Yuiko - povídka

Tak se vám opět hlásím s pokračováním...ehm, myslím, že dnešní díl se vám nebude moc líbit, ale to by nebylo ono, kdby všechno dopadlo dobře hned :D trocha komplikací být musí. Jinak Kuroki, ty se dozvíš, jaký je rozdíl mezi tím zraněním Yoru a zraněním Anori ;). Přeji pěkné počtení a nechte mi komentář: . . Z pohovky jsem sledovala Trena, jak pobíhá po domě a něco hledá. Nevěděla jsem co, vzbudila jsem se asi před 10 minutami a to už tu pobíhal. Tvář měl podmračenou, něco ho trápilo. Když zpozoroval, že jsem vzhůru, povytáhl koutky úst do úsměvu. "Vzbudil jsem tě? Promiň, to jsem nechtěl," omlouval se mi a přisedl si ke mně. "Nevzbudil, původně jsem tu nechtěla usnout," odpověděla jsem. Kdybych byla unavená, šla bych si lehnout do postele, tady v obýváku jsem ležela proto, že jsem chtěla být v centru dění a ne sama v ložnici. "Hledáš něco konkrétního? Mohla bych ti pomoct," nabídla jsem se. "Ty hlavně lež, já už si to najdu," zavrtěl hlavou a zn...

Nebudete mi to věřit, ale opravdu jsem zpátky! A s sebou jsem přinesla další díl povídky. Vysvětlení čeho se dozvíte po přečtení a také trochu nahlédneme do práce meertalena, která nemusí být vždycky zákonná. Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář: . . Jemné, přesto dostatečné zatřesení ramenem, mě vytrhlo z neklidného spánku. Zmateně jsem se rozhlédla po tmavé místnosti naší ložnice. Byla ještě noc, proč mě Tren budí? "Lásko, bude půlnoc, musíš vstát, jestli se chceš taky účastnit," řekl Tren prostě a odešel dolů. Vzpomněla jsem si, že mají přijít Dante, Nejvyšší a starostka, aby nás seznámili s nějakou situací. Urychleně jsem vstala, oblékla se, v koupelně si trochu opláchla obličej a rozčesala vlasy, abych nevypadala, jako že jsem právě vstala, což ovšem nebylo daleko od pravdy. Pak jsem si Trenovi sedla do klína a nechala se jím hladit ve vlasech. Přesně o půlnoci se ozvalo jemné zaťukání - dvakrát, poté delší pomlka a pak ještě třikrát. Tren byl obyčejně opatrný v t...

Omlouvám se, vím že mám zpoždění, ale poslední dobou vůbec nic nestíhám. Mám tady pro vís tedy alespoň nějaké pokračování. Moc dějové to není, ale snad mi to odpustíte. Přeji příjemné počtení a za komentáře budu jen ráda: . . Ráno jsem se probudila časně a opatrně se vymanila Trenovi z náruče, ten ovšem spal tak tvrdě, že si mého zmizení vůbec nevšiml. Oblékla jsem se do svých potrhaných šatů a pohledem sklouzla k věcem na stole. Překvapeně jsem zamrkala, ještě včera večer tam nic nebylo. Přišla jsem blíž. Byl to dopis od Danteho, kde nám psal, že situace není bezpečná natolik, abychom se mohli vrátit. Nad tím jsem jen zaskřípala zuby. Dále tu byla obálka s penězi, které by nám vystačily na celý rok okázalého života bez práce. Pohledem jsem se ujistila, že Tren stále spí. Nedivila jsem se mu. Včera se opět velmi přepínal, aby mě mohl chránit. Vzala jsem nějaké peníze a po špičkách odešla z pokoje. Musela jsem nám pořídit nějaké oblečení, v tomhle jsme opravdu chodit nemohli. Navíc s...

Tak se hlásím s pokračováním. Nečekejte žádnou velikonoční tématiku, nic takového. A pro ty, co by nad tím smutnili, mám dobrou zprávu, protože je to natřískané až k prasknutí dějem, bojem, hádkami, no prostě vším možným. Takže si dílek užijte, nechte mi komentář a přeji vám Veselé Velikonoce. . . Když jsem se ráno probudila, stálo již slunce vysoko na obloze. Samozřejmě jsem byla sama. Oblékla jsem se a sešla do obýváku, kde obvykle sedával v křesle a četl si. Dnes byl ovšem pokoj prázdný. Nahlédla jsem do kuchyně, která byla stejně čistá, jak jsem si včera večer zanechala. Nikde ani náznak po tom, že by snídal. V rychlosti jsem proběhla celý dům, ale nikde nikdo. Jediné, co nasvědčovalo tomu, že tu strávil noc, bylo zmuchlané prostěradlo v místě, kde ležel. Trochu mi to nahnalo strach, nikdy neodešel, aniž by mi nenechal vzkaz. Přehodila jsem si přes ramena svetr a vyběhla ven. Před domem jsem se zastavila, vzduch byl trochu cítit sírou a všechno se nepatrně chvělo. Co to mělo zna...

Ne, vážně to není APRÍL! I když je 1.4. opravdu vidíte nový díl, který má 6 stran a opravdu se vztahuje k ději :D. Teď vážně. Gomenasai, gomenasai,gomenasai, vím, že mám hrozné zpoždění,ale věřte mi, že jsem to poslední dobou měla tak složité, že se to dříve nedalo stihnout. Snad tenhle díl bude jako omluva stačit a pokusím se příště vydat včas. Užijte si to a nechte mi komentář. . . Vracel jsem se z práce domů. Smrákalo se a navíc začalo být celkem chladno. Víc jsem si přitáhl kabát ke krku a přidal do kroku. "Jsem doma," zavolal jsem z předsíně, zul se, svlékl si kabát a málem se přerazil o něco vlhkého. Shlédl jsem na zem a překvapeně sledoval hadr, co se mi snažil dostat z pod boty. Pustil jsem ho. Sám odlétl do kýble, kde se vymáchal, vyždímal a odletěl směrem do koupelny. Opatrně jsem se vydal do obýváku. Cestou jsem se musel vyhnout hned několika knihám, které se uklidily do knihovny. Objal jsem Anori kolem ramen a políbil ji do vlasů. Seděla na pohovce a něčím se proč...