Yuiko - povídka

Abyste neřekli, že vás odsunuji až na poslední místo a nepíšu, mám pro vás pokračování už dnes. Původně sice měla být dušičková tématika, bohužel jsem se nějak rozepsala a prostě se i to tam nevešlo. Budete muset počkat, Dušičky rozeberu příště, hold to nebude 2.11., tak snad mě neukousnete. Tenhle díl je takový hodně bojovný a zvratový, možná místy trochu strašidelný, za to se omlouvám, navíc otevřeme novou kapitolu. Jakou? Přečtěte si a zjistíte to. Přeji příjemný zážitek a nechte mi tu komntář: . . "Máš všechno?" ptal se mě Tren už asi po sté. Já jen bezradně stála v našem pokoji a rozhlížela se kolem. "Asi ano," kývla jsem nakonec. "Kdybys něco důležitého zapomněla, nechám pro to poslat, nebo ti koupím nové," políbil mě na tvář. Znervózňovalo ho, že se tak dlouho zdržujeme. "Dobře, tak vyrazíme," vzala jsem ho za ruku. Společně jsme vyšli před dům, kde už jsme měli osedlané koně. Juana se s námi rozloučila a jen nedobrovolně nás nechala n...

Tak se po pauze (11 dní není zase až tak strašná doba XD) konečně hlásím s dalším pokračováním. Jak už název napovídá, na někoho něco praskne, ale na koho a co? To se dozvíte, když se začtete do mého výtvoru. Přeji příjemné počtení, nechte mi komentík a už kvůli vám se modlím, aby mi další pokračování netrvalo tak dlouho, ale vážně není moc času: . . "Lásko, držíš ho špatně," ozval se za mnou Tren a vzal mi malého Tima z ruky. "Musíš ho takhle podepřít a dávat pozor na hlavičku," vysvětloval a přitom ho zručně oblékal. "Kde jsi se to takhle naučil?" ptala jsem se překvapeně a vzala si od něj Tima zpět do ruky. "Airine je přibližně o 200 let mladší než já," připomněl mi. Jen jsem se pousmála. "Nechápu, jak to Airine zvládá," povzdechla jsem si unaveně a snažila se Tima ukolébat v náručí. "Neboj, už to nebude dlouho trvat," lípnul mě na tvář. Houpala jsem ho dlouho, dokud opravdu neusnul. Opatrně jsem ho položila do postýlky a p...

Hlásím se s dalším pokračováním. Jelikož mě nemilosrdně přepadla nějaká chcípavka, ukončila jsem trápení našich hrdinů už v tomto díle, jinak jsem plánovala to trochu protáhnout (fakt díky bacile, všechno zkazíš XD). Přeji příjemné počtení, užijte si díl a nechte mi nějaké pěkný dlouhý komentář: . . Cestou domů jsem si marně lámala hlavu, jak to provést. Ono se to lehko řekne, ale jak mu mám dokázat, že on je ten muž v našem vztahu? Já kašlu na svojí hrdost, hlavně když se mi nepředře. Má někdo nějaký nápad? Mě totiž právě došly. Ještě jsem nějakou dobu stála před vchodovými dveřmi a čekala na nějakou spásnou myšlenku. Nic. Asi budu muset vařit z vody. Než jsem stihla vzít za kliku, dveře se otevřely samy a naproti mně vyšel Teruo. Pozdravili jsme se a on si pokračoval svojí cestou. Vešla jsem dovnitř. Tren akorát vycházel po schodech nahoru do pokoje. "Ahoj," zavolala jsem za ním. Otočil se a svoje rty donutil k úsměvu. "Ahoj,". "Viděla jsem odtud jít Te...

Sice nevím, jak jsem to dokázala, ale doklepala jsem další díl a můžu ho tedy rovnou vydat. Už předem předesílám, ženázev dílu je zcela oprávněný, takže si asi dokážete představit, co se bude dít. Přeji příjemné počtení a za komentíky budu vděčná: . . Zlehka jsem se opírala o Trena, který stál za mnou a čekala, až se ten mladý člen Bratrstva rozhodne, jestli jsem testem prošla nebo ne. Nebyla jsem nervózní, neudělala jsem žádnou chybu a ani on nenašel nic, na čem by mě nachytal. Trochu pozorněji jsem si ho prohlédla. Musel být opravdu hodně mladý, řekla bych, že mladší než Tren, bylo to vidět z jeho vystupování. Byl i docela hezký, jeho postavu jsem ale přes volný plášť jen těžko mohla nějak odhadnout. Tren mě políbil na rameno, nejspíš tušil, že si toho mladého prohlížím a snažil se tedy moji pozornost stáhnout k sobě. Natočila jsem hlavu a jen letmo ho lípla na tvář. Nechtěla jsem moc provokovat, Bratrstvo mohlo trest odpustit stejně snadno, jako ho znovu uložit a já rozhodně n...

Sice nevím, jak jsem to dokázala, ale mám tady další pokračování. Trochu se pohneme, co se Anoriny moci týče, no uvidíte sami. Jinak díl je 18+, takže víte, jak si to přebrat. Pokračování nečekejte dřív,jak za týden. Přeji příjemné počtení a nechte mi komentár: . . "Co mě chceš ještě učit? Já myslela, že už umím všechno," brblala jsem cestou domů. "Tak já si tě doma vyzkouším. Když uspěješ, nebudeme dál pokračovat v učení," navrhl Tren. Souhlasně jsem přikývla. Doma napustil sklenici vody a postavil ji na stůl v jídelně. "Zmraz tu vodu tak, aby sklenice nepraskla," řekl prostě a pohodlně se opřel o opěradlo židle. Protočila jsem oči v sloup, tohle přeci zvládnu levou zadní! Ledabyle jsem mávla rukou, nebylo potřeba se soustředit. A sklenička praskla. Překvapeně jsem zamrkala. To není možné! Tren se spokojeně usmál. "Znovu!" dožadovala jsem se. "Nesoustředila jsem se, ještě jednou!". Tren mi tedy natočil novou sklenici a znovu se ...

Takže se hlásím s dalším pokračováním a vracím se zpět k tomu, že to píše jen já sama samotinká. Teď se moc dopedu neposuneme, ale uvidíte sami. Jak to bude s pokračováním nevím, přotože tímhle dílem si oficiálně vyplýtvává svjí zásobu dílů a teď tedy musím nejdřív nějaký sesmolit. Jinak přeji pěkné počtení a budu ráda z každý komentík: . . (Dante) Jen co jsem vyšli z domu Akumy a Gabriela, zastavil jsem. "Anori, jsi si jistá, že zvládneš další přechod?" zeptal jsem se starostlivě. Vážně přikývla. "Dobře, tak se mě chyťte, přenesu nás," zavelel jsem, a než abych čekal, až se mě chytí, čapnul jsem je oba za zápěstí a pomocí složité magie nás přenesl přechodem, který byl Chamonu nejblíže. I tak to ale byla ještě daleká cesta. "Anori, sedni si," posadil jsem ji okamžitě na zem, když jsem zpozoroval, jak je zelená. "Je ti zle?" ptal se Anthony vyplašeně. Místo odpovědi se jen prudce předklonila a začala dávivě zvracet. Anthony jí držel vlasy pryč ...