Jak přelstít iluzionistu

Pokráááááčko :)

.

.

Patrik

Byl jsem akorát na cestě k Anori a Trenovi. Měl jsem za sebou obvyklou pochůzku po okolí a zároveň jsem nesl několik vzkazů. Unaveně jsem si prohrábl vlasy. V brzké době by mi bodla další dovolená. Současná situace byla velice únavná. Siriomis sice prozatím nechala Anori s Trenem být, takže ti se bez výhrad usmířili, ale nám ostatním ztrpčovala život. Neustále jsme dostávali rozporuplné rozkazy a chudák Tren měl plné ruce práce s tím, jak se to neustále snažil přivádět na pravou míru. Dokonce vymyslel systém ověřování, který poměrně pěkně fungoval a usnadnil nám všem život. I když ne úplně dokonale. Dnes Tren odešel z práce o trochu dříve než obvykle a během dvaceti minut se dostavil připravený oddíl před jeho stan, protože dostaly zprávu o nástupu. Měl jsem co dělat, abych je ujistil, že žádný takový rozkaz nebyl oficiálně vydaný. Na druhou stranu byla další skupina mužů informovaná o tom, že tu mezi námi řádí ta prohnaná čarodějnice. Doufal jsem, že Dante s ostatními generály co nejdříve vymyslí, jak proti ní zakročit. Protože tohle se nedalo dlouhodobě vydržet. Konečně jsem stál před jejich domem. Rovnou jsem vešel brankou na pozemek, krátce zaklepal na vchodové dveře a už si to mířil za nimi do obývacího pokoje. Zarazil jsem se a pobaveně pozvedl obočí nad pohledem, který se mi naskytl. Tren seděl bokem na pohovce, bez košile. Anori seděla za ním, na klíně měla rozloženou nějakou bichli, ze které každou chvíli něco vyčetla a pak přejížděla Trenovi po zádech. Pochopil jsem, že se učí. Už několikrát jsem ji viděl, jak mu zkoumala paži. Ale tohle byla novinka. Na sobě měla pánské tepláky, tričko a vlasy vyčesané do vysokého rozcuchaného drdolu - ten si očividně dělala sama. Když ji česal Tren, vypadalo to vždy upraveně. Očividně měla před sebou nějaké zkoušky. Pak vždycky vypadala takhle. Anori byla tak zabraná do studia, že mě vůbec nezaregistrovala. A Tren měl zavřené oči a pevně zatnuté pěsti.

"Ať už mu děláš cokoliv, jsem si poměrně jistý, že se mu to nelíbí," promluvil jsem nahlas. Tren otevřel jedno oko, aby zkontroloval příchozího a pak mě obdařil jedním odevzdaným úsměvem. Opravdu byl pro ni schopný udělat první poslední.

"Už jenom malou chvilku, lásko," zabroukala Anori nepřítomně. Pohodlně jsem se opřel o zárubně, protože mi bylo jasné, že dokud nebude hotová, Trena mi nepůjčí.

"Anori, tam ne!" zarazil ji najednou Tren prudce a vyskočil z pohovky.

"Promiň, broučku…ale snad mě znáš lépe, než aby sis myslel, že bych tě donutila vytáhnout křídla, když k tomu nemáš dostatek prostoru. Nejsem zase tak pitomá," omluvila se mu, ale zároveň mu vynadala. Ale musel jsem jí přičíst ke cti, že ho přitom objímala a políbila na tvář.

"Schválně bys to neudělala. Ale v zápalu studia se často zapomínáš. A tohle už vypadalo opravdu nebezpečně," pokrčil Tren omluvně rameny a nechal se přitáhnout k jednomu normálnímu polibku. Pak si hned natahoval triko a ukazoval mi směrem k pracovně.

"Možná jsem se nechala trochu unést. Možná je dobře, že si mě zarazil včas," zamrkala na něj Anori nevinně. Tren jen protočil očima, ale zasmál se a pak se věnoval mě. Podal jsem mu zprávu o tom, co se stalo v táboře a vyřídil mu těch pár vzkazů. Tren si jen povzdechl a stejně jako já dneska už tolikrát si unaveně prohrábl vlasy.

"Takhle to dál nejde. Musíme s ní něco udělat. Vždyť nám rozloží mužstvo ještě dřív, než k nějakému boji vůbec dojde," povzdechl si. Přikývl jsem, viděl jsem to dost podobně.

"Nějaké problémy, drahý?" vstoupila do místnosti Anori s tácem s krásně vonícím čajem a nějakým domácím pečivem. Co se týče péče o domácnost, byla obdivuhodná, co všechno stíhala. Tren ji v rychlosti seznámil s tím, co se dělo. Anori ho poslouchala, přitom k němu přistoupila zezadu, objala ho kolem ramen a opřela se mu o záda. I já si všiml, že se Tren nepřirozeně napnul, jako by mu to bylo nepříjemné. Nahlas jsem nic neřekl. Anori se ovšem také odtáhla.

"Trene tohle už není jen to, že nemusíš, když ti sahám na záda. Křídla? Zase rostou?" ptala se hned starostlivě. Tren přikývl a promnul si krk. Aby toho neměl málo, že? Kromě všude se valícího stresu mu ještě přibudou bolesti s křídly. Já sám jsem si to tedy nikdy neprožil, ale věděl jsem, že to není nic příjemného.

"A nic mi neřekneš a klidně mě necháš tě trápit, když se učím. Kdybych věděla, že ti rostou křídla, nechala bych tě být," vyčítala mu Anori mírně, vzápětí na to zmizela, ale během chvíle byla zpátky a podávala mu lahvičku s léky. Tren se tvářil velice nespokojeně, ale nakonec jednu pilulku spolkl.

"Víš o tom, že jí můžeš říct - ne?" ptal jsem se s úsměvem a usrkával výborný čaj. Chtěl jsem ho trochu podpořit, protože Anori si s ním opravdu dělala, co se jí zachtělo.

"Patriku, znáš ji skoro stejně dobře jako já. Měl bys vědět, že když si něco usmyslí, tak se můžu stavět třeba na hlavu, ale stejně je to všechno nakonec po jejím," zasmál se Tren. To jsem mu s úsměvem odkýval. Anori jen protočila očima.

"Nepracujte dlouho, po tom prášku budeš stejně brzy unavený. Měl by sis jít lehnout. Já se budu učit vedle," políbila ho do vlasů a nechala nás o samotě. Diskutovali jsme jen chvíli.

"Myslím, že je to všechno. Půjdu se taky trochu prospat a zítra nás třeba napadne, co proti Siriomis podniknout," zvedl jsem se, že půjdu. Tren mi ještě nastínil pár návrhů mezitím, co mě šel vyprovodit ke dveřím. Oba nás překvapilo, když jsme na verandě potkali několik velice dobře oblečených žen - manželek velitelů.

"Ah, Anthony. Mohl byste říct tady vaší ochrance, že je to v pořádku, aby nás pustil dál? Jdeme za Anori," promluvila jedna z nich. Myslím, že to byla paní Creeseová. Ta, která tu Anori tenkrát promlouvala do duše, aby přenechala Trena její dceři. S nimi stál Simon a očividně se jim snažil zabránit v přístupu.

"V pořádku, Simone, já si to už převezmu. Anori se omluvila z vašeho sezení. Má před sebou několik zkoušek, tak se na ně připravuje," začal ji obhajovat Tren.

"Nebudeme ji zdržovat dlouho, chtěly jsme s ní jen probrat přípravy příští oslavy. Aby věděla, co je potřeba zařídit a tak podobně," odbyla ho jiná a všechny zamířily dovnitř.

"Omlouvám se, Anthony. Snažila jsem se jim vysvětlit, že má Anori jistě dobrý důvod, když nemůže přijít, a že ji budeme rušit. Ale nedaly si to vymluvit. Přitom je to taková hloupost. Plánování oslavy by mohla vidět kdykoliv jindy," přistoupila k nám poslední z nich.

"Nic se neděje, paní Kadashi. Když ji nebudete rušit moc dlouho, tak to asi půjde. Jen na ni buďte hodní. Je z těch zkoušek trochu ve stresu," prosil ji Tren. A tak se všechny nahrnuly dovnitř.

"Raději běž Patriku, tohle vypadá náročně. Zasloužíš si trochu odpočinku. A já jdu dohlédnout na to, aby Anori nerušily moc dlouho," poslal mě Tren domů.

"Nejsem to já, kdo by měl odpočívat. Ale půjdu rád. Hodně štěstí," zasalutoval jsem ledabyle a vydal se na ubytovnu, kde nám Dante zajistil pokoje.

(Anori)

Učila jsem se jen chvíli, než jsem zaznamenala rozruch přede dveřmi. Achjo, tady člověk nemá chvíli klidu. To jsem ovšem ještě netušila, jaká se na mě řítí katastrofa. Manželky! Nejprve mě to rozčílilo - neřekla jsem jim snad jasně, že se budu učit a nechci být rušena? A že proto se toho jejich sedánku nebudu účastnit? Jako druhé v pořadí mě polil studený pot. Vždyť já tu sedím v teplácích, rozcuchaná a neupravená! Jenže na úprk už nebyl čas. Během chvíle tu stály všechny a nevěřícně si mě prohlíželi. Jen paní Creeseová se škodolibě usmála a Nicoletta mi věnovala jeden veselý úsměv - alespoň někoho jsem pobavila a ne pohoršila.

"Ale Anthony, copak to máte doma za hromádku neštěstí?" pustila se paní Creeseová hned do Trena, který vešel za nimi.

"Prosím, nezdržujte ji moc dlouho. Nešla za vámi právě proto, aby měla klid na učení. Tak to, prosím, respektujte. Pokud mě omluvíte dámy," sklonil Tren mírně hlavu a odešel do ložnice. Ten prášek asi začal zabírat, a tak si šel lehnout.

"Anori, jak to vypadáte?" spustily hned jedna přes druhou, když byl Tren nahoře v ložnici. Jen jsem si povzdechla. Naštěstí si vzaly Trenovo doporučení k srdci a po půl hodině, kdy mě sprdly na dvě doby, že takhle tedy ta spořádaná a upravená žena (o které mluvily minule) rozhodně nevypadá, a následně mě zasvěcovaly do toho, co je všechno potřeba pro naplánování oslavy, odešly. Ano, vím, že jsem se sama nabídla, že jim s příštími oslavami pomohu, ale rozhodně to mohlo počkat na dobu, kdy budu schopná něco takového vnímat. Nicoletta mě objala a pošeptala mi, ať si z toho nic nedělám, že mě chápe. Zároveň mi slíbila, že mi s čímkoliv kolem přípravy oslav pomůže, aniž bychom do toho zatahovaly ostatní manželky. A v neposlední řadě se mi omluvila, že se je snažila zastavit. A pak také odešla. Já si zoufale zajela prsty do vlasů. Tak tohle tedy vůbec nebylo podle mých představ. Vyběhla jsem nahoru do ložnice za Trenem. Ležel na posteli, ale byl oblečený, takže neměl v plánu spát až do rána.

"Spíš?" promluvila jsem na něj. Trhl sebou, ale vzápětí na mě upřel pohled. Jeho krásné rozespalé modré oči mě na chvíli utěšily, ale i tak jsem byla naštvaná.

"Proč jsi je pustil dovnitř? Copak sis nevšiml, jak vypadám? Víš, co si teď o mě musí myslet? Výborně jsi přiživil všechny ty řeči, které o mě vedou…," přecházela jsem po místnosti a naštvaně jsem prskala. Tren se pomalu posadil a chvíli zmateně mrkal. Jasně, vnutila jsem mu tišidla kvůli křídlům, budu na něj muset trochu pomaleji.

"Všiml jsem si, jak vypadáš. Jsi krásná, jako vždycky. Mě je jedno, co máš na sobě, miluju tě i v mých teplácích a s rozcuchanými vlasy. Máš zkouškové, je pochopitelné, že sis oblékla, co je ti pohodlné," broukal unaveně.

"Tady ale nejde o tebe. Tady jde o ně!" rozhodila jsem rukama.

"Eh…dobrá. Už delší dobu si s tebou chci promluvit a očividně to budeme muset udělat teď. Pojď sem ke mně. A já se pokusím neusnout," posunul se v posteli tak, že se zády opíral o pelest. Chvíli jsem tam trucovitě stála, ale nakonec si přisedla k němu. Tren mě objal kolem ramen a já se mu schoulila k boku.

"Lásko, já nevím, co ti ostatní manželky napovídaly, ale budeš jednou moje žena a ne jejich. Takže se nemusíš řídit jejich pravidly. Kdybych chtěl někoho, kdo by byl jako vystřižený z časopisu o vyšší společnosti, nechal bych Constance, aby mi dohodila některou z dcer svých přítelkyň. Ale já chci tebe. I když to znamená, že se mi párkrát do roka povaluješ na gauči takhle a štěkáš na mě," dobíral si mě, a přitom mě líbal na tvář.

"Ale Trene, nevoď mě za nos! Sám jsi mi říkal, že sis vždycky představoval, že se tvoje žena bude chovat podle zdejších tradic. A že si musíš zvyknout na to, že já taková nejsem a nebudu," mračila jsem se. Tren si vedle mě povzdechl a pak se posunul, aby si mohl lehnout a mě stáhl sebou.

"Ano, to máš pravdu. Ale tím jsem myslel, že mi nebudeš odmlouvat a nebudeš se se mnou hádat. Ale poslední dobou jsi tak poslušná, až si občas říkám, kdo mi tě vyměnil. Nemůžu být spokojenější. Takže pokud tebe vyloženě nebaví se každý den oblékat jako ze škatulky, vstávat ráno dřív, abych tě neviděl nenalíčenou a jiné zbytečnosti, které jsi pravděpodobně kvůli nim začala dělat, můžeš s tím klidně přestat. Protože na ničem z toho mi nezáleží. Záleží mi jen na tom, abys ty byla spokojená," ujišťoval mě. A já už po několikáté zjistila, že před Trenem nemám šanci nic utajit. Má mě tak přečtenou, že jakoukoliv změnu v mém chování zaznamená, i když o ní nahlas nemluví. Nechával mi volnost a zakročil vždy jen ve chvíli, kdy jsem svým chováním překročila nějakou mez.

"Ráda se pěkně oblékám, abych se ti líbila. Ale musím na to mít náladu. Ten zbytek jsem začala dělat proto, že na mě tlačily. Dokonce mě nutily, abych si řekla o vlastní ložnici, ale to já nechci! Já vím, že ty nejsi tak povrchní, aby ti něco z toho vadilo, ale nebavilo mě pořád poslouchat výtky, jak jsem v tomhle nedokonalá. Obzvlášť, když vedle seděla Dorothy, dokonalá a krásná jako panenka, která žádné moje nedostatky neměla," brblala jsem.

"Miláčku, Dorothy pro tebe opravdu není žádná hrozba. Je to malá hloupá žába, která se chová tak, jak jí řekne mamá. Kam ji postavíš, tam zůstane stát. Z takové ženy bych brzy zešílel," ujišťoval mě Tren. A pak si mě přitáhl do náruče a cítila jsem, že pomalu usíná.

"Lásko, pusť mě, já se musím vrátit k učení. Já nemůžu spát jako někdo," škádlila jsem ho a snažila se mu vykroutit. Povolil své sevření.

"Já za to nemůžu. To ty jsi mě naprosto schválně nacpala prášky. Vezmi si to učení sem ke mně," zazíval Tren. Poslechla jsem ho. Já se nerušeně učila a Tren vedle mě spokojeně odpočíval.

"Možná bych ještě trochu ocenila tvou pomoc," promluvila jsem na něj po pár hodinách, kdy jsem vycítila, že už nespí a leží jen proto, aby mě nerušil.

"Jistě," vytáhl se do sedu. Přistrčila jsem mu sešit se zápisky a nechala se od něj zkoušet. Byl to miláček - tak moc obětavý.

*****

"Já nevím, Anori. Mě se to pořád nezdá," vrtěl Tren hlavou a znovu studoval plány, které měl rozložené na stole. Vymyslela jsem postup, kterým jsem chtěla pokračovat v bojích. Několik generálů mě podpořilo, že je to dobrý nápad. Tren se bohužel stavěl spíše k té druhé polovině, která byla mnohem více skeptická.

"Je to dobrý plán. A jsem si jistá, že je to donutí k nějaké akci. A tím pádem se zase někam posuneme. Tohle nečinné čekání na to, kdy někdo udělá nějaký krok, je vážně únavné. Není divu, že vaše války trvají tak dlouho," stála jsem si za svým.

"V tom máš asi pravdu. Ale nemáme ani tu nejmenší představu o tom, jakým směrem se to bude vyvíjet. Nevíme, s čím přijde druhá strana. Co když to bude něco hodně špatného na co nebudeme umět zareagovat," brzdil Tren mé nadšení.

"Odkdy jsi tak moc opatrný? Normálně se ženeš do akcí, ve kterých ani sám nevíš, jestli to přežiješ. A najednou se staráš o to, co bude dál?" pozdvihla jsem obočí.

"Vždycky se starám o to, co bude dál. Vždycky plánuji několik kroků dopředu. Ale tady tak daleko prostě nevidím. Nelíbí se mi to," trval si Tren na svém. Ve stanu s námi seděli ještě Dante, Nejvyšší, několik generálů včetně generála Kadashiho, který můj nápad podporoval, a pak Patrik, který dnes sloužil jako moje ochranka.

"Já si na tom ale trvám," neustoupila jsem ani o píď. Tren se mi dlouho díval do obličeje, než s povzdechem rezignoval.

"Jak si přeješ," mírně se uklonil. Sakra, podřídil se vyvolené. Ale s Anori, svou snoubenkou, stále nesouhlasil. Měl pravdu, že spojovat pracovní a osobní život nám v některých případech zkomplikuje situaci.

"Dobrá tedy, pusťte se do toho co nejdříve," rozhodl Dante. Většina osazenstva se po tomto ujištění odebrala za svými povinnostmi, včetně Trena.

"Anori, já sice oceňuji tvou snahu pomoci, ale nemyslím si, že by sis měla tolik prosazovat svou. Anthony ví, co dělá. Jeho úsudek byl zatím vždy správný. Jsi si tak moc jistá tím, co děláš, že půjdeš i proti jeho doporučení?" promluvil na mě Dante. Rozhlédla jsem se kolem dokola a hledala někoho, kdo by mi pomohl. Ovšem Patrik se díval stranou, očividně souhlasil spíše s Trenem. A generál Kadashi taky nevypadal, že by se mi chystal přispěchat na pomoc.

"Myslím si, že je to dobrý nápad. Hlavně odlišný od všech strategií, které zatím tak nějak zaujímáme. Mohl by je rozkolísat a oni nám pak třeba poskytnou nějaké vodítko, jak pokračovat dál. To by bylo mnohem víc, než co máme v současné chvíli," trvala jsem si na svém.

"Trochu se Anthonymu divím, že se ti v tomhle podřídil. Je to opravdu velmi riskantní. Doufám alespoň, že se nemáš v plánu účastnit," pokračoval Dante ve výtkách.

"Mám se v plánu účastnit," zamumlala jsem. Dante pak začal jednu ze svých obvyklých přednášek o důležitosti mého bezpečí. Se sklopenou hlavou jsem zamračeně zírala do země. Najednou mě kolem ramen objaly dvě silné paže.

"To stačí. Ona velmi dobře ví, jak moc je pro nás důležitá. Navíc je to její armáda. Přeje si takovýto postup a já udělám všechno proto, aby to fungovalo. A nikdy jsem neřekl, že je to špatný nápad. Jen trochu nebezpečný. Já osobně bych s ním počkal. Ale souhlasí s ní i ostatní velitelé, a i já v tom vidím určitou logiku, kterou nejsem schopný ignorovat. Jen bych byl raději, kdyby se účastnila bitev, kdy si budu jistější možnými průběhy," zastal se mě Tren. Víc jsem se mu schoulila do náruče. Takže jeho hlavní obavy se opět týkaly mě. Nerad mě pouštěl do něčeho takto nebezpečného.

"Ty aby ses jí chlapče v jednom kuse nezastával!" mávl nad tím rukou Dante.

"Dobrá tedy. Pokud budu mít jistotu, že se celé akci budeš věnovat naprosto vážně, nemám výhrady. A byl bych rád, kdybych byl informován o průběhu i výsledku," dal pak našemu plánu i neoficiální zelenou.

"Nebudete se účastnit?" ptala jsem se překvapeně. Tak trochu jsem počítala s tím, že kdyby náhodou Siriomis vystrčila hlavu ze svého úkrytu, Dante bude poblíž, aby mi s ní pomohl.

"Mám zrovna teď rozpracovaná jednání s dalšími oddíly, které by nás mohly podpořit. Ale budu k dispozici, kdyby to bylo nutné," slíbil mi a spolu s Nejvyšším odešli.

"Jako už mnohokrát vidím, že naše vyvolená je opravdu v těch nejlepších rukou," promluvil generál Kadashi, který si stále prohlížel plány a mapy na stole. Začervenala jsem se. Teď to bylo i doslova, protože mě Tren stále držel v náručí.

"Pokud jsi svolný k troše připomínek, Anthony…trochu jsem o tom přemýšlel," nadhodil generál potom.

"Ale jistě, povídejte," přikývl mu Tren. Generál Kadashi si pak Trena odvedl trochu stranou a začal mu něco tiše vysvětlovat. Nelíbilo se mi, že dělají takové tajnosti, navíc, nebylo na generálovi něco divného?

"Ah, slečno Anori, vy jste to celé vymyslela. Pojďte si to také poslechnout," volal mě generál najednou k nim. Poslechla jsem, ale namísto jeho rozevřené paže jsem se přitiskla Trenovi k boku. A tak jsem poslouchala jeho návrhy na vylepšení, ale upřímně jsem tomu moc nerozuměla. Tren se neustále na něco doptával, ujišťoval se, že to chápe správně…

"Asi máte pravdu," přikývl pak nakonec.

"Nenutím tě, jsou to jen návrhy od zkušenějšího," zvedl generál ruce v obraném gestu. A mě se to nezdálo. Už jsem se prakticky nadechovala, abych mu položila otázku, kterou bych zjistila, jestli je to on a nebo Siriomis, když mě zarazil Trenův hlas, který se mi rozlehl v hlavě.

"Ticho, drahá! Nepokaz to. Tohle mám zatím pod kontrolou," napomínal mě Tren. Nedala jsem na sobě vůbec nic znát. Oba jsme pak generálovi poděkovali a nechali ho jít.

"Co to…" začala jsem svou otázku, ale Tren mě velice rychle umlčel polibkem. Tohle se mu nepodobalo, ale věděla jsem, že je to on. Nikdo jiný neměl k mým myšlenkám tak snadný přístup.

"Doma, lásko. Tohle si povíme doma," zašeptal téměř neslyšeně proti mým rtům mezi vášnivými polibky. Zvládla jsem přikývnout, než jsem se mu naprosto zmámená podvolila. Když mě pustil naznačil mi, ať ho nechám pracovat. Také jsem si odešla po svém. Když jsem se vrátila domů, už tam na mě čekal a s ním i Patrik. Tren mi gestem naznačil, ať zabezpečím místnost, aby nás nikdo nemohl poslouchat. Trochu mě tím děsil. Následovala série otázek, kterými si ověřil nejen Patrika, ale i mě! Za trest jsem taky vypálila jednu osobní otázku, ale samozřejmě na ni znal odpověď. Věděla jsem, že to byl můj Tren.

"Co má tohle všechno znamenat!" rozčilovala jsem se, protože už mi pomalu docházela trpělivost.

"Siriomis," odpověděl klidně Tren a naznačil nám, abychom se posadili. Patrik se zdál být stejně zmatený, jako já.

"Mám takový dojem, že se dostala mezi velitele. A jsem si poměrně jistý, že zrovna dnes s námi ve stanu nebyl pravý generál Kadashi. Což znamená, že zná naše plány a naše postupy," začal Tren vysvětlovat.

"I mě se zdál generál dneska trochu divný. A upřímně to, co navrhoval, mi v kontextu plánu, o který se snažím, nedávalo smysl," přikývla jsem.

"Přesně tak, drahá. Výborný postřeh. Pokud přistoupím na jeho nebo respektive její připomínky, budu muset změnit většinu plánu, aby to fungovalo. Čímž se dost odchýlím od toho, co chceš ty, a bude se to více podobat čemukoliv, co bych navrhl já," pokračoval Tren. Chápala jsem sice, co mi říká, ale nedávalo mi to žádný smysl.

"To je ale mazaná potvora," ulevil si Patrik, který očividně pochopil, kam tím Tren mířil.

"Já se nechytám. Já vím, že jsem hloupá, ale mě to budeš muset vysvětlit víc," povzdechla jsem si.

"Už zase nás manévruje do toho, abychom se pohádali. Když poslechnu generála Kadashiho, což se ode mě očekává, změním tvou strategii. Je téměř stoprocentně jisté, že s tím nebudeš spokojená a budeš trvat na tom, abych to udělal po tvém. A já si budu zase stát za tím, že má generál pravdu, a ta nová verze je lepší. Rozhádá nás to. A Siriomis je navíc absolutně jedno, k jakému výsledku to nakonec dospěje, protože ona bude znát obě verze - tu tvoji i tu moji. Budou na nás připraveni ať už si prosadí svou kterýkoliv z nás," spustil tedy Tren víc polopaticky. Pochopením se mi rozšířily oči.

"Co budeme dělat?" zeptala jsem se.

"Předvedeme jim scénku. Ale k tomu vás potřebuji oba. Budete se muset držet svých rolí, ale jsem si jistý, že s tím nebudete mít problém," začal Tren, i když poslední věta zněla trochu jako výčitka. Bylo mi jasné, že naráží na to, jak jsem s Patrikem hrála na Trena divadlo, jako že se o mě snaží. Patrik se zářivě usmál a přikývl. Naštěstí si to nevzal osobně.

"Anorinu strategii už máme. To bude ta, které se budete držet vy dva. Já rozpracuji druhou, která bude sledovat připomínky, které nám dnes dala Siriomis v kůži generála Kadashiho. Té se budu držet já. A v soukromí vypracujeme třetí - tu oficiální, podle které budeme bojovat, ale o které budeme vědět jen my tři," začal nás Tren zasvěcovat do svého plánu.

"A ta třetí se bude podobat té mojí nebo té tvojí?" zeptala jsem se a snažila se o co nejnevinnější tón.

"Bude mít to nejlepší z obou," odpověděl bez zaváhání Tren. Protočila jsem očima. Přísahám, že ho do Bratrstva protlačím - bude se jim tam hodit.

"Dobře, ale tuším, že máš v záloze ještě něco trochu víc, než že se budeme po večerech na tajno scházet a plánovat strategii," vyrušil Patrik moje úvahy.

"Ano…myslím si, že když Siriomis necháme i tu iluzi, že se jí podařilo mezi nás zase vrazit klín, bude nám více věřit a nebude očekávat, že to na ni jen hrajeme. Tím spíš se nám povede je tou novou strategií zaskočit," povídal Tren.

"Mám se s tebou naschvál hádat?" ptala jsem se, abych si byla jistá, že jsem to správně pochopila.

"Jsem si jistý, že ti to půjde skvěle, miláčku," uculil se a já po něm hodila střevíc. Samozřejmě ho chytil, aniž by mu má bota způsobila jakoukoliv újmu.

"Ale až ti řeknu, ne teď hned," utahoval si ze mě. Patrik se bavil, ale pak Trena požádal, aby mu o tom řekl trochu víc.

"Na příští poradě přednesu strategii číslo dvě. Potřebuji, aby ses Anori tvářila nejdřív zaskočeně, pak naštvaně a pak můžeš začít vyvádět. Budeš si za každou cenu stát za tím, že chceš jet podle původní strategie. A tady potřebuju Patriku tebe. Je dost možné, že se Dante a ostatní velitelé postaví na mou stranu. Ty ale budeš stát na straně Anori, aby měla nějakou podporu. Tak trochu předpokládám, že Anori podpoří i některý z velitelů, za kterého se ten den bude Siriomis zrovna vydávat, jen proto, aby nás ještě víc rozhádala, ale bude lepší, když bude mít Anori na své straně někoho, komu důvěřuje. A pak se uvidí. Tady si nejsem zatím úplně jistý. Trochu si pohrávám s myšlenkou, že by si to Anori převzala na starost sama, když se na mě "nedá spolehnout", ale je mi zároveň proti srsti tě ve velení nechat samotnou, lásko," předkládal nám Tren svůj plán, naznačil prsty ironické uvozovky, když mluvil o své nespolehlivosti, a na konci si zamyšleně zajel prsty do vlasů.

"Nebude sama. Budu s ní já. To mi přijde geniální. Když se Anori rozhodne, že povede celý boj sama, dodá to druhé straně odvahy. Budou si myslet, že nás mají v hrsti a budou méně opatrní. A zároveň nebude nikomu nápadné, když se tam najednou taky objevíš. Prostě si budou myslet, že se ti to rozleželo v hlavě a plníš její strategii do puntíku, jen abys ji ochránil. Nikdo nebude čekat, že ve skutečnosti nám vlezou do pasti," přikyvoval Patrik nadšeně. Hned se s Trenem pustil do debatování o strategii číslo tři.

"Já nevím, pánové. Mám trochu obavy, že to nezvládnu uhrát tak přesvědčivě, aby nám na to skočili. Přece jenom budu mít strach, i když budu stát v čele armády jen chvíli a přesně podle scénáře," mírnila jsem jejich optimismus.

"Ale to bude jen dobře, srdíčko. Když budeš mít strach, budeš věrohodnější. A oni budou ještě více věřit tomu, že nás konečně porazí a tebe získají na svou stranu. Což nikdo z nás nedovolí. Budeš mít vedle sebe celou dobu Patrika. Ten to bude hrát s tebou, aby od tebe nemusel odcházet. A já se postavím do čela hned jak to strategie dovolí. Nic se ti nestane," chlácholil mě Tren. A tak jsem souhlasně přikývla, i když jsem z toho měla strach. Když Patrik pozdě večer odcházel, měli už hrubý nástin třetí strategie. Tu druhou strategii Tren dodělá v práci a ta moje už byla hotová. A až budeme mít všechny tři strategie hotové, vymyslíme, jak zahrajeme naši hádku. Už teď jsem z toho měla žaludek úplně sevřený.

"Neztratila má sladká princezna svůj střevíček?" vytrhl mě Trenův sametový hlas ze zamyšlení. Uculila jsem se.

"Ztratila. Vy jste ho snad našel, můj chrabrý princi?" zavrkala jsem a párkrát na něj zamávala řasami. Tren si přede mnou s úsměvem klekl na jedno koleno a střevíc mi nazul.

"Padne jako ulitý," zasmál se. Očividně byla pohádka o Popelce jednou z mála zemských pohádek, kterou znal. Pak se mi ale naprosto vážně zadíval do očí.

"Dopadne to dobře. Nedovolím, aby se ti něco stalo," sliboval mi.

"Já vím, že ne," usmála jsem se.

"Pojďme do peřin, dokud spolu ještě mluvíme," navrhl pak najednou, prudce se postavil a mě vytáhl sebou.

"Proti tomu nemám výhrady. Jen počítej s tím, miláčku, že až mě donutíš se s tebou hádat, budu to chtít vynahradit," upozorňovala jsem ho, a poslušně se nechala odvádět do ložnice.

"S tím počítám, má drahá. Pokud vím, tak usmiřování nám jde poměrně dobře," zabroukal, ale to už měl hlavu zabořenou v mém výstřihu. Zasmála jsem se. Měl pravdu. V usmiřování byl vážně dobrý.