Yuiko - povídka

Takže, mám sice křížek po funuse, ale konečně se mi podařilo dopsat Silvestrovský díl. Během něho nám do rodiny Natori přibyde další členka...dokonce se mi povedlo zabalit do něj i kousek děje. Je trochu delší, tak snad to přežijete. Přeji krásné počtení a nechte mi koment: Vánoční svátky a následné volny, které jsem zas až tolik nepocítila, neboť nechodím do práce, mi utekly hrozně rychle. Každý den jsem musela ráno brzo vstát a věnovat se Danymu a jeho vánočnímu dárku, štěněti. Zatím 6-týdenní štěně border kolie se v jednom kuse válelo na naší pohovce, vyplazovalo na nás jazyk a vrtělo ocasem. I když bylo Danyho, mělo ze všech nejraději Trena a mě, neustále za námi chodilo, a když na něj ostatní volali, nereagovalo. Jakmile zapískal Tren, bylo okamžitě u něj.    Po utahání štěněte následovala příprava oběda, po obědě přátelská návštěva, večer společenské hry, jako třeba Aktivity a nakonec opět utahat štěně. Všechny dny byly takové, a vlastně jsem za to byla i ráda. Díky...

Tak sice už máme dávno po Vánocích, ale já mám teprve teď dopsáno, takže vydávám vánočí dílek. V něm tedy rozhodně není nic o výcviku, nevím, kde jste vzaly, že hned odjíždí. Pokud si dobře pamatuju, tak odjede na konci zimy...což zatím nehrozí =P. No nic přei krásné a pohodové počtení: Hned co jsme došli dovnitř nás Dany odtáhl do obýváku. "Musíme ozdobit stromeček!" zavýskl. Jen jsem se ohlédla po Juaně, která už stála připravená, náruč plnou vánočních ozdob. Nik přinesl stromek, který jsem už předtím zahlídla stát před domem.    Všichni se do toho hned pustili. Když byl stromek hotový, šli kluci dělat bramborový salát a my děvčata začali naklepávat řízky. Pak jsme je uklidily do lednice, obalovat budeme až zítra. "Jedeš do postele" vyhnala Dany Juana, když se snažil dostat se k cukroví a stromečku. "A ty taky" plácl mě Tren přes zadek. "Máš se šetřit" zašeptal ještě.    Vyběhla jsem nahoru do pokoje a plácla sebou do pohovky. "Potřebuji p...

Moc se omlouvám, ale předvánoční shon zastihl i mě a já ještě nemám napsaný vánoční díl. Snad mi to odpustíte a jako malou omluvu vám sem dávám jeden předvánoční. Ten vánoční sem dodám hned jak ho budu mít napsaný, bohužel nemám ještě ani čárku. I tak ale štastné a veselé a krásné počtení: Probudila jsem se ještě v noci. Normálně bych se otočila a spala dál, ale fakt, že jsem v posteli sama, mě donutil vylézt. Zase jsem si oblékla jeho svetr, svůj jsem totiž žádný neměla. Zdálo se mi, že slyším, jak se venku někdo baví. Opatrně jsem vykoukla z okna. Před domem stál Tren s Razielem a o něčem se bavili. Nechtěla jsem je šmírovat. Sešla jsem dolů do kuchyně, abych si udělala čaj.    "Co tu děláš?" ozvalo se za mnou. Lekla jsem se, takže hned přešel ke mně a objal mě. "Probudila jsem se sama, ty si se bavil s Razielem a dostala jsem žízeň, tak jsem si šla udělat čaj" řekla jsem mu. "Hm, přišel mi říct rozhodnutí rady" řekl Tren tiše a pustil mě. "Teď? Upr...

Tak se vám opět hlásím s dalším dílem. 3. adventní neděli už máme sice za sebou, ale zkuste to přehlédnout a naladit se na poklidnou vánoční atmosféru, která v tomto díle rozhodně nepanuje. Slibuju, že se pokusím srovnat a jejich Vánoce udělat stjeně jako naše, ale výsledkem si nebuďte jistí.    Díl je ve znamení další komplikace, doufám, že si ho užijete a necháte komentáře, nic neudělá autorku šťastnější ;):  Pohodlně jsem se usadila, když Tren něco vysvětluje, je to vždycky na dlouho. Hodil po mě uražený pohled, ale začal vyprávět. "I u nás jsou Vánoce spojené s narozením Krista. Rozdíl je v tom, že my víme, že to nebyl syn Boží, nemá nic společného s nebem ani anděly. Ani nekonal žádné zázraky. Zkrátka on byl jediný, kdo se myšlenkově aspoň trochu přiblížil k tomu, jak to ve skutečnosti chodí. Díky němu se založilo křesťanství, které nám ušetřilo dost práce. Rozhodli jsme se tedy slavit jeho narození stejně, jako vy. Neslavíme ale adventy...

Tak, konečně jsem se k tomu dostala a můžu vám nabídnout další dílek. Původně jsem vám ho chtěla vydat jako dárek k 3. adventní neděli, ale čas je mocný nepřítel, takž vydávám až teď. na druhou stranu, dílek je trochu delší, ale nedokázala jsem to prostě useknout.     Dozvíte se fotky jaké rodiny budou v díle vystupovat? Jak se Anori rozohodne? No nebude to moc překvapivé, je to takové klidnější =). Tak pěkné čtení  nechte mi tu komentík: Když jsem se ráno probudila, sluneční paprsky zpříma dopadaly do okna. Mohlo být něco kolem poledne. Tren v pokoji samozřejmě nebyl. Chvíli jsem ležela a přemýšlela o tom, jak se rozhodnu. Byla to vlastně bezvýchodná situace. Dali mi na výběr, ale zároveň mi povolili vybrat si jen jednu možnost.    Z mých úvah mě vytrhl hlad. Oblékla jsem se a sešla dolů do jídelny. Ta byla samozřejmě taky prázdná. Na stole mě čekala připravená snídaně, do které jsem se hned s chutí pustila. Všimla jsem si nějakých obrá...

Takže máme tudruhou adventí neděli a s ní i další díl. Žádnou vánoční atmosféru alenečekejte, přeci jenom, oni Vánoce slaví jinak. No, něco k dílu, rozhodla jsem se, že prostě budu zlá a nenechám je v klidu, takže se můžete těšitna další komplikaci a taky hádku,... Přečtěte si a za kmenty budu ráda: "A proč…?" "Zatím je nepotřebuji" "Asi trochu nechápu" přiznala jsem. Samozřejmě jsem věděla, že pro něj je to bez toho mnohem lepší. Ale takhle to určitě nemyslel, Tren nikdy nemyslel v první řadě na sebe. Povzdechl si. "Hned z několika důvodů. Jednak ti už Dante vyprávěl, jak strašně těžké je pro nás mít děti. Navíc ty jsi velmi silná čarodějka a i já se řadím mezi lepší Shikumi" "Ty nejlepší" opravila jsem ho.    Jen se usmál a pokračoval. "Juaně a Razitelovi trvalo přes 170 let, než se jim narodil Nik, pak 200 let než jsem se narodil já a dalších 200 let jim trvala Airine" vychrlil na mě statistická čísla ze své rodiny. "S...

Takže jsem tu s pokračování. Bridge mi dneska ani moc zabrat nedal, takže jsem mohla v klidu pokračovat. Dnešní dílek je ve znamení překvapení. Kdo s kým si bude vyřizovat účty? Vyvolá nová postava rozruch mezi Anori a Trenem? A rozhodla jsem se vyplnit přání Kuroki? Čtěte a dozvít se odpovědi na všechno ;). Za komentáře budu ráda: Šli jsme pryč z města do okolních lesů. Bylo tam tak příjemně. S Trenem jsem se bavili. Běhali po lese, smáli se a házeli po sobě šišky a vůbec všechno, co nám přišlo pod ruku. Netrvalo dlouho a měli jsme oba dva hlavu plnou jehličí. Jemu to starosti nedělalo, zatřásl hlavou a vlasy měl opět čisté. U mě to bylo horší. "Kousek tady je krásná studánka, můžeme se tam trochu opláchnout" řekl, když jsem se marně snažila trochu se upravit. Vedl mě lesem a najednou se před námi rozprostřela louka zalitá slunce a plná květin. Vypadalo to tu jako na jaře. Nikdo by neřekl, že je vlastně podzim. A uprostřed toho všeho byla studánka. No spíš takové větší jezír...