Yuiko - povídka

Takže se opět hlásím s pokračováním...dnes se hodně hneme z místa, no uvidíte sami. Díl je trochu delší, potřebovala jsem to dostat do určitého místa, takže je o prostě dlouhé. Přeji příjemné počtení a nechte komentík: . . Ráno jsme leželi na posteli a navzájem se hladili po těle. Měli jsem za sebou náročnou noc, ale ani jednomu z nás se nechtělo spát. Chtěli jsme si užívat toho druhého co nejvíce, a co nejdéle. Můj miláček měl opět vytažená křídla, mým přičiněním samozřejmě. Strašně se mi líbilo, když mě jimi při milování objímal a já se jich mohla dotýkat kdykoliv mě jen napadlo. Jako třeba i teď. Jemně jsem se prsty probírala mezi peříčky, černými jako uhel. "Lásko, ty mě nutíš, abych se na tebe zase vrhnul," zavrněl mi Tren do ucha. Moc dobře jsem věděla, že ho svými doteky na jeho křídlech hrozně vzrušuji. To samé ale platilo i o jeho vrnění. "Když mě se tvoje křídla tak strašně líbí," pokrčila jsem rameny a jemně se mu otřela o rty. "Nechápu proč...

Takže, jak jsem slíbil, je sobota a já se mohu pochlubit s pokračováním. Važte si názvu, nad tak orignálním pojmenováním jsem si lámaa mozkové buňky hodně dlouho ;). Jinak přeji pěkné počtení a můžu vásujistit, že v tomhle díle vás žádné infarktynečekají, je to jen takové odreagování, místy možná pro zasmání. Nechte komentíky, děkuji: . . Tren se vrátil chvíli po mém mistrovském kousku. Přesně jak jsem očekávala, mokrý až na kost a klepal se zimou. Okamžitě jsem mu napustila horkou vanu, on se mezitím vysvlékl z mokrého oblečení a naložil se do ní. Oblečení jsem mu dala uschnout a sedla si k vaně. Měl zavřené oči a teplou vodu si užíval. Když zpozoroval, že sedím u něj, vážně se na mě podíval. "Miláčku, nevíš náhodou něco o tom, jak je možné, že venku řádí pořádná bouřka, ale vlny, vítr i déšť se zklidnili?" zeptal se. Chvíli jsem si ho měřila vážných pohledem, než jsem vyprskla smíchy. Sklopila jsem pohled k vodě ve vaně a začala v ní dělat drobné vodní víry. "No,...

Hlásím se s pokračováním. V dnešním dílku, jak už vypovídá název, se dozvíte důvod Trenova ne zrovna hezkého chování. Tak přeji příjemné počtení a zanecte mi komentík: . Ráno jsem se probudila a překvapivě zjistila, že mě zezadu objímají pevné paže a tisknou mě na horké mužské tělo za mnou. Otočila jsem se a dívala se mu do uvolněné tváře. Jemně jsem mu prsty přejela po krku a odhrnula mu několik pramínků vlasů z obličeje. Okamžitě se probudil, když zjistil, že mě pevně objímá, pustil mě. "Promiň," zamumlal. Tohle mě naštvalo. "Nemáš se za co omlouvat, dřív ti nevadilo se takhle probouzet," odpověděla jsem kousavě a vstala. Překvapeně na mě vzhlédl, ale neokomentoval to. Celý den se choval stejně, jako včera. Hrozně mě to štvalo. Proč se ke mně nechová normálně? Co se děje? Nechápu to. Proč se chová tak strašně odtažitě? Když jsem se odpoledne vrátila do kajuty, opět seděl za prací. Sice jsem chtěla dělat něco, čím bych ho nerušila, ale nakonec jsem ho zase...

Hlásím se s pokračováním. Název není moc originální a ani děje se v tomto dílku moc nedočkáte, spíš jen takového vysvětlění, které už dávno znáte. Předem se Kuroki omlouvám, kdyby se ti něco nelíbilo, nebo bylo jinak, než jsem napsala, dej vědět a já to přepíšu. Jinak si dílek užijte a těším se na vaše komentáře, nebo alespoň hodnocení. 18 + dodržovat, nebo si alespoň nestěžovat, byli jste upozorněni!! . . (Anori) Ráno jsme vstali, dali si snídani venku na palubě a pak odpočívali na přídi. Opírala jsem se Trenovi o hrudník a nechala se od něj vískat ve vlasech. Bylo krásné jen tak sedět, dívat se do mírně rozvlněného moře a užívat si přítomnost toho druhého. "Vzpomněl jsem si, na co jsem se chtěl zeptat," řekl najednou do ticha. "Aha, tak potom můžeme skočit za Dantem, už se na tvůj dotaz těší," usmála jsem se a zaklonila hlavu dozadu, aby mě mohl políbit. "Proč se těší?" "Je přesvědčen, že tě napadlo něco důležitého, něco co nám určitě pomůže," ...

Tak, na soustředění se m podařilo napsat necelé 3 díly povídky takže se hned můžu vytasit s prvním z nich. Je chci poprosit, když už nekomentujete, tak alespoň ohodnoťte článek, ať vm, že máte přečteno a můžu pracovat na dalších. Dnes se dozvíte, jak je to s tím sensei...a jak už název napovídá, nejspíš se trochu pohneme kupředu, ale žádné ukvapené závěry ;). Povídka je psaná ze tří různých pohledů, takže nebudete mít nouzi o žádné myšlenkové pochody mých postav. Přeji příjemné počtení a za všechnykomentu budu jen ráda: . . (Dante) "Sensei, měl bych otázku," ozval se tiše Anthony. Všiml jsem si, jak Anori překvapeně zamrkala, té taky nic neujde. "Moment, proč jsi ho oslovil sensei? Takhle bych mohla říkat já tobě, učil jsi mě?" zeptala se okamžitě. Anthony pohlédl na mě, já se v křesle narovnal. Stejně by se to musela dřív nebo později dozvědět. Trochu jsem si srovnal v hlavě, jak začít. Anori si moje, tedy vlastně naše mlčení vyložila jinak a nasupeně si založila p...

Takže po odmlce (jak jen byla dlouho?) se opět hlásím s pokračováním. Konec je možná maličko na zabití, uznávám, ale jinak to nešlo XD. Dobrá zpráva je, že na soustředění beru i svůj Note-chan, takže povídku budu psát i tam a je možné, že se něco objeví, mám teď tak nějak rozmyšleno, co by se mohlo stát....ale nic neslibuji, všechno ukáže je náhoda. Přeji pěné počtení a za komentáře budu ráda. Mám jich málo, tak se snažte ;) . . Byli jsme zpět na lodi. Já se původně chtěla ještě cestou někde zastavit, ale Tren se chtěl vrátit, už u Nelly jsem si všimla, že se chová divně. V kajutě sebou hned švihl do postele. Přešla jsem k němu a sáhla mu na čelo. Zatím neměl teplotu, ale bylo vidět, že na něj něco leze. "Není ti dobře, viď?" ptala jsem se a hladila ho ve vlasech. "Hm, to bude dobré. Vyspím se z toho a zítra budu v pořádku" pousmál se slabě. Nechala jsem to být. Po večeři, kterou jsem mu doslova vnutila, jsem se rychle osprchovala a zalehla k němu, abych vzápětí zas...