Yuiko - povídka

Tak se s velkou ostudou po čtyřech měsících hlásím s pokračováním. Doufám, že všechna náročná škola je za mnou a že na povídku teď bude zbývat čas, chuť i energie :). Předem upozorňuji, že jsem se lehce inspirovaa v knize "Dcera čarodějnice". Ale zrovna se mi to příběhu hodí. . . Ráno mě probudilo, jak mi Tren maloval kroužky na zádech. Nezlobila jsem se, že mě budí, jistě nebylo brzké ráno, jinak by si četl nebo dělal cokoliv jiného, čím by mě nerušil. Neotevřela jsem oči, on ale poznal, že už nespím. Přitáhl si mě blíž k sobě a líbal mě, kam dosáhl. Měl měkké rty, kterými laskal mou kůži a mě se to líbilo. "Dneska nevstáváme?" dobíral si mě. "Vychutnávám si, že jsme zase jen spolu. Takže pokračuj," vybídla jsem ho a on mě poslechl. Dál mě líbal a hladil a já spokojeně vrněla jako kotě. Dokázala bych s ním v peřinách strávit celý den, ale znala jsem Trena. Ten už by určitě vstával a měl nějaký program. Takže jsem se ani nezlobila, když jsem zjistila, že m...

Jsem ostuda všech ostud, mám ten díl zase napsaný už nějaký ten pátek, ale vydávám prostě až dnes s tím, že už mám téměř hotové pokračování. Ale to zase bude pár měsíců trvat :D i tak přeji pěkné počtení. . . Z polospánku mě probudil tichý vzlyk. Okamžitě jsem byl plně vzhůru, ale v místnosti nikdo další kromě mě a Anori nebyl. Takže plakat musela ona. "Co se děje, lásko? Ššš," konejšil jsem ji a chlácholivě hladil po vlasech. Neřekla ani slovo, ale jakoby jí stačilo ujištění, že jsem tu s ní, znovu usnula. Já už neusnul, zůstal jsem na hlídce až do rána. Židle byla tvrdá a nepohodlná a já si vybavil, kolik nocí v ní Anori strávila, když mě postřelili a ona mi pak seděla u lůžka. Nebylo to rozhodně nic příjemného. Záda jsem měl celá rozlámaná. Proto jsem vstal, že se alespoň v rámci pokoje trochu projdu. Došel jsem k oknu, kde jsem chvíli pozoroval začínající ranní ruch. "Trene," ozvalo se poplašeně. "Tady jsem, srdíčko," došel jsem rychle k posteli, kde j...

Je mi studno a nemám to jak obhájit, ale prostě nebyl čas, nálada a chuť něco zveřejňovat. Ale dnes jsem se pozitivně naladila a tak přináším ze šuplíku dílek. Bez obrázku, na ten nemám kapacitu :D . . Poponášel jsem Anori na zádech už druhý den po našem odchodu od Ragara. Pořád jsem byl ve střehu, jestli neuvidím jít někoho za námi, ale zatím jsme tu byli úplně sami. Anori se každým dnem víc a víc přitížilo. Byla slabá a už nedokázala tolik skrývat naříkání. Rány se jí vůbec nelepšili a já nevěděl, co s tím mám dělat. Hrklo ve mně, když jsem uslyšel koňské zaržání. Hned jsem zastavil a sundal Anori ze zad. "Lásko, jdu zjistit, ke komu patří. Třeba jsou to konečně naši," pošeptal jsem ji. Normálně by asi protestovala proti tomu, abych ji tam nechal samotnou, ale tentokrát neměla sílu mi odporovat. Jen slabě přikývla. Přiblížil jsem se k místu, odkud jsem slyšel hlasy. Bože můj, sláva! Jsou to naši! Blížila se k nám skupina jezdců, kteří měli na sobě Danteho znak. Okamžitě jse...

Hlásím se s pokračováním :) doufám, že než začne zkouškové, mohla bych si udržet frekvenci alespoň jednou za měsíc :D protože až budu zase státnicovat, nezvládnu nic. K dnešnímu dílu...kdo koho zradí? Neváhejte a čtěte :) . . (Ragar) Šli jsme ještě asi dvě hodiny víceméně podél jezera, ale Tren nás zavedl hlouběji do lesa, který se táhl poblíž. Asi se bál, aby tu jeho čarodějku zase hned nenašli. Na jednu stranu bych si přál, aby ji našli. Měl bych Trena zase jen pro sebe, protože teď se jeho pozornost točila jen a pouze kolem té holky. Jenže právě proto by mi nijak nepomohlo, kdybychom narazili na naše. On by ji bránil a nejspíš by do zajetí padli oba. A tak jsem v tichosti šel s nimi. Třeba se mi naskytne příležitost jim ten jejich románek překazit. "Tady to bude dobré. Tady si odpočineme," promluvil najednou Tren a zastavil. Anori se mu celou dobu opírala o bok, teď se zmoženě posadila na pařez. Popravdě, nevypadala moc dobře. "Tak, lásko. A teď mi pověz, co ti je. Ne...

Tak se hlásím s pokračováním...trvalo mi to dlouho, snad se polepším. Začala škola tak budu možná schopná dodržovat nějaký režim :) název mnohé naznačuje. Příjemné počtení :) . . (Anori) Další dva dny za mnou docházel nějaký muž a snažil se mě přímluvami a lichotkami nalomit, abych alespoň trochu uvažovala o jejich straně. Marně, samozřejmě. Nejsem si moc jistá, čeho se vlastně snažili dosáhnout. Copak si mysleli, že jsem tak hloupá, že jim na ty sladké vábivé řečičky skočím? Hodně sázeli na to, že bez Trena se mi již nebude chtít bojovat. Ale já si ujasnila, že se nevzdám. Ať to zkouší, jak chtějí. Třetí den opět přišli. Ovšem poznala jsem, že tentokrát to bude jiné. Prvně nepřišel ten samý chlapík. A navíc jich bylo více. Nervozitou se mi stáhl žaludek, co se bude dít? Jeden z nich uvolnil tu část řetízku, která byla připoutaná k noze postele, a prudce za něj škubl. Kotníkem mi projela ostrá bolest, jak se mi smyčka z řetízku zařízla do kůže. Donutil mě spadnout z postele směrem k ně...