Yuiko - povídka

Pro začátek se moc omlouvám za zpoždění, ale prostě mi nevychází čas, trošku to všechno nestíhám, ale slibuju, že se budu snažit, aby pauzy nebyly zbytečně dlouhé. Přeji příjemné počtení a nechte mi komentáře ;) . . V té upírské vesnici jsme zůstali ještě asi dva dny, než bylo všechno naplánováno a připraveno. Většinu času jsem trávila se Sarah nebo s Erikem, protože Tren byl od rána do večera zavřený se starostou vesnice a ostatní neustále pobíhali a plnili jejich rozkazy. "Miláčku, ty se mi vůbec nevěnuješ," brblala jsem jeden večer, kdy už jsem ležela v posteli a on stále oblečený seděl nad plány. "Vydrž, lásko," zašeptal nepřítomně, takže mi bylo jasné, že jen tak hotový nebude. Překvapilo mě, když během chvíle opravdu skončil s prací a začal se svlékat. "To bylo rychlé," pokývala jsem uznale hlavou. Zasmál se. "Snažil jsem se," odpověděl kousavě, kdy poukazoval na to, že ho nejsem ochotná nechat pracovat. Začali jsme se škádlit. "Ty jsi...

Máme tu opět neděli a s ní i další díl, ve kterém se hneme kupředu. Dozvíte se, jak zareagují upíři na Trenovu prosbu o pomoc? Pomohou nebo ne? Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář ;): . . Temný, hustý a nepropustný les nás obklopoval už několik hodin. Myslím si, že každý, kdo by se nedržel vyšlapané cesty, by pokus o jeho průchod rychle vzdal. Šli jsme jeden za druhým, protože víc místa tu nebylo. Tren mě držel za ruku a kráčel o krok přede mnou, aby mě v případě potřeby mohl chránit. Za mnou šel Erik ze stejného důvodu. Jako bych to snad potřebovala. Byli jsme celý den na cestě a náš cíl byl jasný. Vesnice plná upírů, do které to bylo přibližně ještě další den cesty. Začínala jsem si lámat hlavu s tím, kde budeme spát, protože na téhle uzounké cestičce rozhodně tábor nerozložíme. A jít celou noc mi taky nepřišlo jako to nejlepší řešení. Pokud jsme chtěli uspět, museli jsme být připraveni a stále ve střehu. Když už jsem byla odhodlaná k tomu, se na to Trena zeptat, les před ...

Tak, moc se omlouvám...ale až dnes ráno jsem si uvědomila, že mě neděle minula aniž bych si toho nějak všimla, proto vydávám až dnes. Ještě se tam nestane nic zásadního, je to spíš takový klid před bouří ;). A kdo že bude mít stále s něčím problém? Přeji příjemné počtení a nechte mi komentáře. . . V noci se mi zdálo o Patrikovi. Těsně před spaní jsem na něj myslela a teď se ve snu ocitla v chodbách, které jsem nikdy dřív neviděla, ale s jistotou jsem věděla, že patří právě pevnosti, kde je Patrik uvězněn. Sebejistě jsem zatáčela do různých uliček, a snažila se zapamatovat si cestu co nejlépe. Pak se obraz přerušil a já uviděla přímo jeho, k mé radosti živého a relativně nezraněného. Prudkým škubnutím jsem se vytrhla ze spánku a posadila se. Samozřejmě to probudilo i Trena. "Copak, zlato. Zase zlý sen?" ptal se hned a přitahoval si mě na hruď. Zavrtěla jsem hlavou. "Viděla jsem Patrika, je v pořádku," odpověděla jsem. "To je dobře," zašeptal a hladil mě po ...

Omlouvám se za zpoždění, ale poslední týden byl nabitý a navíc jsem byla bez internetu, vydávám tedy až dnes. A jako omluvu mám tenhle dílek, který je téměř celý z pohledu Trena a ještě je tam jedno překvapení 18+ (trochu jsem se inspirovala tou knížkou z růžové knihovny ;D). Přeji příjemné počtení a nechte mi nějaký komentář: . . Tren ke mně natáhl ruku a opatrně si mě posadil do klína. Jemně jsem ho objala kolem krku, zatímco jeho ruce mi zabloudily pod tričko. "Lásko, ne…" začala jsem se bránit, ale on mě zarazil. "Nebudu tě svlékat," zavrtěl hlavou. Nechala jsem ho tedy, aby mě prsty hladil po zádech. "Proč jsi to udělal?" vběhla s brekem do stanu Claire. Nechápavě jsme se s Trenem po sobě podívali. "Pochop konečně, že Anori je moje snoubenka, takže s ní budu,…"začal Tren, ale ona ho přerušila. "Tohle jsem nemyslela. Proč mě necháváš hlídat? Nejsem dítě!" vztekala se. "Je ti 17, ty jsi ještě dítě a dlouho budeš," odpovědě...

Tak se s další nedělí opět hlásím. Nevím, čím to je, že se stále zpožďuji, brzy budu vydávat o půlnoci...ale stíhám, tak co :D. V dnešním díle se nám Tren pomalu začne uzdravovat a trochu zlobit, naopak Anori trochu zmouří...ale nechte se překvapit ;). Přeji příjemné počtení a nechte mi prosím komentář: . . "Odkud jste vůbec utekl," začala jsem náš rozhovor. Ten muž se mi upřeně zadíval do tváře, než pomalu odpověděl. "Byl jsem tady také kdysi na podobné akci, jako je tahle. A vlastně byla i za stejným účelem. Chytit to, co ohrožovalo tuhle vesnici, ale nikdy to nikdo neviděl. Napadli nás. Jenže my jsme se nebránili jako tahle skupina, nýbrž jsme se rozutekli. Některým z nás se podařilo se schovat v přírodě. Za touhle vesnicí jsou kilometry a kilometry panenského lesa, do kterého nevstoupila civilizace. Nalezl jsem tu kolonii mužů a několika málo žen, kteří se tu skrývali, stejně jako já hledal útočiště. Přidal jsem se k nim. Neviděli mezi sebou rádi cizince, hrozilo tot...