Yuiko - povídka

Tak jsem opět zde. Mám jako vždy zpoždění, ale mám tolik práce okolo, že na psaní mi toho času už moc nezbývá. I tak doufám, že si tento díl užijete a budete se těšit na další. Za komentář budu ráda :) . . Vánoční svátky a následně i oslavy Silvestra jsme kupodivu přežili ve zdraví. Ne, že bychom měli problém já s Any, to spíš Colin znepříjemňovala jejich atmosféru. Nedala na moje upozornění a neustále se kolem mě točila. Tentokrát ale ne s úsměvem, nýbrž s pěkně kyselým obličejem. Já si jí nevšímal a věnoval svou pozornost Anori, ovšem cítil jsem, že na mě Colin zírá, kamkoliv jsem se pohnul. A že byla opravdu všude. Bydlela v pronájmu u jedné starší paní, takže jí nic nebránilo vrátit se domů. Ona to ale neudělala a nikdo nevěděl proč. Nejvíce nám kazila silvestrovské oslavy, kdy se připojila k jakékoliv zábavě, ve které jsme figurovali i my a dokázala mě vážně otrávit. Naopak Anori s ní měla trpělivost a pořád mě mírnila, abych neudělal něco, čeho bych pak litoval. Nechápal jsem, kd...

Ano a máme tu jubilejní 200. díl! :) Doufám, že si jeho čtení užijete stejně tak, jako já jeho psaní. Kdo dostane ten nejkrásnější dárek? Tren nebo Anori? :) Užijte si čtení a za komentíř budu ráda: . . Velké usmiřování se nakonec nekonalo, ale výjimečně to byla moje vina. Vrátila jsem se sice střízlivá, ale až ve 2 hodiny ráno. Trena jsem našla spát nad knížkou, jak na mě čekal, ale únava ho nakonec přemohla. Založila jsem mu stránku a přilehla si mu na hrudník. Automaticky mě objal, ale nevzbudil se a já za chvíli taky tvrdě usnula. Celý dnešek by vyčerpávající a to včetně té párty, kde jsem nejprve sjela Lizzy na dvě doby, že mi nebude na Trena takhle ječet. Hned na to jsem jí děkovala, protože bez ní by tenhle rozhovor nikdy neproběhl, a pak jsem se jí omluvila a vysvětlila jí, proč jsem s nimi nikam nechodila. A na úplný závěr jsem ji pozdravovala od Trena. Elizabeth byla naprosto zmatená, ale po chvíli, kdy jen otevírala a zavírala ústa jako ryba na suchu, mi odpustila. Potom jsm...

Kdo že to musí s pravdou ven? To se dozvíte v dnešním díle, který mi dělal víc technických problémů, než je zdrávo. Ovšem nakonec jsem ho sepsala a myslím, že vám s ním udělám radost. Pravdu totiž kápne jak Anori, tak i Tren. Na tu nejdůležitější si ale budeme muset ještě počkat :D. Tak přeji pěkné počtení a za komenty budu ráda. . . "Chtěla sis dát sprchu, že? Aby ses trochu prohřála," přerušil to dlouhé ticho. Celou dobu mě k sobě tiskl a hladil mě po zádech. Přikývla jsem, ale neměla jsem se k jakémukoliv pohybu. Tren na mě ovšem nečekal, zvedl mě na nohy a pomohl mi se svlékáním. "Připojíš se?" špitla jsem. Přikývl a během chvíle mě objímal ve sprchovém koutě. Pustila jsem vodu, a pak si užívala její teplo a přítomnost svého snoubence. Natáhl se po sprchovém gelu, ale pak zaváhal a vzal do ruky jen normální, ne ten, co dostal ode mě k narozeninám. To bylo dobře, teď jsem neměla chuť si hrát. Celou mě namydlil a já mu dovolila mi umýt i vlasy. Jemně mi vtíral šam...

Moc se omlouvám za zpoždění, ale můj Note-chan si užívá lázně v Německu a než jsem se dostala ke školnímu počítači, který obsahuje wordy, trvalo to neskonale dlouho. Slibuji, že se budu nsažit pracovat na dalším díle, ovšem přesnější termín opravdu nevím. Doufám, že se vám tenhle díl bude aspoň trochu líbit (mohl být veselejší, za to dlouhé čekání, ale bohužel :D ) a nechte mi koment: . . "Anori, nedělej drahoty a pojď s námi!" přemlouvala mě Lizzy. "Tren na mě venku čeká, pojedeme spolu," odmítavě jsem vrtěla hlavou. "Tohle už je potřetí, co mi kvůli němu dáváš košem," vyčítala mi. "Já vím, ale prostě to nejde, promiň. Uvidíme se příští týden," políbila jsem ji na tvář, sbalila se a odešla ven. Před univerzitou na mě čekal Tren, přesně jak jsem řekla. "Už končíte?" přivítal mě s úsměvem, jednou mě políbil a pomohl mi do sedla. Přikývla jsem. Neměl ani ponětí o tom, že bych někam chtěla jít. Nepochybovala jsem o tom, že by neměl námitky...

Ahoj, moc se omlouvám za to hrozné zpoždění, které mám. Zkouškové je prostě nepřítel všeho psaní, takže teprve teď jsem měla čas a klid si k tomu sednout a zase kousek napsat. Slibuji vám, že se to pomalu blíží ke konci ;). Jen to naťukat. Doufám, že si čtení po takové době užijete a necháte mi komentář :) : . . Druhý den jsme si trochu přispali, teda on si přispal. Já se na něj dívala, celé to ráno. I když byl včerejšek jeho den, a já měla být ta, která by přehlížela jeho přešlapy, byl to on, kdo byl neuvěřitelně pozorný. Několikrát se mě před Colin zastal, byl neustále se mnou, a když jsem mu včera předvedla jeho druhý dárek, tak z toho byl nadšený. Jemně jsem ho vískala ve vlasech a prsty ho hladila po tváři. Jenom se zavrtěl. Položila jsem hlavu zpět do polštářů a líbala ho na rameno, které ke mně bylo dost blízko, abych na něj dosáhla. Přemýšlela jsem, co budu dneska dělat. Ze včerejška jsem věděla, že to šuškání na oslavě, byla příprava afterparty. Colin to plánovala spolu s něko...