Yuiko - povídka

Sice nevím, jak jsem to dokázala, ale mám tady další pokračování. Trochu se pohneme, co se Anoriny moci týče, no uvidíte sami. Jinak díl je 18+, takže víte, jak si to přebrat. Pokračování nečekejte dřív,jak za týden. Přeji příjemné počtení a nechte mi komentár: . . "Co mě chceš ještě učit? Já myslela, že už umím všechno," brblala jsem cestou domů. "Tak já si tě doma vyzkouším. Když uspěješ, nebudeme dál pokračovat v učení," navrhl Tren. Souhlasně jsem přikývla. Doma napustil sklenici vody a postavil ji na stůl v jídelně. "Zmraz tu vodu tak, aby sklenice nepraskla," řekl prostě a pohodlně se opřel o opěradlo židle. Protočila jsem oči v sloup, tohle přeci zvládnu levou zadní! Ledabyle jsem mávla rukou, nebylo potřeba se soustředit. A sklenička praskla. Překvapeně jsem zamrkala. To není možné! Tren se spokojeně usmál. "Znovu!" dožadovala jsem se. "Nesoustředila jsem se, ještě jednou!". Tren mi tedy natočil novou sklenici a znovu se ...

Takže se hlásím s dalším pokračováním a vracím se zpět k tomu, že to píše jen já sama samotinká. Teď se moc dopedu neposuneme, ale uvidíte sami. Jak to bude s pokračováním nevím, přotože tímhle dílem si oficiálně vyplýtvává svjí zásobu dílů a teď tedy musím nejdřív nějaký sesmolit. Jinak přeji pěkné počtení a budu ráda z každý komentík: . . (Dante) Jen co jsem vyšli z domu Akumy a Gabriela, zastavil jsem. "Anori, jsi si jistá, že zvládneš další přechod?" zeptal jsem se starostlivě. Vážně přikývla. "Dobře, tak se mě chyťte, přenesu nás," zavelel jsem, a než abych čekal, až se mě chytí, čapnul jsem je oba za zápěstí a pomocí složité magie nás přenesl přechodem, který byl Chamonu nejblíže. I tak to ale byla ještě daleká cesta. "Anori, sedni si," posadil jsem ji okamžitě na zem, když jsem zpozoroval, jak je zelená. "Je ti zle?" ptal se Anthony vyplašeně. Místo odpovědi se jen prudce předklonila a začala dávivě zvracet. Anthony jí držel vlasy pryč ...

Čtvrtá a poslední část . . (Anori) Během oběda je všude naprosté ticho. Každému nejspíš dochází, že to, co nás čeká nebude pro nikoho jednoduché. Snažím se nemyslet na to, co mě čeká a zastavit točící se pokoj podlahou dole. Mému tělu se prostě nelíbí fakt, že je teď část Shiroyovi moci mojí součástí. Po obědě sklidíme ze stolu a Shiroya nás dovede ke své ložnici. "Uvítala bych, kdybych byla sama. Nejsem na tu novou sílu zvyklá a nerada bych někomu omylem ublížila," poprosím je a vejdu do pokoje, kde je všechno připraveno tak, jak jsem si řekla. V jednom rohu místnosti stojí velká skleněná mísa plná vody, jako zástupce země vidím malé kaktusy, v další míse plápolá oheň a vzduch je všudypřítomný. Perfektní podmínky pro mojí akci. "Jdeme na to holka, uklidni se, žádný blbosti. Soustřeď se!" přikážu sama sobě. Vždycky trpím v krizových situacích samomluvou. Postavím se doprostřed místnosti a zástupce jednotlivých živlů umístím tak, aby byli ode mě stejně vzdálené. Krom...

Třetí část ;) . . (Anori) Během oběda je všude naprosté ticho. Každému nejspíš dochází, že to, co nás čeká nebude pro nikoho jednoduché. Snažím se nemyslet na to, co mě čeká a zastavit točící se pokoj podlahou dole. Mému tělu se prostě nelíbí fakt, že je teď část Shiroyovi moci mojí součástí. Po obědě sklidíme ze stolu a Shiroya nás dovede ke své ložnici. "Uvítala bych, kdybych byla sama. Nejsem na tu novou sílu zvyklá a nerada bych někomu omylem ublížila," poprosím je a vejdu do pokoje, kde je všechno připraveno tak, jak jsem si řekla. V jednom rohu místnosti stojí velká skleněná mísa plná vody, jako zástupce země vidím malé kaktusy, v další míse plápolá oheň a vzduch je všudypřítomný. Perfektní podmínky pro mojí akci. "Jdeme na to holka, uklidni se, žádný blbosti. Soustřeď se!" přikážu sama sobě. Vždycky trpím v krizových situacích samomluvou. Postavím se doprostřed místnosti a zástupce jednotlivých živlů umístím tak, aby byli ode mě stejně vzdálené. Kromě vzduchu...

Druhá část... . . (Shiroya) "Zpět k tématu," ozvu se netrpělivě. "Přišli jsme za vámi…," začne se svým projevem ten míšenec. "Klid, nemusíš se namáhat mi to vysvětlovat. Vím, proč tu jste," skočím mu hrubě do řeči. "Fajn to nám ušetří vysvětlování. Ale příště by to šlo trochu mileji, nemyslíte?" opře se do mě naštvaně Anori. Zdá se mi to nebo neví s kým mluví? No nic, přeci jenom vyrůstala na Zemi a tam jsou ty poměry jinačí, ale chtěl bych vidět Danteho, když na něj mluví tímto tónem. "Já myslím, že to bylo milé až až. A podle mého, tyhle záležitosti bychom mohli řešit v temnotě," znovu se vrátím k tématu. Postřehnu, že se Anori nadechuje k další peprné odpovědi, ale ten míšenec ji zadrží. Aspoň k něčemu tu je. Otevřu pentagram a naznačím jim, aby následovali Naramiena, který půjde jako první. Nechápavě se podívám na Seriena, který zamířil k pentagramu. "Ty s námi ale nejdeš," pronesu relativně klidně. "Musí jít," o...

Takže, hlásím se s pokračováním, které je celé věnované především Soubi k jejím 18. narozeninám. Všechno nejlepší! Ale kdyby to náhodou četl i někdo z venčí, protože tento díl byl vytvořen v koprodukci s Kuroki, přeji vám příjemné počtení. Takže vzhůru do dílu plného nečekaných zvratů a objevů, bohužel se to sem nevejde celé, takže to sem nahážu po částech: . . (Tren) V poslední chvíli zachytím Anori, která se odporoučela k zemi. Průchod mezi dimenzemi je vždycky náročný a pro ni je to teprve druhý přechod. Ani já na tom nejsem nejlépe, oslabilo mě to, ale už jsem trochu zvyklý. Pohlédnu jí do tváře. Tohle vypadá, že se jen tak neprobudí. Shlédnu dolů do příkrého kopce, pod kterým se ještě několik kilometrů táhne pás lesa. Tak tohle s ní v náručí nikdy nesejdu. Mám jen dvě možnosti. Buď tu s ní počkám, než se probudí, ale to je moc riskantní a navíc bude brzy tma. Druhá možnost je, že s ní poletím. To bude také náročné. Jednak mě přechod oslabil a taky je to dost daleko. Radši poletím....