Yuiko - povídka

Slíbila jsem, že ještě ped odjedem na dovolenou vydám pokračování a svůj slib splním. Na další si ale budete muset počkat, protože pochybuji o tom, že tam budu mít čas psát. Znáte to, rodiče si musí vynahradit ten rok,c jsmena sebe neměli čas XD...Takže přeji příjemné počtení, zanechte m komeník a ozvu se po dovolené, ale snad ještě před soustředěním: . . Ráno byla postel opět prázdná. Ležel v ní se mnou jen papír. Vzala jsem ho a ospale do něj mžourala. Byly tam nakresleny naše dvě postavičky, jak se milují ve velmi zvláštní poloze a ještě vzkaz: Dobré ráno, krásko. Přijď za mnou ven, je tam nádherně . Rychle jsem vstala, spáchala ranní hygienu, oblékla si svoje nejlepší šaty (mimochodem, dárek od něj) a vyběhla ven. Hledala jsem ho na přídi, ale nebyl tam. Opřela jsem se o zábradlí a dívala se do moře. Někdo mě zezadu objal. "Co jsem ti říkal o tom nahýbání se přes okraj?" zazněl mi u ucha jeho melodický hlas. "Kdybys na mě pokaždé nevybafl ze zálohy, tak bych se nelek...

Tak se vám opět hlásím s dalším dílkem. Protože tamten byl opravdu hroznš useknutý (uznávám), napsala jsem tenhle super dlouhý díl, aby se mi do něj všechno vešlo. Doufám, že si čtení užijete a necháte mi tu komentík: Meerlaten, nejčastěji muž, má chránit své svěřence přes scestím. Aby mu tento velmi nelehký úkol byl usnadněn, dostal do vínku pár vlastností, které mu to usnadňují. Dokáže číst jejich myšlenky, s určitou jistotou ví, kde se nachází a také má cosi, nazvěme to vizí. Když se jeho svěřenci stane něco velmi, ale opravdu velmi špatného bude mít jakési vidění, které mu napoví, že je něco špatně a on by se měl pídit po tom, co je špatně. A přesně takový pocit mě probudil. Okamžitě jsem vyskočil na nohy a sháněl se po Anori. V pokoji nebyla, vyběhl jsem tedy na palubu, ale i tam jsem ji hledal marně. Když ostatní zpozorovali moje zběsilé pátrání, přidali se. Ale ani v takhle vysokém počtu jsme ji na lodi nenašli. Co nepochopila na tom, že nemá nikam chodit sama? Kde ji ta...

Takže jsem sebou trochu hodila a přidávám další díl. Už předem upozorňuji, že konec se vám nebude líbit, ale co, vy to snad přežijete ;). Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář: Tu noc jsem měla velmi neklidné spaní. Jednak Tren zůstal na palubě a popíjel tam s ostatními, takže jsem tu byla sama. A hlavně jsem měla takový divný pocit, že se něco stane. . Viděla jsem místnost zahalenou do šera, jinak ale vypadala naprosto normálně. Na posteli ležela černá kočka, ale do tváře jsem jí neviděla. Pak se z vedlejších dveří vynořil muž. Byl pohledný, ale v obličeji měl ztrhané rysy, snad ze smutku, nebo z těžkého rozhodování. Vidění se změnilo. Byla jsem v místnosti, která byla nejspíš v nějakém sklepení. Kolem hořeli svíce a uprostřed stála černá rakev spoutaná těžkými řetězy s bytelným visacím zámkem. Znovu se objevil ten muž, co byl v tom první pokoji. Rakev se otevřela, v ní bylo tělo mladého hezkého muže, spoutané stejnými řetězy a taky taková malá ozdobná skříňka. Probudila jsem...

Opět se vám hlásím s pokračováním. Film jsem úspěšně dokončila, navíc jsem enšla ani do práce, takže se mi povedlo vytvořit poněkud dlouhý díl, i když děj v něm moc nehledejte, to teprve přijde. Bez té omáčky by to ale nešlo, že? Na co se můžete deska těšit? Už nadpis napovídá, že se nám to tu bude trochu houpat a to nejen zem pod nohama ale i atmosféra ve vztazích. Jen pěkně čtěte a nechte i tu komentář: Zhluboka jsem do plic nasála slaný vzduch. Byl těžký, špatně dýchatelný a cítit rybinou, přesto jsem ho přijala jako příjemnou změnu. Zastavila jsem Minet a seskočila z ní. Tohle jsem si musela prohlédnout v klidu. Trena moje náhlá zastávka trochu překvapila, ale velmi brzy si všiml, že ho nenásleduji, a proto se otočil. Vrátil se ke mně a taktéž sesedl. "Nádhera, co?" zeptal se a položil mi ruku na kříž. "Úžasné, zatím to nejkrásnější místo, které jsem viděla" odpověděla jsem. Přístav v přímém slunci vypadal jako pohádkové místo. Já jsem u moře nikdy nebyla, možná...

Je tu první prázdninový den a s ním přidávám další pokračování mojí nekonečné telenovely. V dnešním díle se konečně trochu hneme z místa, tak uvidíte, co a jak. Příjemné počtení a nechte komentář: Tren šel dopoledne do práce a za Dantem, já zůstala s Danym doma. Znovu mi převyprávěl všechny zásady, které se včera od Trena naučil. Trpělivě jsem ho vyslechla, byl pak hrozně vděčný, že se mu někdo věnuje. Ozval se zvonek u dveří. "Myslíš, že to bude táta?" zeptal se Dany. Na to jsem mu nedokázala odpovědět. Spíš by mě zajímalo, co se mu v tu chvíli honilo v hlavě. Vypadal šťastně, ale i smutně zároveň. Šla jsem otevřít a, ke své velké nemilosti, dovnitř opravdu pustila Nika. Samolibě se pozval do obýváku a posadil se do křesla. Moje slušné vychování mi nedalo, takže jsem se musela zeptat: "Můžu ti něco nabídnout?" "Čaj" kývl a zavolal si k sobě Danyho. Vařila jsem čaj a mezitím přemýšlela, co mi tak může chtít. "Dany, běž si hrát" poslal ho...