Inkvizice

 Další pokračování příběhu :)

„Anori Hokaido byla dnes předvolána před tribunál, aby se zde zpovídala ze svého zločinu. Konkrétně zabití Siriomis, čarodějky, která měla být předána tribunálu a měla být spravedlivě souzena. Toto rozhodnutí Anori nenáleželo, přesto ho učinila a nelze ho vzít zpět. Navrhuji hlasování o její vině a vynesení trestu, který jí za její těžký zločin bude udělen,“ spustila jedna z čarodějek sedících v čele, patřících k tribunálu. Mezi čarodějkami to opět začalo šumět. Bylo vidět, že některé souhlasí a předpokládala jsem tedy, že jsou do tohoto falešného procesu zapojeny. Byly tu i takové, které nesouhlasily s postupem. A byly tu i takové, které mlčely a čekaly, co se bude dít dál.

„Chápu, proč si Anori přivedla svědky. Tohle mi nezní spravedlivě. Tohle není soud rozhodující o tom, jestli je nebo není vina. Vy už jste se rozhodly a jen po nás chcete odsouhlasit trest. Takhle to ale nesmí a nemůže fungovat. Nejprve musíme slyšet všechna fakta a rozhodnout se, jestli vůbec je potřeba někoho trestat,“ vstala čarodějka sedící vedle Fredericky, pravděpodobně členka její družiny.

„S tím souhlasím,“ přikývla i Fredericka. Sálem se začaly ozývat jak zvuky souhlasu, tak i nesouhlasu. Potily se mi ruce, byla jsem nervózní. Tohle byl první krok, který jsem potřebovala, aby fungoval podle mého. Pokud se rozhodnou, že nechtějí nic slyšet, trest dostaneme a já se budu moct snažit jedině o to, aby ten trest byl co nejmírnější. Pokud mě nechají mluvit, předložit fakta a předvolat svědky, mám šanci nás z toho vysekat.

„Navrhuji hlasování,“ ozvala se Marion. Tren mě nepřestával hladit po ruce, aby mě aspoň trochu uklidnil, protože mě bylo na omdlení. 

„Kdo je pro, aby soud, který rozhodne o Anorině vině teprve proběhl? Kdo je ochoten si nejprve vyslechnout obě strany a teprve poté o něčem rozhodovat. Ne jen poslechnout tribunál, ale rozhodnout se jako komunita?“ zvolala zvučným hlasem čarodějka, která měla za úkol počítat hlasy (i když původně asi neměla mít moc práce, protože tribunál počítal pouze s jedním hlasováním). Zvedly se téměř všechny ruce v sále. To je dobré, moc dobré. Vypustila jsem dech, který jsem celou dobu zadržovala a Tren mi znovu stiskl ruku.

„Bude to dobré. Zvládneme to. Většina tvých sester je nakloněna tomu ti naslouchat,“ zašeptal mi do ucha a věnoval mi jeden rychlý polibek na spánek. Vrátila jsem mu úsměv.

„Hlasování dopadlo jednoznačně, soud teprve proběhne,“ oznámila po sečtení a zapsání všech čísel.

„Dobrá tedy, předvolávám k výpovědi Trena Anthonyho Natori. Bude to každopádně on, kdo ponese trest, tak ať nám vše objasní,“ přikývla neochotně čarodějka z tribunálu. Opravdu jako hlavní inkvizitorka. Udělá všechno proto, aby celý soud proběhl co nejméně standardně a co nejméně výhodně pro mě. 

„Ať se děje cokoliv, mluv jen pravdu. Poznají, když budeš lhát. I když tvé odpovědi nebudou znít dobře, nesmíš zalhat,“ špitla jsem směrem k Trenovi, když kolem mě procházel. Přikývl a já jen doufala, že mě bude brát vážně. Předvolali si Trena pravděpodobně proto, že doufaly v to, že nebude tolik připravený jako já. Že nebude znát všechny argumenty a všechna fakta. Že se mě bude snažit chránit, ony ho usvědčí ze lži a pak bude jakákoliv jeho výpověď nepoužitelná, protože bude označen za lháře.

„Začněte tím, že nám popíšete, jaký máte k Vyvolené vztah,“ začala s otázkami inkvizitorka. Asi jí tak budu odteď říkat. Hrklo ve mně. Jistě, hned první otázkou se ho snaží buď zdiskreditovat, a nebo označit za lháře. Modlila jsem se, aby Tren řekl pravdu, protože pak se bude mnohem snáze se vším pracovat.

„Jsem její snoubenec, její meertalen a druhá část její Duše. Lépe řečeno ona je moje druhá část, protože jsem o dost starší. Zároveň jsem hlavním velitelem její armády,“ odpověděl Tren bez zaváhání. Pousmála jsem se tomu, jak srovnal jednotlivé tituly. Bylo vidět, co považuje za nejdůležitější pouto mezi námi. Ne to, že nás osud předurčil být spolu, ale fakt, že mě miluje a vybral si mě.

„Takže nejste nezaujatý a udělal byste cokoliv, abyste ji ochránil,“ ušklíbla se vítězoslavně další členka tribunálu.

„Myslím, že to je každému v místnosti jasné od chvíle, kdy jsem se dobrovolně rozhodl nechat se místo ní potrestat. A přestože chápu, že moje slova teď nejspíš budou mít menší váhu, lhář nejsem,“ nenechal se Tren rozhodit. A mě došlo, že přestože nechával všechnu přípravu na mě, nebylo to proto, že by se nechtěl účastnit, ale protože věděl, že něco dělat musím, abych nebyla pořád v depresi. Ale všechno bedlivě poslouchal a byl na ně připravený úplně stejně jako já. I on byl rozhodnutý mě i sebe před nimi ochránit za jakoukoliv cenu. Trochu jsem se uklidnila, zhluboka se nadechla a čekala, jak se to bude celé dále vyvíjet.

„Proč podle vás Anori Siriomis zabila?“ zeptala se jedna z čarodějek na zadních lavicích. Členky tribunálu se hned začaly rozčilovat, že to ony jsou ty, které kladou otázky, ale v tomhle byly v menšině. A když Fredericka zahřímala, že i ona má pár otázek, na které doufá dostane odpovědi, nedovolily si již nic nahlas namítat. Nadšené ale nebyly. Jejich úšklebky se mi vůbec nelíbily a bylo mi jasné, že o to horší bude případný trest.

„Důležitější otázka je, proč to vůbec muselo zajít tak daleko, že ty dvě spolu bojovaly,“ odpověděl Tren vlastní otázkou. 

„Otázky tu klademe my!“ vykřikla inkvizitorka naštvaně. 

„Dobrá tedy, proč jste Siriomis nepředali tribunálu, jak bylo přikázáno?“ zeptala se Fredericka, naprosto ignorující členky tribunálu a přistupující na Trenovu hru. Možná se mi to jen zdálo, ale už teď se mi přišla být na naší straně.

„Protože jsme za celou dobu nedostali od čarodějek žádnou odpověď ani žádnou reakci. Psal jsem vám dvakrát, Anoriným jménem,“ odpověděl Tren. V sále to opět zašumělo.

„Byl k vám přece vyslán démon, který nám měl Siriomis doručit. Nechali jste ho čekat a následně mu odmítli Siriomis vydat,“ argumentovala členka tribunálu.

„Máte pro tohle odpověď?“ otočila se jedna z čarodějek znovu k mému snoubenci.

„Ano, nechali jsme ho čekat jeden den. Přišel v noci, bez ohlášení a snažil se dostat do našeho domu, kde byla Anori tu noc sama. Máme určitá bezpečnostní opatření a není možné, aby si jakýkoliv cizinec nakráčel v nočních hodinách za naší Vyvolenou. Hned, jakmile jsem byl opět ve službě, jsme ho přijali,“ začal povídat Tren.

„Proč byla Vyvolená sama? Nemáte s ní snad být neustále?“ chytila se toho okamžitě jedna z nich.

„Chovám se k Anori spíše jako ke své snoubence než chráněnce. Je schopná se o sebe postarat. Ale právě pro tyto případy máme nastavená ta bezpečnostní pravidla. A nepřijali bychom ho v noci ani kdybych byl doma. Co se mého pobytu týče, nemyslím si, že je to vaše věc, ale byl jsem tři dny se svou rodinou,“ odpověděl Tren klidně.

„Vidíte! Už tady došlo k první chybě! Nechtěli našeho vyslance ani přijmout natož mu umožnit, aby splnil svůj úkol!“ vykřikovala hned inkvizitorka.

„Váš vyslanec se jednak choval velmi arogantně a nemístně ke slečně Anori, hlavně ale přišel bez jakéhokoliv dopisu nebo pověření, že je to opravdu váš vyslanec. Nemusím snad nikomu připomínat, jaké škody Siriomis svým návratem napáchala. A vzhledem k tomu, že spolupracovala se stranou nepřítele, kterému svou přítomností velmi pomáhala k drobným ale důležitým vítězstvím, nemohli jsme riskovat, že je to léčka druhé strany a že by ji Aiden neodvedl k vám ale k druhé straně. A to by mělo nedozírné následky na celou válku,“ přerušil ji Tren. Jen málokdy zvýšil hlas, a většinou to bylo kvůli tomu, že jsem ho já rozčílila. Tentokrát to bylo proto, aby se přes halas ostatních dostal ke slovu a mohl mě bránit.

„Toto můžu potvrdit, byl jsem u toho, když k nám váš vyslanec přišel,“ postavil se Patrik.

„A já zase mohu potvrdit škody, které napáchala Siriomis během svého působení pro nepřítele a jaké katastrofální následky by to mělo, kdyby se opravdu jednalo o léčku, kterou by se dostala opět na svobodu. Ze strategického hlediska byla tato věc velice choulostivá a rozhodnutí nevydat Siriomis, když k tomu nebyly jasné instrukce, bylo velice moudré,“ postavil se i generál Kadashi. Jeho jméno nebylo neznámým, téměř každý slyšel o jeho hrdinských činech, vyhraných bitvách a geniálních strategiích. Jeho slovo mělo i pro čarodějky velkou váhu.

„Proč jste tedy neověřili, zda vám vyslanec říká pravdu?“ zeptala se opět jedna z čarodějek v zadních lavicích.

„Snažili jsme se. Psal jsem přímo tribunálu, který na mé dopisy nereagoval. Dokonce jsme vyhledali Marion, se kterou Anori udržuje kontakt, aby nám potvrdila jeho verzi. Ani ona ale o nikom nevěděla, a její pátrání také nepřineslo žádné výsledky. Tedy alespoň my jsme nedostali žádné z jejích případných zpráv,“ odpověděl opět Tren.

„To mohu potvrdit. Anori s Anthonym se s vyslancem setkali v neděli a hned v pondělí se setkali se mnou. I já jsem psala tribunálu žádost o vyjádření se, ale bohužel jsem nedostala žádnou odpověď,“ postavila se Marion a taktéž nás podpořila. Jestli tohle nebude stačit, tak už nevím. Neměla jsem v záloze další svědky. Pozornost čarodějek se v tu chvíli obrátila na členky tribunálu. Dožadovaly se odpovědí, proč nám na naše dopisy nereagovaly.

„Posílaly jsme odpovědi našemu vyslanci. A pověření samozřejmě měl. Nejspíš to bylo jeho lajdáctví, že vám žádný z nich nepředal!“ bránily se hned. Upřímně, bych tomu možná i věřila. Vážně se velmi intenzivně snažil, abych s ním strávila noc nebo mu aspoň věnovala polibek (u kterého věřil, že to neskončí), výměnou za informace. Mohl být těmito informacemi myšlen pověřující dopis? Na druhou stranu mi Aiden nepřišel jako takový pitomec. Kdyby to tak bylo, muselo mu být jasné, že se to provalí. A nebo věřil v jejich podporu a ony ho hodily přes palubu, aby si zachránily vlastní kůži?

„Takže zrádce je Aiden? To on způsobil tuto šlamastiku? Pro tribunál pracoval dlouho a spolehlivě, ale mohl přejít na druhou stranu,“ polemizovaly některé čarodějky.

„Nemyslím si, že je Aiden zrádce. I přes všechny antipatie, které k němu mám…Když náš tábor přepadl nepřítel za účelem osvobodit Siriomis, byl to právě Aiden, který se postavil po Anorině boku a pomohl jí proti ní bojovat. Nedává smysl, aby nasazoval svůj vlastní krk, aby Anori pomohl, když by ve skutečnosti pracoval pro Siriomis,“ ozval se Tren na Aidenovu obranu. Laskavý jako vždy. To jsem na něm milovala.

„Aiden tu dnes není, aby mohl tato nařčení potvrdit nebo vyvrátit, takže jsou hádky a dedukce bezpředmětné,“ zametala to inkvizitorka pod stůl.

„Aiden tady je. A přestože jsem se do toho původně nechtěl míchat, protože mi záleželo na tom udržet si přízeň čarodějek, má tady naše sladká Anori pravdu. Žádný dopis jsem nedostal. I já sám jsem o něj žádal, když mi Vyvolená a ten její míšenec odmítli Siriomis vydat. A dostal jsem odpovědi, že žádný papír nepotřebuji a že mám splnit svůj úkol. Trochu nemožné, když ji drželi v armádním táboře čítajícím několik tisíc věrně sloužících míšenců, a zároveň byla Siriomis držena pod důmyslně vypracovanou ochranou,“ rozrazily se dveře a dovnitř si to nakráčel Aiden. Tuniku na prsou rozhalenou jako vždy. A řekla bych, že mu na prsou přibylo dalších pár šrámů. Nakráčel si až doprostřed místnosti a drze se postavil vedle Trena. 

„A díky za podporu. Od tebe bych ji nečekal. Ale nejsem zrádce!“ otočil se pak k Trenovi.
„To vím, že nejsi. Ale ještě chvíli mi flirtuj se ženou a budeš si sbírat zuby z podlahy,“ zavrčel Tren naštvaně. Zatím se ale držel. A já zadržovala uculení. Nikdo jiný asi nedával na Trena takový pozor jako já, takže jeho hrozba nejspíš ostatním ušla, ale mě se líbilo, jak bránil moji čest. Ostatní čarodějky mezitím vzrušeně debatovaly jedna přes druhou o informacích, které jim právě Aiden přednesl. A pokud i po tomhle prohrajeme, tak opravdu přestanu věřit ve spravedlnost. Zatím nepadla jediná informace, která by mě nějak diskreditovala. Naopak to mnohem hůře vypadalo pro tribunál. Nevím samozřejmě, jestli to tak vnímaly i ostatní, ale já z nich měla vážný pocit, že neměly vůbec v plánu vést nějaký spravedlivý proces a už vůbec nečekaly, že budu připravená s tolika svědky. Proč mě ale chtěly potrestat, to mi bylo stále záhadou.

„Ticho! Utište se, sestry. Prosím!“ zahřímala Fredericka. Tentokrát trvalo trochu déle, než se v sále opět rozhostilo ticho. Čarodějky byly zjevně rozrušené nebo rozčilené.

„Nejspíš se shodneme na tom, že je zatím chyba spíše na straně tribunálu, a můžeme jen polemizovat, jestli se jednalo o administrativní omyl nebo něco většího. Stále ale zůstává druhá důležitá otázka. Proč Anori Siriomis při souboji zabila a nezadržela?“ zeptala se pak Fredericka. A je to tady. Teď přijde ta nejhorší a nejtěžší část. Tady totiž mohou uznat, že nějakou vinu mám. A všechno bude záviset na volbě slov a argumentů. Může to dopadnout hodně dobře nebo taky hodně špatně.

„Já bych chtěl především podotknout, že Siriomis není jednoduchá protivnice, kterou by Anori mohla zadržet pouhým mávnutím rukou. Poprvé se ji podařilo porazit jen díky tomu, že měla podporu pana Danteho. A ani ve dvou ji nedokázali jasně přemoci. Zadržet se ji povedlo jen díky tomu, že si libuje v iluzích a podvodech, které Anori chytře prohlédla. Boj proti Siriomis je náročný. A znovu připomínám, že Anori potřebujeme pro tuhle válku živou. Varianta se zadrženou Siriomis ale mrtvou Anori by nám byla k ničemu. Siriomis si pro boj přivolávala nestvůry z říše zatracených, které bojovaly po jejím boku. To může potvrdit jak pan Dante, tak velká část míšenců z její armády a v neposlední řadě tady Aiden. Při předchozím souboji jedna z nich pokousala Anori kotník a její jed způsobil Vyvolené téměř smrtelné zranění,“ začal Tren ze široka. Tohle jsem nijak nepřipravovala. Já bych nevěděla, jak mám odpovídat a jak se mám bránit. Tohle bylo všechno jeho práce. A já byla velmi vděčná, že si inkvizitorka myslela, že předvoláním Trena strhne proces na svou stranu. Protože můj drahý snoubenec zatím celou dobu hrál do karet spíše mě. 

„Siriomis po svém věznění věděla, že musí uprchnout. A souboj, který spolu vedly, byl na život a na smrt. Kdyby nebyla úspěšnější Anori, nebylo by koho v tomto procesu soudit,“ obhajoval mě dále.

„To je pravda a nikdo si také nemyslí, že Anori nečelila při souboji se Siriomis žádnému nebezpečí. Přestože je to velmi mocná čarodějka, Siriomis byla vyrovnanou soupeřkou. Ovšem my poznáme, kdy říkáš pravdu. A to, co říkáš teď, není sice lež, ale není to ani celá pravda. Jsou i nějaké další důvody, proč Anori Siriomis zabila. A nejen zabila, ale rozdrtila její duši?“ zeptala se jiná čarodějka z tribunálu. Poslední větu hodně zdůraznila. Možná to jim tolik vadilo, že jsem ji jen nezabila ale i zcela zničila.

„Proč Anori zničila její duši je z velké části vaše zásluha. Doslechla se o vašich plánech na to, že chcete Siriomis využít, abyste se naučili procházet do hlubin říše zatracených a využívat její potenciál. Siriomis nám všem byla velkým nepřítelem. Když je mrtvá, nehrozí, že se objeví některá její následovkyně. Věřím tomu, že Anori by byla schopná její schopnosti napodobit. A zároveň věřím tomu, že by to neměl umět nikdo a nikdo by se o to neměl pokoušet. Může to dopadnout špatně nejen pro toho jedince, ale i pro celé světy. Pokud by ji jen zabila, její tělesná schránka spolu s duší přejde do říše zatracených, odkud by mohla dále škodit. Odkud by mohla dále učit. A nikdo z nás nechce, aby se tu objevila nějaká její následovkyně – silnější a opatrnější,“ oznámil Tren bez okolků.

„To mohu potvrdit a stejně jako Anthony jsem velice konsternovaná zjištěním, že ji tribunál chtěl využít k takovýmto účelům bez toho, abychom o tom byly oficiálně informovány. Všechny máme právo mluvit do vnitřních věcí. Proč s tím dělat tajnosti, pokud by to bylo myšleno nevinně?“ vyskočila okamžitě na nohy Marion dříve, než by čarodějky začaly Trena napadat. Očividně tím byla opravdu rozhořčená. Opět se strhla vřava, kdy se členky tribunálu obhajovaly, že by nic nepodnikly bez toho, aby se poradily s ostatními čarodějkami a ostatními, které byly povětšinou stejně pohoršené že byly vynechány jako Marion. 

„I kdyby nám byla Siriomis předána, měly bychom snad pro ni jiný osud než smrt? Za to, co provedla? Jak kouzlila proti pravidlům přirozené harmonie živlů? Odsoudily bychom ji k smrti tak jako tak. Rozhodně bychom ji přece nenechaly mezi námi, aby nás něco učila!“ rozčilovala se jedna z čarodějek.
„Jak se to Anori vůbec dozvěděla, kde máte na tohle tvrzení důkazy?“ obula se inkvizitorka do Trena. 
„Přestože Anori nežije v žádné z vašich komunit, stále udržuje blízké vztahy s některými čarodějkami. Říká se tomu přátelství. Udržuje se v obraze o všeobecném dění nejen v naší politice, ale i v té vaší,“ odpověděl Tren. Jak tohle věděl? Nesvěřovala jsem se mu s věcmi kolem čarodějek. Jednak jsem nesměla, a zadruhé jsem ho nechtěla zatěžovat ještě další politikou.

„Ano, ty informace jsou ode mě. Chtěla jsem tento problém přednést před ostatními, protože přestože jsem členkou tribunálu, tohle se mi absolutně nelíbilo. Tribunál se začíná chovat nadřazeně a já to chtěla zavčasu zarazit. Psala jsem si s Anori a dalšími čarodějkami, protože jsem potřebovala jejich podporu,“ postavila se další čarodějka. Vera. Moje přítelkyně z výcviku v Grinstonvillu. Zůstaly jsme v kontaktu přes dopisy, někdy bližším, někdo vzdálenějším. Díky ní jsem dostávala spoustu důležitých informací.

„Zrádkyně!“ zaječela jedna z tribunálu.

„Za zrádkyně byste se daly označit vy. Naopak sestra Vera jednala velice správně. Nevěděla jsem sice, že psala i Anori, ale psala si i se mnou. A ani já s tímto vaším jednáním nesouhlasím!“ ozvala se opět čarodějka sedící vedle Fredericky. 

„Jaký je ten poslední důvod, proč se Anori rozhodla pro smrt a nesnažila se Siriomis opět zajmout?“ otočila se Fredericka na mého snoubence. Tren si zhluboka povzdechl. Já naopak dech zatajila. Věděla jsem, že mě tímhle vystaví jako viníka, ale lhát před nimi nemohl. A já bych to po něm ani nechtěla.

„To je moje vina. Siriomis si na pomoc přivolala jednu ze svých příšer. Obrovskou kudlanku. Anori proti nim stála sama. Schytala zásah do kolene, takže prakticky nemohla chodit. V tu chvíli jsem za nimi doběhl já. Anori jsem před poslední ranou kudlanky, která by ji zabila, ochránil. Sám jsem ale uhnout nestačil. Její klepeto mi téměř useklo ruku, od klíční kosti až po bok. Já jsem se tím pádem vyřadil z boje, a i Anori byla těžce raněna. A v okolí nebyl nikdo, kdo by nám pomohl. Anori upřednostnila můj život před životem Siriomis. Aby se mi mohla věnovat a zachránit mi život i paži tím, že zastavila krvácení a začala mě okamžitě léčit. To by samozřejmě s nepřítelem za zády dělat nemohla. Proto přistoupila ke krajnímu řešení, kdy nejen tu kudlanku, ale i Siriomis zabila, namísto snahy o další boj. Proto za její čin beru zodpovědnost na sebe,“ oznámil Tren a v sále nastalo hrobové ticho. Co prosím! Nikdo ho nenařkl ze lži, což znamenalo, že on tomuto opravdu věří. A věděla jsem, že by se namísto mě postavil před soud i tak, protože mě jako Vyvolenou nemohly potrestat, ale teď jsem chápala, proč byl ohledně toho tak neoblomný. On opravdu věřil tomu, že to byla jeho vina.

„Myslíte si, že kdyby vás nezranili, bojovala by Anori dál?“ zeptala se čarodějka sedící vedle Fredericky. 

„To já nevím. Anori byla zraněná, nemohla se vůbec postavit na koleno. Když nemohla chodit, nemohla by pořádně ani bojovat. A já jsem samozřejmě vycvičený k tomu ji bránit, ale moje schopnosti by na Siriomis moc dlouho nestačily. Když nás ještě navíc ohrožovala i její nestvůra. Ale jestli by byla schopná s tím kolenem bojovat nevím jistě, protože jsem samozřejmě po svém úrazu už nic nevnímal,“ řekl Tren. Mluvil upřímně, a já z něj cítila tolik výčitek a vzteku sám na sebe. Můj nebohý Tren, to přece absolutně nebyla jeho vina.

„Děkujeme Anthony, můžete se vrátit zpět na lavici. A my se poradíme. Myslím, že jsme zjistily všechny informace potřebné k tomu, abychom se rozhodly,“ promluvila další čarodějka. Tren přikývl a vrátil se zpět ke mně. A já ho objala, velmi pevně.

„Lásko, nevěděla jsem, že si to vyčítáš. Ty za to přece nemůžeš!“ šeptala jsem mu do ucha.

„Ale můžu. Neřekl bych to nahlas, kdyby ti to nemělo pomoc. Ale říkal jsem ti…i já udělám cokoliv, abych tě před nimi ochránil,“ usmál se. Vytáhla jsem se na špičky, abych mu vlepila rychlý polibek. Nechtěla jsem provokovat. On s tím dělal mnohem menší cavyky a dlouze mě políbil na čelo.

„Bude to dobré, mám z toho všeho dobrý pocit,“ chlácholil mě pak, když jsem se mu opět choulila v náručí.

„Zněl jsi téměř jako právník. Překvapilo mě, jak moc si připravený. Myslela jsem si, že moje přípravy moc nevnímáš, ale ty mě vždycky překvapíš tím, že víš o každém detailu toho, co dělám,“ mumlala jsem mu do prsou.

„Mám právnické vzdělání. A já vždycky vnímám všechno, co děláš. A měl jsem i pár vlastních věcí připravených právě pro případ, že vypovídat budu já a ne ty,“ zasmál se. Tentokrát jsem se od něj odtáhla a překvapeně mrkala. Cože má?

„Vím, že máš vysokoškolský titul, a že jsi byl na čtyřech školách, ale práva?“ ptala jsem se.

„Nikdy ses mě neptala, z čeho ty tituly mám a mě nepřišlo důležité ti to říkat. Ale je to ekonomie, práva, psychologie a všeobecné studie o Zemi. Všechny obory, které by měl dobrý meertalen mít zvládnuté. A můžu říct, že vzhledem k tomu, že si moje nejoblíbenější chráněnka vybrala policejní kariéru, se mi studium práv velice hodilo. Tu ekonomii jsem si pak vybral, protože mě to baví a vlastně mě to až donedávna živilo, “ vysvětloval mi s úsměvem.

„Takže když ti při hádkách vždycky vpálím, že odkdy ses dal na psychologii, když mi tvrdíš, že víš, proč co dělám, tak ty ve skutečnosti máš titul z psychologie a máš mě rozebranou?“ valila jsem na něj oči. 

„Tak trochu. Neříkám, že tě mám úplně přečtenou, ale pomáhá mi tě to pochopit,“ pokrčil rameny.

„To vysvětluje, proč se lehce vyznáš i v medicíně, psychologie má taky nějaké základní medicinské kurzy,“ mumlala jsem si pro sebe a Tren znovu lehce přikývl.

„Jsi samé překvapení. Ale nebudu lhát, byl jsi mnohem připravenější než já. Takže vlastně snaha členek tribunálu mě usvědčit tím, že vzaly k výslechu tebe, se perfektně obrátila proti nim. Takže se nezlobím, že se o tvém vzdělání dozvídám až teď, protože si to krásně použil v můj prospěch,“ culila jsem se.

„Vždy k službám, moje malá krásná čarodějko,“ zabroukal a mě se po tváři rozlil ruměnec. Mohl by mi tak říkat nejlépe pořád. Říkalo mi tak vícero lidí. Ale Patrikovo „malá čarodějko“ bylo více familiární a spíš mě tím škádlil. A Aiden se mě na to pokoušel sbalit. Od Trena to bylo úplně jiné. Způsob, kterým to říkal, byl jiný. A já ho milovala. Tren se zadíval jinam, aby mi dal šanci se sebrat, musel vědět, nad čím přemýšlím. V tu samou chvíli začali do místnosti opět vcházet čarodějky. Měl být vynesen rozsudek. Žaludek mi opět udělal nepříjemné salto a já pevně sevřela Trenovu ruku. Všechny čarodějky si posedaly, kromě Fredericky.

„Nejprve jsme se usnesly nad tím, že tribunál byl zbaven možnosti dále vést tento soud. Vzhledem k tomu, že v něm byla řada nejasností a až schválností, bylo o rozsudku rozhodnuto hlasováním nás všech,“ začala. To neznělo úplně špatně. Členky tribunálu byly proti mně povětšinou zaujaté. Tohle bude více založené na spravedlnosti.

„Anori Leona Hokkaido byla uznána v případě nepředání Siriomis vyslanému démonovi nevinnou. Dále byla shledána v případě zabití Siriomis v souboji nevinnou. V případě rozdrcení její duše, o kterém rozhodla sama bez porady s ostatními čarodějkami, byla shledána vinnou,“ vyjmenovala pak. Zatrnulo ve mně. Takže mě trest ani tak nemine. A já už vážně doufala v to, že to dopadne dobře.

„Vzhledem k okolnostem se ovšem nejedná o tak závažný přečin, aby byla zbavena svých titulů a bude nám ctí, když i nadále zůstane symbolem této éry. Co se týče trestu, bylo jednomyslně odhlasováno, že jak Anori Leona Hokkaido tak Tren Anthony Natori, budou společně vykonávat práci pro komunitu čarodějek. Konkrétní úkoly budou odpovídat jejich schopnostem a aktuálním potřebám čarodějek a budou blíže specifikovány později. Já sama se nabízím jako rozhodčí, kdy bude odvedená práce v dostatečném rozsahu a trest budu považovat za splněný. Máte nějaké otázky?“ obrátila se na nás. Já na ni jen chvíli zírala.

„Nemáme. Budeme očekávat další informace,“ souhlasil Tren s rozsudkem a já jen přikývla. Dopadlo to dobře. Co dobře, přímo výborně! Bylo by příliš troufalé doufat, že z toho oba vyvázneme naprosto bez poskvrnky, ale tohle prakticky ani nebyl trest. Co po nás mohou čarodějky chtít? Nebude to nic horšího, než co děláme pro Danteho. Dobýt nějaké území? Zajistit nějaké artefakty? Dopravit někam různé zajatce? To je prakticky náš denní chleba. Tren se ke mně otočil a políbil mě. Měl stejnou radost jako já. Vnímal to úplně stejně. Díky tomu jsem ovšem neviděla naštvané tváře čarodějek z tribunálu. Jinak bych možná od nich něco očekávala. Já ovšem byla zcela zaměstnaná svým snoubencem, který si mě s širokým úsměvem tiskl k boku a přijímal gratulace od všech, kteří nám dnes přišli projevit svou podporu. I oni rozsudek vnímali jako výhru, přestože jsem byla z jedné části shledána vinnou.

„Gratuluji Anori, byli jste výborně připraveni. A nemusíš se bát, tohle bude mít ještě dohru. Tentokrát to budou členku tribunálu, kdo bude čelit otázkám a obviněním,“ přišla za mnou i Marion. Chtěla jsem vědět něco víc, proto jsem odstoupila od Trena, aby měla Marion pocit, že se mnou může mluvit. Tren po mě sice šlehl pohledem, ale velmi rychle pochopil, že budu probírat soukromé věci. Jeho mezitím zaměstnali Dante, generál Kadashi a Patrik, kteří s ním také nejspíš probírali soud nebo nějaké jiné věci. Byla jsem tak zabraná do povídání, že jsem nic nezaregistrovala. Vím jen to, že jsem se najednou ocitla ve vzduchu a Tren mě odstrčil směrem k Patrikovi. Ten byl připravený, chytil mě a okamžitě mi udělal štít. Tren, který mě tímhle zachránil ovšem dostal plný zásah kouzlem, které ho odmrštilo přes půlku místnosti. Strhla se vřava. Já chtěla jít za Trenem, který se trochu omráčeně snažil vyškrábat zpět na nohy. Tomu ovšem zabránili Dante a Patrik, kteří se mě naopak snažili dostat ven z místnosti. Tam mezitím nastalo hotové peklo. Kouzla lítala ze všech stran a já neměla absolutně přehled o tom, co se stalo, kdo s kým bojuje a na čí stranu se mám přidat. A pak se celá místnost otřásla a sesypal se nám na hlavy strop místnosti. Vzhledem k tomu, že jsme byli téměř u dveří, se mě, Patrikovi ani Dantemu nic nestalo, na nás se toho jen trochu nadrolilo ale tomu nás Patrik snadno ubránil. Trenovi rodiče včetně generála Kadashiho byly už úplně venku, takže těm se nestalo vůbec nic. Ovšem uvnitř místnosti byla spousta lidí, kteří zůstali uvěznění pod trámy a kameny, ze kterých byla budova postavena. A mezi nimi musel někde být i můj Tren.

„Trene!“ zavřeštěla jsem, vší silou se vyškubla Patrikovi, který se mě marně pokoušel udržet v bezpečí a vrhla se do místnosti. Nevěděla jsem, kde mám pod troskami hledat. Ale to mě nezastavilo, abych se o něco nepokusila. Začala jsem se soustředit a pomalu zvedala trosky stropu do vzduchu. Ostatní rychle pochopili, o co se snažím a jakmile měli možnost vytahovali raněné ven z místnost a do bezpečí. I Patrik se připojil a byl to právě on, kdo nalezl mého snoubence. Byl v bezvědomí, na hlavě měl viditelnou krvavou stopu od toho, jak ho něco praštilo, ale Patrik mi kývnutím naznačil, že žije. Ulevilo se mi. Pokud žije, dokážu ho vyléčit, ať už je to cokoliv. Nesměla jsem ale být sobecká, proto jsem držela celou dobu, dokud nebyly všichni vyneseni ven. Naštěstí byli všichni jen zranění a nebyly tak žádné oběti. Byla by to velká rána pro celou komunitu čarodějek, protože jich v místnosti byla většina. Teprve když poslední raněný byl vytažen ven a přenesen Dantem do chamonské nemocnice, spustila jsem trosky zpět na zem a sama se vydala za ostatními. Rychle jsem mezi hromadou raněných našla Trena, na nic nečekala a hned ho začala léčit. Věděla jsem, že nenabyde vědomí hned, ale nemusel tu ležet s rozbitou hlavou. Pak jsem ho zkontrolovala ještě jednou pečlivěji. Přece jen dostal zásah kouzlem. Ovšem nenalezla jsem žádná další zranění. Očividně to bylo jen tlakové kouzlo, které ho odmrštilo a trochu dezorientovalo, takže pak nedokázal utéct před padajícím stropem. Políbila jsem ho na čelo, položila si jeho hlavu do klína a čekala, dokud se nás neujal nějaký doktor. Netrvalo to dlouho a Tren byl odvezen na pokoj, jako jeden z mála raněných, kteří potřebovali více péče. Nebo lépe řečeno více času na to, aby se vzbudili. Já se posadila k jeho lůžku a započala svou stráž. Hlídala jsem svého ochránce, který mi opět zachránil život, dnes dokonce dvakrát. Až zjistím, kdo byl za tenhle útok zodpovědný, tak to ode mě schytá. Mému Trenovi nikdo ubližovat nebude!