Yuiko - povídka

Jelikož moje jediné čtenářky si práve užívají na společné dovolené a až se vrátí domů dostanou šok, že prázdniny tak rychle utekly, mám pro ně malé bolestné v podobě dalšího dílečku. Začínáme se hýbat z místa...konec trochu na zabití, ale to jsou všechny XD Tren mě dovedl až k ubytovně. Když se přesvědčil, že se nikdo nedívá, vzal si ode mě pár polibků a s veselým pohvizdováním odešel do zadní budovy pro služebnictvo, jak to jednou sám označil. Dívala jsem se za ním, dokud nezmizel ve dveřích a přemýšlela o kompromisu, který jsem od něj dnes získala. Domluvili jsme se, že když budeme někde sami, bude se ke mně chovat tak, jako dřív. Musela jsem ho přemlouvat, ale nakonec svolil. Taky slíbil, že mě bude dál učit jeho jazyk a první hodinu naplánoval hned na zítřek. Při té představě jsem si radostně poskočila. Zítřka se snad ani nedočkám!    V pokoji jsem se odlíčila, rozčesala si vlasy a napustila si relaxační vanu. Když jsem se pořádně vykoupala, šla jsem si lehnout. Nechtěla j...

Tak se vám opět hlásím. Jelikož jsem si na soustředění skřípla sval, měla jsem jednodenní pauzu od trénování, takže jsem vytvářela. Bohužel se mi nepovedo dát to sem před dovolenou, takže je to s týdenním spožděním. Abyste neřekli, je to 16+, nic hrozného :-P.Házím to sem, tak hezké počtení  P.S.: tou scénou v uličce mě inspirovala Jitííík...ještě jednou dík Před ubytovnou jsme chvíli čekaly, než nám přivedli koně. Tren měl jet opět na Dafiné a mě dali nějakého jiného. Opatrně jsem k němu přistoupila. Kůň se ale vzepřel na zadních, vyhazoval kopyty a divoce ržál. Rychle jsem od něj odstoupila a jen tak tak se vyhla pěknému kopanci. Seběhla se skupina lidí, nikdo nevěděl, co si s divokým koněm počít. Jediný Tren si zachoval jasnou hlavu. Vzal mě za loket a vyhoupl do sedla Dafiné. Sám pak opatrně ze strany přistoupil k druhému koni a pak se jediným rychlým pohybem vyhodil do sedla. Kůň se nejdřív chvilku vzpínal, ale Tren se ho nepustil a tak se nakonec uklidnil....

Právě jsem dopsala další kapitolu, tak vám ji sem házím. Pěkné čtení a nezapomeňte nechat komenty XD: Město Chamon bylo opravdu krásné. Jestli jste někdy byli ve Švýcarsku, dalo by se to přirovnat k některým jeho městům. Všechno v naprosté dokonalosti, všude pořádek, až se člověk bál někam šlápnout, aby to nezničil. Tohle všechno jsem si prohlédla jen ve spěchu, protože Tren mě velmi rychle navigoval, kam mám jet. Dostávali jsme se stále hloubš do města, ulice tu byly stále menší a tvořili naprosté bludiště. Kdyby mě tu uprostřed třikrát otočili dokola, asi bych se nikdy ven nedostala.    Když jsem se konečně vymotali ze všech těch uliček (nechápu, jak si Tren mohl být cestou tak jistý), otevřel se před námi široký prostor. Uprostřed stála budova, vzhledem připomínající nějaké šlechtické sídlo. Kolem pak byly perfektně upravené zahrady s fontánkami a ozdobně tvarovanými živými keři. Tren mě navedl přímo k tomu zámku. Tam seskočil ze sedla a podal mi ruku, a...

Já vím, slíbila jsem pokračování až v závislosti na Kuroki-chan, ale protože jsem s nimi strávila dneska pěkný večer a protože máme ty prázdniny, budu díly vydávat podle toho, jak je napíšu. A jelikož jsem se dneska opravdu nudila, mám pro vás další pokračování....pěkné počtení a těšim se na komentíky XD: Cesta mi ubíhala velmi pomalu. Ode dne, kdy jsme vyjeli z vesnice, uplynul teprve týden. Všude kolem nás bylo pořád to samé. Pořád les, pak zase les, pak malá louka s řekou a pak zase les. Byla jsem celá rozlámaná z celodenní jízdy v sedle a ani v noci jsem se pořádně nevyspala. Když už jsem konečně umlčela protesty mého bolavého těla na tvrdou zem a usnula, zdál se mi můj obvyklý sen, který mě 100% probudil. Většinou jsem pak nehnutě ležela, abych nevzbudila Trena a čekala až se rozední. On na rozdíl ode mě byl ve skvělé náladě, nic ho nebolelo a vždy se dobře vyspal. Dobře za ten spánek jsem si mohla sama, a na otázky, jak to, že ho nebolí tělo z dl...

Tak se vám opět hlásím...dodržuji slib, a jelikož jsem asi před 1 minutou dočetla díl Atakaie od Kuroki-chan, vydávám i já. přeji pěkné počtení a dalšího dílu se dočkáte až Kuroki-chan vydá Lásku XD..(jsem mrcha, ale co s tím nadělám) : Stála jsem uprostřed zeleného lesa. Věděla jsem, že je to jen sen, ale zachvátil mě takový divný pocit, jako by to bylo déjà vu. No jistě, tohle se mi už jednou zdálo!. Byla to přesně ta noc, kdy jsem Trena přivezla do vesnice se zraněným křídlem. Nikde se neozývalo žádné šustění jako minule, ale i bez něj jsem došla na tu samou louku. Se strachem jsem hledala děti a uvolněně vydechla, když tam opravdu byly. Rychle jsem došla až k nim. Všechny se na mě krásně usmívaly, ale pak z ničeho nic se jim do tváře vkradl strach. "Musíte nám pomoct" prosilo mě jedno z nich sladkých hláskem. "Prosím" přidaly se další. Chtěla jsem se zeptat jak, ale než jsem ze sebe dokázala vypravil hlásku, opět se začaly měnit na ty příšery. Zírala jsem na ně ...

Konečně sem házím slibované pokračování, které jsem vydala trochu dřív než jsem původně plánovala. Vydání příštího dílu, ale bude záviset na tom, kdy Kuroku-chan vydá pokračování Atakaie nebo Lásky. A to myslím vážně *ďábelský smích*.    Jinak za tenhle díleček můžeteopět aspoň trošku poděkovat Soubi-chan, díky našemu obchodu o chemii jsem to napsala mnohem rychleji. A ještě jedno upozornění, díl je 18+ (prostě jsem neodolala). Přeji příjemné počtení a těším se na vaše komentíky =) Ráno mě probudily hlasité kroky a hlasy. Protáhla jsem se a otočila na druhý bok. "Ty už jsi vzhůru?" zašeptal Tren. "Hmm" zamumlala jsem a otevřela oči. První, co jsem uviděla, byl jeho obličej. Bože on je tak krásný. Pousmál se. "Zajímalo by mě, co se tam děje" řekl a natočil se směrem ke dveřím. "Zní to, jakoby někoho hledali" konstatovala jsem to, co jemu už dávno došlo. Čekala jsem smích, ale on na to nic neřekl a jen se přetočil zpátky na záda. Chtěla jsem ty kro...