Yuiko - povídka

 Tak se hlásím s pokračováním - prokrastinace je hrozná věc, ale pro povídku je celkem pozitivní :D ***** (Tren) Rozhlédl jsem se po bojišti a hledal Anori. Úplně jsem na ni v zápalu velení zapomněl. Byla už tak dobrá, silná a samostatná, že jakmile jsem se dostal k Patrikovi a převzal od něj velení, přestal jsem ji hlídat. Viděl jsem ji stát jen kus ode mě. Po boku měla už značně zraněného Patrika a vedla si naprosto skvěle. Byl jsem na ni pyšný. Prakticky byla mou nejlepší žákyní. Moc mladých lidí jsem nikdy nezaučoval a rozhodně jsem nikdy nezacházel do úplných základů. Dalo by se říct, že jsem si Anori v boji vypiplal. A očividně to teď neslo své ovoce. Místo Anori jsem zase začal kontrolovat bojiště. Ještě před chvílí jsem měl dojem, že na ostatní muže působila Siriomis a její schopnost iluzí. Teď mi ale přišlo, že všichni začali bojovat efektivně a přesně. Ani na mě žádná její iluze nezaútočila, ale to bylo díky Anori. Cítil jsem kolem své mysli její obranu. Pr...

Byla jsem hrozně líná se s touto platformou naučit, ale nakonec jsem se odhodlala. Takže nesu pokračování :) (Anori) Ten den jsem přišla domů jako první. Unaveně jsem se svezla do křesla. Tren rozjel svůj plán s našimi předstíranými hádkami. Už jsme za sebou měly dvě – obě velice věrohodné a úspěšné. S oběma z nás si už byl i promluvit Dante a snažil se nás přesvědčit, abychom se dohodly na jednom společném řešení. Držela jsem se Trenova scénáře a neustoupila ani o krok, jen jsme se znovu pohádali. I Tren byl velice věrohodný. Občas, třeba jako zrovna teď, na mě z toho všeho padala tíseň. Nechtěla jsem se s ním hádat. Už nikdy. Trápilo mě, že musím hrát naštvanou, že ho nemůžu obejmout. A ze všeho nejvíce mi vadilo, že mě Tren nemohl utěšit pokaždé, když bylo po všem. Trval na tom, že kvůli věrohodnosti spolu nesmíme mluvit pořád – a tím myslel i doma. A já se někdy nechala unést a byla k němu až příliš nevybíravá. Měla jsem pak tendence mu to vynahradit, ale to jsem nemohla. Stačilo b...

Pokráááááčko :) . . Patrik Byl jsem akorát na cestě k Anori a Trenovi. Měl jsem za sebou obvyklou pochůzku po okolí a zároveň jsem nesl několik vzkazů. Unaveně jsem si prohrábl vlasy. V brzké době by mi bodla další dovolená. Současná situace byla velice únavná. Siriomis sice prozatím nechala Anori s Trenem být, takže ti se bez výhrad usmířili, ale nám ostatním ztrpčovala život. Neustále jsme dostávali rozporuplné rozkazy a chudák Tren měl plné ruce práce s tím, jak se to neustále snažil přivádět na pravou míru. Dokonce vymyslel systém ověřování, který poměrně pěkně fungoval a usnadnil nám všem život. I když ne úplně dokonale. Dnes Tren odešel z práce o trochu dříve než obvykle a během dvaceti minut se dostavil připravený oddíl před jeho stan, protože dostaly zprávu o nástupu. Měl jsem co dělat, abych je ujistil, že žádný takový rozkaz nebyl oficiálně vydaný. Na druhou stranu byla další skupina mužů informovaná o tom, že tu mezi námi řádí ta prohnaná čarodějnice. Doufal jsem, že Dante s...

Vím, že jsem ostuda, ale bohužel pro mě koronavirová apokalypsa neznamená volno. Takže přináším další díl a přeji příjemné čtení. . . Ráno jsem se probudila v Trenově pevném objetí. V první chvíli jsme si to nesmírně užívala. Bylo to už dlouho, co mě tak pevně objímal. Vzápětí jsem si ale vzpomněla na včerejší noc a ihned mě polilo horko. Musela jsem být rudá až po kořínky vlasů. "Dobré ráno, srdíčko. Copak se děje, že jsi mi tak zčervenala?" broukal vedle mě Tren pobaveně. Bídák jeden, velice dobře věděl, co se asi tak mohlo dít. Jen jsem mu zabořila tvář do hrudi a doufala, že se tak schovám před jeho pohledem. Včerejší noc byla…nezapomenutelná. Tren dokázal být velice pozorným a štědrým milencem, pokud chtěl. A včera se mu rozhodně chtělo. Zůstali jsme takhle ležet ještě asi půl hodiny. Byl víkend, nikam jsme nepospíchali. "Měl bych si ta naše poprvé začít někam sepisovat, už je jich tolik, že bych mohl na některé zapomenout," zabroukal mi do ucha a zapříčinil se...