Yuiko - povídka

Tak, moc se omlouvám...ale až dnes ráno jsem si uvědomila, že mě neděle minula aniž bych si toho nějak všimla, proto vydávám až dnes. Ještě se tam nestane nic zásadního, je to spíš takový klid před bouří ;). A kdo že bude mít stále s něčím problém? Přeji příjemné počtení a nechte mi komentáře. . . V noci se mi zdálo o Patrikovi. Těsně před spaní jsem na něj myslela a teď se ve snu ocitla v chodbách, které jsem nikdy dřív neviděla, ale s jistotou jsem věděla, že patří právě pevnosti, kde je Patrik uvězněn. Sebejistě jsem zatáčela do různých uliček, a snažila se zapamatovat si cestu co nejlépe. Pak se obraz přerušil a já uviděla přímo jeho, k mé radosti živého a relativně nezraněného. Prudkým škubnutím jsem se vytrhla ze spánku a posadila se. Samozřejmě to probudilo i Trena. "Copak, zlato. Zase zlý sen?" ptal se hned a přitahoval si mě na hruď. Zavrtěla jsem hlavou. "Viděla jsem Patrika, je v pořádku," odpověděla jsem. "To je dobře," zašeptal a hladil mě po ...

Omlouvám se za zpoždění, ale poslední týden byl nabitý a navíc jsem byla bez internetu, vydávám tedy až dnes. A jako omluvu mám tenhle dílek, který je téměř celý z pohledu Trena a ještě je tam jedno překvapení 18+ (trochu jsem se inspirovala tou knížkou z růžové knihovny ;D). Přeji příjemné počtení a nechte mi nějaký komentář: . . Tren ke mně natáhl ruku a opatrně si mě posadil do klína. Jemně jsem ho objala kolem krku, zatímco jeho ruce mi zabloudily pod tričko. "Lásko, ne…" začala jsem se bránit, ale on mě zarazil. "Nebudu tě svlékat," zavrtěl hlavou. Nechala jsem ho tedy, aby mě prsty hladil po zádech. "Proč jsi to udělal?" vběhla s brekem do stanu Claire. Nechápavě jsme se s Trenem po sobě podívali. "Pochop konečně, že Anori je moje snoubenka, takže s ní budu,…"začal Tren, ale ona ho přerušila. "Tohle jsem nemyslela. Proč mě necháváš hlídat? Nejsem dítě!" vztekala se. "Je ti 17, ty jsi ještě dítě a dlouho budeš," odpovědě...

Tak se s další nedělí opět hlásím. Nevím, čím to je, že se stále zpožďuji, brzy budu vydávat o půlnoci...ale stíhám, tak co :D. V dnešním díle se nám Tren pomalu začne uzdravovat a trochu zlobit, naopak Anori trochu zmouří...ale nechte se překvapit ;). Přeji příjemné počtení a nechte mi prosím komentář: . . "Odkud jste vůbec utekl," začala jsem náš rozhovor. Ten muž se mi upřeně zadíval do tváře, než pomalu odpověděl. "Byl jsem tady také kdysi na podobné akci, jako je tahle. A vlastně byla i za stejným účelem. Chytit to, co ohrožovalo tuhle vesnici, ale nikdy to nikdo neviděl. Napadli nás. Jenže my jsme se nebránili jako tahle skupina, nýbrž jsme se rozutekli. Některým z nás se podařilo se schovat v přírodě. Za touhle vesnicí jsou kilometry a kilometry panenského lesa, do kterého nevstoupila civilizace. Nalezl jsem tu kolonii mužů a několika málo žen, kteří se tu skrývali, stejně jako já hledal útočiště. Přidal jsem se k nim. Neviděli mezi sebou rádi cizince, hrozilo tot...

Tak se hlásím s pokračováním. Konečně se dozvíte, jak to probíhalo na bojišti, než do toho zasáhla Anori, i to, jak to bylo dál. Doufám, že mě nebudete moc mlátit, protože jinak nebudu mocz vydat pokáčko, které už je napsané, takže tu určitě bude v termínu ;). Přeji příjemné počtení a nechtě mi komentík (vyhrožování smrtí se za komentáře nepočítá ;P): . . Jen s velkým sebezapřením jsem pouštěl Anori s druhou skupinou. Věděl jsem, že nebude bojovat, přesto se mi vůbec nelíbilo, že do tak nebezpečné oblasti šla. Ale už bylo pozdě jí něco zakazovat. Obrátil jsem se za svojí skupinou a rychle se dostal do čela, kde kráčel Erik s Patrikem. Erik po mě blýskl povzbudivým úsměvem. Taky jsem se pousmál. Celkem rychle jsme se dostali k místu, kde začínala vyšlapaná pěšinka, která vedla k tomu kruhovému prostoru. Sebejistě jsem vkročil jako první, i když jsem byl trochu pochybovačný. Přeci jenom to nebylo zrovna nejpříjemnější. "Hm, je Temná noc, doufám, že ať už je tam cokoliv, nezná to ...

Vydávám dnes sice později než obvykle, ale je stále neděle, takže se neopožďuji :D. V dnešním díle se dozvíte jakou pomoc dostanou (a že nebude jedna) a také se podíváme na Anorinu část plánu, který Tren připravil. Za konec mě asi nebudete mít rády, ale s tím se snad nějak vypořádám. Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář: . . "Pane, přijel nějaký muž, který by s vámi chtěl mluvit," vtrhl do našeho stanu jeden z mých vojáků. Naštěstí jsme zrovna nedělali nic nepřístupného, dokonce jsme každý seděli na opačném konci stanu, protože jsem měl v puse cigaretu. Anori mě propalovala vražedným pohledem a já jí okázale ignoroval. "Teď nemám čas na žádné stížnosti nebo příkazy z Bratrstva, promluvím si s ním až po akci," zavrtěl jsem hlavou. Onen muž nervózně přešlápl. "Je tu sám, z vlastní vůle, pane. A chce s vámi bezpodmínečně mluvit," nedal se, přitom si nervózně žmoulal lem své uniformy. S povzdechem jsem típl cigaretu. "Dobrá, přiveďte ho," poky...