Yuiko - povídka

Tak je to další díl....vím, že jsem slíbila, že trochu zpomalým, ale nějak jsem to nevydržela a zase pokračovala...propříště se polepším. Jinak nemusíte se bát, že by se objevil další Anorin ctitel XD...tak zlá ase nebudu.    Jinak, co se týče tvojí připomínky Kuroki...popřemýšlím o tom, ale zatím s ním mám jiné plány...a když mě zabiješ, nedovíš se, jak to dopadne!! :D    Tak si pěkně počtěte a nechte mi tu komentář: "Jak sis užila taneční hodinu?" zeptala se mě Airine místo pozdravu. Byly jsme zrovna na cestě na náměstí, kde se připravovala evakuace. "Nic moc. Ten slizskej kluk si vydupal, že prostě bude tancovat se mnou. Takže mám naprosto okopaný nohy, naraženou kostrč a otřesenou psychicku" odpověděla jsem. Airine se rozesmála, ale už toho nestihla víc říct, protože nás dohnal Nik, který se začal s Airine okamžitě hádat.    "Nechte toho vy dva. Jste jak malý" ozvala se Juana a uslyšela jsem i Trenův tichý smích. Airine si trucovitě stoupla ve...

Tak...trochu jsem sebou hodila a už včera jsem napsala další dílek. Slibuju, že trochu zvolním tempo, chápu, že to takhle rychle nestíháte číst. Název je trochu zavádějící, ale nebojte, nestame se nic, co byste nečekali :).    Odpověď na tvůj koment Kuroki - já školu nezanedbávám, tohle byl dobrovolný sloh, kterým jsem si původně chtěla přilepšit známku...jinak ty víš, že škola je v mých prioritách na velmi vysokých příčkách, jen vyjímečně dělám něco, na její úkor XD.    Přeji krásné počtení a nechte mi tu komentík. Vraceli jsme se s Trenem z porady. Pro mě to nebylo nic zajímavého. Zase jenom strategie, které jsem nerozuměla. "Jak je na tom Juana?" zeptala jsem se ho. Neodpověděl, upřeně se díval před sebe. Zamávala jsem mu rukou před obličejem. Překvapeně zamrkal. "Ehm..cože?" "Ty mě vůbec neposloucháš. Ptala jsem se, jak je na tom Juana" vyčítala jsem mu. "Aha, no když odešel, brečela vkuse asi hodinu, pak se uklidnila a zavřela se u sebe v pokoji...

Asi nejsem normální, ale když jsem si sedla k počítači a chtěla napsat slohovku do školy, vznikl mi pod rukama nový díl povídky. Rozhodla jsem se, že vás nebudu napínat a tak vám to sem rovnou házím. Určitě mi nechte komentář XD: "Zdravím tě Razieli, i vás pánové" kývl jim Dante na pozdrav. " Jistě jste po cestě unavení. Když dojdete do mého domu, už o vás vědí. Máte tam připravené pokoje. Když budeme mít chuť, můžeme si promluvit odpoledne" nabídl jim Dante zdvořile.    Tren vedle mě nervózně podupával nohou. Nevěděl, jak se má tvářit. Bylo to snad poprvé, co jsem ho viděla na rozpacích. "Dobře, to by bylo fajn. Sejdeme se o půl čtvrté, vyhovuje?" přijali nabídku. "Jistě" kývl Dante a ukázal jim směr, kudy do města.    Když byli z dohledu, opatrně jsem Trena pohladila po tváři. "Bude vadit, když dneska skončím trochu dřív?" zeptal se. "Jistě že ne" odpověděl Dante. Bylo vidět, že to čekal. "Budu u Juany, můžeš se tam pak...

asi nejsem normální, ale mám pro vás další díl...nj, byla jsm elý den oma, tak jem psala jako o život...aspoň k nečemu je ta nemoc dobrá. Tak si pěkně počtěte a nechte mi tu komentář: Seděl jsem na posteli a díval se na Anori, jak spí. Vypadala tak bezbranně. Nevím, jestli se vyrovnám s tím, že bude taky bojovat. I když při tréninku a i dneska mi dokázala, že je velmi, velmi dobrá. Stejně si myslím, že by ji z toho měli vynechat. Můj názor ale nikoho nezajímá.    Anori mě ze spaní kopla, čímž mě vytrhla z toku mých myšlenek. Asi se jí zase něco nepěkného zdá. Pomocí myšlenek jsem se o tom přesvědčil. Zase ten samý sen, jako obvykle. Rozhodl jsem se, že bude lepší, když jí vzbudím. Po zkušenosti z minula jsem s ní zatřásl z bezpečné vzdálenosti.    S trhnutím se probudila a zmateně se rozhlížela kolem sebe. "Lásko, už je dobře" uklidňoval jsem ji a pevně ji objal. "Můžeme už jít?" zaprosila. "Jistě" přitakal jsem a pomohl jí na nohy....

Tak...i přes chřipku jsem se přemohla a házím vám sem dílek, ve kterém vám konečně vysvětlím, co je to ta záhaná Druhá část Duše. Neumím to vysvětlit tak dokonale, jako o tom mám představu z té knížky, ale snad vám to takhle bude stačit XD. Když taksi jí budete muset přečíst. A ještě prosím, abyste si své názory ohledně existence nebo neexistence duše u někoho jako démon, anděl bo upír ventilovali tak, aby váš počítač ani moje duševní zdraví neutrpěly vážné škody. Díky, přeji krásné počtení a nechte mi tu komentík: Před námi stál muž, s dlouhými fialovými vlasy a čile zápasil s Trenem. Seděla jsem na zemi a nechápala, co se děje. "Anori, běž dál!"rozkázal mi Tren. "Já bych ráda"zasténala jsem a pokusila se zvednout na bolavý kotník. Zasykla jsem. Bolelo to tak, že se mi až dělalo nevolno. Navíc mi pořád tekla krev z nosu. Po jedné jsem se dobelhala kus dál a posadila se.    Bylo úžasné sledovat Trena při opravdovém boji. Měl rychlé, ale přitom ladné po...

Hlásím se s další kapitolkou...konec je opět na zabití, ale teď jste měli dlouho pěkné konce, tak ať se víc těšíte na pokračování XD. Tak si počtěte a nechte mi tu koment: "Víš, že v tom obleku vypadáš hrozně sexy?" zeptala jsem se Trena, když jsme byli na pokoji. "Vážně?" udělal nevinný obličej,čímž byl přímo k zulíbání. Taky jsem to hned udělala. "Počkej, počkej, pusť mě" smál se Tren a snažil se mi vykroutit. "Proč?" zeptala jsem se a přestala ho na chvíli líbat. "Než na to zapomenu, musím ti říct, že zítra místo tréninku máme další schůzi, kvůli těm útokům" vychrlil ze sebe. "Aha, dobře" řekla jsem. "Což mi připomíná, že měla už včera přijet tvoje rodina" napadlo mě. "Ano, trochu se zpozdili, přijeli až dneska, asi před půl hodinou. Uvidíme se s nimi na té schůzce" odpověděl Tren a rozepl si sako. Přikývla jsem, jako že rozumím. "Za chvíli ti přinesou šaty na zítra" řekl ještě, než zmizel v ko...

Tak, díky hozné nudě ve školu a necnuti dělat domácí úkoly, se vám můžu hlásit s dalším dílem. tak sipěkně počtěte a nechte mi komentář. Jinak s dalším dílem uvidím, nic neslibuju: Seděla jsem s Hayem na tréninkovém placu a čekala, až přijde Dante. "Sakra dnes bude náročný trénink" zasténal vedle mě najednou Hay. "Proč?" otočila jsem se na něj. "Támhle jde táta s Anthonym a oba mají na sobě jen krátké oblečení. Dnešek nepřežijeme" pronesl s takovou vážností, že jsem se musela zasmát. Pak jsem se podívala stejným směrem jako on. Se zájmem jsem si prohlížela Trena. Měl na sobě světlé kraťasy do půli stehen a bílou košili bez rukávů. Vážně měl vždycky takhle vypracované paže a nohy? Vedle něj šel Dante oblečený skoro stejně, jen kraťasy měl tmavší a delší.    Dante hned přiřadil Trena k Hayovi a sám začal se mnou. Rozcvičili jsme se a pak začal opravdu náročný trénink, přesně jak Hay předpovídal.    Musela jsem uznat, že mi to dnes docela šlo. Danteh...