Yuiko - povídka

Moc se omlouvám za zpoždění, ale můj Note-chan si užívá lázně v Německu a než jsem se dostala ke školnímu počítači, který obsahuje wordy, trvalo to neskonale dlouho. Slibuji, že se budu nsažit pracovat na dalším díle, ovšem přesnější termín opravdu nevím. Doufám, že se vám tenhle díl bude aspoň trochu líbit (mohl být veselejší, za to dlouhé čekání, ale bohužel :D ) a nechte mi koment: . . "Anori, nedělej drahoty a pojď s námi!" přemlouvala mě Lizzy. "Tren na mě venku čeká, pojedeme spolu," odmítavě jsem vrtěla hlavou. "Tohle už je potřetí, co mi kvůli němu dáváš košem," vyčítala mi. "Já vím, ale prostě to nejde, promiň. Uvidíme se příští týden," políbila jsem ji na tvář, sbalila se a odešla ven. Před univerzitou na mě čekal Tren, přesně jak jsem řekla. "Už končíte?" přivítal mě s úsměvem, jednou mě políbil a pomohl mi do sedla. Přikývla jsem. Neměl ani ponětí o tom, že bych někam chtěla jít. Nepochybovala jsem o tom, že by neměl námitky...

Ahoj, moc se omlouvám za to hrozné zpoždění, které mám. Zkouškové je prostě nepřítel všeho psaní, takže teprve teď jsem měla čas a klid si k tomu sednout a zase kousek napsat. Slibuji vám, že se to pomalu blíží ke konci ;). Jen to naťukat. Doufám, že si čtení po takové době užijete a necháte mi komentář :) : . . Druhý den jsme si trochu přispali, teda on si přispal. Já se na něj dívala, celé to ráno. I když byl včerejšek jeho den, a já měla být ta, která by přehlížela jeho přešlapy, byl to on, kdo byl neuvěřitelně pozorný. Několikrát se mě před Colin zastal, byl neustále se mnou, a když jsem mu včera předvedla jeho druhý dárek, tak z toho byl nadšený. Jemně jsem ho vískala ve vlasech a prsty ho hladila po tváři. Jenom se zavrtěl. Položila jsem hlavu zpět do polštářů a líbala ho na rameno, které ke mně bylo dost blízko, abych na něj dosáhla. Přemýšlela jsem, co budu dneska dělat. Ze včerejška jsem věděla, že to šuškání na oslavě, byla příprava afterparty. Colin to plánovala spolu s něko...

Omlouvám se za pauzu, ale zkoušky teď byly důležitější. Tenhle díl vás snad trochu ukonejší, že se tam nic hrozného nechystá. Tak si ho užijte a zanechte mi komentář :) . . "Otevři pusu a vyplázni jazyk," přikázala mi. Udělal jsem, co po mě chtěla a přitom jí ruce sunul od boků přes pas a ještě výš, než mě zarazila. "Neobtěžujte personál," plácla mě se smíchem přes prsty. Nechal jsem si tedy ještě prohmatat krk a prostě všechno, co Any považovala za vhodné mi zkontrolovat. "Vypadá to s tebou dobře. Řekla bych, že můžeš fungovat bez omezení," usmála se. To byla dobrá zpráva. Být nemocný mě nebavilo. Ještě dřív, než se stihla zvednout a odejít si po své práci, jsem vzal její obličej do dlaní a vášnivě ji políbil. Byla tak překvapená, že se nestihla odtáhnout, jako to poslední dobou dělala častokrát a nakonec se k polibku přidala. "Tohle mi chybělo," usmál jsem se na ni pak. I ona se smála. Pak se uvelebila na pohovku vedle mě a začala si zase číst ...

Tak se zase po menší odmlce hlásím. Věřte mi, dělám co můžu, ale škola se pomalu blíží ke zkouškám a já mám pořád co dělat. Dnešní díl vás jistojistě nepotěší, ale můžu slíbit, že ten další už bude o něco (nebo o hodně) lepší. Tak si užijte čtení: . . "Vezmi ji odsud. Hned! Jeďte na radnici a zůstaňte tam, dokud pro vás nedojdu," zatřásl Dante Trenovi ramenem. "Nemůžu vás tu nechat," odmítl. "Je to rozkaz. Okamžitě ji odveď pryč," přikázal Dante. "Trene, pojď," zatáhla jsem ho za druhou ruku. Cítila jsem, že Dante je opravdu vystresovaný. Teď by nebylo dobré ho pokoušet. "Jak se odsud dostaneme, nenechají nás," zkoušel to Tren jinak. Od nás nalevo se ozval hrozný kravál - povyk, třískání a bouchání a taky hodně světla. Odváděli od nás pozornost. Nečekala jsem, až Tren zareaguje. Otočila jsem se a běžela jsem směrem k ministerstvu, kde byly ustájení naši koně. Tren mě následoval. Našli jsme naše koně a vyrazili pryč, sice velkou oklikou,...

Omlouvám se za zdržení, ale nějak jsem nemohla dopsat pár posledních vět. Jinak pro znalce - Ano, opravdu jsem použila životní zkušenosti :D. Jinak můžu slíbit, že v dalím díle se to mezi nimi trochu vyjasní. Teď ale neředbíhejme a prosím, nechte mi po přečtení komentář :) . . "Anori, kde je ten výpis, co jsem ti před chvíli dal do ruky?" vyštěkl na mě Tren. "Vrátila jsem ti ho, musíš ho mít někde na stole," zamračila jsem se. Tren byl opravdu nesnesitelný, když byl ve stresu. Připravovala se velká prezentace, ve které on hrál velkou úlohu. Příprava na ni mu zabírala veškerý volný čas. Nedělal nic jiného, než jen koukal do tabulek, prezentací a hledal nejrůznější papíry. "Tady nikde není," bručel naštvaně. Vstala jsem ze svého místa a pomohla mu s hledáním. Samozřejmě ho tam měl, zaházený spoustou dalších. "Promiň, vím, že jsem hrozně protivný," políbil mě na čelo a chvíli mě podržel v objetí. "To zvládneš, neměj strach. Se vším ti pomůžu. J...