Yuiko - povídka

jak jsem slíbla, tak jsem taky udělala, a proto se vám hlásím s další kapitolou. Tady ještě žádná katastrofa nepřijde, spíš takové uvolněné vyprávění...názvu i nevšímejte, opravdu mě přstává napadat, jak by se ty díly měly jmenovat. Přeci jenom je to 73. díl, takže už vážn nevim :-/. Přeji pěkné počtení a těší se na vaše komentáře. . . Ráno jsem vstala jako první. Tak abych nevzbudila Tren, jsem seběhla do kuchyně a začala připravovat snídani. Rozhodla jsem se, že upeču muffiny. Bylo to trochu pracné, ale po necelé hodince celým domem vonělo čerstvé sladké pečivo. Uvařila jsem kávu a šla vzbudit Trena. Byl trochu překvapený. Nejdřív nevěděl, jestli mi má děkovat slovy nebo polibky. "To jsi vždycky po ráno takhle zmatený?" ptala jsem se se smíchem. "Asi ano" usmál se a znovu mě políbil. "Tak pojď" pobídla jsem ho. "Hned" přikývl a šel se obléknout. Když se pak o chvilku později objevil u stolu, mohla jsem na něm oči nechat. Přiléhavé tmavé k...

Tak, teď trochu procvičíme meditaci. Předtavte si, že je úterý 26.4. a moje nejlepší kamarádka a věrná čtenářka Kuroki má dnes narozeniny. A k této příležitosti jí sem dávám dílek. Upozornění: 18+ Takže, moje milá Kuroki, už po třetí, ale musí se to pořádně. Vše nejlepší k narozeninám, hodně lásky, štěstí, zdraví, spoustu fantazie, anime, mangy, slashů a taky hodně trpělivosti, ať jsi se svým žívotem stále spokojená. Užij se tenhle díl, psala jsem ho hlavně pro tebe ^-^. I ostatním samozřejmě přeji pěké počtení a nechte mi komentík. Kostelní hodiny odbíjely 1 hodinu v noci. Viděla jsem ten kostelíček cestou sem, nebyl nijak daleko. Nemohla jsem spát. Nevím, čím to bylo, jestli novým prostředím nebo z čisté radosti, že jsem zase s Trenem. Možná od obojího trochu. Užívala jsem si, že si můžu dopřát ten luxus jeho objetí, cítit, jak se jeho hrudník zvedá v pravidelných intervalech nádechů. Opatrně jsem se otočila. Jeho obličej v bledém měsíčním světle vypadal ještě lépe, než obvykle. M...

Tak se opět hlásím s pokračováním. Název by mohl možná trochu zavádět, ale nenechte se ukolíbat. No, popřeji vám hezké čtení a nechte mi komentář: Až pozdě v noci jsem odcházel z pokoje Anori. Myslím tím mojí opravdové Anori. Celou dobu jsem se jí snažil nějak vynahradit, že se mnou nemůže být. Nakonec ji přemohla únava, přeci jenom nejedla od včera, takže se to zeslábnutí muselo nějak projevit. V mém pokoji už čekal Dante na zprávu, jak to dopadlo. "Nevidím, žádnou újmu na zdraví, tak to asi dopadlo dobře, že?" zeptal se vesele. "Ano dopadlo. Ale mě to moc vtipné nepřijde. Stejně je to všechno jenom kvůli vašemu plánu" zamračil jsem se. Kdyby s tím nepřišel, nikdy by se tohle nestalo. "Musíš uznat, že pro její bezpečí je to ten nejlepší plán, který jsme mohli vymyslet. Navíc zítra pojedeme dál, takže nebude už dlouho trvat a vrátí se vše do původních kolejí" oznámil mi klidně a s přáním dobré noci odešel. S povzdechem jsem šel do koupelny, abych si po cel...

Se zpožděním, ale přece se vám opět hlásím s další kapitolou. Názvu si moc nevšímejte, nic jiného mě nenapadlo. Doufám, že mě neukamenujete, vězte, že to mělo být něco mnohem horšího, ale protože myslím na vaše zdraví, tak jsem to tam nedala. Pěkné počtení a nechte mi komentář: Jeli jsme celý den. Všichni jsme byli ve střehu, protože jsme očekávali jejich útok. Nic se nestalo. Až mě začalo napadat, jestli celá tahle komedie byla vůbec nutná. Mohla jsem v klidu jet s Trenem. Místo toho jedu na druhé straně naší skupiny, vypadám jako kluk a žárlím na svojí sestřenici, která hraje mě. Ano, žárlím, přiznávám. Nejdřív jsem si to nechtěla připustit, ale nakonec mi nic jiného nezbylo. Rozhlédla jsem se kolem sebe, chtěla jsem ho vidět. Chybělo mi, že nemohl být se mnou. Zahlédla jsem ho úplně na opačné straně. Hned jsem toho litovala. Kromě jeho samého jsem samozřejmě viděla i Miu, která ho pevně držela kolem pasu a hlavu měla opřenou o jeho záda, aby se chránila před ostrým větrem, kte...

Gomene, gomene, gomene...vím, že mám poslední dobou hrozně zpoždění, al vůbec nestíhám. Budete se mnou muset mít trochu trpělivosti, než se všechno uklidní. Doufám, že mě za tenhle díl moc neukamenujete a necháte mi tu komentář: . . Něžné polibky, jemné objetí a krásný melodický hlas šeptající moje jméno. Jaké hezčí probuzení jsem si mohla přát? Tren si zvykl mě ráno budit. Ze začátku se mi nechtělo, ale zvykla jsem si. A když by vás navíc někdo budil takhle krásně, jako Tren budil mě, nevadilo by vám to ani kdyby byly 3 hodiny v noci. Tren musel jít do práce a já zůstala doma. Sedla jsem si před zrcadlo a stříhala si vlasy. Dlouhé mahagonové kadeře padaly k zemi, kde se svíjeli do spirál, jako nebezpeční hadi. Měla jsem je až moc dlouhé. Nechala jsem se trochu unést, protože když jsem skončila, vlasy jsem měla sotva někam po lopatky. Ouha, doufám že z toho nikoho neklepne. Stejně za to může Tren, kdyby mi dovolil chodit do práce, rozhodně by mi nezbyl čas dělat takové blbosti. J...