S pravdou ven!

Kdo že to musí s pravdou ven? To se dozvíte v dnešním díle, který mi dělal víc technických problémů, než je zdrávo. Ovšem nakonec jsem ho sepsala a myslím, že vám s ním udělám radost. Pravdu totiž kápne jak Anori, tak i Tren. Na tu nejdůležitější si ale budeme muset ještě počkat :D. Tak přeji pěkné počtení a za komenty budu ráda.

.

.

"Chtěla sis dát sprchu, že? Aby ses trochu prohřála," přerušil to dlouhé ticho. Celou dobu mě k sobě tiskl a hladil mě po zádech. Přikývla jsem, ale neměla jsem se k jakémukoliv pohybu. Tren na mě ovšem nečekal, zvedl mě na nohy a pomohl mi se svlékáním.

"Připojíš se?" špitla jsem. Přikývl a během chvíle mě objímal ve sprchovém koutě. Pustila jsem vodu, a pak si užívala její teplo a přítomnost svého snoubence. Natáhl se po sprchovém gelu, ale pak zaváhal a vzal do ruky jen normální, ne ten, co dostal ode mě k narozeninám. To bylo dobře, teď jsem neměla chuť si hrát. Celou mě namydlil a já mu dovolila mi umýt i vlasy. Jemně mi vtíral šampon do vlasů, špičkami prstů mi masíroval pokožku hlavy a občas velmi jemně zapojil i nehty. Užívala jsem si jeho péči.

"Můžu teď já?" nabídla jsem se. Souhlasil a posadil se na zem do tureckého sedu. Byl na mě příliš vysoký. Já si za něj klekla a pečovala o něj stejně láskyplně jako předtím on o mě. Spokojeně zamručel, věděla jsem, že tohle měl rád.

"Máš už hodně přerostlé vlasy," poznamenala jsem.

"Hmm," zabroukal, ale jinak to nekomentoval. Mě to zase tolik nevadilo, ale přece jen kratší vlasy mi k němu seděly lépe. Teprve když ze sebe smyl všechnu pěnu, dal najevo, že mou poznámku vnímal.

"Až budu mít v týdnu odpoledne čas, zajdu se nechat ostříhat," řekl.

"Ale ne nijak moc," přimkla jsem se zpět k jeho tělu.

"Neboj, o vojenský sestřih nestojím," zasmál se a sehnul se k polibku. Tedy zastavil se těsně nad mými rty a nechal to dokončení na mě. Neměla jsem důvod ho nepolíbit. Tren mi pak nechal trochu soukromí a odešel do kuchyně připravit pár obložených housek. Vysušila jsem si vlasy, stavila se v kuchyni na večeři, a pak ho našla sedět v obýváku na gauči. Přisedla jsem si k němu,

"Máš studené ruce. Na, zabal se do deky," začal mě s ní obmotávat. Já se toho ujala sama, takže jsem mu skončila schoulená u boku a deka byla přehozená přes nás přes oba. Tren se nebránil, jen s úsměvem prohodil něco o kuklách.

"Zlobíš se?" zeptal se pak. Zvedla jsem hlavu, kterou jsem mu doteď spočívala na rameni a překvapeně mu pohlédla do tváře.

"Já? Proč bych se měla zlobit? Mě přišlo, že naštvaný jsi tu spíš ty," divila jsem se.

"Tak proč ty slzy? A i teď mi přijdeš bez nálady," opáčil Tren a mou poznámku ignoroval. Zlobila jsem se trochu, že tam zůstal s Colin, ovšem to mi tolik vrásky nedělalo.

"Já jen uvažovala. Kdybych se zpozdila, mohla se ta holčička utopit," řekla jsem a znovu mě v očích pálily slzy. Tren mi je pravděpodobně slyšel na hlase, protože mě pevněji objal.

"Já vím. Ale dopadlo to dobře a ta žena je ti moc vděčná," šeptal mi konejšivě. Nechala jsem se jím uklidňovat, bylo to příjemné, vědět, že mu na mě tolik záleží.

"A já se nemám proč zlobit," dodal potom. Znovu jsem se mu podívala do obličeje. Sledoval mě svýma nebesky modrýma očima a jemně se usmíval.

"Myslela jsem, že se budeš zlobit, že jsem nedávala pozor na tom rybníce. A že jsem se prala, i když ty si to nepřeješ. Je divné, že se nezlobíš," nakrčila jsem čelo. Byl až nezvykle klidný na to, že jsem se dnes málem utopila.

"Asi tě opravdu příliš často kárám. Byla bys raději, kdybych ti vynadal?" zeptal se a bylo vidět, že ho mé mínění o něm mrzí.

"Možná ano. Já přece vím, že to nemyslíš zle a většinou je to jen proto, že máš o mě strach," pohladila jsem ho po tváři. Po tomto mém prohlášení se napřímil.

"Jsi neuvěřitelný hlupáček, že jsi ten led pod sebou nejistila. Mohla ses utopit. Neumím si představit, co bych pak dělal. A prát by ses taky neměla. Co kdyby ti ublížila?" huboval mě tak jemně, že se to nedalo brát vážně a já se rozesmála.

"Stačilo?" sledoval spokojeně můj úsměv. Jen jsem přikývla a zpět se k němu přitulila.

"Celou dobu jsem tě sledoval, jak jsi pomáhala té holčičce, a byl jsem připravený ti kdykoliv přijít na pomoc. Nebyla jsi pod vodou ani 20 vteřin," vyprávěl mi to Tren ze svého pohledu. Zachránil mě tak rychle? Mě přišlo, že jsem se topila celou věčnost.

"A nechci, aby to vyznělo špatně. Samozřejmě mám prioritně vždycky strach hlavně o tebe, ale při té rvačce jsem se obával spíš o Colin. Čekal jsem, kdy jí zlomíš čelist. Nebylo lehké vás odtrhnout," zasmál se pak a já se nezlobila. Věděla jsem, jak to myslel, a že to byla vlastně lichotka.

"Co ti řekla tak ošklivého, že jsi ji uhodila? Nemáš ji ráda celou dobu, ale nikdy jsi nezašla takhle daleko," zajímal se. Váhala jsem, zda mu to říct. Ale na druhou stranu, ať vidí, co je zač.

"Řekla, že je škoda, že jsem se neutopila. Že by pak měla všechno jednodušší," odpověděla jsem a Tren kolem mě pevněji utáhl paže.

"To mě moc mrzí, srdíčko. Věř, že já bych udělal všechno pro to, abych tě zachránil. A pokud bych selhal, zůstal bych raději pod hladinou," ujistil mě a svá slova doplnil polibkem na čelo. Srdce se mi bolestivě stáhlo z představy, že by se měl utopit. Ovšem byli bychom navždy už jen spolu. A nikdo by mi ho nemohl vzít. Nato jsem raději nic neřekla, směr mých myšlenek by se mu nemusel líbit, a položila jsem mu hlavu na rameno.

"Jsi unavená, viď?" staral se hned. Opravdu jsem byla, a tak jsem přikývla. Tren se zvedl, mě si vyhodil do náruče a donesl mě do ložnice. Tam si hned přilehl ke mně a přitahoval si mě do náruče.

"Spi, moje statečná lásko," zabroukal a hladil mě po vlasech. Tenhle jemný a monotónní pohyb mě nakonec opravdu uspal. Ráno mě probudilo to, jak se Tren snažil opatrně se z pode mě zvednout. Nechápala jsem, proč mě prostě nevzbudil, ale z jeho opatrných a tichých pohybů jsem nakonec usoudila, že to právě nechtěl. Nevstala jsem, i když mě zlobilo, že se chce do práce vykrást beze mě. Ovšem jestli mě tam nechce, prosím, nebudu se vnucovat. Jen jsem se přetočila na bok a znovu zavřela oči. Tentokrát mě probudil polibek na tvář.

"Any, vstávej! Snídaně je na stole," budil mě Tren. Tak mě tu přece jen nechtěl nechat. Hned jsem vyskočil na nohy.

"Proč jsi mě nevzbudil?" ptala jsem se ho.

"Myslel jsem, že po tom napjatém včerejšku si budeš chtít trochu poležet," usmál se na mě. Tren pak trval na tom, že pojedeme každý na svém koni. To se mu nepodobalo, pravděpodobně měl v plánu poslat mě domů. V práci jsem se pak snažila být mu co nejvíce k ruce. Zrovna jsem zařazovala nějaké účetní knihy do polic, když mě objal kolem pasu.

"Budeš mi tu moc chybět," zašeptal mi do ucha. Překvapeně jsem zamrkala.

"Copak já někam jdu?" ptala jsem se zmateně.

"Samozřejmě, máš smlouvu jen do konce ledna," odpověděl Tren. Otočila jsem se v jeho náruči.

"Ale co budu dělat pak?" nechápala jsem. Nadzdvihl jedno obočí.

"Copak ty jsi ji nečetla? Pak se přece vrátíš do školy. Děda ti vystaví papír s tím, že jsi u nás pracovala, abys mohla příští rok na praxi do nemocnice," vysvětloval trpělivě.

"Nečetla, jen podepsala. Myslela jsem, že tu budu déle," nedokázala jsem plně pochopit, co mi vlastně říká.

"Přece tu nemůžeš být pořád. Po Vánocích si začnu hledat novou sekretářku. Ty budeš mít více času na studia," hovořil dál.

"Nešlo by to protáhnout? Přece jen, čím delší praxe tím lepší, ne? Já školu zvládnu i tak," přemlouvala jsem ho a přitom ho mazlivě hladila po tvářích.

"Zkus si o tom promluvit s dědou. Třeba by mu to nevadilo," přikývl. Očividně by se mu taky líbilo, kdybych tu zůstala. Políbil mě na čelo a odešel si sednout ke stolu.

"A nemohl bys s ním o tom promluvit ty?" ptala jsem se vemlouvavě a přešla k němu. Na stole měl rozložené podklady k té prezentaci, všechny jsem je shrnula stranou a posadila se tam. Trena hned zaměstnala moje stehna jen v jemných punčochách, kterým se začal věnovat.

"Přece se Anthonyho nebojíš." pronesl pak, když mi prstem projel pod lemem punčoch.

"Ve skutečnosti k němu mám respekt a nevím, jestli by ta žádost nevyzněla příliš troufale. Ale ty jsi jeho vnuk. Prosím," vydechla jsem a několikrát na něj zamrkala. Sledovala jsem, jak mu v krku těžce poskočil ohryzek, když namáhavě polkl. Věděla jsem, že mu ztěžuji soustředění.

"Dobře, promluvím s ním," slíbil mi pak a krátce mě políbil. A hned na to mě poslal pro nějaké materiály do skladu. Přesně jak jsem očekávala, mě po obědě poslal domů. Nehádala jsem se. Jen jsem ho prosila, aby přijel brzy. Doma jsem se rozhodla, že konečně vytáhnu šicí stroj a udělám si to tmavé sáčko, na které mám nastřiženou látku snad celou věčnost. Původně jsem ho chtěla do práce, a ta mi mohla co nevidět skončit. V půlce práce mě vyrušil zvonek, kdy za dveřmi stála pošťačka. Každý tu věděl, že jsem Trenova snoubenka, a tak se vůbec nezdráhala dát mi i jeho dopisy. Většinou bylo vše pracovní, a taky tam byl výpis z banky. Věděla jsem, že měl dluhy, ale odolala jsem nutkání se podívat jaké. Slíbila jsem mu, že to neudělám. Byl tam také lístek o balíku. Oblékla jsem se a šla ho hned vyzvednout, byl totiž adresování na obě naše jména. Na poště mi dali dalších pár dopisů pro Trena, u kterých jsem musela podepsat převzetí. S tím vším jsem se vracela zpátky domů, kde mě překvapil Tren bohužel i s Colin. Ta zrzka byla tak vlezlá! Tren hned vyskočil z pohovky a políbil mě na uvítanou. Tím, že to bylo přímo před tou zrzkou, mi udělal větší radost, než samotným polibkem.

"Kde jsi byla?" ptal se pak a usadil se zpět na pohovku.

"Na poště," podávala jsem mu všechny dopisy a ukázala balík.

"Děkuju, zlato. Ušetřila jsi mi cestu. Jen mi řekni, jak to, že ti je vydali?" divil se.

"Ten balíček je na obě naše jména, posílá ho Juana. A podle toho, jak úžasně to voní, to bude její cukroví," oznámila jsem mu a Colin se zašklebila.

"A co se těch dopisů týče, tak tady přece každý ví, že patříme k sobě, takže mi je dali bez problémů," usmála jsem se a odešla do kuchyně připravit kávu a ochutnat to cukroví. Rozhodla jsem dnes nedělat cavyky, a proto jsem rovnou připravila tři kávy. Colin chvíli zaraženě zírala, když jsem před ni stavěla šálek, ale neobtěžovala se dokonce ani poděkovat. Já si vzala svůj hrníček a hrst cukroví k šicímu stroji a pokračovala jsem v práci. Sice jsem přes jeho cvakání neslyšela, o čem si povídali, ale usoudila jsem, že takhle v mé přítomnosti, by mě nepomlouvali. Zrovna, když jsem protahovala novou nit, jsem slyšela Colin, jak se omluvila a odešla do koupelny. Nevšimla jsem si Trena, že přešel ke mně, a tak mě dost vyděsily jeho ruce, co mi položil na ramena.

"Omlouvám se. Odchytila si mě u stájí a nemohl jsem se jí zabit. Co to provádíš?" omluvil se mi za její přítomnost, a pak se zaměřil na mojí činnost.

"Šiju si sako do práce, aby mi to slušelo," odpověděla jsem mu a sundala ze stroje téměř hotové sáčko, aby ho dobře viděl.

"Ty jsi tak šikovná," usmál se a políbil mě pěkně na rty. Pak se vrátila Colin a Tren mě tak nechal pracovat. Když jsem skončila, odešla jsem do kuchyně připravit večeři. Po chvíli mě Tren objal kolem pasu a já tak poznala, že Colin už odešla.

"Pomůžu ti," řekl a pustil se do krájení zeleniny. Takhle jsme byli hotoví raz dva. Po večeři jsem se natáhla Trenovi do klína a nechala se jím vískat ve vlasech. Když se ozval zvonek, ochotně jsem šla otevřít. Byla to Elizabeth.

"Ahoj, jdeme do klubu slavit a mě napadlo, že si pro tebe dojdu," oznamovala mi nekompromisně. Chvíli jsem zvažovala, jestli jít. Colin už u nás byla a nemusela by tak Trena obtěžovat podruhé. Na druhou stranu, jestli mě uvidí odcházet, jsem si naprosto jistá, že okamžitě přiběhne zpátky. Zatímco já byla zabraná do úvah, Lizzy si mé mlčení vyložila po svém. Odstrčila mě stranou a nakráčela si dovnitř. Než mi došlo, co se chystá udělat, byla už v obývacím pokoji a bylo pozdě na to ji zastavit. Vběhla jsem tam, ale to už Lizzy stála naproti mému snoubenci. Ten ji rozpačitě pozdravil, kdežto ona se jen mračila.

"Už ti to někdo musí říct. Nemáš ji jen pro sebe. Má i další kamarády, kterým by měla věnovat svůj čas," začala mu činit. Já na ni mávala a gesty jí naznačovala, aby toho nechala.

"To snad patří ke studentskému životu, ne? A jestli to nechápeš, možná by sis měl najít partnerku ve své věkové kategorii," nenechala se Lizzy rušit. O mě se pokoušely mrákoty a Tren se zamračil. I jemu očividně docházela trpělivost.

"Copak je tak hrozné ji s námi jednou za čas pustit? Jsme její přátelé! A chceme se s ní vídat i mimo školní půdu, kam stejně moc nechodí. Nevidím jediný důvod, proč by ti to mělo vadit. Uvědom si laskavě,…" víc toho nestačila říct, protože jsem ji prudce chytila za paži a vystrkala ji až ke vchodovým dveřím.

"Tak ti pěkně děkuju," zamračila jsem se. Lizzy se začala nadechovat, ale já ji utnula.

"Teď mě bude čekat rozhovor, na kterém pravděpodobně dost záleží můj vztah. A ten je pro mě důležitý. Půjdu s vámi jindy," řekla jsem a zabouchla jí dveře před nosem. Pomaloučku jsem došla zpět za Trenem, který už se nemračil, jen nechápavě krčil čelo.

"Nechtěla bys mi něco říct?" zeptal se pak, ale hlas měl jemný, ne rozhněvaný.

"Asi budu muset," povzdechla jsem si a on trpělivě čekal.

"Nechodím s nimi na žádné akce a vymlouvám se na tebe," shrnula jsem to nejdůležitější. Tren byl teď ještě zmatenější a čekal na nějaké rozumné vysvětlení.

"Dělám to z jediného prostého důvodu, a ten je takový, že nedám Colin příležitosti být s tebou o samotě. Tohle samozřejmě nemůžu říct spolužákům, takž se vymlouvám na tebe, že mě nechceš pustit. Elizabeth zřejmě nepřenesla přes srdce, když jsem ji dnes znovu odmítla, a tak ti přišla vynadat," řekla jsem všechno. Tren si to chvíli srovnával v hlavě.

"To ti Colin vadí tak moc, že raději nevídáš své přátele?" zeptal se pak, snad aby si to všechno pořádně ujasnil. A tentokrát došla trpělivost mě, už si nebudu hrát, že je vše v pořádku.

"Ano vadí. Původně jsem tě tím nechtěla zatěžovat, aby sis nemyslel, že jsem nějaká žárlivá hysterka. Ale teď už si to nechci nechat pro sebe a něco ti povím, drahý," spustila jsem. Tren několikrát překvapeně zamrkal, ale nepokusil se mě zastavit. Jen poslouchal.

"Colin se celou dobu nesnaží o nic jiného, než aby rozvrátila náš vztah. A neříkej mi, že tomu nevěříš! Sama mi to řekla, že o tebe bude bojovat," zvedla jsem v obraně ruce, ale on mě nezastavil.

"Já jsem jí samozřejmě odpověděla, že se tě nevzdám. Ovšem myslela jsem si, že to budu mít mnohem jednodušší," povzdechla jsem si. Tren nakrčil obočí, jak přemýšlel o všem, co mu říkám.

"Pořád jsi mi tvrdil, že miluješ jen mě. A já bych tomu tak ráda věřila. Ale copak to jde? Jednou jsi mi řekl, že vidíš, jak se na tebe lepí. Tak proč ji neodstrčíš? Nemusím ti přece vysvětlovat, že mezi chování tvé současné a bývalé přítelkyně by měl být rozdíl. Neměla by se tě pořád dotýkat a ty bys ji neměl nechat," začala jsem pěkně popořadě. Tentokrát se Tren nadechl k odpovědi, ale já ho zarazila.

"Ještě jsem neskočila, Trene. Tohle mi sice vadí, ale kvůli tobě bych to snesla. Ona ovšem dělá i horší věci. Neustále mě před tebou shazuje a dělá se pro tebe lepší, než bych kdy mohla být já," pokračovala jsem.

"Ona pro mě rozhodně není lepší, než ty," skočil mi do toho Tren.

"Ta proč ji při tom necháváš? Často mi vyčítáš, že se nechovám podle vašich tradic. Ale věř mi, že se snažím, jak nejvíc můžu, abych ti byla tou nejlepší ženou. Od tebe pak ale zase očekávám, že mě budeš bránit. Umíš si aspoň trochu představit, jak moc mě mrzí, když se mě nezastaneš? A jak moc mě bolí, když mě zrovna s ní srovnáváš? Když mi řekneš, že ona byla poslušnější?" tady jsem se musela odmlčet, abych zahnala slzy, ale hned jsem pokračovala, aby mě nestihl přerušit.

"Jsem dost silná na to, abych i tohle skousla. Říkala jsem si, že jsi to nemyslel vážně. Vždyť do takové nekonvenční holky ses zamiloval! Víš co mě ale bolelo úplně ze všeho nejvíc? Její návrh, abys s ní měl dítě a tvoje: "Popřemýšlí o tom". Samozřejmě, proč bys měl čekat na dítě s tak mladou holkou, jako jsem já, když můžeš jedno mít hned s nádhernou a dokonalou Colin, že? Když ale přemýšlíš o dětech s ní, tak proč je slibuješ mě? Víš, jak moc tohle bolí?" rozhodila jsem rukama. Celou dobu mě sledoval svýma nebesky modrýma očima, ale nezlobil se, jak jsem čekala. Spíš se díval kajícně, jako malý kluk, co rozbil máminu oblíbenou vázu. Hrozně by mě zajímalo, co se mu v tu chvíli honilo hlavou.

"Vždycky, když jsi s Colin, si připadám, jak bys mě vyměnil za něco lepšího. A po jejím odchodu ses ke mně vrátil, protože je lepší mít něco než nic. A tohle já nesnesu. Nesnesu, aby tě pořád osahávala, nesnesu, aby tě přesvědčovala o mé neschopnosti, nesnesu, aby s tebou neustále flirtovala. Nechci, aby ses s ní stýkal. Doufala jsem, že tě k tomuhle kroku nikdy nebudu muset dohnat, ale já to jinak nezvládnu. Budeš si muset vybrat, buď já, nebo ona. Obě nás mít nemůžeš, nebo alespoň ne takový způsobem, kterým to děláš do teď. Je to na tobě," domluvila jsem a těžce oddechovala, jako po uběhnutém kilometru. Tren si povzdechl a já na chvíli zatajila dech. Teď mi řekne, že mě nechce a můj svět se naprosto zhroutí.

"V jednom si tenkrát měla pravdu. Jsem hrozný pitomec. Posaď se, prosím. Dlužím ti jedno velké vysvětlení," promluvil pak a poklepal na pohovku vedle sebe. Poslušně jsem se posadila a moc nechápala, co se právě teď bude dít. Tren se natáhl pro moji ruku, ale pak zaváhal. Sama jsem mu ji podala, aby ho nic nerozptylovalo a on mi řekl, co měl na srdci.

"Nejprve k tomu, co jsi řekla ty, a pak ti všechno vysvětlím. Chápu všechny tvoje důvody, a nebudu se s Colin stýkat, když ti to tolik ubližuje. To ty jsi pro mě ta nejdůležitější," pohladil mě volnou rukou po tváří a já se usmála. Vybral si mě.

"Nikdy jsem ti nechtěl tolik ublížit, měla jsi mi to říct dřív. Samozřejmě, že vidím, jak mě svádí a slyšel jsem i všechny ty narážky. Ovšem nikdy ji to oproti tobě nezvýhodnilo. Já vidím, jak moc se snažíš mi vycházet vstříc a moc si toho vážím. Poslední dobou jsem se mezi vámi snažil dělat viditelný rozdíl, ale očividně ne dost. A o tom jejím návrhu jsem nikdy doopravdy neuvažoval. Když mluvím o dětech, v hlavě vždycky vidím naše děti, které budou celé po tobě," mluvil tiše a tvář mu rozjasnil něžný úsměv, když mluvil o dětech. I já se usmála.

"Já doufám, že naše děti budou podobné spíš tobě," nadhodila jsem a tentokrát se zasmál on. Lehce mi zatáhl za ruku a já se k němu ochotně přivinula.

"Je to všechno jen a jen moje chyba. Viděl jsem, že Colin v mojí přítomnosti jen nerada vidíš, ale nikdy mě nenapadlo, že toho v sobě tolik dusíš," omlouval se, ale pořád mi neřekl ten hlavní důvod.

"Tak proč?" ptala jsem se a nemusela jsem svou otázku nijak upřesňovat, aby pochopil.

"Já vím, že ti Teruo řekl, proč jsme se tenkrát rozešli. Pro mě to tehdy byla hrozná rána. Ptal jsem se jí tenkrát proč, a ona mi omlátila o hlavu můj míšený původ. Měla se vdát za čistokrevného anděla - sen každé dívky Shikumy. Ten důvod, proč přehlížím tohle její chování, je prostý. Nenapadlo mě, jak jinak z ní dostat pravdu, než když se budu tvářit, že mezi vámi nemám jasno a nemůžu se rozhodnout. Doufal jsem, že mi řekne, proč si toho anděla nakonec nevzala, a proč se po 40-ti letech snaží vrátit do mého života," vysvětlil a krčil přitom čelo. Položila jsem mu prst doprostřed, aby se přestal mračit a chvíli si to všechno srovnávala v hlavě.

"Jsi pitomec, že jsi mi to neřekl," přikývla jsem pak a on se omluvně pousmál.

"Nemusela bys to pochopit," řekl na svou obhajobu.

"Já nevím, proč se chce vrátit. Vím jen, že jde pozdě, protože teď jsem tu já a já se tě nevzdám," promluvila jsem a políbila ho na krk.

"Zlato, kdybych věděl, že tě to tolik trápí, nesnažil bych se dopátrat pravdy. To, že ty budeš nešťastná, mi za to nestojí. Nechám toho a Colin vyškrtnu ze svého života. Proč mi nikdy neřekneš o věcech, které tě tolik trápí? Odpusť mi prosím všechno to sobecké chování. Netušil jsem, jak špatně to neseš," zašeptal a tiskl si mě na prsa tak pevně, že jsem slyšela jeho rychle bijící srdce. Spokojeně jsem se nechala objímat. Do celého toho případu bylo najednou vneseno světlo a můj život opět dostal řád.

"Jak bych ti asi mohla říct o tom, jak moc mě Colin trápí, když jsem byla přesvědčená o tom, že jakmile ti dám dostatečný důvod, tak mi za ní utečeš? Celé jsi to hrál tak přesvědčivě, že jsem tomu naprosto uvěřila," obhajovala jsem se. Copak jsem mu takovou věc mohla říct? Tren si povzdechl.

"Jsem dobrý lhář. Při tom, co musím zařizovat pro své chráněnce, vlastně musím být. Ale nikdy by mě nenapadlo, že budeš o mojí lásce takhle pochybovat. Odpusť mi to," omlouval se znovu.

"Teď, když tomu rozumím, dává mi to všechno smysl. A taky chápu, že chceš zjistit, co se tu děje. Nebudu ti bránit v pokračování. Jen mi slib, že to nebudeš přehánět. I přes vědomí, proč to děláš, ji v tvojí blízko moc dlouho nesnesu," požádala jsem ho. Za tohle mě vášnivě políbil.

"Mám tu nejdokonalejší a nejchápavější snoubenku na světě. Omlouvám se, že jsem o tvém porozumění kdy pochyboval. A máš moje slovo, že budu dělat jen to, co budu považovat za nezbytně nutné," přikývl a v očích se mu zračila něha. Milovala jsem ty pohledy, kterými mě přesvědčoval o tom, že mě miluje. Znovu jsem se zavrtala do jeho náruče.

"Nechtěla jsi přece jen jít s Lizzy ven?" zeptal se po chvíli. Pravdou bylo, že bych docela i zašla. Ale nevěděla jsem, jestli je to vhodné vzhledem k tomu rozhovoru, který tu právě proběhl.

"Já ti nikam neuteču a nikoho dovnitř nepustím. Budu tu na tebe čekat. Dobře se bav a pozdravuj ji," odhadl směr mých myšlenek a nenápadně mi naznačil, že mu to vůbec nevadí.

"Vrátím se brzy, a pak mi dlužíš veškerou svou pozornost," políbila jsem ho.

"S tím počítám lásko. Už napořád," usmál se a nechal mě jít. Občas byl sice na zabití, a jak sám přiznal, choval se někdy jako pitomec, ale já ho milovala. A už zase patřil jen mě.

Tenhle obrázek jsem našla úplnou náhodou, ale k dnešnímu dílu se tak neuvěřitelně hodí... až mě to samotnou udivilo :)