, že bloncka už to zase zkouší na Trena, co?" promluvil po chvíli, co jsme tančili. Otočila jsem se jejich směrem. Tren ji pořád držel předpisově pod lopatkami, a ona na něj mrkala, schválně kazila kroky, aby do něj mohla narážet boky, házela úsměvy a něco mu povídala. Tren se na ni většinou nedíval a odpovídal jen krátce.

"Ještě že Tren je proti blondýnám imunní. Jinak bych tam musela naběhnout a zřídit si pořádek," brblala jsem. Zbystřila jsem pozornost, když se blondýna podívala mým směrem a pak naprosto schválně sjela rukou, která předtím spočívala na rameni, až na jeho boky. Patrik už mě pomalu pouštěl, jak čekal, že zareaguji, ale Tren byl rychlejší a jasně jí dal najevo, že zašla daleko, když její ruku vzal a vrátil ji zpět na svá ramena. Naštěstí už tahle písnička končila. Ještě jsem viděla, jak jí Tren pokývl hlavou jako poděkování za tanec a pak už šel pro mě. Patrik se okamžitě ztratil ze scény.

"Tady je moje nejkouzelnější tanečnice," zahlaholil, když si mě přitahoval do náruče.

"Jak se ti tančilo?" zeptala jsem se a užívala si jeho objetí.

"Až na to, že se mě pořád snažila někde dotýkat a že se dělala lepší oproti tobě, to ušlo," pokrčil rameny.

"Ale těšil jsem se, až budu tančit zase s tebou," políbil mě do vlasů.

"Vážení připravte se, za chvíli to vypukne," upozornili nás. Mladičká servírka každého z nás oběhla s tácem a rozdala nám skleničky se šampaňským. Přesto, že Tren držel kolem pasu mě, se k nám přitočila blondýna a začala se Trena ptát, jak se mu s ní tančilo. Její záměr byl jasný, zdržet jeho pozornost a pak mu rychle vlepit novoroční polibek. To tak, ty nádhero!

"Trochu moc jsi omezovala můj osobní prostor, jinak to docela šlo. Ale teď na povídání nemám čas," odbyl ji Tren, protože odpočítávání se právě blížilo ke konci. Místo toho se natočil zpátky ke mně.

"Tři, dva, jedna, šťastný nový rok," vykřikovali všichni, Tren hned využil první vteřiny po půlnoci a vášnivě mě políbil, div jsem svou skleničku nevylila.

"Šťastný nový rok, srdíčko," popřál mi pak a pozdvihl svou sklenku.

"I tobě, lásko," přiťukla jsem si s ním a společně jsme se napili. Pak už všichni pospíchali ven na ohňostroj.

"Nemám sebou bundu, tu jsem nechala nahoře," došlo mi, když jsem si oblékala svetřík.

"Stačí nám ta moje, pojď," táhl mě Tren za ruku ven. Tam se do mě hned opřel studený vítr, ale vzápětí si mě Tren přitahoval na hruď a přehazoval přese mě i přes sebe svojí bundu. Pak mi bylo teplíčko a mohla jsem si užít krásný ohňostroj.

"A teď oslavíme nový rok pořádnou pařbou!" vykřikl Kim a ostatní mu nadšeně přizvukovali.

"Já bych ho raději oslavila v posteli s jedním hrozně sexy mužem," zavrněla jsem Trenovi do ucha.

"Beru tě za slovo," přikývl mi a společně jsme se rozloučili s ostatními a odešli na pokoj. Jakmile jsme zavřeli dveře od pokoje, vřava ze zdola utichla.

"A teď jménem zákona, kalhoty dolů," zavelela jsem.

"Hlavně nestřílej," smál se Tren, když si rozepínal pásek.